Praha – 11. listopadu
Antonín Šváb řídil svou dodávku přes pražský Hlávkův most a dále Wilsonovou ulicí. Na ostrůvku autobusové zastávky na střeše hlavního nádraží dal pravý blinkr a odbočil, abych mohl vystoupit. Byl listopad 2005 a já si odvážel popsaný blok s exkluzivním rozhovorem. Pražský závodník v něm hodnotil loňskou sezónu, kdy se po zranění z britské ligy znovu etabloval mezi absolutní českou špičkou, a dokonce vyhrál závod světového šampionátu na dlouhé dráze. Hovořil také o další operaci kvůli vyndání želez ze zraněné nohy a své plánované cestě do Argentiny. V rodině své manželky chtěl rehabilitovat a zkraje roku začít závodit v tamním šampionátu. Podali jsme si ruce a já mu popřál mnoho štěstí. Nikdo netušil, že o dva měsíce později ho bude potřebovat celou fůru.
Přípravy na návrat
Antonín Šváb nastoupil až do třetího závodu otevřeného mistrovství Argentiny v Bahia Blanca. Hladce pronikl až do finálové rozjížďky, avšak nezaviněně se zapletl do hromadného pádu. S vážnými zraněními skončil v nemocnici, kde doslova bojoval o holý život. A nad nesmírně těžkým soupeřem zvítězil.
V dubnu se vrátil do České republiky, aby okamžitě začal rehabilitovat. A ani na chvilku nepřestal uvažovat o svém návratu do sedla závodního stroje. Začátkem června se poprvé přišel podívat na závody. A na mikrofon Miloslava Čmejly prohlásil, že by se pořád rád stal mistrem světa na dlouhé dráze. Protože se v ochozech plochodrážních podniků objevoval častěji, mohli všichni pozorovat jeho pokroky v rehabilitaci.
„Jsem v rehabilitačním ústavu na Slapech,“ říká Antonín Šváb na téma svého aktuálního programu. „Dávají mi zabrat. Mám celkem dobrý, že mně už povolili posilovnu a velkej bazén. Beru to jako přípravu na novou sezónu. A myslím, že mám lepší fyzičku než většina kluků, co závoděj‘.“
Antonín Šváb skutečně stále přemýšlí o pokračování své závodnické kariéry. „Připravuju se na návrat,“ nezastírá. „Největší problém byl přemluvit manželku. Naši se proti tomu stavěli odjakživa, takže táta taky není nadšenej. Ale to problém nebude. Teď se jen vrátit do tý špičky.“
Mezi elitou je prozatím tabulkově. „Jsem zase zaměstnancem Olympu,“ líčí Antonín Šváb. „Jsem jim za to vděčnej a doufám, že jim jejich trpělivost se mnou budu moct splatit i s úrokama. Byl to pan Ondrašík, s kterým jsem se domluvil, když jsem loni odlítal do Argentiny. Protože když jsem závodil v Anglii, jejich zaměstnancem jsem nebyl.“
Svůj comeback má Antonín Šváb rozdělený na etapy. „Teď je pro mě nejdůležitější pracovat na sobě a dát se dohromady,“ říká. „Motorky přijdou později. Měl jsem je už připravený na tenhle rok. Budu o nich přemejšlet, až se poprvý sklouznu. Používal jsem motory GM, laděný od Tondy Kaspera. Je to ohromná škoda a smůla, že ta spolupráce skončila. A mám i Jawy udělaný od Luboše Tomíčka.“
Už před svým argentinským pádem se Antonín Šváb objevoval na dlouhých a travnatých oválech, avšak klasický speedway nechtěl opustit. „Závodit jen samou dlouhou je dost problém,“ zůstává jeho stanovisko nezměněno. „Chtěl bych se určitě dlouhý a trávě věnovat nejvíc ze všeho a posunout si výkonnostní laku. Stát se třeba mistrem světa. Těch jezdců už tam tolik není, teď skončil Robert Barth.“
Velké ambice má pražský závodník i na krátkých drahách. „Chtěl bych v extralize pomoct Praze získat zpátky ten titul,“ plánuje. „Měli bychom ho mít už kvůli podmínkám, co tady máme. Do Anglie se mi moc nechce, možná Švédsko, ale uvidíme, jaký bude vývoj. Spíš se však chci soustředit na dlouhou a trávu. Když pojedu v Německu nebo ve Francii pouák, měl bych dostat dobrý startovný. Markéta mě drží, takže to není problém.“
Žádný přesný itinerář svého návratu si Antonín Šváb ještě nevytvořil. „Časovej harmonogram nemám,“ nechává celé věci volný průběh. „Chtěl bych začít v zimě na hřebíčkách, abych mohl naskočit do sezóny. Půjdu od začátku. Zahájím ligou a budu se snažit uplatnit své zkušenosti. Snad jsem závodit nezapomněl…“
Nešastná lednová neděle
Zato ze své úspěšné sezóny 2005 si mnoho nevybavuje, i když i tady činí velké pokroky. „Mrzí mě, že mi dost závodů z loňskýho roku chybí,“ krčí rameny. „Vůbec si nevybavuju třeba Tomíčkův memoriál. Je to vymazáno z paměti a nepodařilo se mi ještě získat ani video. Ale pamě se mi vrací zpátky a dost jinejch závodů se mi vybaví. Viděl jsem fotky z trávy nebo z dlouhý a už si na něco dokážu vzpomenout. Spíš je to tak, že třeba vím, že jsem závodil v Exeteru, ale nevybavím si jednotlivý závody.“
Nepříjemným soupeřem při návratech bývá v mnoha případech strach, ale Antonín Šváb dává najevo, že se s ním vypořádal. „Brácha manželky Adriany mi nahrál ten pád na cédéčko,“ hovoří klidně o svém lednovém pádu v Bahia Blanca. „Díval jsem se na to několikrát na počítači a ani to se mnou nehlo.“
Co se tedy v onu osudnou neděli 8. ledna přihodilo? „Vybral jsem si místo u prken,“ vzpomíná Antonín Šváb na finálovou rozjížďku zimního mistrovství Argentiny. „Táta mi to pořád dává za vinu, že jsem si nevybral lajnu. Ale říkej to závodníkovi, co chce vyhrát. Měl jsem dobrej start. Jel jsem druhej, ale když se do mě nabourali, už jsem byl první. Možná, kdybych jel z vnitřku, nestalo by se to. Jenže to je všechno to kdyby.“
I když byl závod zapsán do mezinárodního kalendáře FIM, vybavení stadiónu v Bahia Blanca zaostávalo za evropským standardem. „Mantinely byly špatný,“ komentuje toto téma Antonín Šváb. „Hrazení bylo podélný jako třeba v Peterborough. V zatáčce měli vrata a ty nebyly zajištěný. Vzadu bylo jenom takový malý kolečko. Stačilo do nich šouchnout a 
otevřely se. Za nima byl sloupek, o kterej sem se zastavil. Je to otázka, zda to dát na právníka FIMu. Ale to pak můžeš ten sport rovnou zrušit. Když už na to člověk vleze, musí počítat, že tam nebezpečí je. Musíš se rozhodnout, než to začneš dělat. Tak to beru já.“
Během své rehabilitace se Antonín Šváb objevil v hledištích mnoha českých závodů. „Je lepší sedět na motorce,“ odpovídá jednoznačně, jak se mu líbí pohled z diváckého úhlu pohledu. „Jsem hrozně špatnej divák. Doufám, že tam příští rok budu sedět. Ze špičky je nás dost zraněnejch a úroveň závodů tomu odpovídá. Ale začínaj se prosazovat junioři. Ukazujou, kam ten sport spěje. Už není legrace jít s nima na pásku. Asi s tím budu mít hodně starostí. Budou se snažit porazit jméno. Doufám, že to ve zdraví přežiju. Zkušenosti ti k ničemu nejsou, pokud je nemaj‘ i ti ostatní. Jako v Argentině…“
Antonín Šváb nezapomíná ani na lidi, kteří mu v nelehké situaci pomohli. „Hlavně děkuju sponzorům,“ pouští se do vyjmenovávání. „Stuha, MPM, SýS, Fuchs Oil, ND Pecerady, LNK procucts, Wulfsport, Alan Belham. Rodičům, že se o mě postarali, manželce Adrianě a malý Aničce. Zkoušeli mě probrat z kómatu tak, že mě pouštěli motorky. Ale nezabralo to. Teprve, když mi pustili Aničku, probudil jsem se.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II) a archív autora
