AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mariánské Lázně – 10. května
Bezmála sedmdesát závodníků se svými motocykly zaplnilo všechny prostory mariánskolázeňského depa. V celodenní podívané, jež se na západočeské tisícovce odehrála, hrálo prim mezinárodní mistrovství republiky. Josef Franc nedal sebemenší důvod k pochybám o obhajobě svého loňského titulu. Při absenci Andy Appletona se okruh jeho nejvážnějších rivalů smrskl na Richarda Wolffa, jemuž ukázal výfuk již v rozjížďce s číslem sedm. V klíčovém finále Josef Franc si posléze vybral pozici od mantinelu, odkud triumfoval ve stylu start – cíl. Richard Wolff se během úvodního okruhu probil před Markuse Eibla, ovšem příslovečný klobouk dolů si zasloužil Karel Kadlec. Jednapadesátiletý plzeňský nezmar pokračoval po bedně ve veteránských čtyřventilech nadchnul zejména tirumfem v rozjížďce s číslem osm, jenž mu otevřel brány finálové jízdy a startu v kvalifikačním kole mistrovství světa.

Neporažení jsou jen oba závodníci pražského klubu
Veteráni končili svůj lázeňský program a účastníci mezinárodního dlouhodrážního šampionátu republiky, jenž byl přece jen hlavním chodem lázeňského menu, si urovnávali tréninkové dojmy. Že v Mariánských Lázních včera pršelo, bylo evidentní již na první pohled.

V garáži vedle Karla Kadlece ošetřovali ruku Francesco Barbettovi. Ovšem mnohem větší díru ve startovní listině způsobila absence Andy Appletona. „Dostal nejvíc, 250 euro, v Lübbenau řek‘, že pošle podepsanou smlouvu, kterou chtěl jako jedinej‘,“ vysvětloval Karel Kadlec, který měl podobu startovní listiny na triku. „Teď asi tři dny před závodem napsal, že se omlouvá, že má motory u ladiče. Aspoň tuten ročník mistrovství republiky bude opravdový mistrovství republiky bez účastníků mistrovství světa.“

Místo Itala s českou licencí dostal příležitost další dobře známý veterán Bill Haynes, zatímco rozhodnutí Andy Appletona otevřelo dveře debutu Jana Klatovského. Český ledař číslo jedna se v lázeňském prostředí orientoval více než dokonale, vždy sem coby mechanik svého staršího bratra Antonína poprvé dorazil před osmi lety.

Nicméně jízdu za řidítky dlouhodrážního speciálu si poprvé vyzkoušel při volném tréninku předevčírem, kdy ho vedle staršího sourozence instruoval i Karel Kadlec. „Kluci mi vysvětlili, jak na tom sedět,“ svěřoval se Jan Klatovský.

Josef Franc naproti tomu není na dlouhých oválech nováčkem, avšak letos seděl na dlouhodrážním motocyklu vůbec poprvé. Za své největší konkurenty v boji o obhajobu loňského zlata považoval především Richarda Wolffa a Markuse Eibla.

Nicméně vstříc finálové rozjížďce, v níž se lámal chleba, vykročil nejrazantněji on sám. Z výjezdu z první zatáčky v rozjížďce s číslem jedna měl už bratru padesátimetrový náskok před Angličanem Anthony Bougourdem, který postupně navýšil o celou rovinu.

Stejným způsobem změřil o tři rozjížďky později i Paula Evittse, zatímco nevyzpytatelný Australan Rodney McDonald už podruhé kvůli defektu neviděl cíl prvního kola. Když lázeňský kilometr už podruhé ovládly mechanismy upravující dráhu, mohl se osmi body pochlubit jen Richard Wolff.

Obvyklé srandičky v Pražanově depu byly možná přece jen o kapánek strojenější než jindy. Poté, co jej o pódium v Lübbenau připravily zavřené kohoutky přívodu paliva, nemohl dnes cílit výše než na nejvyšší stupeň. Věčný perfekcionista v otázce nastavení svých motocyklů však neprožil zrovna klidnou noc. Jeho starší syn Sebastian zrovna prodělával jakousi virózu, hodně blinkal a jeho tatínek měl na nerušený spánek zhruba hodinu od pěti do šesti.

Přesto jeho start do rozjížďky s číslem tři byl slibný. Leč vnějškem první zatáčky se dopředu hnal Markus Eibl. Rcihard Wolff měl ovšem před sebou ještě Sjoerda Rozenberga, jehož se ale definitivně zbavil na počátku druhého okruhu. V jeho druhé zatáčce přišel na řadu i Marcus Eibl. Pražan jej podjel, jako když ho potká.

V rozjížďce s číslem šest se Richard Wolff setkal na startovním roštu s Markusem Eiblem znovu. Nyní vystřelil dopředu Němec, avšak pražský závodník se jej držel jako ono příslovečné klíště. Tlačil se na něho po spodní straně ve všech zatáčkách. Z druhého výjezdu Markus Eibl nepovolil, by Richard Wolff kousal až do cíle úvodního kola.

Stejně tak odrazil i Pražanův nájezd po spodní straně druhé zatáčky druhého okruhu. Úspěch slavil i v první zatáčce třetího okruhu, v rámci dlouhodrážního šampionátu republiky tradičně posledního. Jenže Richard Wolff byl ochotný skládat zbraně stejně jako ukrajinští separatisté po přečtení výzev politiků evropské unie. Na protilehlé rovince závěrečného okruhu se prohnal do čela jako žíznivá čára.

Josef Franc II.
Vzhledem k náročnému časovému harmonogramu dnešního dne, byla třetí série jízd poslední možností nahromadit body nutné k postupu do finále. Magnetem se stala rozjížďka s číslem sedm lákající duelem obou neporažených závodníků pražského klubu. Jenže on se vlastně vůbec nekonal.

Josef Franc vystřelil do čela, zatímco Richardu Wolffovi výhled na jeho záda zakrýval Sjoerd Rozenberg. „Ten start jsem zkurvil já,“ sypal si popel na svou hlavu později. Nicméně nyní neměl čas plakat nad rozlitým mlékem. Ve druhém okruhu se po protilehlé rovině přehnal okolo Nizozemce jako žíznivá čára. Ovšem Josef Franc byl v té chvíli už stejně dosažitelný asi jako Proxima Centauri.

Sjoerd Rozenberg se s Richardem Wolffem paradoxně setkal třikrát a ve všech případech dojížděl do cíle jako třetí. O bod přišel o start finále. Vedle trojice favoritů Josef Franc, Richard Wolff a Markus Eibl sem postoupili i borci, jimž přál rozpis více. V tomto směru překvapil Angličan Marcus Bisson, jenž v rozjížďce s číslem dvě uhlídal v úvodní zatáčce zle dotírajícího Paula Evittse, který rovněž v rozjížďce šesti nejlepších mohl bojovat o český titul.

Ve finále nechyběl ani Karel Kadlec. By měl za sebou program ve veteránech, nechtěl si ujít mistrovství republiky již jen kvůli jako kvalifikačního charakteru pro reprezentaci. Ve druhé jízdě mu oba Angličané ujeli. Třetí skončil rovněž v rozjížďce s číslem pět, avšak o tři rozjížďky později se postaral, aby i línější diváci vstali ze svých sedaček či dek.

Na let startovní pásky reagoval nejrychleji Jan Klatovský, avšak plzeňský nezmar jej ve vedení vystřídal vnější stranou první zatáčky. Rozhodně však neměl vyhráno, protože na čtyři body si brousil zuby i Anthony Bougourd.

Celá tři kola nedopřál Karlu Kadlecovi klidu, avšak na předjetí mohl rovnou zapomenout. „Chtěl jsem ukázat, že nejsem žádnej‘ sráč a nejedu blbě,“ nechal se slyšet Karel Kadlec v depu, přičemž znovu připomněl náročný povrch lázeňské tisícovky. „I Eibl říkal, že už nemůže a nepojede Plattling, aby si odpočinul.“

Zbývající česká trojice sice na finále nedosáhla, avšak atmosféru závodu si užívala plnými doušky. Jan Boháč dokonce ve společnosti členů svého holandského fanklubu. Jan Klatovskému se debut líbil a hovořil o dalších pokračováních. Jeho starší bratr Antonín si zase vyčistil hlavu od každodenního zápřahu úspěšného podnikatele.

Přitom mu finále uniklo doslova o vlásek! V rozjížďce s číslem jedna mu sice Klaus Peter Gerdemann záhy zmizel natolik, aby se mohl obávat o své třetí místo. V páté jízdě mu ovšem jihočeský ledový muž všechno vrátil i s úroky. Nejprve v první zatáčce vyřešil Karla Kadlece, aby ve druhém okruhu na stejném místě objel i vedoucího Němce.

Klaus Peter Gerdemman se sice na protilehlé rovince vrátil zpátky, šlo ovšem o epizodní záležitost, protože Antonín Klatovský záhy znovu opanoval dění na hrotu. Sedmá jízda však byla z těch těžších, jak již bylo řečeno. Navíc dravci se s ním v první zatáčce nikterak nemazlili. „Dostal jsem cejchu,“ komentoval jejich počínání Antonín Klatovský. „Než si vyčistíš slídu, je to jedno s druhým. Je to jako když se učíš jezdit na kole.“

Když dokončil metaforu o svém dlouhodrážním comebacku, kniha příběhu letošního dlouhodrážního šampionátu měla jedinou bílou stránku. Pera se ve finále chytil Josef Franc. Od prken skvěle odstartoval a jeho záměr objet všechny své protivníky vnějškem první zatáčky, klapnul rovněž dokonale. Jeho druhý titul se stal realitou během jedné minuty a 53,59 sekund a o nejpomalejší čas šlo jenom kvůli skutečnosti, že klíčová jízda měla o jedno kolo navíc oproti základnímu rozpisu.

Richard Wolff v prvním oblouku za sebou nechal Markuse Eibla, aby si už na své stříbro nenechal sáhnout. „Když jsem setřás‘ Eibla, snažil jsem se atakovat Pepu,“ vyprávěl. „Přišlo mi, že ho doklepávám. Byl ale rychlej‘, je to přece jen grandprista. Věděl jsem, že když ho nechytnu po startu, bude to těžký.“

Karel Kadlec ve druhé zatáčce vyjel příliš daleko na venek, což si oba Angličané vyložili jako pozvánku k předjetí. „Finále jsem vypustil, než abych si někde rozbil držku,“ nehledal Karel Kadlec vůbec žádné výmluvy.

Hlasy z depa
„Pro mě to byl spíš takovej‘ trénink k tomu mýmu hlavnímu seriálu mistrovství světa na dlouhý dráze,“ říkal Josef Franc. „Na dlouhý to letos pro mě byla premiéra a odzkoušení, a nám z motorky něco neupadne. Závodit se dnes dalo s Andy Appletonem, kterej‘ nepřijel, s Ríšou a Eiblem. Kdybych nevyhrál, byla by to ostuda. Všechno fungovalo úplně perfektně, jsem rád, ale ty nebudeš mít, o čem psát. O tréninku byly kaluže, kdyby to byly závody, bylo by to hodně na fyzičku. Pak to vysychalo a bylo to perfektní, cejchu jsem nedostal, tak o tom nemůžu vyprávět.“

„Dobrý,“ odtušil Richard Wolff. „Byl jsem rychlej‘, Pepa taky. Rozhodly starty, Pepa je měl lepší, mně tam něco chybělo a on vyhrál. Po Lübbenau jsem se cejtil v pohodě a chtěl jsem na nejvyšší stupínek. Udělal jsem všechno, ale nevyšlo to. O tréninku byla dráha dost nezávodivá. Pak to jelo, byla pořád těžká, vypadalo to jako tvrdý, ale prosychalo to jen nahoře. Dalo se předjíždět. Eibl na mě vždycky odstartoval. Na finále jsem udělal změnu k lepšímu, ale pořád to na Pepu nestačilo a po startu mi něco chybělo, i když motorka byla rychlá. Na Lübbenau jsem si předělával převodovku, vyplatilo se a v obou případech se ukázalo, že to funguje. Neříkám, že tu nejsou mouchy, teď je to větší alchymie, ale já podal ze sebe maximum. Zlato jsem si přál, byl jsem nervózní jak es, i když jsem si říkal, že takhle sezóna by měly bejt‘ ve znamení pohody.“

„Ráno bych na sebe nevsadil ani zlomenou grešli,“ připouštěl Karel Kadlec. „Dráha mi neseděla, hlubočina, sice jsem se uklidnil veteránama, ale trošku si zase vzal síly. Už jsem na tom jen visel, ale pak jsem se vybláznil. Dvě finále za den není nic špatnýho. Ohlasy na to byly dobrý, všichni viděli, že to nebylo zadarmo. Mohly bejt‘ snad ještě dva body navíc, kdyby člověk nejel veterány a byl vybuzenej‘. Finále jsem vypustil, po startu jsem byl čtvrtej‘, pak jsem je nechal jet. Nechtěl jsem hodit tlamu, aby to stálo peníze. Jsem rád, že jsem i bojoval a jen se nevozil. S tím Gerdemanem jsem chytil asi deset cejch, motorka byla opískovaná, prasklej‘ kšilt na helmě a modrej‘ ksicht, ale musíš pro lidi udělat show pro lidi. Jel jsem na Jawě, byl jsem spokojenej‘, a asi jedinej‘, co s ní byl až ve finále.“

„Chtěl jsem se svýzt a máme Teterow,“ vyprávěl Antonín Klatovský, co ho motivovalo k návratu za řidítka dlouhodrážního motocyklu. „Asi se vykašlu na podnikání, člověk se všeho přejí a závodění mi chybí. Myslel jsem si, že člověk přiveze vědomosti ze světa a lidi to ocení, ale ono ne. To závodění mě naplňuje, kdybych mu dal tolik jako podnikání, jsem mistr světa. Spíš se budu věnovat závodění, chci Teterow a sháním nějakou trávu. Pořád na něčem sedíš a je to příprava i pro ledy. Klukovi je šest let, hraje dobře hokej, je hubenej‘, malej‘ a vzteklej‘. Srdcař po mým tátovi a trošku odrzlej‘ člověk po tchánovi. Chtěl bych, aby jezdil škváru. Ze závodu mám radost, první jízdu jsem to měl šoupnout nad toho Němčoura. Dnešek beru jako únik od stereotypu, sedm dnů jsem v práci, plány jsou totiž jedna věc, realita druhá. Jsem rád, že začal brácha, když jsme dva, jeden druhýho hecujeme a výkony jdou nahoru.“

„Dobrý dojmy,“ hodnotil Jan Klatovský svoji dlouhodrážní premiéru. „Motokros je dobrej‘, ale tohle je lepší. Starty a bejt‘ s motorkou v kontaktu, což je lepší k ledům. I kvůli sponzorům, aby to v létě vypadalo. Škoda, že je tak málo jezdců. Líbí se mi to. Hlavně chci Teterow, i když dlouhá je zajímavější. Bylo super, že jsem se dostal do závodu. Poprvý jsem na tom seděl ve středu, Káča a brácha mi to tady vysvětlili, jak na tom sedět. Chci sehnat nějakou trávu, zkusit něco domluvit a příští rok se na to zaměřit víc.“

			FIN
1. Josef Franc, Praha	4 4 4	12	1.
2. Richard Wolff, Praha	4 4 3	11	2.
3. Markus Eibl, D	3 3 4	10	3.
4. Marcus Bisson, GB	4 2 1	7	4.
5. Paul Evitts, GB	3 3 2	8	5.
6. Karel Kadlec, Liberec	2 2 4	8	6.
7. Anthony Bougourd, GB	3 1 3	7
8. Antonín Klatovský	1 4 1	4
9. Sjoerd Rozenberg, NL	2 2 2	6
10. Klaus-Peter Gerdemann, D	2 3 E	5
11. Andy Ter Schurr, NL	1 1 2	4
12. Rodney McDonald, AUS	E E 3	3
13. Jan Klatovský, CZ	0 1 1	2
14. Jan Boháč, Divišov	1 0 0	1
15. Billy Haynes, GB	– 0 E	0

Poznámka: Francesco Barbetta nenastoupil kvůli poranění ruky

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Mariánské Lázně – 9. května
Neskutečných patnáct let rok co rok lákají diváky do ochozů mariánskolázeňského kilometrového oválu závody plochodrážních veteránů. Za tu dobu na zdejší pískové dráze zalehávalo své stroje mnoho jezdců zvučných jmen. Řada z nich již závodům jen přihlíží, ale mnozí zůstali a co je nejdůležitější, každým rokem se počty navrátilců do sedel závodních motocyklů rozšiřují. Letos čítá startovní listina v kategorii čtyřventilových strojů úctyhodných čtyřiadvacet jezdců a nutno dodat, že co jméno to závodnický pojem.

Celá sobota 10. května bude v Mariánských Lázních patřit ploché dráze. Již od ranních hodin ožije zdejší legendární stadion tím nejkrásnějším zvukem – hřmotem plochodrážních motorů. Po technické přejímce a tréninku se na start postaví jezdci obou veteránských kategorií. V prestižní kategorii čtyřventilových strojů se letos podařilo sestavit snad nejsilnější a zároveň nejvyrovnanější startovní listinu v historii. Mezi čtyřiadvaceti jezdci, z nichž polovinu tvoří bývalí reprezentanti, se najde osm až deset možných kandidátů na zlatý věnec. Do tradičního souboje britských hvězd jako jsou Bob Dolman nebo Paul Evitts s nejsilnější sestavou nizozemských střelců (Hylke Dijkema, Wim de Haas či Henk Snijder) budou chtít dozajista promluvit nejen Němec Wolfgang Barth nebo rakouská stálice Anton Wannasek, ale i dvojice českých reprezentantů Karel Kadlec a Jan Boháč. Nově se mezi veterány představí i bývalá opora nizozemského výběru na ledové ploché dráze Johan Last. Naopak neodmyslitelným inventářem veteránských závodů na dráze v Mariánských Lázních je již od dob jejich vzniku sympatický Ital Francesco Barbetta.

Mezi dvouventilovými stroji se očekává tradiční souboj východoněmecké rakety Hartmuta Ernsta s neméně úspešným Franzem Greiselem sedlajícím jak jinak než červený JAP. V cestě ke zlatu však oběma stojí ostřílený Angličan Kevin Teager.

A jen co se sobotní den překlopí do své druhé polovičky, vyklidí staří pánové boxy mariánskolázeňského depa, aby tak uvolnili místo nové generaci závodních strojů s jejich pány. Na řadu přijde mistrovství České republiky na dlouhé ploché dráze. V něm naše dvě největší reprezentační hvězdy Josef Franc a Richard Wolff poměří své síly například s Britem Andrew Appletonem nebo Němcem Marcusem Eiblem.

Startovní listina – EVLS čtyřvetilové stroje

Anton Wannasek, A

Wolfgang Barth, D

Paul Evitts, GB

Gerd Maurer, D

Andreas Blache, D

Michel H. Berg, N

Graeme Brown, GB

Karel Kadlec, CZ

John Freeman, GB

Steen Larsen, DK

John Hartley, GB

Wim de Haas, NL

Johan Last, NL

Peter Baker, GB

Jan Boháč, CZ

Kevin Howse, GB

Henk Snijder, NL

Bart Uil, NL

Francesco Barbetta, I

Mike Clarke, GB

Bob Dolman, GB

Arne Andersen, DK

Dave Hammond, GB

Hylke Dijkema, NL

Startovní listina – EVLS dvouventilové stroje:

Bill Haynes, GB

Kevin Teager, GB

Karl-Heinz Suske, D

John Wheatley, GB

Franz Greisel, D

Jürgen Bruckner, D

Geoff Urben, GB

Wolfgang Starr, D

Keith Snelling, GB

Hartmut Ernst, D

Tom Blackwood, GB

Roy Gomm, GB

Knut Olsen, NOR

Foto: Jiří Bayer

Mariánské Lázně – 3. května
Pořádná porce závodění čeká mariánskolázeňský ovál příští sobotu. Vše začne dopoledne evropskou veteránskou sérií ELVS, která vyvrcholí finálovými rozjížďkami po nástupu. Odpolední šampionát republiky se bude míchat s mistrovským závodem českého flat tracku. Tomu odpovídá i složení startovní listiny a formát závodu.

O mistra republiky bude bojovat patnáct závodníků. Střetnou se nejprve v devíti jízdách základního rozpisu. Ke každé z nich dorazí pět borců, každý třikrát. Součet bodů dá dohromady pořadí od sedmého místa dolů, protože nejlepší šestka stane na startovním roštu ještě jednou ve finálové jízdě. První závodník v jejím cíli se stane mistrem republiky.

Titul bude obhajovat Josef Franc, z Čechů nebudou v prostorných boxech chybět ani Richard Wolff, ani Karel Kadlec a Jan Boháč. Po dvou letech se vrátí i Antonín Klatovský. Přiveze s sebou i svého mladšího bratra Jana, jenž by měl být náhradníkem.

Startovní listina:

1 Josef Franc, Praha

2 Andy Appleton, GB

3 Anthony Bougord, GB

4 Klaus Peter Gerdemann, D

5 Marcus Bisson, GB

6 Jan Boháč, Divišov

7 Andy Ter Schuur, NL

8 Markus Eibl, D

9 Francesco Barbetta, I (ACCR)

10 Antonín Klatovský

11 Rodney McDonald, AUS

12 Sjoerd Rozenberg, NL

13 Karel Kadlec, Liberec

14 Paul Evitts, GB

15 Richard Wolff, Praha

res Jan Klatovský

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mariánské Lázně – 12. května
I když se Josef Franc mohl chlubit, že dnes při premiéře nového světového rozpisu v šampionátu republiky, maximálním počtem sedmi vítězných jízd, rozhodně svůj první zápis mezi mistry AČR nepokládal za snadný. Počáteční problémy s karburátorem se podařilo vyřešit, větší potíže působila vypadávání druhého rychlostního stupně jednoho z motocyklů. Připočtěme těžkou dráhu a opakované nálety dešových mraků, noc strávenou v dodávce cestou z Morahalomu, abychom pochopili hodnotu jeho triumfu. Na druhou příčku se nakonec prosadil Richard Wolff, který postupně zlepšoval nastavení stroje, aby se blýsknul skalpem Andy Appletona ve finálové rozjížďce. Angličan skončil třetí, když pykal za najetí do pásky v rozjížďce s číslem devatenáct. By ho nestihla diskvalifikace, z trestné čáry nedosáhl na víc než třetí příčku.

D隝 trápí všechny
Když v pět hodin nad ránem zastavila v mariánskolázeňském depu modrá dodávka Josefa France, měla na svém tachometru bezmála o devět set kilometrů navíc za cestu z maďarského Morahalomu poblíž Szegedu. Pražský borec zde v poháru starosty pomáhal hostujícímu Debrecenu porazit domácí. Tropické vedro se po závodech změnilo v tropickou bouřku a d隝 různé intenzity provázel českého závodníka se svým doprovodem prakticky po celou cestu na západ naší vlasti.

Tady ho čekal kilometrový ovál poškozený sobotní dešovou vodou a první zprávy, že se závod veteránů musí uskutečnit až dopoledne. Josef Franc začal připravovat své motocykly a záhy se vynořil problém s karburátory. Pomocnou ruku nabídla Michaela Krupičková, která s ohledem na věk mohla při dlouhodrážním šampionátu republiky pouze trénovat.

„Půjčím si sytič,“ rozhodl se nakonec Josef Franc, že její pomoc využije. Okolo poledního prošel branami stadiónu d隝, který se vrátil ještě zvýšit škody na ovále, které za dva dny svého řádění již způsobil. Úvodní rozjížďky na tři kola na sebe tudíž nabraly také podobu souboje s počasím a časem, protože výsledky šampionátu republiky mohou být uznány za platné pouze v případě absolvování alespoň třech sérií.

Jako první se mezi vítěze zapsal Angličan Paul Evittse, který projel pod šachovnicovou vlajkou asi sto metrů před svým soupeřem z veteránského klání Karlem Kadlecem. Plzeňský nezmar si dobře uvědomoval stav dráhy a skutečnost, že má celou sezónu teprve před sebou. Přesto celou dobu odrážel útoky, jimiž ho celou dobu častoval Mike Clarke.

Z hlediska hrotu průběžné klasifikace šlo ovšem o pouhou rozcvičku. Ve startovní listině šlo napočítat pouze tři horké kandidáty na mistrovský titul, kteří začali postupně najíždět na startovní rošt od rozjížďky s číslem dvě. Josef Franc ovšem zůstal stát hned po výjezdu na ovál. Zdeněk Schneiderwind mu přivezl druhý motocykl, zatímco Jan Hlačina zmizel s tím původním v depu.

Koncert mechaniků byl sice efektní na pohled, avšak v konečném důsledku zbytečný. Josef Franc nestačil přijet ani k roštu a vracel se zpátky pro stroj, v jehož sedle prve přibyl na dráhu. „Přes zimu jsme nechali opravit karburátory a převodovky,“ vysvětloval Pražan později. „A všechny jsou v prdeli. Vypadává mi dvojka.“

Start druhé jízdy vyšel nejlépe Sjoerdu Rozenbergovi. Josef Franc se po vylétnutí pásky vlnil zleva doprava, aby z prvního oblouku vyjel na čele. Vzápětí triumfoval Richard Wolff stylem start – cíl. Markus Eibl ho atakoval vnějškem první zatáčky, ale ve druhém kole klesl za Rodney McDonalda. Richard Wolff projel cílem s náskokem celé roviny v doposud nejrychlejším čase dne 1:27,00. Rychleji to dnes dokázali už jenom vítězové třech dalších rozjížděk.

Podobně suverénně si v rozjížďce s číslem čtyři počínal Andy Appleton. Angličan projevil zájem o start už minulý týden v Lübbenau. Tehdy mu ovšem Karel Kadlec, který měl složení startovní listiny na triku, musel dát negativní odpověď. Příležitost se nakonec našla a Angličan, jemuž před čtyřmi lety spadl český titul doslova do klína po havárii Zdeňka Schneiderwinda v poslední zatáčce finálové jízdy, vstoupil do závodu tím nejlepším možným způsobem.

Na čele zbyli dva
Sotva se první série dostala do české plochodrážní historie, nad západočeskými lázněmi vysvitlo sluníčko. Rozjížďka s číslem šest svedla na svůj rošt oba favorizované Pražany. Josef Franc se opět před startem pln oba skláněl ke svému motocyklu kvůli haprujícímu řazení. Avšak v první zatáčce dokázal připravit o vedení Richarda Wolffa.

Jeho osm bodů vzápětí vyrovnal Andy Appleton, který měl už v úvodním výjezdu bratru desetimetrový náskok na Rodneyho McDonalda. Z úvodních vítězů dopadl nejhůře Paul Evitts. Vinou poruchy ve třetím kole páté jízdy přišel o druhé místo za Markusem Eiblem, takže jeden bod nakonec bral někdejší čakovický závodník Jan Boháč, který se přes veterány vrátil na ovály v závodním tempu. Jedničku do svého zisku připisoval rovněž Karel Kadlec, který se svěřoval, že jej Lenka Felixová na věži rozhodčích poněkud zaskočila.

„Málem jsem najel do pásky,“ líčil. „Vždycky je to u ní jedna dva a startuje. Teď mě přechytračila, bylo to i čtyři a pět. A zvedla mi pásku, když jsem se od ní vracel. Dráha je už dost rozbitá, hlavně druhá zatáčka a já si nechci rozbít hubu.“

Mnohem horší ovšem bylo, že slova plzeňského nezmara provázel d隝, který se do Mariánských Lázní vrátil naštěstí už dnes naposledy. Jenže o stavu na obloze se prozatím mohly vést pouze spekulace. Prognóza je věc jedna, realita druhá a tak mítink opět nabral expresní spád.

Ačkoliv nápis o šviháku lázeňském již zmizel z jeho kombinézy, Josef Franc dal najevo, jak dobře by se na původním místě vyjímal. S rozmotaným rolem brýlí vlající okolo něho ladně objel tři okruhy deváté jízdy. Třikrát čtyři je dvanáct a stejným bodovým ziskem se mohl pochlubit už jen Andy Appleton.

Angličan po startu rozjížďky s číslem dvanáct za sebou nechal Richarda Wolffa, avšak nadobro se ho nezbavil. Pražan z druhého místa osnoval protiútok. Ve druhém okruhu si to zamířil ve druhé zatáčce pod vedoucího závodníka, který měl plné starostí až nad hlavu udržet se v čele. Přesto byl o zkušenost moudřejší a o kolo později si v inkriminovaném místě dal větší pozor. Richard Wolff přesto nasadil k závěrečnému spurtu, jenže metu protnul o chviličku déle než Andy Appleton.

Maximální Josef Franc
Pozici muže číslo tři po Josefu Francovi a Andy Appletonovi zaujal Adam Filmer. Mladý Angličan ovšem profitoval ze snadnějších rozjížděk. Na úvod prohrál s Josefem Francem, ale pak se na jeho záda museli dívat kupříkladu Lars Zandvliet či David Speight. Richard Wolff byl na tom co do obtížnosti jízd hůře, přesto vůči jedenácti bodům Adama Filmera mohl nabídnout deset svých vlastních.

Ve čtrnácté jízdě ovšem jasně dal najevo, jak se věci mají. Po startu se dopředu hrnul Markus Eibl, avšak Richard Wolff se v nájezdu do druhé zatáčky okolo něj mihnul zleva jako blesk. Od té doby už nebylo, co řešit. Ani zbývající členové velké trojky usilující o stupně vítězů ve čtvrté sérii nezaváhali. Josef Franc byl první v cíli patnácté jízdy, Andy Appleton triumfoval hned vzápětí, přičemž ostatní závodníci jim byli příliš vzdáleni, aby se mohli stylizovat do rolí vážných hrozeb.

Na Josefa France si vyšlápnul až Richard Wolff v rozjížďce s číslem osmnáct. „Konečně mi to startovalo,“ nechal se slyšet později. Jenže Josef Franc se nedal, ustál jeho nápor a svému klubovému kolegovi ještě v úvodním výjezdu poslal v ústrety pořádnou cejchu. Mnohem hůře dopadl hned v následující jízdě Andy Appleton.

Snaha o rychlejší start bohužel skončila v pásce. I když měl dnešní závod náhradníky, putoval na trestnou čáru. Na rozdíl od předchozích let, kdy se náhradníci ze startovní listiny škrtali, bylo toto pravidlo rovnou zakomponováno do řádů. Jenže patnáct metrů za čárou přece jen představuje velký handicap.

V prvním nájezdu byl Andy Appleton poslední a do konce úvodního okruhu stačil překonat pouze Matthiase Flicka. V první zatáčce druhého kola se posunul ještě před Antona Wannaska. Avšak Lars Zandvliet, který rakouského veterána předjížděl na začátku prvního okruhu, a suverénní Markus Eibl byli už příliš daleko.

Angličanova ztráta logicky pomohla Josefu Francovi. A to tím spíše, nezaváhal-li pražský bojovník v prvním semifinále. Pro něho zvolil startovní rošt v těsném sousedství mantinelu. „To bylo vždycky nejlepší,“ zdůvodnil svou volbu. Záhy se ukázala, že měl šastnou ruku.

Rychle pronikl do vedení a druhému v pořadí Rodney McDonaldovi nakonec ujel o polovinu předlouhé lázeňské rovinky. Druhému semifinále vládl Richard Wolff, jehož náskok na počátku protilehlé rovinky činil bezmála deset metrů. Andy Appleton, který protínal metu jako druhý, měl v průběžném součtu jednadvacet bodů jako pražský borec.

Josef Franc na hrotu aktuální klasifikace se mohl chlubit dalšími třemi navíc. I když mu k potvrzení na trůně stačilo třetí místo ve finálové jízdě, odmítl se smířit s kompromisem. Z pozice absolutně nejvzdálenější vnitřní čáře opět vystřelil do čela jako dělový projektil.

Boj o stříbro vyřešil ve svůj prospěch Richard Wolff. Projel první zatáčkou rychleji než Andy Appleton a celá tři kola se nedíval na záda nikoho jiného kromě Josefa France. „Zavřel jsem Andyho, ale Pepa nás zavřel oba,“ líčil klíčové okamžiky v depu. „Pepa byl lepší a titul si zaslouží.“ A on si ho nejen zasloužil, ale navzdory únavě také užil. Pomyslný hermelínový pl᚝ českého domácího krále mu po sedmi suverénních vítězstvích rozhodně slušel.

Hlasy z depa
„Dnes byla nejnáročnější drána v mejch dějinách v Mariánkách,“ svěřoval se Josef Franc. „Ještě jedna jízda a nevím, jestli bych dojel. Nebylo to jednoduchý, jestli si to někdo myslí, tak nebylo. Vybral jsem si startovat od prken, to bylo vždycky nejlepší. Všechno šlapalo výborně a hektickej‘ začátek k tomu patří. Jsem spokojenej‘, konečně jsem jednička, teď už u toho třeba zůstanu. Teď budu odpočívat a dám se do kupy. A připravím si strategii na víkend. A v neděli jedeme do Debrecenu.“

„Spokojenost,“ bilancoval Richard Wolff. „Trošku jsme udělali změny, nebyl jsem spokojenej‘ se starty. Od poslední jízdy a v semifinále a ve finále to bylo dobrý. Pepa ve finále odstartoval. Já zavřel Andyho, ale Pepa zavřel nás oba. Byl lepší a titul si zaslouží. Dráha byla těžká na ručičky. Několikrát mi vypadla noha z háku. Budu ladit ještě víc, aby to bylo znát především v tom světě. Nesmíme usnout na vavřínech, za čtrnáct dnů je Artigues de Lussac. Koukám dopředu, budu se muset líp připravit. Jedem‘ od závodu k závodu a krok po kroku. Dělám pro to všechno, víc už nemůžu, jeden na sto dvacet procent. Pak je to už o sponzorech a penězích.“

„Na tu bídu na takovýhle dráze v těch sračkách je to nádherný,“ komentoval Karel Kadlec svůj výsledek v mistrovství republiky, které navazovalo na jeho start v evropské sérii veteránů. „Jak se mi do toho nechtělo, včera to zrušili a ráno znova pršelo. Nechtěl jsem se přerazit, mohlo bejt‘ o tři nebo čtyři body víc. Ale radši malinko slevím, než bych udělal kotrmelec. Teď bych měl jet s Richardem do Artigues de Lussac, tak si musím připravit motorky.“

		SF1	SF2	FIN	TOT
1. Josef Franc, Praha	4 4 4 4 4	4		4	28
2. Richard Wolff, Praha	4 3 3 4 3		4	3	24
3. Andy Appleton, GB	4 4 4 4 2		3	2	23
4. Rodney McDonald, AUS	3 3 4 2 4	3		1	20
5. Markus Eibl, D	2 4 3 3 4	2		E	18
6. David Speight, GB	3 2 3 3 4		2		17
7. Adam Filmer, GB	3 4 4 2 2		1		16
8. Sjoerd Rozenberg, NL	2 3 3 3 –	–			11
9. Paul Evitts, GB	4 E 2 0 3	1			10
10. Lars Zandvliet, NL	0 3 2 E 3		0		8
11. Marcus Bisson, GB	1 2 E 3 2				8
12. Charlie Saunders, GB (res)	4 3				7
13. Dan Winterton, GB	1 2 2 1 1				7
14. Dave Hammond, GB	1 2 1 2 1				7
15. Karel Kadlec, Kadlec	3 1 1 1 0				6
16. Mike Clarke, GB	2 1 2 1 E				6
17. Anton Wannasek, A (SMF)	1 0 0 2 1				4
18. Francesco Barbetta, I (ACCR)	0 0 1 0 2				3
19. Matthias Flick, D	2 1 0 0 E				3
20. Bill Haynes, GB (res)	1 1				2
21. Jan Boháč, Divišov	0 1 E – –				1
22. Klaus-Peter Gerdemann, D	0 R 0 –				0

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Mariánské Lázně – 9. května
Bez obhájce titulu mistra ČR na dlouhé ploché dráze se bude muset obejít nedělní podnik domácího šampionátu v Mariánských Lázních. Již dříve zmiňovaná termínová kolize mezi závody Grand Prix na krátké a dlouhé dráze, do nichž se pardubický závodník při svém loňském úspěšném tažení kvalifikoval, v kombinaci s finálovou sérií evropského šampionátu na krátké dráze dostala našeho reprezentanta do velmi prekérní situace.

České počty na historickém minimu
Obhajoba evropského zlata, účast mezi nejlepšími jezdci světa na krátké dráze nebo reálná šance na medaili ze světového finále na dlouhé dráze? S obtížným rozhodnutím čekal Aleš do poslední chvíle. To nakonec vyznělo v neprospěch dlouhé dráhy. Zranění Darcy Warda z posledního závodu Grand Prix v Göteborgu navíc otevřely brány do startovního pole SGP. Dlouhodrážní Grand Prix tak musela ustoupit stranou, stejně tak i domácí šampionát. V neděli bude Aleš Dryml spolu s bratrem Lukášem plnit své povinnosti v Británii. Účasti v kvalifikaci mistrovství světa na dlouhé dráze se však vzdát nehodlá.

Aby těch ztrát nebylo málo, na start v nedělním závodě rezignoval i další loňský medailista Michael Hádek. Ten pro změnu nevyřešil své problémy s motorem. A vzhledem k faktu, že ve startovní listině nefiguruje ani Antonín Klatovský, smrskla se česká družina trochu nečekaně na historická minima. A přeci nakonec došlo k jednomu přírůstku. Za řídítka dlouhána letos usedne motocyklový nadšenec a bývalý jezdec čakovického plochodrážního klubu Jan Boháč. A nebude to mezi veterány, ale v plném tempu při nedělním mezinárodním mistráku. Se záludností pískové tisícovky v Mariánských Lázních se bude potýkat v sedle motocyklu po bývalém jezdci místního klubu Romanu Tomanym.

Náročný maraton dvoudenního závodění opět čeká na Karla Kadlece. Sympatický plzeňský závodník bude v sobotu bojovat o stupně vítězů mezi veterány, aby se další den z pozice české trojky popral o účast ve finále Mistrovství republiky.

Největší hvězdou startovního pole však bezesporu bude loňský světový medailista Josef Franc. Přes mnohé úspěchy včetně vítězství v závodě Grand Prix na dlouhé dráze mu domácí titul v této disciplíně dosud chybí. Situaci mu pravda notně ulehčilo odstoupení Aleše Drymla, svou touhou po zlaté medaili se však netají ani Francův klubový kolega z pražského Olympu a taktéž světový finalista Richard Wolff. Ten se navíc na prvního máje ozdobil vítězstvím v závodě o zlatou přilbu na dlouhé dráze v německém Lübbenau.

Z pestrého mezinárodního pole nedělního závodu si na nejvyšší příčky brousí zuby především bývalý světový finalista Marcus Eibl z Německa. Po těžkém zranění se vrátil na ovály ve výborné formě a dráhu v Mariánských Lázních ze svých předchozích startů velmi dobře zná.
Chybět nebude ani jeho krajan ostřílený lišák Klaus Peter Gerdemann. I přes pokročilejší věk jeho jméno na dlouhých drahách stále něco znamená.

Velkým favoritem je i další pravidelný host v Mariánských Lázních Holanďan Sjoerd Rozenberg, kterého doprovodí jeho mladší kolega Lars Zandvliet. Z plejády osmi Angličanů jsou českým divákům nejznámější Daniel Winterton a vždy dravě jedoucí David Speight. Mezi novými tvářemi se objeví mimo jiné i zkušený Marcus Bisson, hájící kdysi v britské lize barvy Pirátů z Poole.

Na nedělní finále si dozajista brousí zuby i rodák z australské Canberry Rodney McDonald.
Systém závodu je koncipován podle aktuálního rozpisu světového šampionátu pro dvacet jezdců. V každé jízdě se tak na start postaví pět závodníků. Základní část závodu má pět sérií vždy po čtyřech jízdách. Následují dvě semifinále a jízda finálová.

Veteráni otevřou program
Den před závodem mezinárodního Mistrovství ČR bude již tradičně patřit plochodrážním veteránům. Startovní listiny obou kategorií dvou- i čtyřventilových strojů jsou plné známých jmen.

Zejména mezi čtyřventily se dají očekávat boje na ostří nože. Do nich by měl zasáhnout i náš Karel Kadlec. Proti němu se na start postaví bývalé opory nizozemské reprezentace Henk Snijder, Hylke Dijkema nebo Wim de Haas. A stejně jako před více než dvaceti lety jim svá záda bude chtít ukázat Angličan Bob Dolman. Novým přírůstkem mezi známými jmény je další bývalý evropský finalista Wolfgang Barth z Německa, starší bratr čtyřnásobného mistra světa Roberta Bartha. Dojde i na bývalé světové finalisty, nebo do letošní veteránské série zasáhne další Němec Maik Ebensing, který mezi nejlepší jezdce světa proklouzl v roce 1999.

Vavříny z Mariánských Lázní se v minulosti ověnčili například Rakušan Anton Wannasek, Britové Paul Evitts a John Hartley nebo Ital Francesco Barbetta. Své budou chtít říct i němečtí bratři Ulrich a Andreas Büschke.

Mezi dvouventily je dozajista největším lákadlem návrat krále veteránských závodů Hartmuta Ernsta. Jeho největšími soupeři budou krajané Josef Goldbrunner a Franz Greisel nebo bývalý britský profesionál Kevin Teager.

Startovní listina – MEZ MR na dlouhé dráze:

1 Karel Kadlec, Kadlec

2 Jan Boháč, Divišov

3 Mike Clarke

4 Anton Wannasek, A (SMF)

5 Paul Evitts, GB

6 Adam Filmer, GB

7 Josef Franc, Praha

8 Sjoerd Rozenberg, NL

9 Dave Hammond, GB

10 Klaus Peter Gerdemann, D

11 Rodney McDonald, AUS

12 Marcus Bisson, GB

13 Lars Zandvliet, NL

14 Richard Wolff, Praha

15 Markus Eibl, D

16 Dan Winterton, GB

17 Matthias Flick, D

18 Adam Alott, GB

19 David Speight, GB

20 Hylke Dijkema, NL

21 Arne Andersen, DK

22 Bill Haynes, GB

Evropská série veteránů:

dvouventily:

1 Josef Goldbrunner, D

2 Kevin Teager, GB

3 Franz Greisel, D

4 Kenny Blair, GB

5 Jürgen Bruckner, D

6 Bill Haynes, GB

7 Tom Blackwood, GB

8 Sigmund Finnstad, N

9 Jürgen Jucknies, D

10 Geoff Urben, GB

11 Jan Hamers, NL

12 Miklos Nemeth, N

13 Dieter Nachtmann, D

14 Sven Erik Geitsund, N

15 Knut Olsen, N

16 Hartmut Ernst, D

17 Keith Snelling, GB

18 Wolfgang Starr, D

19 Karl Heinz Suske, D

20 Bernd Schoop, D

21 Roy Gomm, GB

22 Karl Heinz Koitka, D

23 Jan Gunliek Kilen, N

24 Christoph Eichhorn, D

25 Geir Furulund, N

čtyřventily:

1 Bob Dolman, GB

2 Paul Evitts, GB

3 Henk Snijder, NL

4 Wim de Haas, NL

5 Ulrich Büschke, D

6 John Hartley, GB

7 Hylke Dijkema, NL

8 Francesco Barbetta. I

10 Gerd Mauer, D

11 Andreas Blache, D

12 Ian Leverington, GB

13 Karel Kadlec, CZ

14 Dave Hammond, GB

15 John Freeman, GB

16 Andreas Büschke, D

17 Steen Larsen, DK

20 Maik Ebensing, D

21 Arne Andersen, DK

22 Anton Wannasek, A (SMF)

23 Bert de Haas, NL

24 Yngvar Nilsen, N

25 Mike Clarke, GB

27 Wolfgang Barth, D

Foto: Jiří Bayer