Článek obsahuje jubilejní 11 000. fotografii publikovanou magazínem speedwayA-Z

Třebsín – 18. prosince
V životě je potřeba být ve správný čas na správném místě. A potkat správné lidi. Jeho příběh by toho mohl být pádným důkazem. Ještě předloni proháněl motokrosovou padesátku Malaguti Grizzly jen po polích v okolí své vesnice. Přitom potkal otce bývalého plochodrážníka Michala Šnajberka, který jeho úsilí nasměroval na pražskou Markétu a do továrny na talenty vedené Zdeňkem Schneiderwindem. Výsledky se dostavily a Michal Škurla se dnes může pochlubit drtivým vítězstvím ve všech třech domácích seriálech stopětadvacítek, dalšími primáty a uvedením svého jména do užšího povědomí mezinárodní konkurence. Mladý pražský plochodrážník o tom všem vypráví v exkluzivním rozhovoru, který magazínu speedwayA-Z poskytl.

speedwayA-Z: „Plochá dráha není v našich podmínkách masově rozšířený sport. Počet jeho adeptů není rozhodně závratný. Co přivedlo do sedla plochodrážního motocyklu tebe?“
Michal Škurla: „Přived‘ mě k tomu pan Šnajberk starší, kterej‘ měl syna závodníka. Jezdil jsem na krosce po polích kolem vesnice. Dostal jsem ji od bráchy a začal na ní jezdit. Bylo to tak v osmi letech. Bylo to zábavný, nenudil jsem se. Bylo to něco novýho. Přijel jsem na hřiště a pan Šnajberk mi nabíd‘, jestli si nechci zkusit plochou dráhu. Vůbec jsem o ní nic nevěděl a nikdy ji neviděl ani v televizi. S tátou jsme vyrazili na Markétu. Bylo to úterý, poprvý jsem se nesvez‘, ale ve čtvrtek jsme už odjížděli s motorkou. Hned v ten čtvrtek jsem jezdil. Bylo to dobrý, zezačátku to nezatáčelo. Smyk jsem se trochu naučil na druhým tréninku. Bylo to hodně dobrý, ten čtvrtek byl dobrej‘ den. Bylo to zábavnější než na tý krosce, moh‘ jsem to dělat závodně.“

speedwayA-Z: „Za těchto okolností bylo jedině logické, že tvé kroky vedly na pražskou Markétu. Záhy ses dostal mezi užší špičku ve stopětadvacítkách. Vzpomeneš si ještě na svůj první závod a své první pódium?“
Michal Škurla: „Byl to Markéta Cup. Nejdřív jsem jezdil v Markéta Cupu mezi jízdama a když jsem jel závod, byl jsem devátej‘ mezi jedenácti. Bylo to hodně zkušeností. Na startu vedle mě někdo stál. Přineslo to velkej‘ posun nahoru. Pak přišel Slaný, byl to mistrák. Velká dráha byla rychlejší, ty zatáčky o dost delší a startovalo tam víc jezdců. Pomohla mi i tak kroska, protože jsem se na ní naučil jezdit na motorce. První bedna byla hned v tom prvním roce na Shupa Cupu, kde jsem skončil třetí. Pocit pěknej‘, hodně pěknej‘. A ten pohár mám pořád doma.“

speedwayA-Z: „V letošní sezóně jsi jen obtížně hledal přemožitele a sbíral vítězství jako na běžícím pásu. Jak si vysvětluješ takovou převahu?“
Michal Škurla: „Samozřejmě to bylo trochu v technice. Rozhodně to nebyla stopadesátka motorka, jak se říkalo. Ani plnej‘ objem 129 ccm, byla to stopětadvacítka. Nebyla potřeba mít vyšší objem. Určitě jsem se už rozjezdil, měl víc zkušeností a přes zimu bylo hodně posilování. Našel jsem ladiče, pana Šmída z Litomyšle kterej‘ nám tu tuhle sezónu udělal líp. Je to spolupráce se Shupou, začali jsme spolupracovat s panem Bendou a on nám ho doporučil. Shupa byla základem těch úspěchů, je dravější než Honda a hlavně jede. Ale spíš je rozdíl, kdo to udělá a jak to udělá. Je tam i jezdecká stránka. Byla to moje třetí sezóna, měl jsem víc zkušeností a síly. Věděl jsem, co s motorkou a hlavně se ta technika připravila dokonalejc‘. A doufám, že příští sezónu to půjde stejně. Mohlo by to jít i líp, hlavně na mistrovství světa a Evropy. Tam doufám, že udělám výsledek.“

speedwayA-Z: „Na scéně stopětadvacítek jsi dokázal něco, co se nikomu jinému ještě nepovedlo. Triumfoval jsi ve všech třech seriálech. Jak na svou vítěznou šňůru vzpomínáš?“
Michal Škurla: „Je to dobrá věc a mám radost, že jsem to dokázal jako první. Pořád mě to bavilo, i když jsem vyhrával. Důvody jsou stejný, jak jsem zmiňoval v minulý otázce. A hlavně jsem byl nahecovanej‘, abych to dokázal jako první. Vůbec nebyl problém střídat malou a velkou dráhu. Na každou dráhu jsem měl jinou motorku, jinak zpřevodovanou. Ale víc si užiju tu malou. Je tam málo prostoru a hodně jezdců. A trávu, ta je nejlepší. Nejvíc jsem se na titul nadřel na malý dráze a vyhrát Markéta Cup bylo nejtěžší. Samozřejmě jsem se nadřel na všechny vítězství, ale tady to bylo asi nejsložitější. Bude to těžký obhájit. Kdo bude největší soupeř, nevím. Nevím, kdo to pojede.“

speedwayA-Z: „Letos jsi začal úzce spolupracovat se Shupa Teamem a osedlal jejich tovární stroje. Jak k vaší spolupráci došlo a co ti přinesla?“
Michal Škurla: „Velkou podporu v motorech. Hlavně v mistrovství světa a Evropy, kdy mi dodali celou motorku. Spolupráce byla domluva a byla perfektní. Rozdíl mezi mojí a tovární motorkou zas takovej‘ není. Díly jsou stejný, naše máme postavený ze stejnejch‘ dílů. Mělo by to pokračovat i dál, jsme dohodli i na další sezóně.“

speedwayA-Z: „Svými výkony sis rozhodně řekl o reprezentační vestu. Zlatá trofej UEM v Loppersumu sis ovšem své vystoupení evidentně představoval trochu jinak, že?“
Michal Škurla: „Tam jo. Zklamala technika. Motorka jela dvě kola, pak už nejela. Doteď se neví, co se dělo, asi něco v karburátoru. Ale přesně, co s ním, nevím. Byly tam nervy, ale měl jsem radost, že jedu na takovejhle závod a nějaký umístění jsem vůbec nečekal. Dráha byla pěkná, hodně pěkná. V Anglii to pak bylo daleko rozbitější. Jel jsem poprvý na trávě. Svezení bylo takový jiný, musel jsem si zvykat na odpružení. Na fyzičce se to ale vůbec neprojevilo, s tím jsem neměl problémy.“

speedwayA-Z: „Tallington ovšem bylo jiné kafe. Dvoupencová mince, kterou jsi našel, ti evidentně přinesla štěstí. A nebo pokládáš čtvrté místo za trošičku smolné, když k medailím nebylo daleko?“
Michal Škurla: „Byl to velkej‘ úspěch, s něčím takovým jsem vůbec nepočítal. Bedna byla hodně blízko. Pokazil jsem start ve finálový rozjížďce a pak už se to nedalo nějak dohnat. Už jsem byl zkušenější než v tom Holandsku. Věděl jsem, jak se bude motorka chovat. A už to bylo bez potíží. Dráha byla horší. Chvilku z kopce, chvilku do kopce. Nebyl problém, jinak se nestavil tlumič a bylo to v pořádku. Konkurence je o dost větší než v Čechách. Jinak fungujou, mají týmy, kde jsou dva nebo i tři mechanici. A hlavně jezdí ty závody pořád na takovejch‘ drahách.“

speedwayA-Z: „Mnoho tvých vrstevníků pošilhává po pětistovce. Jak jsi na tom v tomto směru ty? Patnácté narozeniny budeš slavit počátkem června…“
Michal Škurla: „Už jsem na něm začal a párkrát trénoval. Chci začít závodit na konci roku a jet pár závodů. Zezačátku jsem si na to musel zvyknout, než jsem přišel na to, jak s ním zacházet. Ale pak už to bylo takový normální. Něco jako z krosky na stopětadvacítku. Stopětadvacítka je dobrá na úplnej‘ základ, naučit se smyk a ovládat motorku. Zkušenosti ze stopětadvacítky se daj‘ zúročit, i když jdeš na pětistovku. Je to výhoda.“

speedwayA-Z: „Někteří borci odložili předčasně stopětadvacítku, jiní využili věkový limit na maximum a kombinovali obě kubatury. Jak to bude příští rok s tebou? A jak se chystáš na novou sezónu a co bys v ní rád dosáhnul?“
Michal Škurla: „Zezačátku pojedu stopětadvacítky, pak až budu moct, pojedu pětistovky, ale stopětadvacítky dokončím kompletně. Nemám obavy střídat obě kubatury, nebál bych se toho ani během jednoho závodu. Někomu to vadí, někomu ne, záleží na tom jezdci. A mně to nevadí. Zimní příprava je v posilovně, máme ji dvakrát tejdně, pak máme squash a spinning. Po Vánocích začnu dělat motorky, sehnal jsem, co budu potřebovat na oboje, jak pětistovky, tak stopětadvacítky. Chtěl bych aspoň bejt‘ do druhýho místa na mistrovství Evropy na trávě. To je jedna z hlavních priorit. A v Česku to obhájit a udělat zase to samý.“

Michal Škurla děkuje:
„Rodině, sponzorům, týmu Shupa – Jiřímu Bendovi, Jaroslavu Šůsovi, Lukáši Háskovi, Petru Schmidovi a Michalu Červenému, a tátovi. Trenérovi panu Schneiderwindovi. Sponzorům mimo plochou a to panu Josefu Novotnému a Václavu Přeučilovi. A všem, co mi k tomu úspěchu pomohli.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Antonín Škach a Jaroslav Šůs – Shupateam