Plzeň – 22. května
Český šampionát juniorů pod jurisdikcí AČR pokračuje zítra svým druhým kolem na plzeňských Borech. Mítink bez jednoznačného favorita se však tentokrát bude muset obejít bez kvalifikace, jelikož počet došlých přihlášek koresponduje se šestnácti kolonkami pro jména v rozpise jednotlivců.

Kromě Romana Čejky, jenž si z Blijhamu přivezl zlomenou klíční kost, a dalšího zraněného maroda Stanislava Pouznara bude chybět i Roland Benkö. Maďarský závodník se omluvil s ohledem na technické problémy.

Vítězství z úvodního podniku ve Slaném bude obhajovat Václav Milík. Už na středočeské dráze se přesvědčil, že mu roste zdatný konkurent v osobě Eduarda Krčmáře. S ním se dělí o průběžné vedení v seriálu, by na skládání konečných účtů je logicky ještě setsakramentsky brzy.

Oběma leaderům však budou na paty šlapat další borci, především lepšící se mladící z pražské Markéty a domácí Jan Holub s Danielem Hádkem. Podceňovat nelze ani Patrika Nagye a konec konců ani nikoho jiného. Český juniorský šampionát navzdory mírně generační obměně totiž naštěstí znovu prožívá skvělé časy, v nichž výsledek každé jízdy je předem doprovázen otazníkem.

Startovní listina:

1 Daniel Hádek, Plzeň

2 Michal Průcha, Slaný

3 Václav Milík, Pardubice

4 Michal Škurla, Praha

5 David Štěrovský, Pardubice

6 Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR)

7 Zdeněk Růžička, Mšeno

8 Vít Janoušek, Mšeno

9 Jan Holub, Plzeň

10 Dominik Hinner, Praha

11 Ondřej Smetana, Praha

12 Eduard Krčmář, Slaný

13 Ondřej Veverka, Praha

14 Zdeněk Holub, Praha

15 Michal Klein, Mšeno

16 René Vidner, Pardubice

Foto: Wojta Zavřel

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Slaný – 13. dubna
Po Markéta Open v Praze a přeboru v Pardubicích se Václav Milík postavil na nejvyšší stupeň pódia rovněž při úvodním kolem českého juniorského šampionátu AČR. V rozjížďce s číslem čtrnáct sice po horším startu mohl jen sledovat, jak ho Roland Benkö a Eduard Krčmář obírají o body. Nakonec však celá trojice skončila na stejné úrovni. Záhy po startu upadl Roland Benkö a poranil si nohu, avšak s ohledem na zítřejší domácí start ve své zemi ani nechtěl své zranění uvádět v oficiálním zápise. Přerušení přišlo vhod Václavu Milíkovi, který během pauzy stačil vyměnit poškozenou pneumatiku, a posléze úřadoval na čele od startu až do cíle.

Pod nadvládou žluté
Úvodní podnik české juniorky si dával na čas. Přešvihnout začátek o pár minut nebývá tolik nezvyklé, avšak dnes ve Slaném zkomplikoval pořadatelům život ještě přeseknutý elektrický kabel. Kvalifikace a slavností nástup si proto přehodily svá místa v časovém harmonogramu a o čtyři místa v hlavním závodě se začalo bojovat až těsně před pátou.

Oproti původním záměrům se podoba kvalifikace musela upravovat. Jana Holuba stále trápí nemocná kyčle, takže jho místo v hlavním závodě obsadil Michal Klein. Nedorazil ani pardubický navrátilec René Vidner, takže se místo čtyř plánovaných rozjížděk konaly jen tři. Nejkratší cesta do šestnáctky přitom vedla přes vítězství v jedné ze dvou úvodních.

Dobyli je nejprve Roland Benkö a Michal Průcha, přičemž oba strávili v čele celou dobu od vylétnutí pásky až k šachovnicové vlajce. Rozjížďku s číslem tři zpočátku ovládl Vít Janoušek, který prve připravil Davida Štěrovského o druhé místo hned v první zatáčce. Nyní však nadešla hodina Pardubičanovy pomsty. Sice špatně odstartoval, avšak ve druhé zatáčce za sebou nechal Zdeňka Růžičku. A když o kolo později upadl vedoucí Vít Janoušek, triumf byl jeho.

V prvních fázích hlavního závodu bylo důležité mít na přilbě nasazený žlutý povlak. „Ta čtyřka startuje jako kráva,“ nechal se slyšet Roman Čejka. Krátce po rekonvalescenci své naštípnuté klíční kosti nečekal žádné zázraky a do závodu šel s předsevzetím především si ještě více neublížit. V rozjížďce s číslem tři už v úvodních metrech za sebou nechal Zdeňka Holuba. Zato Eduard Krčmář začátek s jedním bodem na svém kontě dozajista nečekal. „Moc se to zvedlo,“ láteřil na svůj špatný start. Avšak ruku na srdce mítink byl ještě opravdu příliš mladý.

Z úvodních vítězů dokázali ve druhé sérii získat další trojku jen Patrik Nagy a Václav Milík. Pardubičan musel ve čtvrté jízdě startovat dvakrát, jelikož na počátku třetího kola blikala červená světla kvůli pádu Zdeňka Růžičky. Při repete si Václav Milík počínal neméně suverénně. „Ze žlutý to startuje, ale té hrany je škoda,“ nechal se slyšet před rozjížďkou s číslem pět. V ní mu rozpis přisoudil primát, aby byl dnes první, kdo projede vítězně cílem, aniž by měl na své přilbě žlutý povlak.

Patrik Nagy nejprve za podobných okolností jako později Roman Čejka připravil ve druhé jízdě o vedoucí příčku Michala Škurlu. V rozjížďce s číslem osm měl přestřihnout vítěznou šňůru nejen Ondřeji Veverkovi, který na samotný úvod dokázal v první zatáčce objet Rolanda Benkö, ale i Romana Čejku. Přitom Ondřej Veverka pěkně odstartoval a byl mšenskému Maďarovi pořádně tvrdým soupeřem.

Patrik Nagy se nenechal zaskočit Pražanovým postartovním manévrem, v první zatáčce udržel stopu a na protilehlou rovinku vyjel jako první. I když měl v posledním oblouku problémy se zvládnutím motocyklu a Ondřej Veverka vmžiku zaútočil, bylo na změnu pořadí už pozdě. Roman Čejka protnul metu jako třetí. Mechanik Antonín Polák ovšem prezentoval rachtající kolečko vačky a slánský závodník musel narychlo přesedávat na druhý stroj.

Každý byl alespoň jednou poražen
Dnešní mítink neměl mít vůbec žádné suverény. Jako první z tandemu neporažených přišla řada na Patrika Nagye. V rozjížďce s číslem jedenáct se rozhodně nemusel stydět za reakci na let pásky, avšak Ondřej Smetana opět přímo v praxi demonstroval výhody čtvrté dráhy. „Tam bylo materiálu jako kráva, tam to lítá,“ vracel se zpátky na startovní rošt. To samozřejmě v myšlenkách, když se vrátil zpátky do depa, jelikož na dráze nekoukal napravo, ani nalevo a řítil se před Maďara do čela.

Václav Milík prodloužil svou sérii, když záhy po startu dvanácté jízdy strčil své zadní kolo přímo do trajektorie útočícího Zdeňka Holuba, avšak v patnácté jízdě se musel sklánět nejen před jedním, ale hned dvěma přemožiteli. Jak Roland Benkö, tak Eduard Krčmář sdíleli společný osud. Oba museli dohánět bodové manko z první série a oběma se to náramně dařilo.

Slaňák s přehledem vyhrál sedmou jízdu, aby své neohrožené vítězství zopakoval hned dvakrát v rozjížďce s číslem deset. Ve druhé zatáčce předposledního okruhu totiž upadl Zdeněk Růžička. Všichni soupeři se mu stačili bezpečně vyhnout, avšak rozhodčí Jaroslav Líbal přesto raději rozsvítil červená světla, by už slánský závodník byl takřka v cíli. Zatímco Eduard Krčmář želel ojeté hrany na pneumatice, Michal Klein přišel při repete o body. Když se dostal k roštu, startmaršál František Moulis ho přivítal černou vlajkou. „Tvrdili mi, že mi daj‘ víc času,“ divil se své diskvalifikaci za překročení dvouminutového limitu. „Ale depo nemělo spojení s věží.“

Roland Benkö v šesté jízdě záhy sebral vedení Zdeňku Holubovi, aby ho vzápětí v rozjížďce s číslem deset žlutá dráha rychle katapultovala před Romana Čejku. V patnáctí jízdě ovšem za nejdelší konec provazu tahal Eduard Krčmář. Roland Benkö sice po něm okamžitě vyrazil, avšak zůstal za ním. A Václav Milík byl ještě dál vzadu.

„Špatně jsem si stoupnul, moc se to zvedlo a dva body mi utekly,“ vyhodnotil bleskově situaci v průběžném pořadí. Eduard Krčmář s Rolandem Benkö se s ním rázem dělili o vedení. Zato Patrik Nagy, který v rozjížďce s číslem patnáct zůstal beznadějně poslední, přišel o vidinu pódia. Nepomohlo mu ani těžce vydřené vítězství před Zdeňkem Holubem v rozjížďce s číslem sedmnáct, před něhož se posunul až v první zatáčce třetího kola.

Další triumfy si ovšem mezi sebou rozebíral už jen trojlístek vedoucích závodníků. Roland Benkö dvakrát vyhrál osmnáctou jízdu opakovanou kvůli pádu Zdeňka Růžičky. Václav Milík se vzápětí nesmlouvavě nacpal před Romana Čejku. Nejvíce se na vítězství nadřel Eduard Krčmář, protože do dvacáté jízdy nejlépe odstartoval Michal Škurla. Slaňák se ujal vedení ještě v úvodním nájezdu, avšak vynořilo se nové nebezpečí v podobě Ondřeje Veverky ženoucího se středem úvodního oblouku.

Eduard Krčmář si ovšem dobře uvědomoval, která bije. Protáhnul nájezd do druhé zatáčky, udržel se v čele a také on se zařadil mezi účastníky rozjezdu o vítězství. V něm šel dopředu Václav Milík, který udržel oba své rivaly na uzdě. Roland Benkö upadl ještě v první zatáčce a skončil s poraněnou nohou v sanitce.

By ho museli podpírat hned dva členové jeho doprovodu, nechtěl se o svých zdravotních újmách příliš šířit kvůli zítřejším závodům. Přestávka přišla vhod Václavu Milíkovi, jenž vyměnil poškozenou zadní pneumatiku. Při repete se vrátil do vedení, aby se do dějin letošní juniorky zapsal jako první vítěz, by se o průběžné vedení dělí.

Hlasy z depa
„Dobrý, akorát ta jedna jízda,“ objasňoval Václav Milík, co mu chybí ke spokojenosti. „Stoupnul jsem si špatně a moc se to zvedlo. Dva body utekly, tak moc spokojenej‘ nejsem. Ale hattrick je paráda, doufám, že zejtra bude quatro. Doufám, že tohle bude nejhorší výsledek a teď budu dělat už jen samejch‘ patnáct bodů. Uvidím, budu se snažit to držet a udělat titul.“

„Super,“ zářil Eduard Krčmář. „Akorát první jízdu jsem to zkurvil, moc se to zvedlo. Moh‘ jsem ji vyhrát a to bych byl první. Jsem rád, že jsem porazil Vendu. Je to docela dobrej‘ jezdec, je vidět, že má zkušenosti a je vyježděnej‘. Po první jízdě jsem si říkal, že bedna nebude, ale pak se to povedlo. Moh‘ jsem udělat o dva body víc, ale hlavně, že vše šlapalo. V rozjezdu jsem ho zkoušel, dráha byla těžší a mě bolí noha z toho Chorvatska.“

„Vůbec,“ opáčil Ondřej Veverka na otázku magazínu speedwayA-Z, jak se mu dnešní závod líbil. „Čekal jsem víc. Jedenáct bodů má skoro každej‘ a já chtěl víc. Nejsem vůbec spokojenej‘. Udělal jsem chybu z modrý, že jsem šel moc na venek. To byla zásadní chyba.“

„Dneska jsem se svým výkonem moc spokojenej‘,“ svěřoval se Roman Čejka. „Jelikož jsem po zranění, měl jsem tu kličku, říkal jsem si, že se rozjedu. A najednou tohle, jsem velice spokojenej‘. Bedna by i šla, ale začal jsem na GM a něco tam začalo cvakat. Narychlo jsem skočil na jawičku a ta jede jako drak.“

„Zezačátku jsem si myslel, že to bude na hovno,“ připouštěl Zdeněk Holub. „Dráha mně o tréninku nesedla, byla děravá a houpavá. Nakonec jsem se s tím vyrovnal a šlo to. Jsem spokojenej‘. Škoda bodu, jak jsem se přetočil, předjel mě. Doufám, že bedna bude příště, teď se mi přiblížila, ale ty dva bodíky chyběly.“

Kvalifikace:

	01	02	03
1. Roland Benkö, H	1.
2. Michal Průcha, Slaný		1.
3. David Štěrovský, Pardubice	3.		1.
4. Zdeněk Růžička, Mšeno		2.	2.
5. Vít Janoušek, Liberec	2.		3.

Hlavní závod:

1. Václav Milík, Pardubice	3 3 3 1 3	13+3
2. Eduard Krčmář, Slaný	1 3 3 3 3	13+2
3. Roland Benkö, H	2 3 3 2 3	13+X
4. Patrik Nagy, H – Slaný (ACCR)	3 3 2 0 3	11
5. Ondřej Veverka, Praha	3 2 1 3 2	11
6. Roman Čejka, Slaný	3 1 2 3 2	11
7. Zdeněk Holub, Praha	2 2 2 3 2	11
8. Michal Škurla, Praha	2 2 1 2 1	8
9. Ondřej Smetana, Praha	1 1 3 2 0	7
10. Daniel Hádek, Plzeň	2 2 0 2 E	6
11. Stanislav Pouznar, Mšeno	1 1 2 E –	4
12. Dominik Hinner, Praha	0 1 1 1 0	3
13. Michal Klein, Mšeno	1 F M 1 1	3
14. David Štěrovský, Pardubice	F E 0 0 2	2
15. Vít Janoušek, Liberec (res)	1 1	2
16. Michal Průcha, Slaný	0 0 0 1 –	1
17. Zdeněk Růžička, Mšeno	X 0 X F X	0

Poznámka: z účastníků kvalifikace nedorazil René Vidner, z přímo nasazených Jan Holub. Michal Klein proto postoupil rovnou, zatímco kvalifiakční formát byl upraven ze čtyř rozjížděk na tři.

Foto: Eva Palánová

Slaný – 12. dubna
V otázce závodníka stojícího na nejvyšším stupni vítězů byla ještě hodně mladá letošní půllitrářská sezóna poměrně monotematická. Václav Milík se radoval nejen při pražském Markéta Open, ale také o den později při přeborové premiéře ve Svítkově. Pardubický junior se magazínu speedwayA-Z svěřil, že by rozhodně z vítězného piedestalu nechtěl sestupovat ani zítra, kdy ve Slaném startuje juniorský šampionát pod gescí AČR. Aspirantů na zlatý věnec je ovšem více, a to tím spíše, je-li startovní listina nabitá odhora až dolů a hlavnímu závodu bude předcházet kvalifikace s osmi účastníky.

Včera večer v Pardubicích litoval Václav Milík jediné věci. „Mohlo to bejt‘ lepší a měl bych kompletku,“ upozorňoval na jediný bod, který mu v rozjížďce s číslem jedenáct uzmul Ondřej Veverka. Jenže během rozběhlé plochodrážní kampaně se minulostí příliš nežije. A také Václav Milík už upírá ohnisko své pozornosti ke Slanému.

„Chtěl bych vyhrát s plným počtem,“ nezastírá. „Body budou důležitý. Celou zimu jsem se připravoval, chodil do posilky. Hattrick by byl pěknej‘, ale mohli bychom vyhrát ještě i v sobotu juniorský družstva, to se může klidně stát.“

Z české juniorky sice s Michaelem Hádkem a Michalem Dudkem vypadly dvě hvězdy, avšak letos prozatím nepanují žádné personální obavy. Zítra se začne kvalifikací, jíž se zúčastní sedm závodníků. Nejpřímější cesta do hlavního závodu povede přes triumf v jedné z prvních jízd. Rozjížďka s číslem tři přinese poslední šanci, ale také první dva vyřazené. O definitivním složení postupujících nakonec rozhodne čtvrtá jízda.

Hlavní závod slibuje napínavou podívanou už jen při zběžném pohledu. A by Václav Milík coby úřadující vicemistr a po odchodu Michaela Hádka i prozatím nekorunovaný král české juniorky se logicky řadí mezi nejžhavější favority, s obdobnými ambicemi se to bude hemžit i v sousedních boxech. A tak se zdá, že letošní ročník šampionátu,jehož historie se táhne až zpátky k sezóně 1974, bude patřit k těm povedenějším.

Startovní listina:

kvalifikace:	Roland Benkö, H
	Michal Klein, Mšeno
	Zdeněk Růžička, Mšeno
	David Štěrovský, Pardubice
	René Vidner, Pardubice
	Vít Janoušek, Liberec
	Michal Průcha, Slaný
hlavní závod:	1 Stanislav Pouznar, Mšeno
	vítěz kvalifikační jízdy 1
	3 Dominik Hinner, Praha
	4 Ondřej Veverka, Praha
	5 Michal Škurla, Praha
	6 Jan Holub, Plzeň
	7 vítěz kvalifikační jízdy 2
	8 Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR)
	9 vítěz kvalifikační jízdy 4
	10 Zdeněk Holub, Praha
	11 Eduard Krčmář, Slaný
	12 Roman Čejka, Slaný
	13 Václav Milík, Pardubice
	14 Ondřej Smetana, Praha
	15 Daniel Hádek, Plzeň
	16 druhý z kvalifikační jízdy 4
	17 třetí z kvalifikační jízdy 4
	18 čtvrtý z kvalifikační jízdy 4

Foto: Wojta Zavřel

Hodně věcí se dá napravit a jedním prohraným šampionátem kariéra plochodrážníka nekončí. Vždy je šance následující rok, jak o tom konec konců výmluvně promluvily příběhy Aleše Drymla a Matěje Kůse v předchozích dvou dílech našeho miniseriálu. Ovšem s jedinou výjimkou juniorského šampionátu, máte-li oslavu jednadvacátých narozenin za sebou. Michael Hádek si dobře uvědomoval, že pokud ho nevyhraje letos, potom už nikdy.
Pomalé, ale o to slibnější začátky
Zatímco jeho mladší bratr Daniel letos netrpělivě očekával datum svých patnáctých narozenin, aby se vrhnul naplno do závodnického kolotoče, jeho starší bratr ve své první sezóně před šesti lety absolvoval pouze šampionát devatenáctiletých na plzeňských Borech. „Ještě jsem nic neuměl a podle toho to taky dopadlo,“ hodnotil svůj debut o rok později, přičemž narážel na svou kolizi s Matějem Kůsem, jenž se zrovna vracel po těžkém zranění obratlů.

Předtím ovšem plzeňský nováček stačil upadnout dvakrát, takže celkové třinácté místo šlo na vrub skutečnosti, že pardubický Ladislav Kratochvíl a Pražan Jakub Fabian odstoupili ze závodu ještě dříve. O to větší rozruch Michael Hádek vzbudil v sezóně 2006. V Pardubicích se bez problémů kvalifikoval do závodu, aby se přesně na hraně udržel v přímo nasazené hlavní dvanáctce. A ve druhém podniku ve Slaném obsadil neuvěřitelnou pátou příčku, jejíž velikost doceníme u vědomí, že v oné sezóně v české juniorce gradoval generačně silný ročník 1985.

Jenže třetí závod se konal v Praze, jejíž dráhu neměl nikdy příliš v lásce. Chladné počasí vůbec nepřipomínalo, že se druhý den bude slavit mezinárodní den dětí. Nezaviněný pád v rozjížďce s číslem osm mu přinesl zranění nohy a nutnost dva závody vynechat.

V půlce července ve slovenské Žarnovici byl znovu zpátky ve hře. Podruhé v kariéře musel do kvalifikace, ale nutno jedním dechem dodat, že také naposledy. V hlavním závodě skončil hodně dole, stejně jako v posledním kole v Plzni a celkově zaknihoval čtrnácté místo. „Většinou jsem upad‘, když jsem chtěl předjíždět,“ svěřoval se na prahu sezóny 2007.

V ní se plzeňský junior postaral opět o senzační úvod. Po šestém místě ve Slaném se v Pardubicích ještě zlepšil. Ztratil jen dva body a postavil se na pódium hned pod nepřemožitelného Filipa Šiteru. „Dráha byla náročná, ale motorka jela skvěle, takže jsem každýmu ujel,“ zněl z jeho úst recept na premiérové pódium.

Když Štěstěna sedí ve vedlejším boxu
Jenže na další věnec si Michael Hádek musel počkat takřka půldruhého roku. Roku 2007 obsadil v juniorském šampionátu čtvrté místo. „Je to super,“ bilancoval v prosinci, když jsme se sešli v jedné pizzerii na Americké třídě v Plzni k exkluzivnímu rozhovoru. „Akorát mě štvou Chabařovice. Je to rozbitá hlubina a to vůbec nemusím… Když jsme tam přijeli, jenom jsem sprásk‘ ruce a kroutil hlavou. Nakonec jsem skončil osmej. Kdyby to byl beton, nějakýho Poláka bych odved‘. Ale musím se naučit jezdit i na tomhle. Myslím, že ostudu jsem neudělal. Vůbec jsem nečekal bednu v Pardubicích.“

Takřka na den přesně o rok později však z další bramborové medaile nebyl už vůbec nadšený. „Čekal jsem víc,“ nezastíral. „Ale zkazila to Kopřivnice, tam si Martin Gavenda udělal náskok.“ Michael Hádek na severu Moravy chyběl, jelikož dva dny předtím se zapletl do kolize s Pavlem Pučkem při devatenáctkách na plzeňských Borech.

Náskok Martina Gavendy nakonec nedokázal roztát ani po sériích medailových umístěních v posledních třech mítincích seriálu. Chyběla přízeň Fortuny, která se do jeho boxů nechtěla nechat pozvat ani v sezóně 2009. Juniorský šampionát tehdy přinesl obrovskou zápletku.

K titulu mířil Martin Vaculík, ale po nešastném pádě během zářijové extraligy ve Slaném, nemohl seriál dokončit. Michael Hádek byl rázem spolu s Pavlem Pučkem spoluleaderem průběžné klasifikace. V Liberci ho však přeskočil Matěj Kůs a díky nepovedenému závěru ve Mšeně patřila Michaelu Hádkovi až pátá příčka celkového pořadí.

Předloni hrál v celém seriálu roli suveréna on a Jan Holub, v jehož prospěch ovšem vyzněl závěr. „Jéňa bodoval víc než já, dokázal mě porážet,“ tvrdil Michael Hádek. „Kdybych nevynechal Divišov kvůli reprezentaci, možná bychom si to prohodili. Ale to je to kdyby. Mistrovství světa na dlouhý pro mě bylo přednější, teď toho ale někdy lituju. V Praze mě to po závodech žralo, ale jsou to závody a počítat se musí se vším. Ale co, Jéňa si ten titul taky zaslouží a příští rok ho budu mít já!“

Letos v dubnu se zdálo, že šlo o prorocká slova. Michael Hádek se ve Slaném dostal do čela průběžné klasifikace, z níž ho ovšem Václav Milík vystrnadil už o měsíc později na Borech. Pardubičan se držel vpředu i po Divišovu i Mšeně, kde ho ovšem přibrzdila páska a pád. V Praze však vyhrál, ale osudným se mu stal domácí Svítkov.

Zato Michael Hádek na dráze, která mu před čtyřmi lety přinesla premiérový věnec, kraloval. Získal dvoubodový náskok, který si dokázal ohlídat i v Liberci. „Na starý kolena mám titul,“ mohl se konečně radovat ze zlaté medaile. „Ani si neuvědomuju, že jsem mistr, to mi dojde až po pátým pivu (smích). Měl jsem víc štěstí než rozumu. Kdybych byl připravenej‘, neměl bych defekt ve Mšeně a bylo to jasný.“

Strýc se vymyká rodinné tradici:
Už pět členů dynastie Hádků se představilo za řidítky plochodrážního stroje, avšak v rodinné sbírce jsou jen dvě zlaté medaile z mistrovství republiky juniorů. První získal Bořivoj Hádek v sezóně 1989, druhý letos jeho syn. Spojuje je skutečnost, že oba triumfovali v posledním roce své juniorské kariéry. Navíc jsou po Jiřím a Mariánu Jiroutovými a dvou Janech Holubech teprve třetí dvojicí, v níž potomek dokázal navázat na juniorský triumf svého rodiče.

Jan Hádek nejstarší nemohl ve své kariéře do domácího juniorského šampionátu, jenž se odvíjí od roku 1974, logicky zasáhnout. A jeho mladší vnuk Daniel má svá lepší juniorská léta před sebou. Třetím Hádkem, jenž měl juniorský titul na dosah, byl Jan mladší, bratr Bořivoje a tím pádem strýc Michaela a Daniela.

Nakročeno k němu měl v sezóně 1991, kdy ve svých devatenácti mohl zlomit teorii, že Hádkové vyhrávají českou juniorku až v jednadvaceti letech. Suverénně vyhrál semifinálovou skupinu B, když ve dvou závodech přišel o jediný bod. V prvním finále v Divišově však ztratil dva body na Jana Fejfara, aby osmé místo v dalším mítinku v Divišově přineslo dokonalou pohromu.

Jan Hádek jí ovšem čelil statečně. Triumfoval hned druhý den v Praze a před závěrem ve Svitavách mu na Jana Fejfara chyběly čtyři body. Kvůli dešti se mítink o měsíc přeložil. Jan Hádek v něm nakonec skončil až sedmý. Přišel o šanci na titul, navíc mu Jiří Hurych v dodatkové jízdě sebral i stříbro. Plzeňský závodník byl odhodlán porvat se o zlato v roce 1992, ale jeho ambicím se do cesty postavilo zranění utrpěné v tréninku před dubnovou extraligou v Pardubicích.

Michael Hádek v mistrovství republiky juniorů do 21 let:

rok:	celkově:	jednotlivé závody:
2006	14.	Pardubice kvalifikace 2., závod 12. – Slaný 5. – Praha 18. – Chabařovice a Mšeno NS – Žarnovica kvalifikace 3., závod 14. – Plzeň 15.
2007	4.	Slaný 6. – Pardubice 2. – Chabařovice 8. – Plzeň 5.
2008	4.	Pardubice 8. – Praha 7. – Kopřivnice NS – Mšeno 3. – Slaný 2. – Plzeň 3.
2009	5.	Pardubice 2. – Praha 7. – Divišov 6. – Liberec 3. – Mšeno 8.
2010	2.	Pardubice 6. – Plzeň 1. – Liberec 5. – Divišov NS – Mšeno 1. – Praha 3.
2011	1.	Slaný 1. – Plzeň 2. – Divišov 2. – Mšeno 3. – Praha 2. – Pardubice 1. – Liberec 1.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Slaný – 13. září
Michal Dvořák odstartoval svou závodní kariéru sobotním mistrovským podnikem stopětadvacítek v Liberci. Bohužel byl po pádu v rozjížďce s číslem deset odvezen do nemocnice. Avšak naštěstí je už v domácím ošetřování.

„Už jsem v pořádku doma,“ svěřuje se slánský závodník. „V neděli večer nás pustili z liberecké nemocnice domů. Mám napsáno týden klidu na lůžku, takže se dalšího závodu ve Mšeně nezúčastním. Všem se omlouvám za komplikace a děkuju všem, kteří mi pomohli: bráchovi Kubovi, Krčmářovům, panu Křikavovi, Michalu Dudkovi, Michalu a Karlovi Průchovým, Halamkovým, Martinu Brožovi a všem, kdo se na mě ptali a vyjádřili mi podporu.“

Za všechny čtenáře magazínu speedwayA-Z přejeme rychlé uzdravení.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Praha – 12. září
Po pádu během tréninku v Chabařovicích musel Dominik Hinner ze svých závodních plánů škrtnout prakticky celý srpen. Do sedla se vrátil během sobotní juniorky v Liberci. Co čert nechtěl, znovu se ocitnul na marodce. A vzhledem k podzimu za dveřmi s největší pravděpodobností do konce sezóny.

„Zlomená kost v pravém zápěstí,“ hlásil po svém návratu do potemnělého pavlovického depa, zatímco se opodál nafukoval horkovzdušný balón, dychtivě sledovaný aspiranty vzduchoplavby. „Hned mi to srovnali.“

Pražský junior si své zranění přivodil během pádu v rozjížďce s číslem pět, když jako první upadl jeho klubový kolega Ondřej Veverka. „Lek‘ jsem se Benka, jak se přetočil,“ vyprávěl Dominik Hinner. „Chtěl jsem ho objet. Veve se klouzal po zemi, kouknul sem se před sebe a viděl před sebou nafukovačky. Měl jsem to hned položit, ale v nejdůležitějším okamžiku jsem se rozhod‘ blbě.“

A jaká je prognóza rekonvalescence? „Říkali, že šest tejdnů,“ pokrčil Dominik Hinner rameny. „Myslím, že jsem teď ten návrat uspěchal. Nebyl jsem ještě otrkanej‘, starty se dařily, ale nedal jsem to mezi ně.“

Za všechny čtenáře magazínu speedwayA-Z přejeme rychlé uzdravení!

Ilustrační foto: Wojta Zavřel