Divišov – 15. srpna
Zítra se v německém Bad Hersfeldu rozhodne o mistru Evropy na travnaté dráze pro letošní rok. Česká republika má ve hře dvě esa. Josef Franc přijíždí obhajovat své loňské stříbro z loňského Tayacu. A po medaili pokukuje rovněž Martin Málek. Ten si minulý víkend střihnul pořádně ostrý trénink na oválech v Hertingenu a Rastede.
Had a ledový muž za volantem dodávky
„V sobotu večer na trávě v Hertingenu mě čekala docela silná konkurence,“ vypráví Martin Málek. „Pět jezdců mistrovství světa a k tomu další výborní trávaři. Dráha nebyla zrovna na rehabilitaci bolavého ramena, ale nakonec jsem to přečkal ve zdraví.“
Jak to v Německu chodí, mezinárodní závod byl jen jedním z bodů programu. „Systém závodu nebyl zrovna ideální,“ povzdechne si Martin Málek. „Byly jen tři jízdy základu, odkud šest nejlepších postoupilo do finále. A body se sčítaly se vším všudy.“
Martin Málek vletěl do mítinku jako utržený vagón. „Začal jsem výborně vyhranou jízdou,“ pochlubí se. „Pak jsem k tomu přidal tři body za třetí místo. Celkem se mi vyvedl start i v poslední jízdě, ale doplatil jsem na nerovnosti na dráze. Ohnulo se mi v díře vodítko zadního řetězu a z druhé pozice mi spadl řetěz.“
Martin Málek ovšem nemusel příliš litovat. „Naštěstí jsem díky dobrému bodovému skóre postoupil do finále,“ souhlasí. „Bohužel jsem ale nevyměnil řetěz. Nasadili jsme ho zpět kvůli nedostatku času. Byl asi trochu zkroucený, protože mi hned po pár metrech po startu opět spadnul. Takže z toho bylo až šesté místo. Ale finále bylo, myslím že i výkon nebyl zas tak nejhorší, ale hlavně jsem to přežil bez újmy na zdraví. Bedna byla na dosah, ale připravil jsem se o ni sám svým špatným rozhodnutím.“
Za volant jeho dodávky usedli nesmírně šikovní řidiči. „Bylo super, že se mnou vyrazil po dlouhé době zase Michael Hádek a David Lizák, spolupráce v depu byla super!“ kvituje Martin Málek s povděkem. „Závod končil někdy kolem půlnoci a měli jsme ale všichni po závodě dost napilno, neboť nás čekalo 750 kilometrů na sever do Rastede. Klukům patří velký dík. Řídili celou noc a v devět ráno jsme už rozbalovali kemp v Rastede.“
Neustále proti vitálnímu šedesátníkovi
„V Rastede to nebylo zase úplně nejhorší,“ dostává se Martin Málek k nedělnímu pouťáku. „Konkurence byla taky dost silná. Prý nejrychlejší tráva na světě. První trénink jsem bohužel nestihl, neboť jsme museli dát do kupy motorku. Šel jsem rovnou na start-trénink. Musím ale přiznat, že dráha je trošku atypická, dost rychlá a moc hezké svezení. Už v tréninku ukázal Bernd Diener že bude asi hodně rychlý. Vybrali mě, Dienera a Zandvlieta na bahnrekord. Ten nakonec vyhrál Diener 138,25km/h, já byl druhý s 134,83km/h.“
Šedesátiletý německý rutinér byl Martinu Málkovi snad souzený. „Rozpis závodů mi vyšel tak, že jsem čtyřikrát startoval s Dienerem,“ pozvedne obočí. „První i druhou jízdu jsem dojel druhý za ním. Jediný, kdo ho dokázal zatím porazit, byl Hansen a já dojel až třetí. V poslední jízdě jsem sice jezdil třetí za Dienerem a Hansenem, ale v poslední zatáčce před cílem jsem Hansena předjel.“
A pak přišlo na řadu finále. „Do finále jsem si vybíral startovní pozici jako třetí, vybral jsem žlutou,“ líčí Martin Málek. „Start se mi bohužel nepovedl úplně nejlíp, ale vyjel jsem z první zatáčky jako třetí. Jen jsem doplatil na to, že jsem musel projet několika cejchama, vyházel jsem všechny slídy a pak jsem ztratil dvě pozice, když jsem vsadil na to, dojet do cíle a ještě trochu vidět. Nakonec teda až páté místo.“
Volné dny minulého týdne byly nesmírně poučné. „Docela náročný víkend, ale jsem rád, že rameno drží, přežil jsem to bez pádů, technika taky vydržela, tak dobrá příprava před finále mistrovství Evropy,“ shrnuje Martin Málek. „Ještě jednou díky Míšovi Hádkovi v roli řidiče a montéra a Davidu Lizákovi v hlavní roli řidiče a pomocníka!“
Foto: Pavel Fišer a Martin Málek
Loading ...
