Přelouč – 17. února  
Začátek sezony nebyl pro náš tým opravdu nic moc. Dva motory připravené na sezónu odešly během několika kol na soustředění v Jistebnici, průser,ale ještě ze tak. Další měl být nejlepší, ztratil ve Švédsku při kvalifikaci mistrovství světa výkon. A zbytek závodu na záložním motocyklu nic moc. No nic, jedeme dál! Jenom já začínám mít mindrák – natočím motor a posere se.

 

Opatovice, Kopřivnice, Osečná. Zdá se, že motory drží, ale Lukášovu brutálnímu stylu, bez něhož nejde jet na špici, nestačí parametry přední vidlice. Na úpravu v kolotoči závodů – co víkend dva – není čas.

Tak Lukáš přesedl na starší Radkovu motorku, všechno je jinak.

Osečná, Račice, Mělice, Soběslav. Lukáš jako predátor. Starty nic moc ale dál je jenom otázka sekund, kdy se dostane do vedení v jednotlivých jízdách. A to okusili i náhradníci pro finále světového šampionátu Luca Bauer a Charly Ebner. I hodně dobrý Markus Jell, který prohrál jenom s Lukášem.

Jsme mistři.

Dopadlo  to, jak dopadlo.

Favorité Lukáš Volejník a Honza Klauz, bezesporu nejvyrovnanější pár letošního seriálu mistrovství republiky družstev, doplatili na několik drobných minelů jako třeba utržený ventilek. Body chybí, začínají se počítat body týmových dvojek.

A tady hodně záleží na štěstí. Po šestadvaceti letech v sedle závodních motocyklů bych mohl vyprávět.  Jenom pro ilustraci – rok 2012  Mělice – Radek odpadá z prvního místa pro povolená řídítka, v rozjezdu čtyř týmů Lukáš druhý a po vítězství v Kopřivnici právě tyhle body chybí.

2013 Růžená – sporný pád Radka a hlavně úplně zbytečný pád Lukáše v nejlehčí jízdě a na konci závodu chybí dva body do rozjezdu.

Konečně se štěstí unavilo. Nejde o jezdce, ale motorky drží, za čtyři závody fungují jako švýcarské hodinky. Radek si rozumí svým klidnějším stylem s původně Lukášovým motocyklem

V Soběslavi jsem do poslední jízdy posílal do jinam různé psavce i gratulanty. I v nejlehčí jízdě je v banku pět bodů, stačí nejmenší závada a všechno je jinak. A že se o pořadí na bedně o druhé a další místa rozjíždějí  čtyři týmy, svědčí o vyrovnanosti startovního pole.

No, a na závěr – to, co vymyslel Tonda Klatovský, korunovace nových mistrů! Za šestadvacet let v sedle závodních  motocyklů jsem byl snad dvěstěkrát na bedně, ale to, co jsem cítil při korunovaci kluků, mě dostalo…

Jedem‘ dál – čo bolo, to bolo, posralo se nám hlavní auto na dopravu do Ruska na mistrovství Evropy. Snad všechno včetně přípravy motocyklů stihnem‘.

No, a pokračování příště.

Foto: Mirek Horáček, Karel Herman a Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)