Slaný – 5. března
I když zmizel ze saské šroubkařské série, rozhodně neplánuje ústup z plochodrážních kolbišť. Ba právě naopak. V zimě nezahálel a příští měsíc chce vstoupit do sezóny připravený na sto procent. Michal Dudek o tom přesvědčí naše čtenáře sám, protože poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor.
speedwayA-Z: „Letošní zima je pro tebe možná poněkud netradiční. Na teploty, které mají arktickým mrazům pořádně daleko, jsme si již zvykli. Tvá nepřítomnost ve šroubkařském seriálu Drift-on-Ice je ale přece jenom překvapením. Co se stalo a nechybí ti ve tvé zimní přípravě řidítka v rukou?“
Michal Dudek: „Mám krosku, jezdím na ní. Ronny si za to moh‘ sám. Neshodli jsme se na Stříbrný botě a od tý doby se mně neozval. Zavolal, až když potřeboval. Tak jsem si řek‘, že se na něj vykašlu. Když on na mě takhle, tak já na něj taky tak. Myslel jsem si, že máme dobrý vztahy. A asi nemáme. Když člověk jezdil šroubky, byl v kontaktu s motorkou. Chybí mi to, ale zima uběhla rychle, měl jsem, na čem jezdit. A budu se do toho zase dostávat. Na krosce jsem jezdil, když počasí dovolilo. Blbnul jsem pořád někde, když nemrzlo, protože když necejtíš prsty, je to špatný. Začal jsem taky hrál florbal a squash. Chodil jsem do posilovny. Mluvilo se o hokeji, přišel Kuba Růžička (bývalý mechanik Eduarda Krčmáře ze Slaného – pozn. redakce), že chodí chytat. Ptal se, jestli to nechci zkusit. Tak jsem si koupil hokejovou výbavu a začal. S tělem pořád něco dělám, nechci bejt lůzr jako loni. Dá se říct, že jsem ready na sezónu.“
speedwayA-Z: „Duben roku 2014 se ještě nestačil zlomit do své druhé půlky a tys mířil na den otevřených dveří do Mariánských Lázní. Kilometrový ovál byl pro tebe velkou neznámou. Co jsi prožíval, když jsi poprvé projel jeho vraty na dráhu, a jaké jsi měl pocity po návratu do depa?“
Michal Dudek: „Dojmy byly, že jsem byl vyjukanej‘. Člověk je zvyklej‘, že jede smykem, ale tady je to velký. Nevěděl jsem, kdy to složit a jak se bude motorka chovat v zatáčkách. Líbilo se mi to. Viděl jsem dlouhou dráhu, když mi bylo patnáct, šestnáct. Bylo pár jízd veteránů, usnul jsem u toho. Viděl jsem nástup, bylo mně blbě, měl jsem horečku a spal. Pak mě probudili, že se jede domů. Ale teď mě to chytlo, líbilo se mi to, je to jiný než klasika. Jinej‘ styl a větší rychlost. A je to výhoda i pro krátkou, tam ti to přijde, že motorka stojí. Potom jsem přijel do Liberce a nemoh‘ se tam vejít. Ríša Wolff a Pepa nám v Mariánkách radili. Vysvětlovali, kdy se to má narovnávat, a kdy skládat. Takže se mi to líbilo, prosto jsem říkal, že bych se dlouhý dráze chtěl věnovat.“
speedwayA-Z: „Dlouhá dráha tě evidentně oslovila, protože již o necelý měsíc později jsi byl zpátky při mistrovství republiky. S povoleným tlumičem předního kola jsi dojel šestý ve finále B. Byl jsi sám se sebou spokojený?“
Michal Dudek: „Hele, určitě jsem byl se sebou spokojenej‘. První důležitej‘ závod na dlouhý a skončil jsem takhle, když jsem jel první závody na krátký, byl jsem poslední. Myslel jsem si, že budu poslední i tady, že tam budu do počtu. Motorka byla půjčená, prali jsme se s tím, ale hodně mi pomoh‘ pan Dryml. Ujal se mě tam, radil mi, jaký převody. Zařídil mi půjčení motorky, za to mu moc děkuju. Mrzela mě ta jedna jízda. Jak jsem zařadil dvojku, utrhaly se mně štefty na kole. Jinak jsem dojel všechny jízdy a ve všech bodoval, takže jsem byl spokojenej‘. Tím defektem nebylo áčko, jinak si myslím, že bych tam byl, ale zazdila to technika.“
speedwayA-Z: „Desátým místem v mistrovství republiky mohlo tvé dlouhodrážní účinkování loni skončit. Jenže po zranění Martina Málka a Hynka Štichauera jsi byl rázem členem národního týmu. A v rozjížďce s číslem tři tě šachovnicová vlajka zastihla hned za vítězným Richardem Hallem…“
Michal Dudek: „Ano, to bylo překvapení pro všechny v depu i pro diváky. Měl jsem motor od Gerdemanna. Stáli jsme na startu, v první zatáčce jsem chytnul dobrou stopu a vyplul z výjezdu jako střela a byl druhej‘. Vyprávěli mi, že v depu viděli, že projel Angličan, pak oblaka prachu a vyjel jsem já, bylo to překvapení pro všechny i pro mě. Udělalo mi to velkou radost, namotivovalo mě to, že jsem klukům přivez‘ body. Pak se dráha měnila, bylo znát, když ji nakropili moc nebo málo. Přišly krizovky. Jednou jsem dostal kamenem do brejlí a utrhlo se rolo. Musel jsem mít hlavu dolů, abych dojel. Ve třetí jízdě jsem dostal kamenem do kloubu, nemoh‘ jsem hejbat rukou. Říkal jsem panu Špinkovi, jestli by za mě nemoh‘ jet Michal Škurla, tak jsme se střídali. V každý jízdě jsem nějaký body udělal. Nestačilo to na nějaký umístění, ale ostudu jsem neudělal. A vím, že je potřeba to pilovat. Člověk se pořád učí. Bylo to povzbuzení a motivace, že mě oslovili. Pro mě to bylo dobrý.“
speedwayA-Z: „Jel jsi ještě světovou kvalifikaci v Mariánských Lázních a pouťák ve Zweibrückenu. Co s tebou bude na dlouhé dráze dál?“
Michal Dudek: „Budu ji jezdit dál. Zalíbilo se mi to, letos v tom chci pokračovat. Pozvali mě do Zweibrückenu, bavili jsme se, že se ozvou. Když bude možnost, budu jezdit pouťáky, psal mi Martin Mále, že bych moh‘ osmadvacátýho března jet do Holandska na trávu. Na začátek sezóny bych se tam určitě jel podívat. Ale tráva je jiná než dlouhá. Přijel jsem do Zweibrückenu a koukal, že to bylo závodiště na koně. Přetáčí se to, je to spíš podobný ke šroubkům a hodně na fyzičku. Trénink dobrý, říkám, že v pohodě, že to půjde, ale v první jízdě mě museli sundávat z motorky. Bylo to rozbitý, houpáky, kolo a půl jsem se jich držel, pak to bylo znát. Odešel jsem na sílu, jednou jsem vyjel z dráhy. Odstartoval jsem ze zelený, byl první, ale motorka se postavila na zadní. I když jsem páčkoval a nakláněl se, vyjel jsem v první zatáčce z dráhy. Projel jsem křovím a vyjel ven. Porazil jsem tam i Martina Smolinskeho, odešel mu motor. Ale mně to začalo prskat a on odstoupil až v tý další zatáčce. Líbilo se mi to, je to něco jinýho, ale na fyzickou přípravu je to hodně náročný. Proto jsem říkal, že letos do toho jdu naplno.“
speedwayA-Z: „Počátkem května jsi ve Slaném dvakrát porazil Filipa Šiteru a vyskočil sis na nejvyšší stupínek pódia. Pletu se, že to byl první vyhraný individuální závod od juniorky ve Mšeně v říjnu 2009?“
Michal Dudek: „Já bych řek‘, že máš stoprocentně pravdu. Bylo to tak. Sedlo mi to, byl den, všechno dobře nastavený. Musel jsem jet rozjezd, Roman mě porazil v první jízdě. Filipa jsem si pěkně užil v rozjezdu. Měli jsme stejně bodů, nechal jsem ho v první zatáčce namotivovat, aby si myslel, že je první. Pak jsem ho objel, udělal jsem si náskok a vyhrál na celý čáře. To byl pěknej‘ závod, vrátil jsem mu ten pátek ve Mšeně. On vyhrál na domácí dráze, já taky.“
speedwayA-Z: „V přeboru jsi nakonec skončil sedmý, když jsi vynechal závěrečné čtyři mítinky. A ve Mšeně se balilo předčasně. Jsi se svým umístěním spokojený nebo jsi pomýšlel výš?“
Michal Dudek: „Mohlo to určitě bejt‘ o hodně vejš‘. Bylo to, že sem vynechal čtyři závody. Musel jsem bejt‘ v práci a do Žarnovice jet pět set kiláků nešlo. Letos pojedu přebor i ligu. To musím jet jako tahoun týmu, nesmím je v tom nechat. Dá se říct, že to jedou skoro všichni jezdci, co jedou extraligu a mistrák. Nejsou to tak vyrovnaný závody, ale jedou tam všichni jezdci.“
speedwayA-Z: „Extraliga se vrátila k systému čtyřutkání a Slaný už nebyl tím posledním vzadu. Pro stříbro jste udělali maximum, vyhráli závěrečný závod v Pardubicích a skončili třetí za Markétou o jediný tabulkový bod. Jak jsi to všechno prožíval?“
Michal Dudek: „Určitě čtyřky byly lepší, potkali se všichni se všema a nehrálo se na dva nejlepší v týmu, co jezděj’ pořád. Je to lepší i pro diváky. A ukázalo se, že je to lepší i pro ty týmy. Bod od stříbra, škoda. Nedělal jsem výsledky, co bych si představoval. Ale i to pomohlo, největší tahoun byl Eda, ale když člověk udělal dva, tři body, tomu týmu pomohly. Bojovali jsme do poslední chvíle a na to, že jsme to odjezdili ve třech, dobrý. Jestli to letos bude jako loni, můžeme dosáhnout na druhý místo a klidně i vejš. Stát se může cokoliv, jak se začne jezdit, tak se uvidí.“
speedwayA-Z: „A co mistrovství republiky jednotlivců? V Plzni by bylo evidentně po červnové Markétě co napravovat.“
Michal Dudek. „Určitě, měsíc jsem neměl závody, pak jsem jel důležitej‘. Člověk chtěl hodně, byl přemotivovanej‘ a dopadlo to jako tragédie. V Plzni počasí nepřálo, na dráze modelína, bylo to by to jako Mšeno. Odjelo by se pár jízda a zrušilo by se to stejně. A třeba by se ještě někomu něco stalo. Bylo dobrý rozhodnutí to zrušit jak kvůli jezdcům, tak pro pořadatele, aby nebyly nějaký větší problémy. Musím letos do semifinále, snad se dostanu do finále. Jednou jsem byl v pořadí až za druhým náhradníkem, pak mě volali, že budu náhradník. A na nástupu mi řekli, že jednu. Snad se to letos nebude opakovat a dostanu se do finále rovnou. Jede se doma a uvidí se, jak to bude. Ve Slaným by mi to mohlo sednout jak ten přebor.“
speedwayA-Z: „Nová sezóna bude přece jenom o poznání jiná. S největší pravděpodobností do ní nenastoupí Roman Čejka. S ním jsi vlastně prožil celou svou dosavadní kariéru, navíc jsi kvůli němu před více než deseti lety sám začal jezdit a později závodit na stopětadvacítce. Jak se tě dotýká, že už nebude plochou dráhu jezdit?“
Michal Dudek: „To je obtížný. Skončí, neskončí, sám člověk neví, nechce dělat závěry. Jezdili jsme spolku, dostal jsem se tam přes něj. Asi budu muset mít jinýho kolegu. Těžko říct, pojede, nepojede, to nemůžu říkat já. Takže uvidíme. Myslím, že jezdit asi bude, s každým sportem se blbě končí. Vydrželi jsme spolu nejdýl z tý party, co začínala, jsme zůstali jen spolu, jinak to všechno odpadalo.“
Michal Dudek děkuje:
„Poděkuju sponzorům, co mi pomohli, rodině, tátovi, přítelkyni, kamarádům, mechanikovi Zdeňkovi.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček, Jan Kobzáň (Bikeracing) a Antonín Škach
