Bílá – 21. července
Triumf v předloňské Ceně vydavatele magazínu speedwayA-Z by ve čtvrtek na pražské Markétě nemohl ohajovat, ani kdyby už nezanechal stopětadvacítky ve své závodnické minulosti. Ortéza zavěšená na rameni dávala najevo, že se pád při divišovském soustředění bohužel neobešel bez následků. Nicméně Kryštof Rybář se magazínu speedwayA-Z svěřil, že chce být zpátky již při sobotní juniorce v Liberci, protože světový pohár dvěstěpadesátek už klepe na dveře.
„No, v Divišově bylo soustředění SCM, sobota a neděle,“ vypráví, kterak přišel ke zdravotní pomůcce. „A v sobotu při poslední tréninkové jízdy s Filipem Hájkem mi uprostřed zatáčky spadl sekundární řetěz. Takže mě to ze smyku narovnalo a já šel přes řidítka. Pak už nevím, jak to bylo. Akorát, že jsem jel sanitkou do depa. Mám naštěstí jen natažený vazy v rameni a naražený rameno. Nosím ortézu, v sobotu jsem už začal rehabilitovat a za pár dní to bude dobrý. Chystám se na mistrovství světa do Francie na dvěstěpadesátky. A uvidíme, jak to dopadne. Doufám, že dobře.“
Poté, co dal vale stopětadvacítkám, nabídly mu čtvrtlitry závodní program i před oslavou patnáctých narozenin. VV SPD mu totiž umožnil absolvovat juniorské mistrovství republiky v sedle dvěstěpadesátky. Nicméně Kryštof Rybář ve Slaném chyběl a objevil se až ve druhém díle seriálu osmý květnový den ve Svitavách.
„Začali jsme trochu později než všichni a nestihl jsem mistrovství republiky juniorů do jednadvaceti let ve Slaným,“ ujímá se opět slova. „Ale zanedlouho jsme si jeli poprvé zatrénovat do Pardubic, kde jsem se seznamoval s motorkama po zimě. Následovaly junioři ve Svitavech, kde jsem tu dráhu moc neznal. Ale jeden trénink před závodem musel stačit. Hlavně mi už od začátku strašně pomáhá Adrian Rymel. Jezdí se mnou po závodech, tréninkách a pomůže i u nás v garáži, takže bych mu chtěl strašně moc poděkovat za to, co pro mě dělá.“
Otázka, jak velkou nevýhodou je poloviční zdvihový objem oproti půllitrům se nabízí úplně sama. „Zezačátku ty první trénink nebyly nic moc,“ líčí Kryštof Rybář duel obou kubatur. „Ale postupem času jsme na tom s Jawou zamakali a teď ty motory podle mě letěj‘ úžasně. Jinak dvěstěpadesátka je o trochu pomalejší od startu, ale pak když to jedu čistě a bez chyb, na kratších dráhách mi o tolik pětistovky neujedou. Když jdu s někým do souboje, on na pětistovce může ještě trochu přidat, já nikoliv. Ale i tak si zazávodím. Jde tu i o to abych se dostal s klukama do toho koloběhu závodů a na pětistovce už by to měla být brnkačka. Třeba v Pardubicích je to na dvěstěpadesátce trošku něco jiného proti pětistovkám.“
Kryštof Rybář nešetří vděkem:
„A jinak chci poděkovat celé rodině, tátoj‘, dědům, babičkám, ségře, tetám, strejdům a prostě celý rodině. A taky sponzorům: Pitcha za brýle, Meatfly za oblečení, Jerky za energii, Magicam za kameru, Tapi Tea za drinky a samozřejmě Rykonad za peníze.“
Stopětadvacítky letos prožívají opět nevídaný boom. „Stopětadvacítka mi rozhodně nechybí,“ vytuší Kryštof Rybář další dotaz. „Byl jsem na to už hodně těžkej‘ a úplně tolik jsem si nezazávodil a už ani nebylo tolik věcí, v čem se zlepšovat a jít dopředu. Rozhodně mě už lákaly silnější kategorie. Ale jinak když mám chuť se podívat na stopětadvacítkáře, jezdím občas s Dany Šilhánem, za což mu děkuju.“
Jenže juniorských závodů, které by mohl absolvovat není moc… „Junioráků není tolik,“ souhlasí. „Ale my se tento rok hlavně připravujeme na mistrovství světa na dvěstěpadesátkách, kde se je snažíme vyladit. Ale už je půlka sezóny za mnou, a kolik těch junioráků je, to moc neřešíme. Jsem strašně rád, když se svezu, a jsem rád za každou jízdu nebo trénink.“
Foto: Mirek Horáček, Eva Palánová a Antonín Škach