Archiv pro den: 25.5.2006

MS Na dlouhé dráze

Také Zdeněk Schneiderwind putuje za reprezentací přes Herxheim

Praha – 25. května
Zdeněk Schneiderwind se dnes představí ve volném závodě na dlouhé dráze v německém Herxheimu. Stejně jako Karel Kadlec, také úřadující český šampión toto klání pojímá jako přípravu na reprezentační start. V neděli jej totiž čeká semifinále mistrovství světa na dlouhé dráze v bavorském Pfarrkirchenu. Magazín speedwayA-Z s ním před odjezdem prohodil pár slov.


„V neděli jsem byl v Plattlingu,“ řekl Zdeněk Schneiderwind. „A už to bylo o něčem jiným než předtím v Berlíně.“ S jakými ambicemi tedy pražský závodník do letošního mistrovství světa nastupuje? „Nejsou závody, není nic odzkoušený,“ povzdechl si Zdeněk Schneiderwind. „Uvidím po Herxheimu. Nějaký plány nebo cíle si pro Pfarrkirchen nedávám. Uvidíme.“

V sobotním čtvrtém kole první ligy se tak pražští závodníci budou muset obejít bez svého kouče. Kromě něho však budou postrádat také Richarda Wolffa, jenž je v Pfarrkirchenu druhým náhradníkem. A také Milana Špinku, který bude soudcovat mistrovství světa družstev v Miskolci. Pražskou výpravu tak do Svitav povede Luboš Tomíček starší.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

MČR Juniorských družstev

Filipu Šiterovi a Věroslavu Kollertovi stačilo prakticky jen startovat

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Praha – 24. května
Povedené startovní manévry stály za včerejším triumfem mšenského páru v úvodním kole českého šampionátu juniorských družstev. Díky nim neměli Filip Šitera s Věroslavem Kollertem se zbývající konkurencí prakticky žádnou práci. Jedinou výjimkou se v tomto ohledu stala rozjížďka s číslem devatenáct, která však už na konečném výsledku mšenských závodníků nic změnit. Před Věroslava Kollerta, jemuž se začal zadírat motor, proniknul Michal Matula, ovšem v poslední zatáčce před cílem upadl. Druhou příčku si odvezl první pár domácích Antonín Galliani, Matěj Kůs a Adam Vandírek. Když v závěrečné jízdě Martin Vaculík odvedl Pavla Fuksu, svým výkonem zajistil Slanému bronz. Oproti původnímu plánu nezačal šampionát stopětadvacítek. V depu se totiž sešli jen čtyři závodníci, přičemž minimální počet pro podnik mistrovského ranku je šest. Nejmladší závodníci tak jeli pouze volný závod, jemuž dominoval slánský Roman Čejka.

Mšeňáci žádnou konfrontaci nepřipustili
Slánský Patrik Linhart je už měsíc na marodce a do Prahy se na své kolegy přišel podívat pouze v roli diváka. Martin Málek je zase uprostřed zkouškového období letního semestru na vysoké škole. A Hynek Štichauer si při první lize narazil levou nohu, když už si na pravé při extralize naštípnul lýtkovou kost.

Tyto tři absence posunuly souboj v úvodním kole šampionátu do úplně jiné roviny. Mšenští Filip Šitera a Věroslav Kollert nastupovali v roli favorita, přičemž papírově je mohli ohrozit především Pražané Antonín Galliani, Matěj Kůs a Adam Vandírek. Zbytek párů na první pohled nevypadal, že by se skládal z konzistentních jezdeckých sestav.

Jenže první pár pražské Markéty, jeden z favoritů, škobrtnul už v rozjížďce s číslem jedna. Zatímco Antonín Galliani odstartoval svým charakteristicky zdrcujícím způsobem, jeho kolega Matěj Kůs se první zatáčkou musel probíjet přes Michala Matulu.

A když už jezdil v pohodě druhý, tak to přišlo. V zatáčce u depa chytil ve třetím kole nečekané hranu a poroučel se k zemi. Sice se bleskurychle vrátil do sedla, ale dva naprosto jisté body zůstaly ležet v prachu dráhy rozvířené jeho pádem.

Pro pražskou jedničku tohle nebyla zrovna ideální výchozí pozice. A to tím spíše, když ji v rozjížďce s číslem čtyři očekávali nabuzení Mšeňáci. Pakliže někdo chtěl brát jejich duel konfrontačně, Filip Šitera s Věroslavem Kollertem to rozhodně nebyli. Šup, páska nahoru a oba se ve vzorné párové spolupráci usadili na čele. A bylo po konfrontaci!

Ve stejném duchu se neslo také další mšenské účinkování. Filipu Šiterovi a Věroslavu Kollertovi stačilo k pětibodovým maximům prakticky jen odstartovat. Soupeři neměli šanci a na pevné hrázi jejich spolupráce si postupně vylámali zuby všichni.

Až rozjížďka s číslem devatenáct měla jiný průběh. Zpočátku to však na žádnou mimořádnost nevypadalo. Do čela pádil Filip Šitera se svým kolegou za zády. Jenže na něho si vyšlápl Michal Matula. Pražské dvojce šlo v oněch chvílích o nejnižší místo na pódiu.

V jednu chvíli se Michal Matula dostal na druhé místo. Avšak Věroslav Kollert, by cítil zadírající se motor, záhy dostal situaci pod kontrolu. Nicméně Pražanovi nestačil primát, že jako jediný za celý večer dokázal předjet některého z mšenských závodníků.

V závěrečném kole vjel na protilehlou rovinku znovu před Věroslavem Kollertem. Odhodlaně mířil vstříc poslední zatáčce. Jenže v nájezdu spadl, takže Mšeno skončilo nakonec neporaženo.

Stejně suverénně jako Mšeno si v otázce druhého místa počínala Praha 1. Ztráta z úvodních dvou jízd však byla velmi výrazná. „Zvednul jsem předstih a je to lepší, protože předtím jsem nemohl vůbec zatočit,“ říkal Matěj Kůs po osmé jízdě, kde spolu s Antonínem Gallianim porazili Plzeňáky. „Nebylo to ono a na vrub toho šel ten můj pád. Dráha mě překvapila, grejdrovali to. Ale teď už je to dobrý.“

Pražané se ve stejném poměru 5:1 vypořádali také s Pardubicemi a Březolupy, přičemž do hry se dostal také Adam Vandírek, rozbolavělý po svém úterním pádu. Až teprve Martin Vaculík dokázal vypálit pražský rybník, jenže to už rozhodnutí o obou vyšších stupních pódia bylo vyneseno.

Vyrovnaný boj o třetí příčku
Vzhledem k rozložení sil jsme neviděli strhující boj o vítězství nebo druhé místo. Ovšem o zelený vavřínový věnec si to regulérně rozdávaly hned tři týmy. Hodně ambiciózně rozehrál závod Slaný. V rozjížďce s číslem dva mu navíc přálo štěstí. Plzeňský Michael Hádek si totiž v první zatáčce při útoku na první místo škrtnul o vedoucího Martina Vaculíka a upadl. Sice pokračoval v jízdě, avšak další jeho pád ve druhém kole přinutil Karla Voborníka rozsvítit červená stop světla.

Při repete Martin Vaculík s Petrem Babičkou dovezli tři body. V šesté jízdě ovšem remizovali s Březolupy. Martin Vaculík sice zaútočil v prvním oblouku na Martina Gavendu, jenže ten se s ním nemazlil a vyvezl ho na mantinel. „Jsem kokot,“ komentoval situaci Martin Vaculík slovenským slůvkem, které v češtině poměrně zdomácnělo. „Zkurvil jsem to. Měl jsem jít z jedničky. Myslel jsem, že to z trojky protáhnu, ale neprotáhnul.“ Březolupy tak zopakovaly úvodní remízu s Pardubicemi. Nicméně pořád měly málo bodů a v duelu se Mšenem neměly moc šancí si svou bilanci zlepšit.

Slaný mezitím v rozjížďce s číslem devět remizoval s pražskou dvojkou. Michal Matula s Patrikem Doubkem a Jakubem Fabianem v záloze byli na koni především po úvodním smírném výsledku se svými kolegy. Poté v páté jízdě na hlavu porazili Plzeň.

V oné deváté jízdě se dostal do čela Martin Vaculík. Jenže jeho kolega Petr Babička spadnul v nájezdu do druhé zatáčky. A Michal Matula, aby ho nepřejel, musel k zemi také. Po restartu slovenský junior ve slánských službách lehce oba Pražany porazil. Oba týmy však měly stejný počet bodů, ale na Slaný si už brousili zuby Mšeňáci. A jejich duel v rozjížďce s číslem čtrnáct byl jednoznačnou záležitostí, ovšem z mšenského úhlu pohledu.

Avšak také pražská dvojka ztrácela body. V první zatáčce dvanácté jízdy se Michal Matula přetočil a spadl. Díky tomu se dostal na zem také Richard Frištenský a Karel Voborník vyloučil pražského závodníka. Při opakování sice nejrychleji odstartoval Patrik Doubek, jenže Martin Gavenda ho podjel už v prvním nájezdu. A do společného měšce se náramně hodil také bod Richarda Frištenského.

Ovšem Březolupy měly pořád málo. A ke všemu v patnácté jízdě nenašel Martin Gavenda zbraň na Antonína Gallianiho a Matěje Kůse. Vzápětí ovšem nenastoupil Michal Matula a Patrik Doubek s Jakubem Fabianem remizovali s Pavlem Fuksou. Stejně jako v úterý při lize, neměly Pardubice svůj den ani tentokrát. Pavel Fuksa také rozšířil početný seznam padlých, když přišel o bod v poslední zatáčce sedmé jízdy.

„Do nájezdu v zatáčce u depa je kolej,“ vysvětloval pardubický závodník příčinu potíží mnoha závodníků. „A já to pořád nemůžu najet. Vždycky mě to strčí dopředu a pak mám honičku. Musím něco změnit.“

Přímo fatální se pro Pardubice stala třináctá jízda. Luboš Velinský jezdil třetí před Tomášem Hanzlíkem. Ve třetím kole mu však v nájezdu do zatáčky u depa vypadla noha z háku a pardubický navrátilec se ocitl na zemi. Narazil si rameno a raději už nepokračoval Během repete pak duel Michaela Hádka s Pavlem Fuksou skončil také pádem.

A tak se nejoslnivějším pardubickým výsledkem stala právě remíza s pražskou dvojkou. Ovšem Martin Vaculík její bodové ztráty nikterak neželel. A to tím spíše, když v rozjížďce s číslem patnáct odvedl už od startu Matěje Kůse a Adama Vandírka.

Poslední šancí týmu Praha 2 na stupně vítězů by mohly přinést body z utkání se Mšenem v devatenácté jízdě. Zásluhou technických trablů Věroslava Kollerta a nasazení Michala Matuly však zdánlivě nemožné dostalo reálný základ. Ovšem výsledek devatenácté jízdy už znáte.

Tím pádem se Praha 2 dostala na stejnou úroveň s Březulupy, které však zvýhodňoval větší počet trojek Martina Gavendy. Zároveň se otevřela šance Slanému, kdyby ovšem Martin Vaculík dokázal porazit Pavla Fuksu v závěrečné jízdě. Byli na to sami, protože jejich kolegové už po svých pádech nepokračovali.

Pardubický závodník si stoupnul do třetí dráhy, zatímco Slovák svou pozici na druhém místě startovního roštu nezměnil. Vyšel mu lépe start a v té chvíli ho už od stupňů vítězů dělila jen necelá čtyři kola.

Stopětadvacítky v krizi
Šampionát slabší objemové kubatury se evidentně dostal na rozcestí. Doby s deseti a více závodníky na startu jsou už zřejmě minulostí. Řada kluků první vlny už přesedlala na půllitra, by by věkově ještě mohla závodit na stopětadvacítce. A problémy se snížením věkového limitu dostaly malé motocykly do patové situace.

Na Markétě se sešli pouze čtyři závodníci, takže jejich klání nemohlo dostat statut mistrovského závodu. Protože si Jakub Fencl vypůjčil motocykl od slánského klubu, mohli diváci sledovat rozjížďky se čtyřmi účastníky.

Závod opanoval Roman Čejka, který loni sváděl až do závěrečné rozjížďky urputný boj o titul s Radimem Chodem. Suverénně zvítězil ve čtyřech ze svých pěti jízd. V té druhé jej porucha zastavila na konci závěrečného kola. „Hupnul tam sytič,“ vysvětlil závodník, který má plným právem dost důvodů neutěšené situace ve stopětadvacítkách litovat.

Hlasy z depa
„Jelo se mi dobře,“ řekl magazínu speedwayA-Z pospíchající Filip Šitera. „Stejně jako včera. Akorát o jednu jízdu navíc. Žádný problémy nebyly. Mám štěstí a jede to. Hlavně ale, aby mi to tady jelo za tejden.“

„Rozbila se mi motorka,“ posteskl si Věroslav Kollert. „Poslední dvě kola jsem cejtil, že to není ono. Šel po mně Michal Matula. S Filipem vedeme, takže se budeme snažit, abychom si to udrželi. A stejně taky i ligu, v sobotu jedeme ve Svitavách.“

„Závod byl pohoda,“ konstatoval po vyhlášení vítězů Antonín Galliani. „Nic se nedělo a všechno šlapalo. Jen tu jednu jízdu jsem zkazil. Nemohl jsem to položit. Byla to moje chyba, přitáhnul jsem si moc spojku. Ale hlavně tam byli dřív Filip s Věroušem. Motorka byla dobrá. Na poslední rozjížďku jsem si něco přešteloval, ale nakonec jsem ji pustil Vanďovi. Stejně to spíš potřebuju na Svitavy.“

„Jsem nehorázně nasranej,“ ulevil si ve svém boxu Matěj Kůs. „Jsem debil. V první jízdě jsem chytil hranu a nečekal to. Druhá jízda byla jakž takž. Pak jsem udělal s motorkou, co jsem ti už říkal a už to šlo. Ale ty první dvě jízdy mě štvou. Jsme sice druhý, ale jak se to vezme. Ovšem pokud nepojedu jako dneska, mohli bychom na ně zaútočit.“

„Počítal jsem, že se svezu víckrát,“ řekl Adam Vandírek. „Ale po tom včerejším pádu jsem spokojenej. Když chodím, bolí to, ale na dráze ne. Zejtra nebudu trénovat, chci se připravit na první ligu ve Svitavách.“

„Dobré, v pohodě, vyšlo to,“ vystihl slánské účinkování Martin Vaculík. „Dráha byla možná horší než včera, ale jinak to šlo. Akorát v nájezdu do první zatáčky byla jáma. Škoda jízdy s Martinem Gavendou. Neměl jsem spekulovat a jít zvnitřku. S tím Mšenem jsem to posral. Zahrabal jsem se na startu. Jsou oba dobří, ale kdybych líp odstartoval, bylo by to lepší.“

„Výborné, nestěžuju si,“ odpověděl Martin Gavenda na otázku magazínu speedwayA-Z, jak se mu jelo. „Mohlo to bejt lepší, ale tak už to chodí. Byly tam dobré jízdy.“ Březolupský junior patřil k nejlepším individualitám, ovšem v páru mu na stupně vítězů scházel jeden bod. „Ztratil jsem ho asi s Věroušem Kollertem,“ zamyslel se. „Kdybych měl lepší start, možná bych ho udělal. Ale stál jsem v koleji a hákem se opíral o zem.“ Na rozdíl od ostatních juniorských závodníků nemá Martin Gavenda ještě jasno o svém programu na příští středu. „Nevím, jestli pojedu,“ komentoval své vyhlídky na třetí závod juniorského šampionátu. „Mám zkoušky. A potřebuju dodělat školu, a mám klid.“

„Jen odřená prdel,“ popisoval Michal Matula následky svého pádu po souboji s Věroslavem Kollertem v rozjížďce s číslem devatenáct. „Ale chtěl jsem a na Věrouše jsem si věřil, ovšem pokazil jsem to. Moc se mi to dneska nelíbilo, hodně jsem padal. Nebejt mě, mohli jsme skončit třetí…“

1. PDK Grepl Mšeno   30
Věroslav Kollert 2 2 2 2 2 2 12(6)
Filip Šitera 3 3 3 3 3 3 18
 
2. AK Markéta Praha 1   22
Antonín Galliani 3 1 3 3 3 – 13
Matěj Kůs 0 0 2 – 2 2 6(2)
Adam Vandírek – – – 2 – 1 3(2)
 
3. AK Slaný   18
Martin Vaculík 3 2 3 1 3 3 15
Petr Babička 2 1 X – – – 3(2)
Radim Chod – – – 0 F – 0
 
4. Mitas Březolupy   17
Martin Gavenda 3 3 1 3 1 3 14
Richard Frištenský 0 0 0 1 0 2 3(1)
 
5. AK Markéta Praha 2   17
Michal Matula 1 3 1 X – F 5(2)
Patrik Doubek 2 2 2 – 2 1 9(1)
Jakub Fabian – – – 2 1 – 3(1)
 
6. ZP Pardubice   10
Pavel Fuksa 2 F 1 X 3 2 8
Luboš Velinský 1 1 0 X – – 2
 
7. PK Plzeň   10
Michael Hádek X 1 1 3 F – 5
Tomáš Hanzlík 1 0 0 2 1 1 5(1)

Aktuální pořadí:

  malé body velké body
1. Mšeno 30 7
2. Praha 1 22 6
3. Slaný 18 5
4. Březolupy 17 4
5. Praha 2 17 3
6. Pardubice 10 2
7. Plzeň 10 1

Volný závod 125 ccm:

1. Roman Čejka, Slaný 3 E 3 3 3 12
2. Tomáš Habada, Slaný E 3 2 2 1 8
3. Jakub Fencl, Praha 1 2 1 1 2 7
4. Jaroslav Hladký, Praha 2 1 0 0 0 3

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Grand Prix

Eskilstuna viděla bodový pád Rickardssona, zazářil Hancock

Eskilstuna – 20. května
Grand Prix tentokrát zavítala do švédské Eskilstuny a tamní diváci doufali, že Tony Rickardsson se konečně odrazí od pro něho nezvyklého dna a vybojuje si stupně vítězů. Jel přeci doma, před svými diváky…. Opak byl pravdou. Tony podal jeden ze svých asi nejhorších výkonů a titul mistra světa se mu začíná pomalu vzdalovat. Ale pěkně po pořádku.

Divokou kartu obdržel Fredrik Lindgren, který se jako každý, kdo dostane tuto možnost zajet si jeden závod na GP, objevil ihned v úvodní jízdě společně s dalším domácím jezdcem Lindbäckem, Protasiewiczem a Adamsem. Start byl malinko nervózní, jezdci stále odjížděli od pásky, ale nakonec přeci jen poslušně postavily své stroje na místa kam kdo patřil a první jízda začala. Od vnějšího mantinelu nádherně sjel a překřížil dráhu Adams, Protasiewiczovi a Lindgrenovi. Lindbäck, který startoval z první dráhy, byl ale přeci jen rychlejší nežli zkušený matador Adams a dostal se do čela. Tito dva si hned vytvořili poměrně slušný náskok a Adams se několikrát pokusil Lindbäcka předjet, nakonec se mu to ale nepovedlo, a tak domácí publikum bylo hned v první jízdě velmi spokojeno, nebo tři body vybojoval domácí jezdec. Adams byl druhý, Lindgren si dojel pro třetí a tudíž jeden bod a Protasiewicz, který podává velmi slabé výkony, bral nulu.

Ve druhé jízdě již stadion vřel, nebo na dráhu přijel kdo jiný, než Tony Rickardsson, který startoval ze druhé lajny. Soupeřem mu byl Polák Hampel, Nicki Pedersen a Hancock. Byla to první jízda v níž jsme viděli pád jezdce. Po startu tato nepříjemná záležitost potkala Hancocka, když v první zatáčce se na sebe jezdci namáčkli a Hancocka nemilosrdně poslali všichni svorně do prken. Hancock naštěstí doklouzal do ochranných mantinelů, tedy spíše pod ně, pak mu trvalo delší dobu, než se z nich vyhrabal, opucoval se a s americkým úsměvem na rtech, jak jsme u něho zvyklí, znovu nastoupil do opakované jízdy, ze které nebyl nikdo vyloučen.

Do čela této jízdy se dostal Hampel, ale hned na rovince ujel podél prken Hancock a dostal se před Hampela, třetí jezdil Pedersen, který se snažil mladého Poláka předjet, právě mezi nimi se odehrávalo největší drama na ovále. Hancock si vytvořil náskok a nebyl již do cíle nikým ohrožován, Hampel uhájil dva body před Pedersenem a k úžasu domácího publika Rickardsson přijel do cíle jako poslední.

V třetí jízdě byl pro najetí a přetržení pásky vyloučen Nicholls a místo něho se představil náhradník Jonas Davidsson. Spolu s ním se na čtyři okruhy vydali Crump, Bjarne Pedersen a Gollob. Jízdu vyhrál Crump, před Gollobem, Pedersenem a Davidssonem.

Tony Rickardsson zabojoval v jízdě číslo sedm, kde si to rozdával s Bjarnem Pedersenem, Iversenem a Protasiewiczem. Tony byl až do konce druhého kola na třetím místě, pak se mu, ale povedlo předjet Iversena a ve třetím kole nádherným manévrem i dosud prvně jezdícího Pedersena. Tahle jízda patřila k těm opravdu bojovným, krásným a zvedala diváky ze sedadel. Tady to byl zase ten známý a rvavý Rickardsson, bohužel, potom již ne na dlouho.

Borcem nad borci a svůj den však měl Hancock. Vyhrál všechny jízdy základní části a proto jak jsem jednou uvedla, že mu nová kombinéza nepřinesla štěstí, musím nyní konstatovat, že je to spíše naopak. Minulou GP zajel Hancock famózně a této ve Švédsku se rovněž nedalo nic vytknout.

Třináctá jízda udělila stop Tonymu Rickardssonovi, který tentokrát startoval z první dráhy a který věděl, že pokud chce do semifinále musí zajet dobrou jízdu. Ze druhé dráhy s ním startoval Gollob ze třetí Žagar a ze čtvrté Lindgren. Všichni odstartují jen Tonymu nejede motocykl, sice se zdá, že si nakonec dá říct, trochu nabral rychlost, ale to už zbylí tři, byli pro Tonyho nedostižitelní.

První a v absolutní pohodě jezdil Gollob a za ním Lindgren, který si to rozdával se Žagarem, jednou byl na druhém místě ten podruhé zase ten druhý. Nakonec druhé místo uhájil Lindgren před Žagarem. Gollob si připsal další tři body. Rickardsson již tušil, že jen výhra v poslední jízdě mu může teoreticky ještě zajistit postup, nakonec se to ale nepovedlo a Rickardsson si ze Švédské GP připsal pouhé čtyři body.

1. semifinále
Červený povlak na helmě patří Hancockovi, modrý Gollobovi, bílý Hampelovi a žlutý Jonssonovi. Jonsson si bohužel v semifinále zajel jen do první zatáčky, kde sám nikým neatakován upadl a byl ze semifinále vyloučen. Opakovaná jízda se jela jen ve třech. Tato jízda, ač šlo o postup do finále, byla pak již celkem nudná, nebo do čela se dostal Hancock za ním se usadil Gollob a takto v poklidu dojeli do cíle. Hampel neměl šanci Golloba předjet a tudíž se do finále nedostal.

2. semifinále
První dráha Crump, druhá dráha Pedersen Nicki, třetí dráha Pedersen Bjarne a čtvrtá dráha Adams. Po startu se do čela na prosto v pohodě dostal Crump a za ním Adams, jak se ale už letos poněkolikáté ukázalo, kde se vzal tu se vzal Nicki Pedersen a zase se protáhl jako úhoř středem pole a přehnal se jak přes Adamse tak i přes Crumpa. Opětně nabral velikou rychlost a Crump ho marně stíhal, naopak na Crumpa se dotáhl Adams a bojoval o druhé postupové místo. Crump si ale tuto příležitost nenechal ujít a Adamse před sebe nepustil. Do finále jde Nicki Pedersen a Crump.

Finále
Červenou dráhu si vybral borec večera Hancock, po modré sáhl Crump, Gollob dal přednost bílé před žlutou, která tak zbyla na Pedersena. Po startu se vytvořila okamžitě trojice jezdců Crump, Hancock a Gollob. Ze zatáčky přeci jen o půl kola byl před Crumpem Hancock a svůj náskok držel až do konce druhého kola, pak se snažil Crumpa natlačit na mantinel, ten se však nezalekl naopak zabral a Hancocka stejně jako v Polsku předjel. Hancock vyhrál všechny jízdy jen tu nejdůležitější prohrál, finálovou jízdu o první místo. Crump mu vyfoukl první místo, které by si Hancock tento večer opravdu zasloužil, Gollob byl šastný za třetí příčku a rozdával úsměvy na všechny světové strany.

Za čtrnáct dní bude mít možnost domácího prostředí Nicholls a Richardson, protože se GP jede na britských ostrovech v Cardiffu.


Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)