Silvestr 2020
Očividnou díru na trhu se rozhodl zaplnit Jan Macek. Kopřivnický odchovanec totiž pochopil, že na trhu autoškol a motoškol není jediná, která by zájemce učila ovládat plochodrážní speciál. A tak se odhodlal k činu. Začátek byl, ostatně jako u každého projektu těžký, avšak nakonec zájem překonal veškerá závodníkova očekávání.

Foto: Karel Herman

Silvestr 2020
Práce fotografa na vrcholných plochodrážních mítincích není žádný med, jak by se nezasvěcenému pozorovateli mohl na první pohled zdát. Musí dodržovat celou řadu opatření, která jsou popsána na několika á čtyřkách, a přitom překonávat nemalé překážky. Pavel Fišer se naštěstí mohl spolehnout na pomoc Kirila Ianatchkova, takže si o pražský ostnatý plot nepřivodil zranění na choulostivých partiích svého těla.

Foto: Mirek Horáček

Silvestr 2020
Když se jede závod v Kopřivnici jako jeden z tamních pilných činovníků se prakticky nezastaví. Člověk by předpokládal, když se vypraví na plochou dráhu jinam, nespustí oči ze závodní trati. Avšak pravý opak je pravdou, protože Eduard Kutáč na tribuně nedává vůbec pozor, což pochopitelně Karlu Hermanovi nemohlo uniknout.

Foto: Karel Herman

Silvestr 2020
Patrik Mikel se na začátku letošní pidisezóny rozhodl nestartovat na ploché dráze. Nyní však svého kroku lituje. Ostatně posuďte sami, kde jinde by moravského habána na ruku nosili…

Foto: Karel Herman

Silvestr 2020
Hasičské auto, to je panečku něco! Obzvlášť je-li jeho vodní dělo ještě delší než váš objektiv na Nikonu. Není proto divu, že se Mirek Horáček vyhoupnul na CASku, aby si vychutnal pocity hasiče. Naštěstí pro magazín speedwayA-Z však neodložil svůj fotoaparát, takže dlouhá reportáž z plzeňské juniorky byla kompletní jako vždy.

Foto: Karel Herman

Rokycany – 23. února
Přesně o tři měsíce později po listopadovém hokeji v Plzni se plochodrážníci sešli k odvetě na ledě v Rokycanech. Ačkoliv tým Haďas Plzeň byl citelně oslaben a Riki Team s ním zametl v poměru 14:5, všichni si akci náramně užili. Richard Wolff se magazínu speedwayA-Z svěřil se svou nadějí, že se zrodila nová tradice.

„Dobrý, všichni spokojený,“ nešetří Richard Wolff superlativy. „Haďas měl velkou marodku, mně taky dva hráči nedorazili. Krásně jsme to odehráli. O hráče jsme se podělili, já si samozřejmě nechal Pražáky. V půlce utkání jsme otočili gólmany, aby ta výhra nebyla o moc. Nepřijel nám ani rozhodčí, takže přesnej‘ stav nejde říct. Jestli já měl jedenáct nebo třináct lidí, je jedno, Haďas měl velkou úmrtnost.“

Plochodrážní hokej by měl pokračovat. „Dobrý, super,“ opakuje bývalý pražský závodník. „Výsledek není objektivní. Přestali jsme to počítat a jen hráli. I Michal Makovský se osvědčil, zahrál dobře. Je lepší odehrát hodinu a čtvrt a nic neřešit. Stane se z toho rituál, jednou za rok se budeme scházet. Byli jsme nadšený, byla dobrá atmosféra. V listopadu zase sehrajeme utkání v Plzni. Bavili jsme se o tom, nikomu to nevadí a Plzeňáci to na stadiónu zařídí.“

Foto: laskavostí Richarda Wolffa