Stockholm – 26. září
Po předchozí velké ceně ve slovinském Kršku se Greg Hancock dostal o pětadvacet bodů za leadera seriálu Tai Woffindena. Se třemi podniky do konce mohl stále pomýšlet na útok za obhajobou světového titulu. Avšak včera večer ve Friends Arena ve Stockholmu skončili oba rivalové na prvních dvou příčkách a zapsali si stejný počet bodů. Tai Woffinden projel cílem finálové jízdy jako první a s největší pravděpodobností učinil jeden z klíčových kroků na cestě k trůnu. Na tiskové konferenci se posléze svěřil, že si ze své loňské porážky odnesl ponaučení.

 

Aby se stal letošním mistrem světa, Tai Woffinden potřebuje příští sobotu v Toruni a na konci října v Melbourne získat osmnáct bodů. Nicméně přesto nechodí s hlavou v oblacích a připouští, že loňská čtvrtá příčka ho vrátila na zem, na níž doposud stojí oběma nohama.

„Mohu říct, že po sezóně 2013 jsem se stal poněkud arogantní,“ vrací se Tai Woffinden ke své korunovaci za plochodrážního krále planety. „Ne na veřejnosti nebo vůči komukoliv, prostě jen uvnitř sebe sama. Loni jsem měl těžký rok a odrazil jsem se zpátky. Potřeboval jsem rok 2014, aby mě zase vyrovnal.“

Včera večer se divákům představil jako vítěz. „Jsem vzrušený,“ netají se. „Letos to pro mě jde dobře. Jsem v režimu, kdy jde všechno hladce. Když se to stane, stane se. Je to zvláštní pocit sednout si na motorku a vědět, že ji můžete poslat kamkoliv chcete, kdykoliv chcete a ono to funguje dobře.“

Přitom stockholmský stadión mohl v jeho snech vystupovat v podobě černé můry, jelikož v předchozích dvou letech tady nasbíral všehovšudy sedm bodů. „Myslím, že jsem přemýšlel trochu o svých předchozích dvou letech tady,“ nezastírá. „V první sezóně jsem si zlomil klíční kost, takže to bylo drsné. Další rok jsem byl po zranění, takže jsem měl za dva roky jen sedm bodů, ale teď jsem rád, že jsem se z této cesty dostal pryč a skóroval jsem body, které jsem potřeboval.“

Greg Hancock během evropské plochodrážní sezóny ve Švédsku žije, absolvoval tady pětatřicet velkých cen, ale na vítězství tady stále čeká. „Vypadá to pěkně dobře,“ neztrácí optimismus, byť se mu s největší pravděpodobností ve Stockholmu letošní titul jednou provždy vzdálil. „Mám stále to znamení, že jsem ve Švédsku ještě nevyhrál. Ale byl to dnes pěkný úspěch, je to skvělé umístění a víte, že jsem velký fanoušek Švédska.“

Přestože právě v severské monarchii přišel o titul? „Pokud je šance, nikdy se nevzdám,“ dává najevo, že on příběh Speedway Grand Prix anno domini 2015 nepokládá za dopsaný. „Když soupeříte s klukem jako je Tai, který jezdí na špici světa, je to těžké. Můžete jen lpět na maličké naději, ale faktem je, že Tai je hodně rychlý.“

 

1. Tai Woffinden, GB	16
2. Greg Hancock, USA	16
3. Niels Kristian Iversen, DK	14
4. Maciej Janowski, PL	12
5. Andreas Jonsson, S	10
6. Peter Kildemand, DK	9
7. Chris Harris, GB	9
8. Jason Doyle, AUS	8
9. Nicki Pedersen, DK	7
10. Tomas H. Jonasson, S	6
11. Michael Jepsen Jensen, DK	6
12. Antonio Lindbäck, S	6
13. Krzyzstof Kasprzak, PL	6
14. Troy Batchelor, AUS	5
15. Chris Holder, AUS	4
16. Matej Žagar, SLO	4
17. Fredrik Lindgren, S (res)	DNR
18. Kim Nilsson, S (res)	DNR

 

Průběžné pořadí seriálu:

1. Tai Woffinden 143, 2. Greg Hancock 118, 3. Nicki Pedersen 105, 4. Niels-Kristian Iversen 95, 5. Matej Žagar 93, 6. Jason Doyle 85, 7. Maciej Janowski 84, 8. Chris Holder 82, 9. Michael Jepsen Jensen 72, 10. Peter Kildemand 68, 11. Andreas Jonsson 65, 12. Troy Batchelor 54, 13. Chris Harris 52, 14. Tomas H. Jonasson 46, 15. Krzysztof Kasprzak 35, 16. Jaroslaw Hampel 31, 17. Antonio Lindbäck 20, 18. Bartosz Zmarzlik 17, 19. Craig Cook 7, 20. Mikkel Michelsen 6, 21. Tomasz Gollob 4, 22. Timo Lahti 3, 23. Kjastas Puodžuks 3, 24. Václav Milík 2, 25. Piotr Pawlicki 1, 26. Robert Lambert 1, 27. Adrian Cyfer 1, 28. Aleksander Čonda 1, 29. Denis Štojs 1.

Foto: oficiální tiskový servis IMG

Krško – 12. září
Po předchozím kole Speedway Grand Prix v polském Gorzowě se zdálo, že skvělá forma vede Taie Woffindena k druhému titulu mistra světa na krátké ploché draze. Ve Velké ceně Slovinska bylo vystoupení Brita neméně působivé, přesto jsem ihned po ukončení závodu začal počítat. Důvodem byl výkon snad nejvyrovnanějšího elitního plochodrážníka posledních let Grega Hancocka.

 

 

O tom je plochá dráha

Abych byl konkrétní, mám na mysl posledních dvacet let. Úřadující světový šampión se ukázal v takovém světle, že jsem musel násobit, sčítat a odečítat a zde je výsledek: 3 závody do konce seriálu = 21×3 maximum 63 bodů. Rozdíl mezi Woffindenem a Hancockem je momentálně propastných pětadvacet bodů. Jenomže nepostoupí-li Angličan jednou do semifinále třeba hned dnes ve Stockholmu, takže dosáhne-li na méně než sedm osm bodů v základních pěti startech, ten rozdíl už nebude tak hrozivý.

Může se reálně pohybovat v rozmezí 12, 15 bodů. A to bezesporu dostane Brita pod obrovsky tlak, na rozdíl od Američana, který nemá co ztratit. Tak, a konec spekulacím. Je v tom příliš mnoho „ale“ a „kdyby“, jenomže kdo by nechtěl vědět souboj takového kalibru na závěr sezony?

První série startů v Kršku přinesla vše, co plochá dráha nabízí. Nejdřív se na každém konci startovní čary se pohnuli Troy Batchelor a Andreas Jonsson. Nezávisle na sobě, i když se Australan pohnul o něco dřív, jelikož se každý díval na opačnou stranu k blízkému klíči startovacího zařízení. Smůlu měl ale Švéd, který se nezastavil včas a pasku přetrhl.

V opakování startu příležitost využil první náhradník Denis Štojs, když porazil na divokou kartu startujícího krajana Aleksandra Čondu a připsal si jeden bod světového šampionátu. A to se počítá.

V další jízdě nejdřív Janowskemu ne prošel letmý start a pak v opakování se všemi čtyřmi jezdci se Švéd Jonasson dostal mezi Polákem a vlevo po lajné útočícím Nicki Pedersenem. Jonasson neměl žádný prostor uhnout ani čas na zpomalení, takže následoval ošklivý pád jeho a hlavně Janovského. Tentokrát platil jiný standard než při určování délky první zatáčky v GP Dánska v Horsens a Švéd byl vyloučen.

Opakovanou jízdu vyhrál Nicki Pedersen, specialista na slovinskou velkou cenu. Pak následovala první přímá konfrontace vedoucích jezdců seriálu. Greg Hancock odstartoval perfektně a nedal příležitost Woffindenovi. V poslední jízdě první série obecenstvo prvně mohlo vidět vítěze z Gorzowa Mateje Žagara. Špičkový závodníci skoro nikdy neprozrazují, v jaké jsou fyzické formě a ani Matej Žagar nebyl výjimkou. Až do zakončení celého závodu nebyla ani řeč o následcích pádu v Polsku před čtrnácti dny.

Takže publikum oprávněně očekávalo výhru svého favorita. Vlajky a transparenty na podporu Žagara šly nahoru i se startovací páskou, ale Slovinec se neprosadil a porazil jedině slabého Kasprzaka. Jeden bod byl docela skromným začátkem. Matej Žagar měl možnost reparátu v další páté jízdě, jenže pro změnu tam jel Greg Hancock a ten byl k neporažení na rozdíl od švédské dvojice Jonsson, Jonasson. Woffinden obligátně zvítězil, Nickimu Pedersenovi se povedlo skončit jen na druhé příčce za Holderem. Velké změny v celkovém pořadí toto ale nepřineslo.

Po opravě tratí největší emoce se očekával ve dvanácté jízdě. Střetli se v ní největší rivalové Tai Woffinden s Nicki Pedersenem. Do této jízdy čtyřiadvacetibodový rozdíl před Krškem zůstával nezměněný, jelikož oba bodovali stejně. Nejvíc ale šlo o získání psychologické výhody z vítězství v přímém střetu. Čtveřici doplnil v této chvíli pětibodový Troy Batchelor a Matej Žagar.

O žádnou procházku určitě nešlo. Pedersen ze žluté dráhy odstartoval dobře, i když ne nejlépe. Po první zatáčce ale prokličkoval do čela a udělal si mírný náskok. Jeho rival, startující z bílé, naopak zůstal hodně pozadu a po první zatáčce byl beznadějně poslední.

Jenomže to byla příležitost ukázat o čem, že ta plochá dráha je, když jezdí mistři a povrch je pečlivě připraven. Za pár set metrů se Woffindenovi podařilo předjet jak Batchelora, tak i Žagara a přiblížit se Pedersenovi na dosah. Proč se ale zdržovat? Brit dokonale využil prostor u lajny a za necelá dvě kola se z posledního místa dostal do čela. A až tam byl, začal zvyšovat náskok do dobrých par desítek metrů. Lépe to ani nešlo udělat.

 

Ve znamení dramatu

Nicki Pedersen je opravdovým mistrem a nenechal se moc rozhodit. Startoval hned v další třinácté jízdě a porazil svého krajana Iversena v pohledném souboji. Andreas Jonsson byl do počtu, i když se držel vedoucí dvojicí na rozdíl od Kasprzaka, který znovu jak mnohokrát předtím v tomto roce, jízdu vzdal. Woffinden si vzal oddechový čas a skončil druhý za doslova a do písmena nebezpečným Peterem Kildemandem. Greg Hancock udržel neporazitelnost i v této sérii a nadále zůstával s plným bodovým ziskem.

Poslední série jízd je vždy zajímavá. Pokaždé několik jezdců má možnost projit dobrým výsledkem do semifinále. Ti, co mají jistotu první osmičky, bojují o možnost vybírat si startovní pole dřív než soupeři. Slovinsko v tomto ohledu nabídlo nejlepší možné rozložení.

Plná šestice jezdců se ucházela o čtyři volná místa. Jen Greg Hancock měl jistotu, že skonči na prvním místě, ať dojede poslední jízdu jakkoliv. Woffinden, Kildemand a Pedersen byli v semifinále ale pochopitelně dál bojovali o body. Pedersen potřeboval navíc porazit Hancocka, s kterým těsně soupeří o celkové druhé místo. Nepovedlo se mu, ale bod přece získal.

Celkově body se rozložily tak nerovnoměrně, kvůli mizerným ziskům nejslabších tohoto dne, že nakonec osm jich stačilo Žagarovi jen na desátou příčku a Maciej Janowski měl tu smůlu, že s devíti body ponechal semifinále Holderovi s Batchelorem, kteří skórovali na lepších místech. Stává se, že i šest bodů otevře cestu do finálové části, ovšem Krško nebyl tento případ.

V samotných semifinálových jízdách favorité nezklamali. Doyle sice dokázal porazit jako jediný Hancocka v osmnácté jízdě, ale dál se už nedostal. Pedersen znovu prohrál souboj s Woffindenem, do finále ale prošel z druhého místa. Iversen a Holder neuspěli.

Finále bylo jednoznačnou záležitostí Grega Hancocka. Po oddechovém čase rozjížďky s číslem osmnáct, ve kterém prohrál s Doylem, ale skončil před Pedersenem, prošel hladce semifinále a samotným finále.

Znovu ukázal, že se dokáže soustředit jako nikdo jiný a o zkušenostech v přípravě motocyklu a uzpůsobení se stavu tratě ani není třeba se zmiňovat. Odstartoval nejlépe a nenechal nic náhodě. Chybě z Gorzowa se dokonale vyhnul a zaslouženě vyhrál. Nicki Pedersen se nechtěl spokojit s třetím místem za Woffindenem a tak dlouho na něj útočil, až se propadl za Kildemanda a zůstal mimo bednu. Profitoval z toho jedině Kildemand, který jinak do boje o vítězství nijak nemohl zasáhnout.

SGP Slovinska byla zajímavá, viděli jsme mnoho předjetí včetně excelentního probojování se Woffindena ze žádných pozic na samé čelo. Publikum přišlo hlavně na Žagara, ale troufnu si tvrdit, že nikdo neodházel zklamaný. V pásmu kolem osmého místa se nic zásadního nezměnilo. Harris s jistotou postupu z challenge nepřekonal svůj standardní výkon. Totéž platí o trápícím se Kasprzakovi. Ten už dávno seriál GP pro letošek vzdal a tak se blýsknul překvapivou výhrou v své poslední jízdě, kterou vyhrál.

Na plné čáře zklamal Jepsen Jensen, Jonasson se nevzpamatoval z pádu a vyloučení v první sérii. Otázkou je, kdo asi ze Švédska dostane divokou kartu na rok 2016, jelikož ani Andreas Jonsson velké naděje na přímý postup nemá. Do konce ale zbývají pořád tři Grand Prix a bude zajímavé přepočítat rozdíly po Stockholmu. Udrží-li Hancock motivace a formu, můžeme se dočkat strhujícího finále šampionátu, který začínal dost mizerně ve Varšavě a Finsku.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Kiril Ianatchkov

Krško – 12. září
Trojnásobný světový šampión Greg Hancock včera večer ve slovinském Kršku dal jasně najevo, že se nevzdává, dokud existuje alespoň náznak naděje. Dokázal nahromadit dvacet z jednadvaceti možných bodů a stanul na nejvyšším stupni pódia nad Tai Woffindenem a Peterem Kildemandem. Tím pádem se dostal na druhou příčku aktuálního pořadí pětadvacet bodů za Tai Woffindena.

 

 

Ztráta na leadera se může zdát propastná, avšak se třemi velkými cenami na programu má Američan daleko, aby mával bílou vlajkou. „Jedinou věc, kterou bych si právě teď mohl přát, je dát Taiovi trochu více zábavy za jeho peníze,“ žertoval na tiskové konferenci. „Dělal jsem si velké naděje, že bych obhájil titul a vyhrál šampionát znovu, ale ztratil jsem několik klíčových závodů, kde se mi nedařilo, jak jsem doufal.“

Nicméně po výkonu z Krška nemusí být nic ztraceno. „Zloto je to, o co bojujeme,“ zamyslel se. „Ale jde to velmi, velmi těžce. Dost lidí by už před Taiem smeklo klobouka ř řeklo, děkujeme a gratulujeme. Ale já jsem optimistický typ. Nevzdám se, dokud bude šance. A právě nyní je šance.“

Jenže Tai Woffinden není jen tak ledasjakým protivníkem. „Je rychlý a můžete vidět, jak jezdí s tunami sebedůvěry,“ konstatuje Greg Hancock. „Je těžké ho porazit. Ale já jsem si jistý, že Tai nebere nic za předem dané. Pracuje pilně a ví, že zbývají ještě tři velké ceny. A že se může stát cokoliv.“

A jak se na to dívá samotný Angličan, který připustil, že se po druhém místě v Kršku podruhé za sebou cítí jako na vrcholu světa? „Bylo by hezký vyhrát Grand Prix,“ říká. „Ale jak to zkouším celou sezónu, je to o sbírání bodů. Jsem rád, že jsem v Kršku znovu na pódiu, na stejné pozici jako jsem byl v roce 2013.“

 

1. Greg Hancock, USA	20
2. Tai Woffinden, GB	18
3. Peter Kildemand, DK	13
4. Nicki Pedersen, DK	13
5. Niels-Kristian Iversen, DK	11
6. Jason Doyle, AUS	11
7. Chris Holder, AUS	9
8. Troy Batchelor, AUS	9
9. Maciej Janowski, PL	9
10. Matej Žagar, SLO	8
11. Chris Harris, GB	4
12. Andreas Jonsson, S	4
13. Krzysztof Kasprzak, PL	3
14. Michael Jepsen Jensen, DK	2
15. Tomas H. Jonasson, S	2
16. Aleksander Čonda, SLO	1
17. Denis Štojs, SLO	1
18. Žiga Kovačič, SLO	DNR

 

Průběžné pořadí seriálu:

1. Tai Woffinden 127, 2. Greg Hancock 102, 3. Nicki Pedersen 98, 4. Matej Žagar 89, 5. Niels-Kristian Iversen 81, 6. Chris Holder 78, 7. Jason Doyle 77, 8. Maciej Janowski 72, 9. Michael Jepsen Jensen 66, 10. Peter Kildemand 59, 11. Andreas Jonsson 55, 12. Troy Batchelor 49, 13. Chris Harris 43, 14. Tomas H. Jonasson 40, 15. Jaroslaw Hampel 31, 16. Krzysztof Kasprzak 29, 17. Bartosz Zmarzlik 17, 18. Antonio Lindbäck 14, 19. Craig Cook 7, 20. Mikkel Michelsen 6, 21. Tomasz Gollob 4, 22. Timo Lahti 3, 23. Kjastas Puodžuks 3, 24. Václav Milík 2, 25. Piotr Pawlicki 1, 26. Robert Lambert 1, 27. Adrian Cyfer 1, 28. Aleksander Conda 1, 29. Denis Štojs 1.

Foto: tiskový servis IMG

Gorzow – 29. srpna
Nikdy předtím nepřítomný jezdec neovlivnil tak výrazně náladu na velké ceně jako minulou sobotu v polském Gorzowě. Navíc tento jezdec, Darcy Ward, ani není účastníkem letošního seriálu. Přesto asi 15 tisíc přítomných diváků opakovaně skandovalo jeho jméno a většina závodníků nosilo přímo na svých vestách vzkaz pro mladého Australana. Mistr světa Greg Hancock dokonce oblékl repliku závodního kevlaru číslo 43 a Chris Holder napsal jméno svého kamaráda přímo na své kombinéze a na sedačce motorky. Pořadatele upustilo od tradičního ohňostroje na konec dne. A to všechno aby podpořili těžce zkoušeného a těžce zraněného závodníka.

 

Takřka vyprodáno

Vidět elitní plochodrážní závod v Polsku je nevšední zážitek. Po velmi slabé loňské návštěvě SGP v Bydhošti a fiasku na Narodowem letos ve Varšavě Gorzow ukázal, že mezinárodní plochá dráha dál táhne polské fanoušky. Mizerná forma Krzyzstofa Kasprzaka a neúčast zraněného Jaroslawa Hampela nebyly důvodem, aby tribuny zůstaly poloprázdné. Naopak 15 tisíc míst k sezení a dalších dva tisíce k stání byly skoro kompletně zaplněny. Pořadatelé neuvedli počet diváku, ale řev obecenstva kdykoliv na trať jel Polák anebo závodníci místní Stali Niels Kristian Iversen a Matej Žagar, vypovídaly o všem.

Samotný závod začal víceméně tak, jak skončil ten minulý – Peter Kildemand tvrdě vytlačil Troye Batchelora a dostal se na body. Rozjížďku vyhrál nestárnoucí Greg Hancock a později si to zopakoval ještě čtyřikrát včetně vítězství ve druhém semifinále. Nepodařilo se mu bodovat ve smolné třinácté jízdě, kdy asi příliš moc chtěl porazit vedoucího seriálu Taie Woffindena, až skončil poslední. Nezvítězil ani ve finále, přestože ho měl skvěle rozjeté a od startu dlouho vedl i s velkým náskokem. Pak chyboval, když si hlídal Woffindena a z vítězství se mohl radovat Slovinec Matej Žagar.

V jízdě číslo dvě jsme byli svědky ostré premiéře nového motoru GTR Marcela Gerharda a konstruktéra Eskila Sutera známého z Moto2 a MotoGP. Na vývoji se podílel Brit Kelvin Tatum a po testech několika závodníků už na Grand Prix v Praze a jedné zavodní jízdě Chrise Harrise v polském Gorzowě posledně jmenovaný odjel celý závod GP.

Největší problém britského závodníka v posledních letech byly starty. Tentokrát mu vycházely skoro perfektně. Zda je to všechno otázka psychiky, anebo novy motor to, co Brit potřeboval poznáme brzy v dalších týdnech. Každopádně Harris si vybojoval pět bodů a žádný se mu nedostal zadarmo.

Trať v Gorzowě byla skvěle připravena a již ve čtvrté sérii jsme byli svědky předjíždějícího manévru Taie Woffindena, který ho vynesl z posledního na první místo. Brit to zopakoval ještě jednou později v jízdě číslo jedenáct. Pět vítězství v řadě, postup do finále a třetí místo na stupních vítězů přiblížily Taie Woffindena k druhému mistrovskému titulu. Po profesorské jízdě v třinácté rozjížďce proti Gregu Hancockovi se zdálo, že Tai Woffinden by vyhrál, i kdyby startoval z depa. Pozoruhodný výkon!

 

Emoce nekončí

Znovu zaujal Australan Jason Doyle. Je to nebojácný a tvrdý závodník, kterému se lepí smůla na záda. I v Polsku se neubránil pádům. Právě naopak. Start jízd, kterých se účastnil, se opakoval poněkolikáté, devátá jízda dokonce čtyřikrát. Pro letmý start a po pádech právě Doyla a Grega Hancocka. Smolná řada vyvrcholila v hororové osmnácté jízdě. Podobně jako v Dánskem Horsensu do vzduchu letěli a ocitli se na zemi Nicki Pedersen s Matejem Žagarem. Tentokrát je tam poslal právě Doyle.

Australan potřeboval k šesti bodům doplnit alespoň dva, aby se dostal do první osmičky. Když Pedersen se Žagarem jeli vnějšek, odvážně šel ze zadní pozice vnitřkem. Jenomže nenechal dostatek místa, tvrdě strčil do Žagara, který ránu ustál, ale poté sebral přední kolo Pedersena a byl s toho horror.

Matej Žagar se už nedokázal vyhnout Pedersenově motorce a šel do nafukovacích vaků. Dán přepadl přes řídítka, praštil hlavou o trať a ještě dostal ránu motocyklem. Dlouho se nezvedal a tentokrát nehrál o čas pro mechaniky, protože přestože nakonec odešel po svých, ze závodu pro bolest krku odstoupil. Bylo to správné rozhodnutí a byť snížilo šance Nickiho Pedersena bojovat o titul, musíme ocenit jeho zodpovědný přistup. Doyla bylo škoda, jelikož se jednalo o typicky závodní incident, bez úmyslů a nerozvážností ale žádné jiné rozhodnutí, než vyloučit ho, nepřipadalo v úvahu.

Tímto drama na trati skončilo, nikoliv však emoce. Za opravdu neslýchaného jásotu publika domácí Bartosz Zmarzlik nejdřív vyhrál devatenáctou jízdu a pak i první semifinále. Rozvážnou jízdou v něm druhý skončil Tai Woffinden, který měl dost času ohlížet se po soupeřích. A když viděl, že si dokáže ohlídat postupovou pozici, se už po mladém Polákovi ani nepouštěl. Druhé semifinále kontroloval Hancock a za jeho zádi bojovali Iversen s Žagarem. Slovinec jede v životní formě a zdá se, že těžké pády a karamboly mu spíš přidávají na odhodlání.

 

 

Pro Darcy Warda

V samotném finále nejlépe od pásky vyšel Hancock. Zmarzlik přehnal s bojovností, dopustil se chyby a padl na poslední místo. Žagar využil nepatrné zaváhaní Hancocka a po třech kolech se dostal do čela, kde neohrožené tak projel cílem. Co se nestalo v Horsensu, povedlo se v Gorzowě.

Povídá se, že pořadatele nemají zájem o podložení smlouvy s BSI a další ročník po vypršení stávající dohody už v roce 2016 neuvidíme. Po trapasech na jednodenních tratích je obrovská škoda pro plochodrážní sport vypadne-li tak skvělý podnik. Šest z dvanácti SGP na stadionech je přece jen příliš, vezmeme li v úvahu dosavadní zkušeností.

Tisková konference po závodě byla opět hodně o zraněném Darcy Wardovi. Už čestné kolo absolvoval Tai Woffinden v tmavě modrém tričku s iniciály Australana a velkým číslem 43. Pak vybízel novinaře, aby rozšířili medii informace o podpoře Darcyho Warda nákupem právě trička na stránkách jeho polského klubu Falubaz Zielona Gora.

V rozsáhlém rozhovoru pro polská média Greg Hancock vyprávěl, jak moc jsou zasažení jezdci a celá plochodrážní obec zraněním Australana. „Zranění Darcyho ukázalo že není důležitě jací jsme lidé, každému z nás se muže přihodit úraz na trati a proto musíme na sebe ještě víc dávat pozor. Darcyho potkala obrovská smůla a teď určitě my všichni se díváme poněkud jinak na své životy a na rizika, kterým se vystavujeme. Věřme, že Darcy se vrátí mezi nás!“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Gorzow – 29. srpna
Ačkoliv se zapletl do ošklivé kolize mezi Jasonem Doylem a Nicki Pedersenem v rozjížďce s číslem osmnáct a do depa se vrátil v sanitce, Matej Žagar nakonec triumfoval v polské velké ceně v Gorzowě, jehož barvy hájí v polské extralize. Na stupních vítězů mu dělali společnost Greg Hancock a Tai Woffinden, který z elitní patnáctky bral nejvíce bodů a upevnil si svou pozici leadera průběžné klasifikace.

1. Matej Žagar, SLO	16
2. Greg Hancock, USA	17
3. Tai Woffinden, GB	18
4. Bartosz Zmarzlik, PL	14
5. Niels Kristian Iversen, DK	10
6. Michael Jepsen Jensen, DK	10
7. Peter Kildemand, DK	9
8. Chris Holder, AUS	8
9. Nicki Pedersen, DK	7
10. Jason Doyle, AUS	6
11. Andreas Jonsson, S	6
12. Maciej Janowski, PL	5
13. Chris Harris, GB	5
14. Troy Batchelor, AUS	4
15. Krzysztof Kasprzak, PL	1
16. Tomas H. Jonasson, S	1
17. Adrian Cyfer, PL (res)	1
18. Rafal Karczmarz, PL (res)	DNR

 

Průběžné pořadí seriálu:

1.Tai Woffinden 109, 2. Nicki Pedersen 85, 3. Greg Hancock 82, 4. Matej Žagar 81, 5. Niels-Kristian Iversen 70, 6. Chris Holder 69, 7. Jason Doyle 66, 8. Michael Jepsen Jensen 64, 9. Maciej Janowski 63, 10. Andreas Jonsson 51, 11. Peter Kildemand 46, 12. Troy Batchelor 40, 13. Chris Harris 39, 14. Tomas H. Jonasson 38, 15. Jaroslaw Hampel 31, 16. Krzysztof Kasprzak 26, 17. Bartosz Zmarzlik 17, 18. Antonio Lindbäck 14, 19. Craig Cook 7, 20. Mikkel Michelsen 6, 21. Tomasz Gollob 4, 22. Timo Lahti 3, 23. Kjastas Puodžuks 3, 24. Václav Milík 2, 25. Piotr Pawlicki 1, 26. Robert Lambert 1, 27. Adrian Cyfer 1.

Foto: tiskový servis IMG

Horsens – 8. srpna
Minulou sobotu se do seriálu Speedway Grand Prix poprvé zapsal nový pořadatel, dánský Horsens. Stadión místního fotbalového klubu s kapacitou 12500 diváků byl vice než slušně zaplněn, převážně domácími fanoušky. Z nedalekého Švédska přijelo nejvíc zahraničních hostů, ale Poláci a Britové skoro nebyli vidět. Není divu, vždyť Kodaň je vzdálena dvě a půl hodiny jízdy autem. Kromě velmi dobré návštěvností, příjemně překvapilo i počasí. V Dánsku většinou prší, ať je léto nebo není. Ovšem v sobotu bylo příjemných pětadvacet stupňů.

 

Absence rovinky jednorázové dráhy ulehčila sudímu rozhodování

Jednorázová umělá trať byla postavena pečlivě. Po fiasku na „Narodowym“ ve Varšavě si Ole Olsen už nemůže dovolit další podobný kiks. Tím spíš, že se v Daugavpils nejela semifinále a finále a závod byl pro déšť předčasně ukončen.

Zmíněný Ole Olsen při každé přestávce na úpravu okamžitě vybíhal na trať a zkoumal stav povrchu. Navíc poloha stadionu ponechávala skoro půlku tratě ve stínu a zbývající část na silném sluncí. Polévání proto muselo byt citlivé. Ke cti pořadatelů protentokrát trať byla vyhovující až do finálové jízdy. Ať to bylo jakkoliv, přece jen první vnitřní pole po celou dobu závodů dávalo velkou převahu – v úvodních dvaceti jízdách červená pozice na startu také určila vítěze čtrnáctkrát. Na začátku se nijak moc nepřejíždělo, k čemuž jsme si bohužel v posledních letech zvykli. Předjíždělo se jen když někdo chyboval. O to důležitější byl start.

První jízdu s přehledem vyhrál domácí Nicki Pedersen k obrovskému nadšení publika. Doma je ikonou a fanoušci za ním stojí. Hned v další jízdě se sešli tři z pozdějších finalistů, ale v tu dobu to nikdo nemohl pochopitelně tušit. Dokonce Kildemand a Jepsen Jensen skončili první a třetí, přesně tak jak nakonec ve finále. Cestou k němu ale Kildemand třikrát viděl škvárový povrch velmi zblízka. Jeho bravurní až nerozumný styl jízdy ho přivedl k pádu poprvé ve dvanácté jízdě, kdy se střetl s Harrisem a byl následně vyloučen.

S jedním vítězstvím, nulou a vyloučením v tu chvíli nevypadal jako favorit závodu. Hned v třinácté jízdě ale dokázal zapomenout na předchozí pád a porazil skvěle jedoucího Doyla. Rozjížďka s číslem osmnáct jízda ale byla ta, která způsobila největší pozdvižení večera. Kromě Petera Kildemanda se na start postavili Maciej Janowski, Nicki Pedersen a Matej Žagar.

„Magic“ Janowski měl ten nejlepší start, jak jinak z červeného prvního pole. Za ním nikdo nechtěl pustit plyn a když to Petera Kildemanda na výjezdu ze zatáčky začalo vynášet k mantinelu, najednou pro Pedersena a Žagara nezbylo místa. Nicki zkušeně pustil motorku ale bylo už pozdě. Peter Kildemand do něj vrazil a Nicki Pedersen povalil Mateje Žagara.

Do vzduchu létaly motorky a jezdci se váleli v jedné neforemné kouli přileb, ruk a noh. Že se nikomu nic vážného nestalo, hraničí se zázrakem.

Co následovalo mělo zásadní vliv na výsledek Speedway Grand Prix. Sotva si publikum oddechlo, když všichni tři zúčastnění odešli po svých a jen Matej Žagar si ledoval pohmožděnou ruku, začaly spekulace, kdo bude vyloučen.

Mně se zdálo, že na vině byl Peter Kildemand, který výrazně změní trajektorii a nenechal ostatním místa. Přitom cela trojice vyjížděla ze zatáčky společně a nešlo určit, kdo byl vepředu. Nicki Pedersen neměl nejmenší možnost zabránit kolizi a právě proto svou motorku co nejrychleji opustil. Matej Žagar v tom byl naprosto nevinně, ale také nejvíce utrpěl zraněním ruky.

Rozhodčí Jim Lawrence měl velice složitou úlohu. Při předchozích pádech už vyloučil oba domácí protagonisty. Poslat je z tratě tentokrát znamenalo poslat je rovnou do sprch. A v případě Petera Kildemanda by to asi bylo to správné rozhodnuti. Z hlediska publika a v zajmu sportovní podívané bylo ale správně pustit všechny čtyři do opakovaného startu. Matej Žagar nebyl zraněn tak, že by nemohl pokračovat, takže po četných opakováních videa karambolu Mr. Lawrence nakonec zjistil, že první zatáčka na velmi krátké tratě v Horsens končí až kdesi těsně pře zatáčkou druhou. Prostě a jednoduše není tam protilehlá rovinka. Podívaná mohla pokračovat dal.

 

Pády rozhodovaly i v samotném závěru velké ceny

Poslední tři jízdy určily první osmičku. Do semifinále se suverénně dostaliJason Doyle, Maciej Janowski a Chris Holder, později Michael Jepsen Jensen, Peter Kildemand a Matej Žagar. Ziskem Třech bodů v poslední rozjížďce je následoval Tai Woffinden a nakonec se štěstím i Nicki Pedersen s pouhými sedmi body. Stejný bodový zisk měli Andreas Jonsson, Greg Hancock, Niels Kristian Iversen a Tomas H. Jonasson ale Nicki Pedersen dvakrát dokázal vyhrát, což se ostáním sedmibodovým jezdcům nepovedlo. Australan Troy Batchelor se šesti bodů po třech jízdách zaznamenal dvě nuly a zůstal za branou semifinále a můj tiket se sazkou na jeho vítězství v koši.

Do semifinále se překvapivě neprobojoval úřadující mistr světa Greg Hancock. Američan si v předchozích letech vždy poradil výborně na nových tratích. Dokázal je rychle přečíst a byl úspěšný. Tentokrát se mu to nepovedlo. Škoda, protože moc se nedařilo ani Nicki Pedersenovi, ani Tai Woffindenovi. A kdyby Greg Hancock stáhl jejich náskok, zbytek sezóny by byl určitě zajímavější. Jenže v sportu kdyby neplatí a na další body si Američan bude muset počkat nejmíň do konce měsíce.

První semifinále ovlivnily dva pády. Nejdřív do tohoto momentu skvělý Chris Holder zůstal vzadu a na posledním místě zřejmě defekt náhle zastavil jeho motocykl a on šel k zemi. Nejvíc to musí mrzet Macieje Janowskeho, který v okamžiku zastavení jízdy byl v čele. Takový start v opakování již neměl a jel v těsném závěsu za Tai Woffindenem. Na výjezdu z poslední zatáčky třetího kola udělal chybu, vyneslo ho k mantinelu a musel se zachraňovat před pádem. Napoprvé se mu to povedlo, ale jeho zpomaleni využil Matej Žagar a hbitě se dostal na postupové druhé místo. Mladý Polák zůstal nablízko, ale už nekontroloval motocykl, jak by potřeboval a nedokázal se vyhnout deflektoru Žagara. Byl z toho pád, naštěstí i tentokrát bez zranění.

Ozdobou závodu bylo druhé semifinále. Z červené skvěle odstartoval Jason Doyle a dlouho vedl. Za ním se seřadili Kildemand, Jensen a Pedersen. Nicki startoval z nevýhodné žluté pozice a ani na moment se nedostal na postupové místo. Kildemand s Jensenem sváděli tvrdý boj a vypadalo, že na Doyla ani nezaútočí. Jezdci na druhém až čtvrtém místě neustále měnili pozice, křižovali si cestu a zvedli publikum ze sedadel. V důsledku Jensen s Kildemandem neskutečně zrychlili, Doyle někde v průběhu třetího kola zaváhal a oba domácí jezdci se dostali před něj. Publikum vybuchlo nadšením, ale Australana bylo škoda, jel výborně!

Finále znovu poznamenal pád. Tai Woffinden ve velké rychlosti projel kolem na druhém místě jedoucího Petera Kildemanda a předjel ho. Jenomže Dán se dotknul Angličanova deflektoru a ihned položil motorku.

Nelze tvrdit že by to udělal schválně, ale útok Brita tvrdý určitě nebyl. To jízda Kildemanda v průběhu večera byla mnohdy mnohem nebezpečnější a za hranou. Jenomže doma je doma a Jim Lawrence se možná neodvážil znova vyloučit Petera Kildemanda pote co to jednou udělal po střetu s dalším Britem Harissem na začátku GP. Takže šel ven vedoucí muž seriálu Tai Woffinden. Opakování už žádné drama nepřineslo. Peter Kildemand vystřelil ihned ze startu a za jeho záda bojovali Žagar s Jensenem. Slovinec nakonec skončil druhý, ale byl velice zklamaný. Vždyť opakovaně doplatil na chyby ostatních a druhé místo mu bylo zřejmě slabou náplastí. Navíc si odnesl zranění. Budeme mu přát víc štěstí v dalším kole a pak zejména v domácím závodě ve slovinském Kršku. Vydrží-li mu forma!

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Kiril Ianatchkov