Letohrad – 30. srpna
Rychlost je na ploché dráze důležitá. Důležitější jako ostatně v řadě dalších motoristických disciplín je být první v cíli. Časy se u nás dnes měří sporadicky a tak je těžké zjistit, jak rychle se vlastně na oválech závodí. O top speedu ani nemluvě. Nicméně Ladislav Dopita ví své. V neděli si na šestnáctém hobby sprintu v Letohradě vyzkoušel limit svého motocyklu.

Sprintem do cíle

Motocyklové sprinty na čtvrt míle se staly fenoménem československých osmdesátek. S plochou dráhou jej spojovala překvapivá řada věcí. Za řidítky dragsteru kulminovala kariéra vůbec prvního našeho motocyklového mistra světa Antonína Švába. O rodinném klanu Hutlových není třeba se více rozepisovat.

Čtyřtaktní jednoválec Jawa se hodil jako pohonná jednotka speciálních motocyklů. Jaroslav Sulek, mechanik pardubických plochodrážníků, patřil k závodníkům, kteří jej používali. Stejně jako Jiří Švec, který se proslavil se svým kupátkem v automobilových závodech do vrchu.

Závody v motocyklových sprintech daly prostor pro šikovné ruce českých konstruktérů a klubům možnost pořádat atraktivní závody. AMK Letohrad patřil mezi ně. Doba se změnila, boom sprintů je za námi, nicméně východočeský klub je pořádá i nadále.

Šestnáctý letohradský hobby sprint v neděli přitáhnul nejen stovky diváku, ale především bezmála sto padesát borců v kabinách automobilů či za řidítky motocyklů. Mezi nimi Jiřího Bambergera, jehož automobilový dragster by se neztratil ani v USA, domovské zemi takových podniků. Ale také dvojici plochodrážníků.

 

S plochodrážním strojem na osmimílové rovné trati

Milan Moravec prožil smolný víkend. V sobotu se vypravil na přebor v Liberci, když před Jičínem těsně před jeho dodávkou nesmyslně zabrzdila řidička osobního automobilu. V neděli v Letohradě plánoval prezentovat AMK Svitavy. Napadlo jej ukázat svůj dlouhodrážní speciál v akci. Jenže rozsypaná spojka řekla ne.

Ladislav Dopita trénoval v sobotu v Kostěnicích a svého kamaráda do Letohradu doprovodil. Na prezentaci se prezentoval pod svou přezdívkou Dopi. Pořadatelé popletli jeho křestní jméno, proto svitavský plochodrážník v Letohradě oficiálně účinkoval coby Jaroslav Dopi.

Trať poblíž Mistrovic, kde letohradský klub svého času pořádal závody silničních motocyklů, vedla mírně do kopce. Měřila zhruba osminu míle, tedy dvě stě metrů. Ladislav Dopita se svým plochodrážním GM měl nejlepší čas osm sekund a dvacet šest setin k tomu.

 

Domů s pohárem

Průměrná rychlost něco nad sto sedmdesát. Ladislav Dopita ovšem musel brát v úvahu, že prostor pro zastavení měřil asi čtyři sta metrů. Pokud někomu nedošlo, že plochodrážní motocykl nemá brzdy, on si specifika svého motocyklu jasně uvědomoval.

„Přijel jsem do Letohradu s převodem, jaký jsem měl v sobotu v Kostěnicích,“ vypráví. „Ale můj mechanik Aleš Duben věděl, že ho musíme změnit. Dali jsme dozadu menší rozetu. Po první jízdě se rozsypala spojka, dala se nová a letělo to.“

Letělo až k druhému místu v kategorii motocyklových dragsterů za Otto Kneblem. „Zatížíš řidítka, aby se motorka nezvedla,“ vysvětluje. „Mám nějaký kila navíc a na asfaltu to hodně upaluje. Hlavní bylo, že jsme ukázali, že AMK Svitavy nespí, i když nepořádáme plochodrážní závody.“