Pardubice – 30. prosince
Dnešní vývoj počasí definitivně zrušil přes veškerou snahu pořadatelů všechny šance na uspořádání závodu mistrovství republiky na ledové ploché dráze tuto sobotu v Růžené. Mítink je proto zrušen. Náhradní termín pořadatelé budou usilovně hledat, i když termínově je dán na konec února. O novém termínu podá pořadatel včas informace. Nadále pokračují přípravy na nedělní závod v Hamru na Jezeře, v němž by mělo startovat osm jezdců České republiky, čtyři Polska, dva Švýcarska, jeden Rakušané a jeden Brit.

Pardubice – 29. prosince
Osud víkendového mistrovství republiky na ledové dráze není ještě určen. V Růžené se stále snaží připravit svůj ovál na sobotní mítink, by včerejší informace hovořily o nedostatečné síle ledu. Definitivní ano či ne padne během čtyřiadvaceti hodin. V Hamru na Jezeře má tým okolo Jana Peciny už vytyčenou závodní dráhu, na níž se byl dnes podívat Petr Moravec, předseda VV SPD.

„SK Osečná má k dnešnímu dni připravenou 370 metrů dlouhou závodní dráhu na vodní hladině rekreačního střediska Hamr na Jezeře,“ informoval český plochodrážní šéf. „Pokud nepřijde nějaká výrazná změna počasí, uskuteční se jejich v neděli 3. ledna od 13 hodin.“

A jaká je situace na pomezí Středočeského a Jihočeského kraje? „Úvodní závod seriálu v Růžené 2. ledna zatím zrušen není,“ odpověděl Petr Moravec. „Pořadatel závodu se také pokouší svoji dráhu připravit. Definitivní rozhodnutí o tomto závodu padne během následujících čtyřiadvaceti hodin. Pevně věřím, že pochopíte absolutní snahu pořadatelů uspořádat plánované sportovní podniky. Jejich snaha a obrovská pracovitost je však komplikovaná nepříliš příznivým počasím.“

Foto: Petr Moravec

Růžená a Hamr na Jezeře – 27. prosince
Předminulý víkend s arktickými mrazy okolo dvaceti stupňů se stal katalyzátorem zájmu o oba podniky ledařského mistrovství republiky o nadcházejícím víkendu. Jenže během pouhých třech dnů rtu skočila o neuvěřitelných pětatřicet čárek nahoru. Vánoce připomínaly svou sluneční atmosférou spíše Velikonoce a chmury na čelech ledařů se začaly prohlubovat. Petr Moravec, předseda VV SPD, magazínu speedwayA-Z řekl, že reálný je už jenom jeden mítink, přičemž oficiální verdikt padne během zítřka.

„Zítra ráno jedu do Hamrů a následně rozhodneme,“ svěřil se Petr Moravec. „Skutečnost je však taková, že závod v Růžené se rovná zázraku. Led zatím nedosáhl v některých místech ani deseti centimetrů. Honza Pecina je zatím optimista, má počasí stále pod nulou a věří. Zítra večer kolem dvacáté hodiny vydáme rozhodnutí.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Růžená a Hamr na Jezeře – 16. prosince
Již v sobotu 2. ledna začnou na jihočeském rybníku Růžená poblíž Milevska boje o titul mistra České republiky v závodech na ledové ploché dráze. O den později se pak uskuteční druhý závod v Hamrech na Jezeře mezi Ralskem a Osečnou. Původně se mělo začít závodit již o tomto víkendu, ale mráz, který musí vytvořit nejméně patnácticentimetrovou vrstvu ledu, přišel teprve začátkem tohoto týdne, a tak závody v Chocenicích a jeden ze dvou závodů v Hamrech byly přeloženy na konec měsíce února.

Oba pořadatelské týmy – jak ten v Růžené, tak v Osečné – pracují na plné obrátky a připravují zázemí pro první závody sezóny 2010. Na startovní čáru se postaví celkem sedm českých jezdců na čele s obhájcem titulu Janem Klatovským. Jejich soupeřem by pak mělo být devět zahraničních jezdců z Rakouska, Německa, Holandska a Polska.

Největší hvězdou úvodního závodu v Růžené by však měl být start v posledních dvou letech třetího muže světového šampionátu Rakušana Franze Zorna. „Podařilo se nám ho přesvědčit ke startu alespoň v Růžené, Zorn má nesmírně nabitý program, a tak nemůže jet celý seriál, přesto však ho na startu chceme, aby měly naše hvězdy pořádného soupeře,“ říká šéf úvodního závodu Miroslav Topinka, jinak také bratr vynikajícího plošináře Tomáše.

I pro Zorna to bude jedna z posledních příprav na závody mistrovství světa, které začínají o týden později a v kvalifikačních bojích se o postup popere víc jak dvanáct jezdců ze startovní listiny českého šampionátu. Ten bude zajímavý i tím, že titul by chtěl získat zpět do svého držení náš nejúspěšnější ledař přelomu tisíciletí Antonín Klatovský. „Letošní přípravu jsem začal už v prosinci ve Švédsku, tady také pojedu po vánocích první závody. Určitě budu rozjetý více než loni a bráchovi to chci vrátit. Navíc mě těší i start Zorna. On moc neprohrává, ale v minulosti už u nás jezdil a v Budějovicích jsem ho dokázal porazit,“ říká bratr obhájce titulu.

Většina Rakušanů bude sice chybět na startovní čáře druhého závodu, protože ve stejném termínu se jede závod na jejich území v Kirchbergu, ale ani Jan Pecina, šéf organizačního výboru druhého závodu, nezahálí, pracuje na startovní listině a říká: „Závod jsme přesunuli na přírodní led, po dvou letech práce a přípravě dráhy na louce jdeme letos jinou cestou, věřím však, že jsme se rozhodli správně. Ovál přímo v Osečné byl krásný, ale někteří jezdci s ním a zejména kvalitou ledu měli problémy, proto ta změna.“

Začátek obou závodů je ve 13 hodin.

Předpokládaná startovní listina:
Klatovský Antonín , Klatovský Jan, Diviš Andrej, Pecina Jan, Běhal Martin, Volejník Lukáš, Hutla Radek (všichni Česko), Pletschacher Stefan(Německo), Stelingwerf René (Holandsko), Zorn Franz a Leitner Martin, Ebner Charlie a Kreuzberger Josef (Rakousko), tři jezdce z Polska dodatečně nominuje polský manažer Pawel Ruskiewicz.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Sport je mojí celoživotní náplní. Pravdou je, že dominuje fotbal, nejdříve aktivně a doposud funkcionářsky, od první ligy níže. To bych nemohl bydlet několik let v Pardubicích, aby mě minula plochá dráha. Pochopitelně nebylo daleko od toho propadnout ledové ploché dráze, protože v té době působila řada obojživelníků, kteří jezdili klasickou, tak ledovou plochou dráhu, což i my věkově starší jsme prožívali i v jiných sportech. Například v mém případě byla běžnou kombinací fotbal s hokejem. Proč to všechno píši?
Před časem jsem bydlel v Pardubicích, jak jinak v plochodrážní baště. Na počátku letošního roku, konkrétně 2. ledna, mi nabídl syn Zbyněk výlet na mistrovství republiky na ledové ploché dráze. Jeho návrh mě okamžitě zaujal, tím spíše, že i závody mistrovství světa jsou bohužel mimo zájmu televizních přenosů. Právě v ten den byla cesta do Růžené u Milevska velmi příjemná. Kouzelné slunečné zimní počasí. Cestou mě Zbyněk informoval o všem, co je aktuální v oblasti ploché dráhy a ledové zvláště. Pochopitelně mne zaujalo nadšení Antonína Klatovského staršího, díky němuž se první závod mistrovství ČR ledové ploché dráhy uskutečnil.

Samozřejmě jsme vyjeli s dostatečným časovým předstihem, a to nejen kvůli klobáse a čaji, hlavně jsme se chtěli pokochat v depu na ledové ploše. Mile mě překvapilo, kam pokročila konstrukce strojů, zejména z hlediska bezpečnosti jezdců, o čemž jsem se přesvědčil v průběhu závodu. Pohlazením na duši nebyl jen první přímý kontakt s Milanem Špinkou, legendou plochodrážního sportu, a Petrem Moravcem, v současné době vrcholovým funkcionářem a znalcem tohoto sportovního odvětví.

Samotný závod měl svoji správnou atmosféru i náboj. Hlavním organizátorem byl otec obou hlavních favoritů – synů Klatovských – Antonína a Jana, tím spíše, že Jan si před startem hodně věřil a dokonce prohlásil, že právě v tomto závodě bráchu porazí. Všem zasvěceným se to jevilo jako silná slova. Ne! Byla to jen předzvěst neuvěřitelného dramatu pro všechny zúčastněné. Jevilo se samozřejmé, že boj o první dva stupínky se rozhodne mezi bratry Klatovskými, navíc se v ochozech vůbec nepochybovalo, že to bude Antonín. Jenže průběh závodu nahrál Pletschacherovi, výbornému německému jezdci, který závod stihl na poslední chvíli, když si spletl Růženou a mířil k Jihlavě.

Neuvěřitelnými režiséry byly počasí a samotný průběh závodu. Již ve čtvrté rozjížďce došlo k tolik očekávanému souboji mezi bratry Klatovskými. Kdo v ochozech podlehl názorům, že vše je v režii táty Klatovského, ten se mýlil. V našich podmínkách se utkali dva skutečně nejlepší borci. Mladší Honza myšlenku, že favorizovaného bráchu poprvé porazí, myslel vážně! Ujal se vedení. Fantastický bratrovražedný souboj. Ovšem v předposlední zatáčce starší brácha Antonín v rozhodujícím útoku bráchu sestřelil. Co teď?

Nebyla to lehká situace. Samozřejmě bráchové byli v šoku a táta, který tolik udělal pro uskutečnění závodu, neskrýval své zklamání. Uvědomil si, že vítězný tandem je ohrožen. Nastoupila diplomacie. Samozřejmě, že v zájmu české reprezentace bylo, nějak zdůvodnit opodstatněnost opakovaného startu v plném počtu. A to byla parketa pro tuláka Pletschachera, který právě v této rozjížďce startoval. Odmítal nájezd k startovací pásce, pokud nebude ředitelem závodu Milanem Špinkou určen viník kolize, tudíž dle regulí vyloučený z rozjížďky. Díky přenosu České televize byl ze záznamu určen viníkem a vyřazeným z rozjížďky Antonín Klatovský ml. To ještě nikdo netušil, že je to konec nadějí umístění na „bedně“. Totiž jeho excelentní výkony zmařila 18. jízda, kdy došlo k prolomení ledové vrstvy, a tudíž konec závodu se započítanými výsledky po 16 rozjížďkách.

Jan Klatovský se stal celkovým vítězem.V době, kdy Pletschacher se domáhal naplnění regulí závodu, jistě netušil, že obsadí druhé místo. Na Antonína Klatovského ml. zbylo bohužel jen 4. místo. Škoda, příroda byla silnější, ale zážitek byl skvělý. To jsem ovšem netušil, co bude následovat. Samozřejmě jsem měl program a zapisoval výsledky jednotlivých rozjížděk. Zatímco já jsem byl velmi dobře oblečen do mrazivého odpoledne, syn až tak dobře připraven nebyl, tak jsem okamžitě po závodě očekával odjezd. Tím spíše, že diváci byli poměrně dosti vzdáleni od startovací pásky a stupně vítězů. Syn mě překvapil svým rozhodnutím. Jdeme na vyhlášení výsledků, poté si dáme čaj a jedeme do Prahy.

Osobně jsem zaujal pozici poblíž startovacího zařízení, ale na paletách, kde byly připraveny ceny pro vítěze a současně prostor, kde jsem si podle vyhlášení hlasatele mohl zapsat přesné výsledky. Mezitím Petr Moravec spolu s ředitelem mistrovského závodu Milanem Špinkou předávali ceny od šestého místa nahoru. Vše jsem si pečlivě zaznamenal, a když byly předávány ceny druhému v pořadí, přišla moje slavná a nezapomenutelná chvíle. Oslovil jsem strážce cen v tom smyslu, proč by měl pan Moravec jít tak daleko pro ceny pro vítěze, když mu to můžeme donést. Tak se také stalo. On vzal z cen pro vítěze pneumatiku, tašku, kde byly oleje potřebné pro motorku (předával pan Moravec) a věnec pro vítěze, který předával pan Špinka. Zřejmě pod vlivem průběhu jinak vynikajícího a dramatického závodu (kolize bratrů Klatovských či nedokončeného počtu rozjížděk) si nějak pánové Moravec a Špinka neuvědomili, že sice předali věcné ceny, ale pohár vítěze zůstal v mých rukou.

Nastala neuvěřitelně dramatická situace. S děsivým úžasem jsem sledoval odchod pánů Moravce a Špinky od stupně vítězů, navíc zcela jiným směrem, než jsem je očekával. Pohár vítězi v rukou! Co teď? Jindřichu, je to mezinárodní mistrovství ČR! To bude trapas! Běžet za nimi, volat na ně? Jevilo se mně takové řešení jako nedůstojné dané situaci. Zahraniční a domácí závodníci, kamery České televize, fotografové, obležené stupně vítězů nadšenými diváky? Co teď? To vše se odehrálo v několika vteřinách.

Z hlediska mojí osoby jsem se rozhodl skvěle. Situaci jsem bleskově vyhodnotil tak, že prostě předám pohár vítězi sám. Moje nadšení a neuvěřitelný souběh událostí byl umocněn tím, že žádný mistrovský závod na ledové ploché dráze se již nekonal, a tak ve svých nadcházejících 65. letech se mně, člověku, který zasvětil prakticky celý život sportu, podařil celoživotní vrchol – předání poháru mistru republiky, v tomto případě Janu Klatovskému, ve sportu, který mám rád a moc mu fandím. Dodatečně, na mistrovství republiky dvojic opět v Růžené, jsme si s Janem Klatovským udělali společnou fotku.

Možná se vám zdá tato epizoda banální, nevýznamná. Nepíši ji proto, abych tento zážitek démonizoval. V každém případě to byl pro mě neopakovatelný životní prožitek. Jak jsem výše uvedl, ve sportu žiji dál, ale k ploché dráze jsem vzhlížel s úctou a těšil se z úspěchů našich sportovců i strojů Jawa. Co dodat? Přeji mnoho úspěchů bývalým i současným sportovcům a trenérům v obětavé práci za zachování našich pozic v těžké konkurenci klasické i ledové ploché dráhy. Jsem rád, že nástupnická generace tady je a že můj syn Zbyněk se tím v rámci svých možností a schopností zabývá.