Praha – 5. ledna
Na prosincovém soustředění ve Švédsku se Radek Hutla dohodl s Janem Pecinou, že mistrovství světa družstev pojede on, zatímco na kvalifikaci jednotlivců se do Strömsundu vydá osečenský ledař. Avšak Jan Pecina se nakonec musel s ohledem na osobní důvody omluvit a tak se ve Švédsku o postup do finále světového šampionátu vedle Antonína Klatovského popere i Andrej Diviš.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Praha – 12. října
Z léta rovnou do mrazu. Příští týden teploty nepřekročí desítku – toto je doslovná citace dnešního titulku předpovědí počasí na druhou dekádu října. To zajisté ještě neznamená začátek ledařské sezony, přípravy ale určitě už probíhají. Máme k dispozici i kalendář mistrovství světa na rok 2016.

Letos se uzavřela sportovní kariera legendárního Švéda Per-Olof alias Posy Sereniuse, který se narodil roku 1948. Zúčastnil se otevřeného mistrovství Německa, vyhrál všechny jízdy, ale pravidla přenechala titul prvnímu občanu Spolkové republiky v pořadí. Dále se v uvozovkách naposled jely závody mistrovství světa na ledě v nizozemském Assenu.

Tradiční dráha už neodpovídala požadavkům a pořadatelé ohlásili závěrečný podnik. Od března uplynulo něco málo přes půl roku a další pokračování je na světě. Na internetových stránkách klubu se tváří, že o žádném ukončení činnosti nikdy nebyla řeč, takže vše je v nejlepším pořádku.

Mistrovství světa družstev se pojede v ruském Togliatti v půli února. Týden předtím nedaleko Moskvy v Krasnogorsku odstartuje dvoudenním závodem seriál finále mistrovství světa jednotlivců. Ten pokračuje v kazašské Almaty a mějme naději, že se na druhý pokus pořadatelům podaří připravit led tak, aby se odjely oba závodní dny včetně finálových jízd. Letos s tím měli problém, takže jim držme palce.

Následuje čtrnáctidenní pauza a seriál se přemístí blíže k nám. Finále číslo tři je naplánováno na první březnový víkend v Berlině. Berlin je město ledové draze zasvěcené. Po delší době ale tamní stadion hostil pouťáky a přesto, že se jich účastnila významná část světové elity, pořád chyběl punc závodu světového kalibru.

V roce 2014 Berlínští zřídili speciální spolek Eisspeedwayunion Berlin, nástupce a pokračovatele DMV Landesgruppe Berlin. Hned v dalším roce pořádali zmíněnou rozlučku Posy Sereniuse a dvoudenní mistrovství světa družstev. Český tým skončil na bronzovém třetím místě, takže s berlínským stánkem jsou spojené samé pozitivní emoce. Zatím je potvrzeno, že páteční trénink bude otevřen veřejností za symbolicky poplatek, ale domácí jednají o zařazení mistrovství Německa stejně jako letos do čtvrtka před Grand Prix. Je velice pravděpodobné, že se jim to tak podaří.

Jezdci, ani diváci nedostanou žádný oddechový čas a na další víkend se přesunou právě do nizozemského Assenu, aby uzavřeli celý seriál stejně jako letos v bavorském Inzellu. Inzell je přece jen dostupnější než vzdálenější Assen, takže fanoušky z Čech určitě se dostaví v důstojném počtu stejně jako letos.

Asi moc nelze pochybovat o převaze ruských ledařů. Němci a Rakušané je letos pořadně potrápili. Dokonce osudy titulu v družstvech nebyly jasné až do samotného konce. Bratři Klatovští předvedli skvělé výkony, kéž by v nové sezoně dokázaly byt k tomu konsistentní. Lukáš Hutla, třetí člen bronzového nároďáku, však letošní sezónu vynechává, protože vyrazil na životní zkušenou na Nový Zéland.

Ve Švédsku a Finsku roste nová generace závodníků. Ledová plochá dráha je poněkud exotickou disciplinou, o to zajímavější je pár závodů, které si můžeme jednou za rok dopřát.

Finálová část MS na ledě 2016:

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Kiril Ianatchkov

Inzell – 15. března
Strhující boje posledního finále světového šampionátu ledařů vyčerpávajícím způsobem ve svých reportážích shrnuli Kiril Ianatchkov a Pavel Fišer. Avšak také náš čtenář Pavel Pospíšil přispěl výraznou fůrou do zpravodajského mlýna magazínu speedwayA-Z. Kromě českých bratří Klatovských čočkou svého aparátu zachytil patálie Danila Ivanova v nedělním semifinále. Ruský borec v té chvíli už věděl, že loňské zlato neobhájí, avšak šňůrou triumfálních rozjížděk mířil za stříbrem. Krizový moment sice ustál na jedničku, avšak ve finále mohl jen sledovat, zdali jeho náskok vydrží.

Foto: Pavel Pospíšil

Inzell – 15. března
Ledová plochodrážní sezóna je krátká a nejistá a v našich zeměpisných šířkách trvá sotva dva, tři měsíce. Jedinou jistotou jsou závody na umělém ledě, ale ten v nizozemském Arsenu se letos jel naposledy. Než jsme stačili zrušit kvalifikaci v rakouském St. Johanu a pár dalších naplánovaných závodů, přišel čas na finální závod světového šampionátu, který se jel v minulou neděli v německém Inzellu. Zhruba týdenní odstup od něho dává jiný pohled, než ten pod okamžitým dojmem emocí. A o emoce v krásné Max Aicher Arena nebylo nouze.

Inzell žije už od časného rána
Do druhého finále závodníci se scházeli už brzy dopoledne. Nástup byl stanoven na čtvrt na dvě, takže už ráno bylo živo všude kolem. Od depa, kam pořadatelé velkoryse pouštěli tolik hostů a fanoušků až bylo divu, že mechanici můžou pracovat, po stánky s občerstvením a suvenýry a u pohotově připravených stolečku u zaparkovaných autobusů zájezdů.

Začínalo se brzy, takže pivo a sem tam něco i silnějšího se vesele konzumovalo nadšenými fanoušky. Zase jsem se neubránil dojmu, že každý znal každého, a to byly Češi, Nizozemci, Švédi anebo Finové. O Němcích a skoro domácích Rakušanech ani nemluvě.

Stejně, jako předchozí den se zaplnila všechna místa k sezení a spousta lidí postávala v pohodlných ochozech. Prezentace proběhla s obvyklou parádou, i když letos chyběl tak vzácný host, jako loni, kdy byl přítomen slavný automobilový závodník a dnes sportovní funkcionář Hans Joachim Stuck.

Budiž, není každý den požehnání avšak kvůli čemu se lidé sešli kvůli motocyklovým závodům na ledě. A ty byly bylo strhující.

Stadión tleská Janu Klatovskému
Ted, když si prohlížím fotografie ze závodů, pořád nemůžu uvěřit, co jsou všechno schopni provést hrotované stroje a jejich opravdu nebojácní jezdci. U některých záběrů se zdá, že musel následovat pád, aby ihned další obrázek ukázal, že skoro všechno lze ještě vytáhnout. Druhy finálový den posledního pátého kola Motul Ice Speedway World Championship měl pozoruhodně málo pádů, obzvl᚝ srovnáváme-li se dnem prvním.

Ihned v první rozjížďce už bývalý mistr světa Danil Ivanov konečně vyzrál nad svým přemožitelem Dmitrijem Koltakovem a alespoň ho porazil ve vzájemném utkání. S patnáctkou jezdící Per Anders Lindstroem v posledním kole uklouzl, takže ani se nemuselo opakovat a rozhodčí právem uznal dosažené pořady.

Přineslo to první bod Janu Klatovskému, který jich měl i v tento závěrečný den posbírat znovu pět. Ani moc, ani málo, ale na semifinále nedostatečně. A to je škoda, protože bojovný Jan si zasloužil lepši výsledek. Obzvl᚝ za, dle mého názoru, nejlepší a nejstrhující jízdě dne, ne-li celého dvoudenního finále.

V jedenácté jízdě se do sebe pustili právě Jan s neúnavným Haraldem Simonem. V první zatáčce oba borci dlouho jeli bok po boku. Rovinu projeli i nadále společně, ale v zatáčce pak uklouzl Max Niedermaier, srazil Klatovskeho a byl vyloučen.

Opakovaná jízda začínala jako přes kopírák. V čele se přetahovali Jan Klatovský s Haraldem Simonem a po třech kolech se zdálo, že Rakušanovi se podařilo vytvořit se dobry náskok. Jenomže Čech to zdaleka nevzdal.

Párkrát kouzelně projel zatáčkami a v poslední rovině byl na dostřel svého ujíždějícího soupeře. Nevím, jak to udělal, ale v jistém okamžiku jsme ho viděl letět nad motorkou, levou nohou se odrazil od ledu a pak ji protáhl jako ostřílený dlouhodrážník. Motorce to dodalo potřebný impuls a její jezdec byl o centimetry dřív na cílové lajně. U postranní čary čekající Max Niedermaier a plný stadion s úžasem tomu přihlíželi.

Vítězné gesto bylo namístě, vezme li v úvahu, že předchozí den Harald Simon provedl něco podobného právě Janu Klatovskemu. Bylo vyrovnáno!

Létající přilba
O to větší škoda, že další tři jízdy přinesly Janu Klatovskému jediný bod. Jeho bratr Antonín připsal stejný počet bodů, čili oproti předchozímu dny si o jeden polepšil, ale žádnou bravurní jízdu nepředvedl. Pak se svěřil, že led v Inzellu mu seděl nejlépe v pátečním tréninku, a když se jezdec v tak náročné disciplině necítí naprosto jistý, těžko může překonávat soupeře. Pět bodů nasbírali ještě Harald Simon a Daniel Henderson, takže Klatovští neskončili ve špatné společností. Avšak přítomné české fanoušky by určitě potěšila třeba účast v semifinále.

Pětice Rusů se znovu usadila v čele. Franz Zorn sice pět porazil Vitalije Chomiceviče, v jízdě s číslem jedenáct se dostal i před Igora Kononova, ale na dominaci Rusů se nakonec nic nezměnilo. Rakušan by určitě vyměnil toto druhé místo za druhé místo v semifinále, ale nestalo se. Jako o den dřív, skončil za Igorem Kononovem a Dmitrijem Koltakovem, a přesto že suverénně porazil Günthera Bauera, do finále se už nepodíval.

Günther Bauer, čerstvý mistr Německa, po oba dny jezdil velice agresivně. Převedl divoký pád už v prvním dnu, a v neděli byl pořad na hraně. Nakonec v závěrečné regulérní dvacáté jízdě nevybíravým způsobem odstřelil Haralda Simona.

Ten se už do semifinále nemohl dostat, ale jeho zklamání neznalo hranic. Pomineme-li, že Günther Bauer mu mohl způsobit vážné zranění, nespravedlivě vyloučení zjevně vytočilo rakouského bouřliváka a ten dlouho nadával rozhodčímu. Došlo i na zahození helmy, a to se jen tak nevidí.

Publikum to ocenilo pískotem, ale vedle mě stojící domácí pořadatel jen kroutil hlavou a označil Günthera Bauera za šílence. A nejspíš měl pravdu. Ledy jsou i tak ažaž nebezpečné.
Jenomže přišly semifinálové jízdy a rázem vše bylo zapomenuto.

Spokojenost nade všechno
Harald Simon odkráčel v tichosti do sprch, a obecenstvo si ho už ani nevšimlo. Po oba dva dny převedl nebojácnost a jezdil skvěle. Zařadil bych do k Janu Klatovskému. Oba si zasloužili víc, i kdyby jen kvůli skvělému vzájemnému souboji.

V prvním semifinále bratři Chomicevičovi překvapivě odstranili Danila Ivanova. Tomu se přihodilo totéž, co o den dříve Dmitriji Chomicevičovi. Motorka mu skočila a soupeři mu odjeli. Vitalij vycítil příležitost a druhé místo s postupem do finále obhájil.

Druhé semifinále tolik napětí nepřineslo. Sice se bojovalo o prvenství a o třetí místo. Odstup postupující dvojici už po prvním kole byl propastný.

Ve finále jinak i tento den skvělý Igor Kononov nabral par metrů ztráty. A obranu Vitalij Chomicevič už měl natrénovanou. V čele Dmitrij Chomicevič nebezpečně dotíral na čerstvého mistra světa, jenomže ani ten se nedal. Byl to krásný závěr dvou dnů závodění a krom poraženého ve finále Kononova, všichni odcházeli spokojeni.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Inzell – 14. března
Osud letošního ledového individuálního šampionátu byl prakticky zpečetěn už v nizozemském Assenu ve čtvrtém letošním dvoudenním finále. Náskok Dmitrije Koltakova byl docela komfortní a o titul mohl přijít jedině velmi nešastným vývojem posledního pátého finále, které se jelo o víkendu v německém Inzellu. Otázka zbývajících medailí se týkala, jak to poslední léta bývá, pořadí ruských jezdců. Další borci od pátého místa níž prakticky neměli ani co ztratit, ani co moc získat. Tak se asi většina účastníků podvědomě rozhodla, že zabojují bez přebytečného taktizování a byl z toho skvělý závod.

Přípitek Red Bullem
Ihned úvodem lídr kvalifikace předvedl, že nenechá nic náhodě a titul si vybojuje. To se mu taky dokonale povedlo. V průběhu závodu ztratil jediný bod a to až v opakované semifinálové jízdě po pádu a vyloučení bojovného Haralda Simona. Obzvl᚝ si dal zaležet ve vzájemných soubojích se svým pronásledovatelem, Danilem Ivanovem.

Střetli se dvakrát v jedenácté jízdě a pak ve finále. Troufnu si říct, že kdyby je body bývaly poslaly proti sobě ještě jednou, už v semifinále, výsledek by byl stejný. Usměvavý nový mistr světa byl naprosto suverénní. Neúspěšný obhájce hodně zklamaný.

Musíme jednak uznat, že Danil Ivanov nic nedaroval svým soupeřům a přesto, že o titul přišel, v dalších ročnicích se máme na co těšit. Novopečený mistr světa Dmitrij Koltakov je pod dohledem samotného Nikolaje Krasnikova. Porazit ho, by znamenalo pro Danila Ivanova přece jen dosáhnout jistou satisfakcí za léta strávené ve stínu velkého šampióna.

A radost vítěze byla jakkoliv velká a zklamání obhájce značné, Danil Ivanov neztratil cit pro humor a druhý den, když si další dva medailisté připíjeli šampaňským, svou láhev za stříbrnou medaili odložil stranou a s úsměvem připíjel sponzorskou plechovkou Red Bull.

A se na trati dělo cokoliv, ledová obdoba speedway zůstává skvělým rodinným sportem, kde každý zná každého a pár desítek minut po vyhlášení výsledků vše bylo v té nejlepší kamarádské rovině. Jedině čerstvý mistr, který odskočil na nesmazatelných třiadvacet bodů před nedělním závěrem nedokázal odložit mobil a pořád telefonoval. Nijak mu to nebránilo v podepisování programů a focení se s fanoušky. Pokud mu vydrží forma, máme možná zaděláno na ledového Grega Hancocka.

Jihočeští bratři o bod za sebou
Už byla řeč o pádu Haralda Simona v semifinále. Jelikož tento incident završil série celkem sedmi výpadků při práci, což je přece jen dost vysoký počet za jeden jediný závod, stoji za to vrátit se k tématu ve zvláštní, převážně FotoStory ihned, co se vypořádáme se zpravodajstvím dvou finále.

Když už je znám zlatý medailista, soustřeďme se co ještě zajímavého se mělo udát v Max Aicher Areně. Druhého, třetího a čtvrtého v pořadí dělil jeden, respektive dva body. Zklamání ze ztráty titulu nijak neomezilo chutě Ivanova na zisk stříbra. A to co provedl na dvakrát Dmitrij Koltakov se už nikomu jinému tento den nepovedlo. Tyto dva body byly jediné, co ztratil.

Nejdřiv se Danil Ivanov vypořádal s Dmitrijem a Vitalijem Chomicevičevovými v osmé jízdě a v jedenácté, kde zase jeli tři Rusi, nepustil před sebe skvělého Igora Kononova.

Poslední zmíněný tím nejspíš přišel o možnost bojovat o medaili, což zdaleka neznamená, že zanechal špatný dojem. Naopak, předvedl se skvěle. Přesto i Dmitrij Chomicevič si dal pozor a ve třinácté jízdě ho taktéž porazil. Tak či onak, místa v čele byly rozdělení po pohledném a férovém soupeření.

Nedařilo se bratrům Klatovským. Starší Antonín po oba dny ukazoval, že mu není cizí žádná legrace od už notoricky známé čertovské čepice po opětování každého požadavku fotografů a fanoušku. Na ledě ale neměl příležitost zopakovat oslavnou piruetu, kterou tak skvěle zařaďoval do svého repertoáru o dva týdny dřiv v Berlině.

Nezdálo se, že by chyboval ale pořad něco málo scházelo a nakonec posbíral jen čtyři body. Na Zorna, Webera a Simona tentokrát růžky nevystrčil a skončil i za bráchou Janem. Ten si i díky tomu si připsal o bod víc, ale pět je pořád málo na účast v semifinále.

Přitom Jan Klatovský působil velice dobře, držel se většinou těsně za soupeří, aby nakonec skončil poněkud kuriózně s kompletem třetích míst. O obou přitom víme, že dokážou víc.

Ryze ruská finálová záležitost
Z Evropanů nejlépe skončil populární Franz Zorn. Přitom se povídalo a pak i potvrdilo, že jel s botou ve vlastní úpravě, která mu chránila zraněnou nohu. Rakušan jel, co potřeboval a na závěr v osmnácté jízdě jako jediný ze zbytku světa porazil někoho z Rusů – Vitalije Chomiceviče. A nenechte se mýlit, že by dotyčný byl lehkou kořisti.

Přitom Franz Zorn bodoval jakoby s lehkostí a nenápadným přirozeným způsobem. Jízda každého ledaře v čele pole vypadá dravě a jinak to ani nejde, ale ta Zornova byla velice plynulá a pohledná. To jeho krajan Harald Simon se ujal role dravce. Utočil neustále a také pokaždé a zaslouženě bodoval. Body mu stačily na účast v prvním semifinále, ale tam už upadl a na rozdíl od berlínského mistrovství družstev na Rusy tentokrat neměl.

Všimli si ho ale všichni, to je jisté. Zapůsobil i Daniel Henderson a dvakrát zvítězil – proti ryze německé přesile v páté a pak v neruské šestnácté jízdě, ve které porazil právě Simona a v přímém souboji ho odsunul na celkové sedmé místo. Nakonec za zmínku stoji v uvozovkách jen osmé místo Vitalije Chomiceviče. Avšak i tak všichni Rusové jeli semifinále a finále samotné bylo dle předpokladu zase jen jejich záležitostí.

Poslední třiadvacátá jízda byla rychlá a pohledná. Dmitrij Koltakov potvrdil formu a vyhrál. Černý Petr zůstal Dmitriji Chomicevičovi. Ten chytil jednu z mála nerovností na jinak výborně držícím ledu a male zaváhání jej odsunulo na poslední místo. Tím se položila tečka za závoděním prvního dne pátého finále a snad všechny borci měli tu nejlepší motivaci do nedělního závodu.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Inzell – 15. března
Dmitrij Koltakov vyhrál dnes závěrečné ledařské finále a stylově podtrhl svůj titul mistra světa, který v Inzellu vybojoval již včera. Přitom rozhodl i další obsazení pódia závěrečné klasifikace. Danil Ivanov totiž vyhrál všech pět rozjížděk základního rozpisu, ale vypadl v semifinále. Pakliže by ve finále vyhráli buď Dmitrij Chomicevič, nebo Igor Kononov, musel by být vypsán rozjezd. Nicméně Dmitrij Koltakov zakončil závod triumfem a Dmitriji Chomicevičovi stačila druhá příčka jen na bronz. Bratři Klatovští skončili dnešní závod za první desítkou, do níž se ovšem v konečné klasifikaci vešli.

Konečné pořadí seriálu:
1. Koltakov 180, 2. Ivanov 153, 3. Dmitrij Chomicevič 152, 4. Kononov 150, 5. Vitalij Chomicevič 123, 6. Zorn 108, 7. Svensson 72, 8. Simon 68, 9. Jan Klatovský 58, 10. Antonín Klatovský 56, 11. Bauer 11, 12. Krasnikov 41, 13. Weber 42, 14. Lindström 22, 15. Pletschacher 21, 16. Toloknov 16, 17. Järf 6, 18. Niedermaier 6, 19. Čeblokov 2, 20. Bolšakov 1, 21. Někrasov 1.