Archiv pro štítek: 2011 čekání na titul

Na první titul se může čekat dlouho – Michael Hádek

Hodně věcí se dá napravit a jedním prohraným šampionátem kariéra plochodrážníka nekončí. Vždy je šance následující rok, jak o tom konec konců výmluvně promluvily příběhy Aleše Drymla a Matěje Kůse v předchozích dvou dílech našeho miniseriálu. Ovšem s jedinou výjimkou juniorského šampionátu, máte-li oslavu jednadvacátých narozenin za sebou. Michael Hádek si dobře uvědomoval, že pokud ho nevyhraje letos, potom už nikdy.
Pomalé, ale o to slibnější začátky
Zatímco jeho mladší bratr Daniel letos netrpělivě očekával datum svých patnáctých narozenin, aby se vrhnul naplno do závodnického kolotoče, jeho starší bratr ve své první sezóně před šesti lety absolvoval pouze šampionát devatenáctiletých na plzeňských Borech. „Ještě jsem nic neuměl a podle toho to taky dopadlo,“ hodnotil svůj debut o rok později, přičemž narážel na svou kolizi s Matějem Kůsem, jenž se zrovna vracel po těžkém zranění obratlů.

Předtím ovšem plzeňský nováček stačil upadnout dvakrát, takže celkové třinácté místo šlo na vrub skutečnosti, že pardubický Ladislav Kratochvíl a Pražan Jakub Fabian odstoupili ze závodu ještě dříve. O to větší rozruch Michael Hádek vzbudil v sezóně 2006. V Pardubicích se bez problémů kvalifikoval do závodu, aby se přesně na hraně udržel v přímo nasazené hlavní dvanáctce. A ve druhém podniku ve Slaném obsadil neuvěřitelnou pátou příčku, jejíž velikost doceníme u vědomí, že v oné sezóně v české juniorce gradoval generačně silný ročník 1985.

Jenže třetí závod se konal v Praze, jejíž dráhu neměl nikdy příliš v lásce. Chladné počasí vůbec nepřipomínalo, že se druhý den bude slavit mezinárodní den dětí. Nezaviněný pád v rozjížďce s číslem osm mu přinesl zranění nohy a nutnost dva závody vynechat.

V půlce července ve slovenské Žarnovici byl znovu zpátky ve hře. Podruhé v kariéře musel do kvalifikace, ale nutno jedním dechem dodat, že také naposledy. V hlavním závodě skončil hodně dole, stejně jako v posledním kole v Plzni a celkově zaknihoval čtrnácté místo. „Většinou jsem upad‘, když jsem chtěl předjíždět,“ svěřoval se na prahu sezóny 2007.

V ní se plzeňský junior postaral opět o senzační úvod. Po šestém místě ve Slaném se v Pardubicích ještě zlepšil. Ztratil jen dva body a postavil se na pódium hned pod nepřemožitelného Filipa Šiteru. „Dráha byla náročná, ale motorka jela skvěle, takže jsem každýmu ujel,“ zněl z jeho úst recept na premiérové pódium.

Když Štěstěna sedí ve vedlejším boxu
Jenže na další věnec si Michael Hádek musel počkat takřka půldruhého roku. Roku 2007 obsadil v juniorském šampionátu čtvrté místo. „Je to super,“ bilancoval v prosinci, když jsme se sešli v jedné pizzerii na Americké třídě v Plzni k exkluzivnímu rozhovoru. „Akorát mě štvou Chabařovice. Je to rozbitá hlubina a to vůbec nemusím… Když jsme tam přijeli, jenom jsem sprásk‘ ruce a kroutil hlavou. Nakonec jsem skončil osmej. Kdyby to byl beton, nějakýho Poláka bych odved‘. Ale musím se naučit jezdit i na tomhle. Myslím, že ostudu jsem neudělal. Vůbec jsem nečekal bednu v Pardubicích.“

Takřka na den přesně o rok později však z další bramborové medaile nebyl už vůbec nadšený. „Čekal jsem víc,“ nezastíral. „Ale zkazila to Kopřivnice, tam si Martin Gavenda udělal náskok.“ Michael Hádek na severu Moravy chyběl, jelikož dva dny předtím se zapletl do kolize s Pavlem Pučkem při devatenáctkách na plzeňských Borech.

Náskok Martina Gavendy nakonec nedokázal roztát ani po sériích medailových umístěních v posledních třech mítincích seriálu. Chyběla přízeň Fortuny, která se do jeho boxů nechtěla nechat pozvat ani v sezóně 2009. Juniorský šampionát tehdy přinesl obrovskou zápletku.

K titulu mířil Martin Vaculík, ale po nešastném pádě během zářijové extraligy ve Slaném, nemohl seriál dokončit. Michael Hádek byl rázem spolu s Pavlem Pučkem spoluleaderem průběžné klasifikace. V Liberci ho však přeskočil Matěj Kůs a díky nepovedenému závěru ve Mšeně patřila Michaelu Hádkovi až pátá příčka celkového pořadí.

Předloni hrál v celém seriálu roli suveréna on a Jan Holub, v jehož prospěch ovšem vyzněl závěr. „Jéňa bodoval víc než já, dokázal mě porážet,“ tvrdil Michael Hádek. „Kdybych nevynechal Divišov kvůli reprezentaci, možná bychom si to prohodili. Ale to je to kdyby. Mistrovství světa na dlouhý pro mě bylo přednější, teď toho ale někdy lituju. V Praze mě to po závodech žralo, ale jsou to závody a počítat se musí se vším. Ale co, Jéňa si ten titul taky zaslouží a příští rok ho budu mít já!“

Letos v dubnu se zdálo, že šlo o prorocká slova. Michael Hádek se ve Slaném dostal do čela průběžné klasifikace, z níž ho ovšem Václav Milík vystrnadil už o měsíc později na Borech. Pardubičan se držel vpředu i po Divišovu i Mšeně, kde ho ovšem přibrzdila páska a pád. V Praze však vyhrál, ale osudným se mu stal domácí Svítkov.

Zato Michael Hádek na dráze, která mu před čtyřmi lety přinesla premiérový věnec, kraloval. Získal dvoubodový náskok, který si dokázal ohlídat i v Liberci. „Na starý kolena mám titul,“ mohl se konečně radovat ze zlaté medaile. „Ani si neuvědomuju, že jsem mistr, to mi dojde až po pátým pivu (smích). Měl jsem víc štěstí než rozumu. Kdybych byl připravenej‘, neměl bych defekt ve Mšeně a bylo to jasný.“

Strýc se vymyká rodinné tradici:
Už pět členů dynastie Hádků se představilo za řidítky plochodrážního stroje, avšak v rodinné sbírce jsou jen dvě zlaté medaile z mistrovství republiky juniorů. První získal Bořivoj Hádek v sezóně 1989, druhý letos jeho syn. Spojuje je skutečnost, že oba triumfovali v posledním roce své juniorské kariéry. Navíc jsou po Jiřím a Mariánu Jiroutovými a dvou Janech Holubech teprve třetí dvojicí, v níž potomek dokázal navázat na juniorský triumf svého rodiče.

Jan Hádek nejstarší nemohl ve své kariéře do domácího juniorského šampionátu, jenž se odvíjí od roku 1974, logicky zasáhnout. A jeho mladší vnuk Daniel má svá lepší juniorská léta před sebou. Třetím Hádkem, jenž měl juniorský titul na dosah, byl Jan mladší, bratr Bořivoje a tím pádem strýc Michaela a Daniela.

Nakročeno k němu měl v sezóně 1991, kdy ve svých devatenácti mohl zlomit teorii, že Hádkové vyhrávají českou juniorku až v jednadvaceti letech. Suverénně vyhrál semifinálovou skupinu B, když ve dvou závodech přišel o jediný bod. V prvním finále v Divišově však ztratil dva body na Jana Fejfara, aby osmé místo v dalším mítinku v Divišově přineslo dokonalou pohromu.

Jan Hádek jí ovšem čelil statečně. Triumfoval hned druhý den v Praze a před závěrem ve Svitavách mu na Jana Fejfara chyběly čtyři body. Kvůli dešti se mítink o měsíc přeložil. Jan Hádek v něm nakonec skončil až sedmý. Přišel o šanci na titul, navíc mu Jiří Hurych v dodatkové jízdě sebral i stříbro. Plzeňský závodník byl odhodlán porvat se o zlato v roce 1992, ale jeho ambicím se do cesty postavilo zranění utrpěné v tréninku před dubnovou extraligou v Pardubicích.

Michael Hádek v mistrovství republiky juniorů do 21 let:

rok: celkově: jednotlivé závody:
2006 14. Pardubice kvalifikace 2., závod 12. – Slaný 5. – Praha 18. – Chabařovice a Mšeno NS – Žarnovica kvalifikace 3., závod 14. – Plzeň 15.
 
2007 4. Slaný 6. – Pardubice 2. – Chabařovice 8. – Plzeň 5.
 
2008 4. Pardubice 8. – Praha 7. – Kopřivnice NS – Mšeno 3. – Slaný 2. – Plzeň 3.
 
2009 5. Pardubice 2. – Praha 7. – Divišov 6. – Liberec 3. – Mšeno 8.
 
2010 2. Pardubice 6. – Plzeň 1. – Liberec 5. – Divišov NS – Mšeno 1. – Praha 3.
 
2011 1. Slaný 1. – Plzeň 2. – Divišov 2. – Mšeno 3. – Praha 2. – Pardubice 1. – Liberec 1.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Na první titul se může čekat dlouho – Matěj Kůs

Skončil červencovým horkem rozpálený závod. Bohumil Brhel s Adrianem Rymelem si dopřávali mohutné doušky osvěžujícího šampaňské. Pozadu za nimi nezůstával ani Matěj Kůs oblečený do žlutého motokrosového oblečení. Starší kolegové mu posadili na krk obrovský zlatý věnec. Na kalendáři byl datum 5. červenec 2006 a Pražané se právě ve Slaném stali šampióny dvojic. Avšak ten nejmladší z nich se jako správný vítěz této soutěže cítí teprve necelého čtvrt roku.
Žádná zábava na postu náhradníka
„Dneska jsem se moc nenadřel,“ komentoval tehdy Matěj Kůs svůj přínos pro pražský titul, avšak zároveň měl v jedné věci jasno: „Ale nebavilo by mě pořád dělat jen náhradníka!“ Příležitost se mu naskytla hned napřesrok. Juniorský talent vytvořil kombinaci s Josefem Francem, zatímco rezervistou se stal Pavel Ondrašík. Spojení hlavičkou pražské Markéty a logem Bellis byli jedinou tříčlennou sestavou divišovského mítinku.

Pavel Ondrašík se však nakonec vůbec nedostal ke slovu. Josef Franc a Matěj Kůs vyhráli skupinu B a v semifinále smetli Michaela Hádka s Janem Holubem, jejichž čtvrté místo se stalo senzací. Ve finále proti nim stanuli Adrian Rymel s Lubošem Tomíčkem, kteří tehdy hájili barvy Olympu.

Rozhodnutí bohužel padlo předčasně. Matěj Kůs putoval kvůli najetí do pásky o patnáct metrů zpátky na trestnou čáru, ostatní tři se na roštu sunuli doleva. Josef Franc nestačil najít vhodnou kolej, takže Adrian Rymel s Lubošem Tomíčkem hráli jednoznačný prim.

„Bylo to i cizím zaviněním rozhodčího, kterej‘ udělal chybu a nesebral odvahu vzít rozhodnutí nazpátek,“ bilancoval Matěj Kůs o půl roku později v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z. „Kdo stál u pásky, viděl, jsem tam nenajel já. Když si závodník uvědomí, že proti rozhodnutí rozhodčího nejde protestovat, nemá cenu dělat ňáký scény, i když se nakonec rozhodčí po závodě přizná nahlas.“

A tak nezbylo, než zase rok čekat. Mistrovství republiky anno domini 2008 pořádaly Březolupy. Matěj Kůs byl nahlášen v sestavě pražské Markéty společně s Janem Jarošem. Jenže měsíc před závodem si poranil ledvinu v sérii dodatkových jízd finále evropského šampionátu jednotlivců v Lendavě, v němž skončil čtvrtý. Na Moravu nakonec nedorazil ani Jan Jaroš, který si od partnerství s Matějem Kůsem sliboval skvělé ambice.

Splněný slib
V Liberci v červenci 2009 však společně s Lubošem Tomíčkem skončili svou pou už v základní skupině. „Zkazil jsem jednu jízdu,“ bral Matěj Kůs část viny na sebe a připomněl úvodní prohru s Grzegorzem Walaskem a Martinem Vaculík, by ve všech ostatních případech projížděl cílem jako vítěz.

Dalším slovům se z jeho úst už příliš nechtělo, nicméně ještě dodal: „Příští rok se budeme prát znovu!“ Za sedm let kariéry už mnohokrát přesvědčil, že podobná prohlášení neříká jen do větru. Loni se domluvil s polským čahounem Rafalem Dobruckim, který v pražských barvách zaznamenal svou premiéru v české extralize.

HBC fans však kontrovali neméně ambiciózním jezdeckým spojením Josef Franc – Zdeněk Simota. Jejich vítězstvím skončil vzájemný střet ve skupině a celá čtveřice stanula proti sobě i ve finálové jízdě. V něm Josef Franc odvedl Rafala Dobruckeho, zatímco Zdeněk Simota strážil Matěje Kůse.

„Jsem zklamanej‘ na to, abych přijímal gratulace,“ reagoval Matěj Kůs po návratu do depa. Zámek z jeho úst se odemkl až na tiskové konferenci. Titul byl blízko a nebyl hlavně kvůli mýmu výkonu. Rozhodl nepovedenej‘ start ve finále. I kdybych ho udělal, byl jsem pomalej‘.“

Letos se Matěj Kůs domluvil s Renatem Gafurovem. A ještě nikdo jiný od roku 2003, kdy se systémem britských dvojic jelo u nás poprvé, nezískal mistrovský titul tak suverénně jako oni. Sedmička v kolonkách jejich bodového zisku střídala sedmičku, lhostejno zda ve skupině, semifinále či finále.

„Loni jsem to pokazil já, letos je to zásluha Renata,“ uznával Matěj Kůs zásluhy svého paráka. „Vycházíme spolu skvěle, dá se na něj spolehnout. Jeli jsme dobrou dvojici. První dvě jízdy jsem jel lajnu a pak se přesouval na venek. Ke konci jsem řek‘, že chci čtyřku, že si z ní věřím. Renat je inteligentní kluk a závodník, málokdo ví, že má vysokou školu a je inženýr. Je to vidět i na jeho stylu.“

Připomínku, že je de iure vlastně dvojnásobným mistrem dvojic, odmítl. „Ten titul jsem udělal, ale byl jsem jen náhradník a tak ho nepočítám.“

Na Moravě poprvé na pódiu:
Matěj Kůs se postavil na stupně vítězů už při své premiéře. V sedle stopětadvacítky se ve vůbec prvním mistrovském závodě kolibříků v Pardubicích popral o vítězství se slánským Petrem Babičkou, aby mu podlehl až na cílové metě finálové jízdy. O tři dny později vyhrál vložený závod slabší kubatury při Memoriálu Emila Sovy ve Mšeně.

Jenže vzápětí zasedla rodinná rada a stopětadvacítka zůstala odložena. Matěj Kůs později své rozhodnutí věnovat se plně pětistovkám jako výměnu bakeliáku za luxusní Mercedes. Jenže protože ještě neoslavil patnácté narozeniny, mohl s půllitrem pouze trénovat. Ale přišel 21. červenec 2004 a on se v rámci šampionátu juniorských družstev dočkal ostrého debutu.

Mistrovství republiky juniorských družstev 2004 se skládalo z deseti podniků, přičemž Matěj Kůs stihnul plnou polovinu. Vedle svých kmenových pražských kolegů Antonína Gallianiho a Michala Matuly hostoval ve dvou případech za Pardubice po boku Pavla Fuksy. Nejlepším výkonem jeho týmu se stala dvě čtvrtá místa. Přesto se Matěj Kůs v posledním podniku série v Březolupech dočkal nejvyššího stupínku vítěze.

Miloslav Verner prostřednictvím své firmy Rimini věnoval tři zvláštní poháry. První, určený pro nejlepšího jednotlivce závodu ukořistil díky svému osmnáctibodovému maximu jeho vnuk Filip Šitera. Hlasování diváků určilo za nejsympatičtějšího závodníka Martina Málka, zatímco pohár pro nejmladšího účastníka zbyl na čerstvě patnáctiletého Matěje Kůse. Netrvalo ovšem dlouho a talentovaný závodník pražského Olympu začal sbírat trofeje vlastním přičiněním.

Matěj Kůs v mistrovství republiky dvojic:

2006 Slaný PSK Olymp Praha s Bohumilem Brhelem a Adrianem Rymelem – 1.
2007 Divišov AK Markéta Praha s Josefem Francem a Pavlem Ondrašíkem – 2.
2009 Liberec PSK Olymp Praha s Lubošem Tomíčkem – 3. ve skupině
2010 Divišov PSK Olymp Praha s Rafalem Dobruckim – 2.
2011 Březolupy PSK Olymp Praha s Renatem Gafurovem – 1.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Antonín Škach

Na první titul se může čekat dlouho – Aleš Dryml

Na průběh letošních českých šampionátů si rozhodně nemohl stěžovat ani ten největší škarohlíd. Strhující drama vesměs došlo svého rozuzlení až na poslední chvíli. Vedle napínavé podívané měly domácí mistráky ještě jednoho společného jmenovatele, a sice delší dobu, po níž vítězové usilovali o premiérový primát v dané disciplíně. Aleš Dryml se svého prvního vítězství v mistrovství republiky jednotlivců dočkal ve svých dvaatřiceti letech.
Grand Prix otevřela brány do mistrovství republiky
Zní to k nevíře, ale Aleš Dryml debutoval v mistrovství republiky až ve svých pětadvaceti letech. Řešení záhady není ovšem tak zapeklité. Společně s mladším bratrem Lukášem se od svých závodnických prvopočátků objevovali s německou licencí, která jim umožňovala startovat v závodech už ve čtrnácti letech. Pro zajímavost, v České republice byla věková hranice snížena na patnáct let až v sezóně 1999, ovšem pouze pro juniorské podniky.

A protože regule zakazovaly start v šampionátu republiky držitelům jiné licence než české, oba pardubičtí bratři zápolili v mistrovství Německa, které pro ně bylo také bernou mincí pro nominaci do mistrovství světa. Zlom nastal v sezóně 2001. Počátkem října se Lukáš Dryml ze slovinského Krška kvalifikoval do seriálu Grand Prix. AČR si závodníka v prestižním šampionátu nechtěl nechat ujít a počínaje rokem 2002 se Lukáš Dryml objevoval s českou licencí.

Jeho starší bratr zůstával nadále pod křídly DMSB, avšak o dva roky později se historie opakovala v bleděmodrém. Aleš Dryml se probojoval do Grand Prix 2004 a období jeho závodění s německou licencí skončilo. Pardubický závodník debutoval v nejstarším českém šampionátu ve středu 16. června 2004. Závěr semifinále na pražské Markétě ho zastihl na třetím místě, když se lépe umístili pouze jeho bratr Lukáš a neporažený Josef Franc.

Postup do finále v Kopřivnici byl neoddiskutovatelný. Na rozbité dráze se bez větších potíží dostal do finálové jízdy. V ní dominoval Bohumil Brhel, zatímco Aleš Dryml nebezpečně stahoval druhého Adriana Rymela. Jeho kromě unikajícího vzduchu ze zadní pneumatiky paradoxně přibrzdili i domácí fanoušci. Když viděli svého souseda v úvodním oblouku útočit na první příčku, zapálili římské svíce. Jenže byly červené a Adrian Rymel se jich lekl. Přesto udržel druhé místo, by Aleš Dryml byl v posledním výjezdu nebezpečně blízko.

„Třetí místo je dobrý, ale ještě jedno a mohlo bejt‘ druhý,“ reagoval bezprostředně po závodech. „Bylo to docela divoký, dráha byla špatná, hodně děravá. Ze začátku se snad na to nedalo okem diváka snad ani koukat. Pak se to ale vytříbilo a materiál se začal posouvat na venek.“

Dolů, zpátky na pódium a zase znovu pod něj
Rok se sešel s rokem a Aleš Dryml se bez problémů kvalifikoval z pražského semifinále do finále, které tentokrát hostilo Mšeno. V původním červencovém termínu se však na městečko pod Kokořínem snášely husté provazce deště a o titul šampióna se bojovalo až koncem září.

Aleš Dryml s přehledem směřoval vstříc finálové jízdě, která v letech 2002 až 2007 byla jediným určujícím kritériem pro pořadí na prvních čtyřech místech v celém šampionátu. V ní však na něho zbyla jen nevděčná čtvrtá příčka. Až příliš blízko od medaile.

„Všelijaký,“ reagoval Aleš Dryml tehdy na dotaz, jaké pocity prožívá, zatímco si jeho bratr Lukáš premiérově vychutnával pocity mistra republiky. „Do finále to bylo v pohodě. Ztratil jsem jen dva body. Před startem finálový jízdy mi prasknul šteft u spojky. Začalo to klouzat a ve dvou posledních kolech jsem se cejtil pomalej. Na startu navíc někdo stál u zelenýho světla a já ho neviděl. Tak zas příští rok…“

Jenže příští rok dopadl úplně jinak. Aleš Dryml se počátkem července vážně zranil během utkání britské ligy a společně s bratrem zvažovali, zda se do závodního kolotoče vůbec vrátí. Na tiskové konferenci počátkem listopadu potvrdili, že ano.

Sezóna 2007 viděla poslední ročník českého individuálního šampionátu, v němž o mistru rozhodovala jedna jediná finálová jízda po dvaceti základních rozjížďkách jediného finálového závodu. Zadřený motor na pístu na začátku třetího kola jeho úvodní jízdy a utržené sedátko ve třinácté jízdě při duelu s Josefem Francem však Aleši Drymlovi přinesly obrovské bodové manko. „Špatnej‘ den, to se stává,“ krčil rameny. „Zapomeneme na to a jedeme dál!“

Osmička na konci letopočtu vskutku vynesla Aleše Drymla dál a výš. By třídílný seriál v Praze rozehrál nejlépe Luboš Tomíček, hned druhý den v Pardubicích se přes něho posunul Lukáš Dryml. Vyvrcholení proběhlo v Liberci. Aleš Dryml přišel v tréninku o motor, ale jeho mladší bratr mu půjčil svůj pohonný agregát, který si připravil na pražskou Grand Prix.

Šlo o povedený krok, Aleš Dryml vyhrál svůj první mistrovský závod a celkové body mu v závěrečném součtu stačily na post vicemistra. Napřesrok nezačal vůbec optimálně v Divišově. V Pardubicích sice vyhrál, avšak ve Svitavách mu důležité body sebrala prázdná palivová nádrž. Loni se finálové série jela jen na dva závody. V Pardubicích zastavila Aleše Drymla prázdná zadní pneumatika. Třináct bodů za třetí místo v Praze donutilo jury vypsat rozjezd o bronz. Hynek Štichauer v něm letěl za životním úspěchem a Aleš Dryml se podruhé v řadě za sebou musel spokojit s bramborovou medailí.

Leaderem od začátku až do konce
Květnové zranění z britské ligy letos Aleše Drymla přinutilo změnit řadu plánů. Zatímco dříve nekladl svůj výsledek v mistrovství republiky zas až tak vysoko, nyní se na seznamu jeho cílů posunul pořádně vysoko. A to tím spíše, dostal-li se o prázdninách na marodku i jeho bratr.

Svůj premiérový titul vyhrál Aleš Dryml vskutku ve velkém stylu, když se na čelo průběžné klasifikace dostal už po prvním finále v Divišově. Matěj Kůs ho sice připravil o bod, avšak svým pádem v prakticky vyhrané devatenácté jízdě si svou pozici zkomplikoval.

V Praze Matěj Kůs dominoval. Prohrál jen s Tomášem Suchánkem, odvezl si pohár za první místo a svou ztrátu na Aleše Drymla snížil na jediný bod. Ve Mšeně se oba vydali mílovými kroky za zlatem. Vyhrávali jednu rozjížďku za druhou, avšak Matěji Kůsovi zlomila vaz dodatečná diskvalifikace za ztrátu krytu primárního řetězu z rozjížďky s číslem jedenáct, kterou s přehledem vyhrál.

Přišel do boxu, svého soka, objal ho a jako první mu gratuloval k titulu, o něhož ho pardubický závodník připravil nezávisle na výsledcích dalších jízd. Aleš Dryml dotáhl své počínání do vítězného konce. Zaznamenal svůj čtvrtý vítězný finálový závod ranku mistrovství republiky jednotlivců. A nejvyšší stupínek neopustil ani při vyhlašování celkových výsledků.

„Bude mi dvaatřicet, tenhle titul mi chyběl,“ přemítal Aleš Dryml na mikrofon Miloslava Čmejly. „Všechno ostatní by bylo neúspěch. Nebylo jednoduchý vyhrát. Ved‘ jsem jen o bod a tohle byl úplně nový závod. Teď se pokusím titul obhájit“.

Rodinné srovnání:
Od soboty 15. října 2011 figurují v historických přehledech mistrů republiky jednotlivců jak otec Aleš Dryml, tak i jeho synové Lukáš a Aleš. Aleš Dryml starší se poprvé na trůn posadil 20. června 1982, když v Březolupech v konečném součtu o jeden bod předčil fenomenálního Jiřího Štancla. Stalo se tak deset dnů po jeho devětadvacátých narozeninách. Lukáš Dryml premiérového vítězství dosáhl ve Mšeně v pátek 24. září 2005, kdy mu necelého půlroku bylo čtyřiadvacet.

Pokud se týká počtu titulů mistra republiky jednotlivců, Lukáš Dryml má ve své sbírce tři (2005, 2008 a 2009), Aleš Dryml starší dva (1982 a 1984) a Aleš Dryml mladší prozatím jeden. Nutno ovšem připomenout, že otec Aleš Dryml nemohl od roku 1986 startovat kvůli tzv., komerčním stykům, které mu sice umožňovaly profesionální působení za západní hranicí, ale na druhou stranu zapovídaly domácí šampionáty a reprezentaci.

Aleš Dryml v mistrovství republiky jednotlivců:

2004: semifinále Praha – 3.
  finále Kopřivnice – 3.
 
2005: semifinále Praha – 2.
  finále Mšeno – 4.
 
2006: semifinále Liberec – nestartoval kvůli zranění
 
2007: semifinále Svitavy – zrušeno po sérii pádů
  semifinále Liberec – 2.
  finále Slaný – 6.
 
2008: udržel se ve finálové sérii
  finále 1 Praha – 5.
  finále 2 Pardubice – 3.
  finále 3 Liberec – 1.
  celkově – 2.
 
2009: udržel se ve finálové sérii
  finále 1 Divišov – 6.
  finále 2 Pardubice – 1.
  finále 3 Svitavy – 5.
  celkově – 4.
 
2010: udržel se ve finálové sérii
  finále 1 Pardubice – 4.
  finále 2 Praha – 3.
  celkově – 4.
 
2011: udržel se ve finálové části
  finále 1 Divišov – 1.
  finále 2 Praha – 3.
  finále 3 Mšeno – 1.
  celkově – 1.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)