Kopřivnice – 9. října
Svými letošními výkony může směle aspirovat na pomyslný titul skokana roku. Šampionát republiky jednotlivců mu ale zprvu vůbec nevycházel dle představ. V Plzni jej zbrzdil zadřený motor a nebyl spokojený, ačkoliv v závěru zaznamenal dvě vítězství a to i na úkor nikoho menšího než Hynka Štichauera. Po pádu v pražském poháru přátelství však do Březolup přijel jen jako divák, což mu ostatně zůstane i pro zítřejší juniorská družstva na jeho dráze v Kopřivnici, kde by jinak aspiroval na mety nejvyšší.
Jan Macek přišel na podzim o řadu závodů
„Spadnul jsem,“ vrací se Jan Macek k nešťastnému incidentu na pražské Markétě v půlce minulého měsíce. „Zadní kolo mi vzalo ruku, jak motorka vzala špóra.“
Hned první zprávy nezněly příznivě. „Předloktí,“ odtuší juniorský mistr republiky. „Ještě dva, tři týdny to budu mít, pak rehábko, tak letos nic, maximálně závěr sezóny v Kopřivnici.“
Přitom sezónu měl rozjetou ohromně. „Zklamalo mě, že nejedu mistrovství světa juniorů v Pardubicích,“ netají se. „Zlatá stuha mi utekla taky. V Březolupech jsem byl jako divák, už jsem to zapomněl, jaké to je (smích).“
Jan Macek (modrá) se v Plzni dere na první příčku před Hynka Štichauera (bílá)
Praha – 4. října
Na potemnělém nebi s rachotem rozkvétaly další a další barevné květy a jemu se z tátova červenožlutého kevlarového náručí příliš nechtělo. A bodejť by jo, když se viděli jen krátce, protože po víkendovém Polsku se konal Memoriál Luboše Tomíčka. Malý Vašík nakonec přesto skončil u maminky, aby se Václav Milík mohl rozhovořit nejen o aktuální přítomnosti, ale i o svých plánech zasáhnout příští rok do Zlaté přilby. Nové pořádky totiž slibují větší soulad termínů, takže závod všech závodů by napřesrok neměl kolidovat s polskou ligou.
Jan Kvěch a Václav Milík, kolegové z polského Krosna, se setkali na startu Tomíčkova memoriálu
„Bylo to super,“ reagoval Václav Milík na otázky ve chvíli, kdy obloze nad pražskou šestkou přestal dominovat ohňostroj. „Přes noc jsme se vraceli z Polska. Jelo mi to pěkně, nebudu to svádět, že jsem byl unavenej. Ve čtvrtý jízdě jsem vůbec neodstartoval a dostal cejchu. Tu poslední jsem si zblbnul sám. Natáhla mě kolej, když jsem objížděl Liszku. Moh‘ jsem se svýzt ve finále, ale jsem celej a zdravej.“
Na konci sezóny čeká českého šampióna starost o tělesnou schránku. „Mám špatný vazy v rameni,“ povzdechne si. „Uvidíme, jestli se to bude operovat. Ruka se mi dává těžko nahoru, nedoléčil jsem to a už mě to omezuje v normálním životě i v přípravě na další sezónu. Budu to určitě řešit.“
Václav Milík (modrá) na úvod porazil pozdějšího vítěze Francise Gustse (červená)
Jisté však je, že příští sezónu by Václav Milík neměl chybět ve startovní listině 74. Zlaté přilby města Pardubice. „Včera jsem se bavil se Szymanskim,“ přibližuje své setkání s polským plochodrážním šéfem. „Chtějí, aby se polská liga už nekryla s polskou ligou, takže určitě pojedu. Navíc jsem slyšel, že se v Pardubicích má jet SEC…“
Práce a soustředění, aneb pohled do boxu Václava Milíka při Tomíčkově memoriálu
Slaný – 26. září
Loni si položil plzeňské Bory ke svým nohám. Pět výjezdů na tamní ovál mu přineslo pět přesvědčivých triumfů, patnáct bodů a po letech úsilí konečně první titul mistra republiky jednotlivců. Protože letos je mistrovský seriál dvojdílný a vyvrcholí až ve sváteční úterý v Březolupech, je stále úřadujícím šampiónem. Zraněný Eduard Krčmář se však letos do Plzně nepřijel podívat ani jako zasvěcený divák.
Eduard Krčmář je de iure stále úřadující český šampión, protože letošní mistrovství republiky ještě neskončilo
„Teď má na mistra nakročený Venca,“ komentuje slánské eso situaci na hrotu průběžné klasifikace mistrovství republiky. „To měli loni, než jsem mu to překazil. Teď jsem se do Plzně nejel ani podívat, byl jsem naštvanej. Loni mi to vyšlo, ale letos mám tři měsíce po sezóně, zapomenul jsem na to, že bych neměl bejt mistr.“
There is always a tomorrow říká anglické přísloví a plochá dráha má vždycky další sezónu. „Příští rok budu muset zamakat,“ uvědomuje si Eduard Krčmář. „Začnu běhání, squash i s Topasem kruháče. Teď jsem nemoh‘, rameno bolelo, jediný, co šlo, byl rotoped. Ale to nevydržím, radši do přírody, kde se něco děje.“
Eduard Krčmář si uvědomuje podporu:
„Při zranění mi nejvíc pomáhala moje přítelkyně Barbora. Skvělá je podpora Olympu. Máme od nich výplatu, motorku. I Topas mi pomáhá jako trenér, a Pavel Ondrašík. Budou se o mě starat při rehabilitaci a zimní přípravě. Olymp se o nás stará hrozně moc, máme techniku, profi doktory. Tyhle lidi mi dají co nejvíc. Za to Olympu díky.“
Eduard Krčmář (červená) jde nekompromisně před Josefa France (bílá)
Dny, které se mu zatím vlečou jako líní šneci, se tím pádem rozběhnou tempem plochodrážního motocyklu. „Na rok 2022 mám nazbrojíno,“ pochlubí se. „Mám v plánu se připravit ještě víc než jindy. Bude to bolet, bude to stát víc. Chci dvě nový motorky, dva nový motory, abych měl něco novýho a novou chuť.“
Sám dobře ví, jak motivaci získat. „Rehabilitace bude dvakrát, třikrát tejdně,“ prozrazuje. „Začnu se hejbat, cvičení, kliky, přítahy nebudou moc pro mě, to nepůjde kvůli vazům. Rameno mě bolí, někdy je v klidu, jindy bolí jako blázen. A to jsem si ještě v Nagyhalaszu myslel, že budu za dva tejdny jezdit, ale měl jsem nejen zlomený rameno, ale i přetrhaný vazy a nervy.“
Eduard Krčmář chce na sobě tvrdě makat
Naštěstí lékaři odvedli svou práci mistrovsky. „Operace mě dala dohromady,“ souhlasí Eduard Krčmář. „Doufám, že rehabilitace tak. Na Stromovce jsou dobří odborníci, musím se dát do kupy, abych tu ruku používal na sto procent. Bude to stát nervy, kluci jezděj, já měl letos dva a půl závodu, budu je muset dohánět. Budu víc jezdit, abych se zase dostal do formy.“
Slánský závodník nechce nic uspěchat. „Letos nejsem vyjetej, nepojedu,“ říká rozhodně. „Teď se cejtím natěšeně na další sezónu, budu nejvíc připravenej ze všech závodníků a budu mít techniku.“
Praha – 27. září
Pražský závod Speedway Friendship Cup připravil pořádající klub v závěru sezóny o dva závodníky. Jan Macek si zlomil kůstky v zápěstí. A byť první zprávy zněly, že Filip Hájek je po svém pádu pouze potlučený, další dny bohužel přinesly horší informace o prasklém kloubu v koleni.
Na stupních vítězů pražského poháru přátelství Filip Hájek ještě věřil, že nemá žádné fraktury
„Sundali mě v poslední jízdě,“ povzdechne si Filip Hájek. „Vypadalo to, že koleno je silně naražený. Ale nateklo, tak jsme jeli k doktorovi. Zjistili, že mám prasklinu v kloubu.“
Přesná doba rekonvalescence se ještě neví, nicméně jisté je, že sezóna 2021 pro pražského závodníka skončila. „Zatím je to čekání,“ svěřuje se. „Šest až osm tejdnů, pak se uvidí, co dál. Jestli rehabilitace nebo mi budou dělat vazy.“
Praha – 24. září
Čtvrteční trénink na pražské Markétě dal Janu Kvěchovi potřebnou důvěru pro ovládání svého motocyklu v závodním tempu. Nicméně své nejbližší závodění pojímá stylem chytré Horákyně. Nebude jezdit ani oblečený, ani nahý, ale soustředí se zejména na juniorské mistrovství světa. Startovní listina českého finále v Březolupech, kde v úterý vyvrcholí domácí individuální šampionát, tím pádem mohla být finalizována.
Tipujte:
Loading ...
Jan Kvěch se soustředí především na finále juniorského mistrovství světa
„Zkouším jet, na tréninku to bylo v pohodě,“ říkal Jan Kvěch dnes odpoledne, když mířil na juniorské mistrovství světa do Krosna. „Pak bych chtěl jet zase až ten svět v Pardubicích. Nechci s tou rukou tlačit na závody, chci hlavně ten svět. Uvidíme hlavně zejtra, závody jsou přece jen jiný než trénink…“
Startovní listina úterního finále MR jednotlivců v Březolupech:
Praha – 22. září
Finále světového šampionátů juniorů bylo jedno z hlavních priorit jeho letošní sezóny. Jenže v aktuální klasifikaci má u svého jména prozatím jediný bod. Na vině je pád ve druhé sérii úvodního finále ve Stralsundu. Zda se skóre Jana Kvěcha rozroste již tuto sobotu v Krosně, se rozhodne zítra odpoledne.
„Spadnul jsem a zlomil jsem si levou ruku a vykloubil pravý rameno,“ vrací se pražský junior k osudnému závodu na baltském pobřeží zkraje měsíce. „Hned jsem to začal řešit, ale dali mi narkózu a tak jsem do Pardubic jel až v neděli.“
Němečtí lékaři totiž pojali podezření na frakturu pažní kosti a chystali se českého závodníka operovat. „Rameno vypadá, že jen vypadlo,“ vysvětluje Jan Kvěch, že se jejich diagnóza zaplaťpánbůh nepotvrdila. „Ruku mi v Pardubicích zoperovali a hned jsem začala rehabilitovat. S ramenem jsem hejbal od pondělka, ruku rehabilituju od pátku.“
Jan Kvěch se chce vrátit do sedla ještě letos
A Jan Kvěch koketuje s myšlenkou, že by plochodrážní sezóna anno domini 2021 pro něho ještě nemusela být uzavřenou záležitostí. „Uvidím,“ odtuší, že se začne svěřovat se svými plány na závodní comeback. „Zejtra se zkusím svézt a uvidím, jak se budu cejtit.“
Po sobotním Krosně by jej v neděli čekalo finále první polské ligy, k němuž jeho Krosno zajíždí do Ostrowa. „Ty závody budou vyhrocený,“ uvědomuje si Jan Kvěch. „Nechce se mi riskovat. Hlavně uvidím, jak se budu cejtit. Na mistrovství juniorů jsem se chtěl soustředit. Dostal jsem do finále, byla by škoda to nevyužít.“
V úterním březolupském finále mistrovství republiky by byl nasazeným závodníkem, ale pardubický super víkend by tak jako tak vynechal. Ve stejný den je totiž na pořadu odveta prvoligového finále v Krosně, díky čemuž se v závodě všech závodů neobjeví ani Václav Milík.
„Zlatá přilba?“ reaguje Jan Kvěch protiotázkou. „Když budu jezdit, budu muset do Polska, takže to padá. Ale na Přilbě můžu jezdit iks dalších let. Loni jsem byl druhej, tak mám ještě co zlepšovat (smích). Ještě o kousek.“
O nejbližší budoucnosti Jana Kvěcha rozhodne čtvrteční trénink na Markétě
Loading ...
