Pardubice – 29. listopadu
Naší plochodrážní lize táhne na sedmdesátku. Za svou existenci napsala mnoho dramatických příběhů a zajistila statistikům spoustu témat. Ještě nikdy se však nestalo, aby obhájce mistrovského titulu skončil poslední. Natož aby se v další sezóně zase vrátil na trůn nazpět. I když nešťastná sezóna se dvěma dvacítkami v letopočtu se v tomto ohledu o primát postarat mohla. Pardubickou Zlatou přilbu dělil od nakreslení takové dokonalé sinusovky jeden jediný tabulkový bod.
Nakumulované problémy
Lubomír Vozár se dočkal vítězství v Pardubicích, ale titul patří Tomáši Topinkovi, vedle něhož je fotoaparát zachytil
Přesto se Pardubice odrazily od loňského dna a ozdobily se stříbrnými medailemi. Ještě zkraje září, kdy extraliga začínala ve Slaném, by si na takový výsledek nevsadil ani Lubomír Vozár. Václav Milík musel ve stejný den hájit barvy polského Rybniku a na přesun v kalendáři již bylo příliš pozdě. Aby smůly nebylo málo, motor motocyklu Jaroslava Petráka neměl tak statečné srdce jako jeho majitel.
A řekl dost již ve druhé sérii. Daniel Šilhán byl třetím týdnem na marodce se zlomenou rukou. Klub si musel ze slánské soupisky půjčovat Jakuba Valkoviče, aby naplnil pravidlo o povinném juniorovi v sestavě, byť za využití nového reglementu o pozvání druhého cizince. Bez náhradníka, jenž by nahradil Jaroslava Petráka, si Lubomír Vozár však do svého programu mohl ve dvou jízdách napsat rovnou dvě vypasené nuly.
Václav Milík letos opět zamířil na čelo extraligových statistik v mnoha ohledech
„Co se dá hodnotit?“ opáčí pardubický kouč, když se jej zeptáte na jeho skok v tabulce oproti loňské sezóně. „Škoda, moh‘ být ještě jeden závod v Praze. Smůla, že jsme ve Slaným neměli Vaška a Jardovi odešla motorka. Ještě se nám zranil Dan, to byla další věc. Potom se Slaným zranil Jan Macek a oni si stáhli zpátky Jakuba Valkoviče.“
Chybějící bod v jízdě i v tabulce
Pardubice právě přicházejí o titul – Matias Nielsen (žlutá) bude v cíli liberecké dvacáté jízdy před Andrzejem Lebeděvsem
Navzdory problémům se však Pardubice ve Slaném vešly na stupně vítězů, byť na jejich nejnižší stupínek. Vedle Hynka Štichauera se skvěle prezentoval také Andrzej Lebeděvs, který se v české lize objevil vůbec poprvé.
„Měl zájem už loni,“ komentuje jeho angažmá Lubomír Vozár. „Letos jezdil s Vaškem Milíkem v Rybniku, tak se jeho účast dohodla. Bylo to dobrý. Akorát ty poslední rozjížďky mu nevycházely (smích). V Liberci a v Pardubicích taky.“
Copak závod ve Svítkově měli Pardubičané vyhraný již po rozjížďce s číslem devatenáct. Ale Liberec… Matias Nielsen se těsně před Lotyšem prohnal metou dvacáté jízdy a vynutil si tak rozjezd své Markéty s východočeským klubem o vítězství. V něm Jan Kvěch přelstil Václava Milíka. Kdyby Andrzej Lebeděvs své třetí místo před dánským Pražanem udržel, dnes by Pardubice byly mistry republiky. Měly by v tabulce o jeden bod více než Markéta.
S návratem Václava Milíka do pardubické sestavy se Jaroslav Petrák dostal do pozadí
„Nebo kdybychom vyhráli rozjezd…“ zasní se Lubomír Vozár. „Ale to je vždycky to ‚kdyby‘. Každý rok je něco jiného, co bude příště se neví. Záleží, jak se bude pokračovat s kovidem. V Pardubicích jsme začaly trénovat. Tréninky se dělaly i na směny po šesti lidech a odjezdili jsme všechno kromě MACECu.“
A co na to historie?
AMK ZP Pardubice je účastníkem extraligy nepřetržitě od sezóny 1972, v čemž ji může konkurovat pouze Praha, které v nejvyšší divizi nechyběla nikdy. Pravda, v říjnu 2006 Východočeši vypadli po baráži se Mšenem, ale po šetření antidopingové komise závod skončil remízou a extraliga byla rozšířena na pět družstev.
Pardubice se svého prvního titulu dočkaly jako třetí klub v pořadí po Praze a Slaném roku 1978. Od té doby získaly celkem třináct zlatých medailí, což je v historickém žebříčku staví na druhé místo za Prahu. Z něho je ještě dlouho žádný konkurent nevystrnadí, jelikož o třetí místo se dělí Slaný a Mšeno se třemi triumfy.
Jeden bod je sice proklatě málo, ale v konečném důsledku má velkou váhu. A nemusí být ani tabulkový, o nějž letos Pardubice extraligu prohrály, ale i ten z rozjížďky. Přesně ten měla v sezóně 1984 Plzeň navíc nad Slaným a zachránila se, zatímco středočeský celek se zřítil do první ligy.
V extralize 2020 jsou Pardubice jediným týmem, který se umístil na všech třech stupíncích pódia jednotlivých závodů.
Nedokončená soutěž
Hynek Štichauer (žlutá) předváděl v extralize neuvěřitelné věci – jako ve slánském souboji s Janem Kvěchem (modrá) a Jakubem Jamrogem (červená)
Extraliga pokračovala rovnou z chodu a den po Liberci se zastavila ve Svítkově. Na své domácí trati sehrál bílý koník úlohu suveréna. V průběžné tabulce se nalepil těsně na Prahu. Říjnové vyvrcholení na Markétě slibovalo skvělou podívanou. O to větší, že ani Milan Mach ještě nestahoval kalhoty, byť na svůj slánský triumf nenavázal. A po pódiu pošilhával rovněž INTERTEAM.
„V Pardubicích jsme vyhráli,“ říká Lubomír Vozár. „V Praze to mohlo bejt zajímavé. Chyběl by jim zraněný Jan Kvěch, ale asi by si pozvali cizince.“
Jakub Valkovič (žlutá) a Janem Macek (červená) ještě v roli soupeřů
Vládní antikoronavirové restrikce však zastavily veškeré dění na našich oválech, sotva se Jason Doyle prohnal vítězně metou velkého finále Zlaté přilby. Zmražená zůstala také extraligová tabulka na čele s Prahou. Pardubice od ní dělil jediný bod.
„Stříbro je lepší než čtvrté místo,“ připomíná Lubomír Vozár loňský rok. „Tamto byla divná sezóna, chyběl nám Vašek. A šlo to jedno s druhým.“
Pardubičané v extralize:
konečné umístění:
vicemistři
Bilance výsledků v jednotlivých závodech:
vítězství
2.místo
3.místo
4.místo
Slaný
x
Liberec
x
Pardubice
x
celkem
1
1
1
Sestava:
SLA
LIB
PCE
TOT
average
9.9.
15.9.
16.9.
Václav Milík
14+2
14
28+2
2,80
Andrzej Lebeděvs, LAT
12
11
9
32
2,13
Hynek Štichauer
10
6
9
25
1,67
Jakub Valkovič, SK – Slaný
4
2
6
0,60
Jaroslav Petrák
1
DNR
DNR
1
0,50
Pavel Kuchař, Praha
1
1
0,20
kouč:
Lubomír Vozár
x
x
x
Vítězné rozjížďky:
Václav Milík
8
Liberec 4, Pardubice 4
Andrzej Lebeděvs
7
Slaný 2, Liberec 3, Pardubice 2
Hynek Štichauer
1
Pardubice 1
Poznámka: Hynek Štichauer vyhrál ve Slaném rozjížďku s číslem jedna, která však byla anulována a uskutečněna znovu
Nasazení jako žolík:
Hynek Štichauer
Slaný – 4 body
Nedokončené jízdy:
poruchy:
Jaroslav Petrák (Slaný – prasklé vahadlo ventilu)
Pavel Kuchař (Pardubice – zadřený motor)
Andrzej Lebeděvs (Pardubice – prasklý sekundární řetěz)
Poznámka: Jakub Valkovič upadl v Liberci, jízda však byla opakována i s ním, v Pardubicích za kolizi s ním pykal diskvalifikací Daniel Klíma
AMK ZP Pardubice: Jaroslav Petrák, Hynek Štichauer, Andrzej Lebeděvs, Jakub Valkovič, Lubomír Vozár a Hynek Štichauer
Praha – 10. listopadu
Česká plochodrážní historie již pamatuje, že nejvyšší plochodrážní divize ať už pod názvem I. třída, 1. liga či extraliga nenaplnila svůj kompletní naplánovaný program buď vinou povětrnostních nebo organizačních záležitostí. Nikdy již však neukončila pandemie nebo zásah vlády jako letos. Titul pražské Markéty však dělá radost nejen statistikům, nýbrž i Tomáši Topinkovi.
Průběžný leader šampiónem
Tomáš Topinka konzultuje strategii s Josefem Francem
Redukce obvyklé porce osmi extraligových závodů na pouhou polovinu nelze na vrbu koronaviru přičíst ani náhodou. Přišlo ještě na sklonku loňského roku, kdy se v Evropě čínská chřipka vnímala jako nemoc milovníků syrových netopýrů. Pravda, vyšší soutěž měla vrcholit finálovým mítinkem, který padl při revidovaném kalendáři.
To již bylo jasné, že září nebude mít tolik dnů, aby se uskutečnily všechny naplánované mítinky. Už jen proto, že se během léta rozběhly i jiné soutěže než český přebor, jímž se v červnu startovalo, a ty světové nevyjímaje. Právě Speedway Grand Prix nakonec nepřímo připravila extraligu o pražský závod.
Petrovi Chlupáčovi se letošní extraliga vydařila náramně
V říjnu začala platit stále přísnější vládní omezení. Na zavření hospod doplatili ztrátou místa nejen jejich zaměstnanci, ale paradoxně i tvůrce drakonických opatření plukovník Prymula. Bez diváků v ochozech neměl pražský klub na pořádání závodů ani pomyšlení. Další dny přinesly absolutní zákaz sportovních akcí a sportovní komise nemohla nic než předminulé pondělí oficiálně uzavřít sezónu, byť řada šampionátů měla ještě otevřený účet.
Mezi nimi byla i extraliga s pražskou Markétou na čele tabulky, jež se z průběžné rázem změnila na konečnou. „Ty vždycky říkáš, že extraligu nechceme vyhrát,“ přechází Tomáš Topinka do ofenzívy, sotva si vyslechne otázku po svých pocitech úspěšného obhájce loňského titulu. „A my jsme ji vyhráli.“
Pražané v jiných týmech
Pavel Kuchař nakonec našel uplatnění v pardubickém týmu, kde mu na snímku radí Hynek Štichauer
Ano, to je pravda. Nicméně filozofie týmu složeného výhradně z pražských závodníků vzala za své. I když v průběhu rozjeté soutěže. Při slánské ouvertuře byl Tomáš Topinka jediný, kdo pod svým palcem neměl zahraničního závodníka. Výsledkem se stalo druhé místo, které Pardubice a INTERTEAM na dráze příliš nezpochybňovaly.
„Původní záměr byl odjet extraligu jen s Čechy,“ neskrývá pražský kouč. „Situace nás donutila ke změně. Matěj Kůs a Michal Škurla ukončili závodní činnost a ostatní závodníky jsme půjčili do INTERTEAMu.“
Loni, když se kácel extraligový les, však Pražané nekoukali na létající třísky a Zdeněk Holub byl z INTERTEAMu nazpět v náručí Markéty, aniž by Vladimír Vopat stačil vůbec otevřít ústa ke slovíčku švec. „Určitě jsem nebyl nadšenej, že jsme naše juniory rozdělili,“ připouští Tomáš Topinka. „Daniel Klíma šel do INTETERAMu. Přání Vládi Vopata bylo, že chce jeho a Zdeňka Holuba. Jejich uvolnění na hostování není v žádným případě tím, že někoho preferujeme před jiným. A vidíš, že Čenda (přezdívka Daniela Klímy – pozn. redakce) se z pozice juniora vyšvihnul na leadera týmu.“
Triumfy Jana Kvěcha (žlutá) nad Václavem Milíkem (modrá) měly do slova a do písmene váhu zlata
Vezmeme-li vše kolem a kolem, závodníci z extraligové soupisky pražské Markéty nehostovali pouze ve Slaném. „Chybí nám jen bronz,“ usmívá se kouč extraligových šampiónů. „Dá se to tak říct, ale extraliga se vyhrává jako tým.“
Tomáš Topinka však neopomene připomenout ještě jeden určující moment. „Situace naší plochý dráhy zapříčinila, že jsem naše závodníky museli půjčovat,“ říká. „Tak to prostě je. Kdybychom stáli na svým a nepustili je, extraliga by se nejela.“
A co na to historie?
Pražský klub letošním triumfem vybojoval svůj devětatřicátý titul mistra republiky družstev, což je výkon, který zřejmě nikdy nebude překonán
Ačkoliv extraliga nakonec trvala pouhý týden, není možné hovořit o rekordu v čase získání titulu, jelikož historie pamatuje jednodenní finálové závody
Pouhé tři závody jsou sice naprosto ojedinělé v extralize čtyřčlenných družstev, ovšem celá historie naší ligy už podobný případ pamatuje – hned v prvním ročníku 1956 měla vyšší I. třída jen tři účastníky, a protože se jezdilo jednokolově, stačily RH Praha ke zlatu pouhé tři závody
Mistrovský titul bez domácího závodu již pražský klub zaznamenal v letech 1956 – 1960, protože brány Markéty se prvnímu závodu otevřely až v jednašedesátém
Pomineme-li období, kdy o mistru republiky rozhodoval jediný mítink, jeden vítězný závod stačil ke zlatu až letos
Matias Nielsen byl klíčovým faktorem pro pražské vítězství v Liberci a potažmo titul, ale pražský klub připravil o primát posledního extraligového vítězství získaného bez zahraničních posil – Markéta jej drží od loňska, čímž navázala na svůj předchozí rekord v tomto ohledu ze sezóny 2003
Dán v pravý čas na pravém místě
S Dánem Matiasem Nielsenem se Tomáš Topinka trefil do černého
Ostatně i ten bronz by Pražanům mohl náležet. Jan Macek se totiž klidně mohl nacházet na jejich soupisce místo na slánské. Ať tak či onak, ve druhém závodě v Liberci již pro Pavla Kuchaře nebylo v pražské sestavě místo. Druhý den se však v Pardubicích náramně hodil Lubomíru Vozárovi, zatímco Markéta měla po roce zase zahraniční akvizici.
„Chtěl jsem pozvednout morálku a motivovat kluky,“ zdůvodňuje Tomáš Topinka změnu své strategie. „Od druhýho závodu jsem tam dal Dána. Původně jsem chtěl Sama Masterse, ale nevycházelo mu to termínově. A Matias Nielsen se nabídl.“
Ondřej Smetana (žlutá) zápolí se Zdeňkem Simotou (bílá) a Hynkem Štichauerem (červená)
Nabízela se i řada dalších, převážně polských adeptů. „Vůbec jsme nevěděli, co od něj čekat,“ komentuje manažer Markéty svůj výstřel do neznáma. „Hodil se nám do týmu a nelituju toho rozhodnutí. Pohodovej kluk. Líbil se mi svou bojovností.“
Bodů by mu ovšem slušelo více, hlavně v Pardubicích, kde mu však triumf vzalo přejetí vnitřní čáry oběma koly hned po startu osmé jízdy… „Třeba v Pardubicích upad‘,“ kontruje Tomáš Topinka. „Nebo přejel tu lajnu. Přišel za mnou, že ‚sorry, sorry‘. Já mu říkal ‚závodíš‘ a já nemám rád jízdy, co jsou odevzdaný. A je mi jedno, jak se ten závodník jmenuje. Kterej bude závodit, tu šanci dostane.“
Ve jménu velkých cen
Nikdo nemohl tušit, že v Pardubicích extraliga končí
Triumf ve druhém extraligovém závodě v Liberci se stal nakonec klíčový. Matias Nielsen byl vitálním, nicméně nikoliv jediným článkem pražské sestavy. Ostatně o čtyři tabulkové body se zasloužil hlavně Jan Kvěch svým strhujícím finišem, který si protáhl o rozhodující porážku Václava Milíka v rozjezdu.
Konečně se po extralize usmíval také Petr Chlupáč a svou váhu měly i body Josefa France a Ondřeje Smetany. Stejné faktory přišly ke slovu rovněž druhý den v Pardubicích. Tady si však domácí nechtěli nechat vítězství vzít.
Vskutku se jej zmocnili a před říjnovou derniérou extraligového ročníku dvou dvacítek v letopočtu na Markétě živili stále naději, že se od loňské čtvrté příčky odrazí na titul. Jenže člověk míní, covid mění. Soutěž se nedojela a zlato zůstalo v Praze.
„Je to smutný,“ pokrčí Tomáš Topinka rameny nad extraligou skládající se jen ze tří zastávek. „Ale na to, jak to vypadalo na začátku sezóny, nevěřil jsem, že se vůbec extraliga pojede. Je dobře, že se odjely tři závody, je škoda, že jsme nejeli doma.“
Josef Franc rozhodně nebyl jen maskotem Markéty, jak sám sebe v žertu označoval
Před dvojicí velkých cen však byl odklad extraligy pochopitelný, byť se černý scénář pro říjen dal očekávat. „Všechno se komplikovalo,“ konstatuje Tomáš Topinka. „Bylo to složitý. Speedway Grand Prix je důležitá, aby se zachovala kontinuita. A větší závod než Grand Prix není, všechno šlo stranou.“
A jak by se dle jeho názoru mohla odbývat extraliga v příštím roce? „Vůbec nevím,“ nezastírá. „Dokážu si představit podobu, jaká byla letos. Myslím si, že nebylo nic kontroverzního jako loni, když jsem musel stáhnout Zdeňka Holuba zpátky.“
Pražané v extralize 2020:
konečné umístění:
mistři
Bilance výsledků v jednotlivých závodech:
vítězství
2. místo
3. místo
4. místo
Slaný
x
Liberec
x
Pardubice
x
celkem
1
2
Sestava:
SLA
LIB
PCE
TOT
average
9.9.
15.9.
16.9.
Jan Kvěch
12
6+3
10
28+3
2,15
Petr Chlupáč
7
11
11
29
1,93
Josef Franc
12
6
6
24
1,60
Matias Nielsen, DK
8
3
11
1,22
Ondřej Smetana
2
3
1
6
0,75
Pavel Kuchař
DNR
0
–
kouč:
Tomáš Topinka
x
x
x
Poznámka: Matias Nielsen přišel v Pardubicích o tři body po diskvalifikaci za přejetí vnitřní čáry
Vítězné rozjížďky:
Jan Kvěch
6
Slaný 2, Liberec 2 – z toho jedna v rozjezdu, Pardubice 2
Petr Chlupáč
4
Liberec 2, Pardubice 2
Josef Franc
2
Slaný 1, Liberec 1
Matias Nielsen
1
Pardubice 1, dodatečně anulováno pro přejetí vnitřní čáry
Liberec – 1. listopadu
Liberec je opět v extralize, to bylo na začátku sezóny. Historie z roku 1975 se opakuje, po jedné sezoně v nejvyšší soutěži se sice nesestupuje, ale co bude dál?
Na začátku všeho byla dohoda Vladimír Vopat/Věroslav Kollert. Samozřejmě bez podpory ze strany Markéty by se projekt asi nepovedl. Posun termínů asi už nikoho moc nezaskočil, spíše jsme bojovali o možnost odjezdit to, co nám situace dovolila.
To, že jsme ostatní týmy chtěli pozlobit, je pravda a to se při závodech dařilo. Minimální rozdíl bodů tomu nasvědčoval a tak škoda, že se nejel poslední čtvrtý závod. Od samého začátku jsme avizovali, že to chceme sice dělat podle pravidel, ale po svém. Do vedení manažera týmu byl povolán Polák Blažej Skrzeszewski z Gniezna.
Rozdíl pravidel mezi námi a Poláky není sice zásadní, ale bylo se co učit. I když se zdá polština srozumitelná, někdy bylo zábavné vysvětlování slovíček tak, aby to dávalo smysl. Spolupráce pánů Vopata a Skrzeszewskeho dokázala přivést na naše dráhy spoustu zajímavých závodníků, o kterých určitě ještě budeme slýchat.
Nikdy předtím neměl Liberec takovou mezinárodní sestavu, INTERTEAM zahrnoval čtyři Čechy, Ukrajince, dva Poláky, Angličany a v záloze byl Australan, Švéd a Němec. Tak, co si víc můžeme přát? Klobouk dolů! Vedení týmu v závodech byla ukázka polské školy a závodníci se podle toho taky chovali. Borci!
Sice se nám nepodařilo dostat na bednu, ale můžeme mluvit o úspěchu. Nedílnou součástí byla i parta – fanklub – okolo pana Vopata. Kluci díky. Samozřejmě ne každý dostal možnost startu, ale práce pro tým byla vždy odváděna profesionálně s podporou kluků, co závodili.
Společný oběd, o pauze a závodech vzájemné podporování a hlavně obětavost provokována vedoucím týmu Blažejem Skrzeszewskim pod kontrolou Vladimíra Vopata. To je INTERTEAM!
V Liberci se sice po dlouhé době opět jela extraliga, ale ve městě mnoha sportů, kde vévodí hokej a fotbal, bude i s takovou soutěží, jako je mezinárodní závod družstev extraliga na ploché dráze, těžké se prosazovat.
Co bude dál? Ministři se mění, lidi se bojí, už ani profesionálové nesmí do práce a tak se musíme smířit s tím, že nejistota termínů a možnost závodit bude ještě chvilku trvat. Všem vám přeji pevné nervy do dalších časů a brzké neomezované setkávání na našich stadionech.
Praha – 15. října
Česká plochodrážní sezóna se dvěma dvacítkami v letopočtu ještě neuzavřela svůj finální účet. Na pražské Markétě se měly konat ještě tři mítinky. Odložená česká juniorka, vrchol extraligy se stejným osudem a v neposlední řadě Memoriál Luboše Tomíčka. Ten se nejprve přesunoval ze září, aby poskytl prostor dvojici velkých cen, aby se náhradním termínem trefil zrovna do začátku ještě přísnějších opatření plukovníka Prymuly. Pavel Ondrašík ještě nehodil flintu do žita, když nevystřílel všechny náboje, ovšem stojí oběma nohama na pevné zemi.
„Možnosti a plány…“ zamýšlí se Pavel Ondrašík s povzdechem. „Díky vládním nařízením jsme přišli o možnost pořádat memoriál v původním termínu 5. října s diváky. Nyní už se nemůže pořádat vůbec nic. Možností teď moc není. Pokud by to počasí dovolilo, listopad se teoreticky dá jet.“
Přesnými informacemi pochopitelně sportovní šéf Auto klubu Markéta sloužit nemůže. „V současné době, kdy nikdo neví, co bude zítra, nic plánovat nemůžeme,“ říká. „Loni jsme udělali memoriál během deseti dní. Letos máme výhodu, že již máme spoustu věcí připravených, tak bychom to zvládli možná i kratší době, ale je to strašně těžké něco plánovat.“
A co ostatní dva závody, jež by ovál na pražské šestce měl letos ještě hostit? „No, juniorák nevidím reálně vůbec, extraligu bychom ale také chtěli,“ reaguje Pavel Ondrašík. Samozřejmě i v tomto případě by musel listopad přinést rozvolnění restrikcí, což by mohlo přinést naději i propršenému slánskému šampionátu republiky dvojic. Reglementy AČR ostatně žádnou pevnou uzávěrku data konání mistrovských soutěží neuvádějí.
Jak se tři roky staré problémy s deštěm při Tomíčkově memoriálu zdají dnes malicherné!
Pardubice – 5. října
Pakliže Babišova vláda v něčem dostála svým slibům, jsou to opatření spojená s nouzovým stavem, který plukovník Prymula nastartoval o dnešní půlnoci. Studentům se vrátily prázdniny, děti v uměleckých školách si nezazpívají, ruší se i tělocvik. A chcete-li se na služební cestě nasnídat v jídelním vagóně, můžete si přispat, jelikož do šesté ranní máte stejně utrum. Opatření jsou o to nepochopitelnější, že nejsou doprovázena racionálním vysvětlením, nýbrž výhružkami tvrdšími opatřeními. Samozřejmě trpí také sport, plochou dráhu nevyjímaje. V příštích dvou týdnech se totiž u nás neuskuteční jediný závod, jak dnes oficiálně potvrdila sportovní komise.
Plochá dráha se nemlže jezdit bez diváků, jejichž vstupné je v řadě případů klíčovou položkou v účetních výnosech. Proto se na území České republiky po dobu vládního usnesení číslo 958 nepojede žádný závod.
Osud plánovaných mítinků je v zásadě dvojí. Přebor v Březolupech, juniorka v Kopřivnici a MACEC Cup v Pardubicích jsou zrušeny. Pro Tomíčkův memoriál, svitavský flat track a pražskou extraligu se hledá náhradní termín.
Samozřejmě vše bude odvislé od opatření vlády České republiky. Situace je o to horší, že tu máme podzim se svým nevyzpytatelným počasím. Navíc plukovník Prymula z postu ministra zdravotnictví vyhrožuje dalšími omezeními. A je také potřeba najít náhradní termíny pro pražskou juniorku a slánské mistrovství republiky dvojic.
Změny kalendáře v souvislosti s aktuálními opatřeními vlády:
5.10.
Memoriál Luboše Tomíčka – Praha
odložen na náhradní termín
10.10.
přebor – Březolupy
zrušen
11.10.
MR U21 + U19 – Kopřivnice
zrušen
13.10.
extraliga – Praha
odložen na náhradní termín
17.10.
MACEC Cup – Pardubice
zrušen
I slavná Zlatá přilba se musela obejít bez přeplněných ochozů, které jsou pro ni tolik charakteristické
Pardubice – 16. září
Jeho tituly na ploché dráze, avšak také v orbě by rychle spočítal pouze super počítač. A tak si dnes nad ránem sedl do traktoru, aby zaskočil za traťmistra, a jal se připravit svítkovskou trať do podoby, která se drtivé většině účastníků třetího extraligového kola náramně zamlouvala. Pravda, jeho syn Václav měl v rozjížďce s číslem jedna možná opačný názor, když jej těžký převod nedostal po vylétnutí pásky rychle dopředu a kamínky z cejch jej tloukly přes prsty se sadismem španělských inkvizitorů. Litovat však mohli i ostatní. Marko Levišin nedojel ve stejné jízdě do cíle kvůli píchlé pneumatice. Zdeňku Simotovi vzápětí tekl metyl ven prasklou hadičkou, Daniel Klíma pykal za kolizi s Jakubem Valkovičem vyloučením a Pavel Kuchař zachránil Pardubicím bod, když se zadřeným motocyklem doběhl do cíle. V osmé jízdě prasknul Andrzeji Lebeděvsovi sekundární řetěz. A byť místo něj projel cílem jako první Matias Nielsen, tři body si nepřipsal. Byl totiž diskvalifikován za přejetí vnitřní čáry oběma koly. Ano, samozřejmě Tomáš Topinka žhavil drát spojující depo s věží rozhodčího, ale po krátké konverzaci dal Pavlu Váňovi za pravdu. A tak se to mlelo, mlelo a mlelo. Výsledkem byl úžasně vyrovnaný mítink, v němž celá si čtveřice manažerů mohla o taktické rezervě joker číst stejně jako pohádku o Jeníčkovi a Mařence. Rozhodovala poslední série. Václav Milík vyhrál devatenáctou jízdu, opakovanou kvůli pokusu startovacího zařízení o stávku. Sotva jej Jaroslav Kocek odmávnul šachovnicovou vlajkou, Lubomír Vozár si mohl oddechnout. Mise domácího vítězství byla splněna. Tomáš Topinka však narychlo hotovil Jana Kvěcha do rozjížďky s číslem dvacet místo původně nominovaného Matiase Nielsena. Pražský náhradník nezklamal a odvedl Daniela Bewleyho. Markéta tím pádem brala druhé místo a tři tabulkové body ji před říjnovým vyvrcholením udržely na čela. Slaný skončil třetí o jediný bod před INTERTEAMem.
Vyhlášení vítězů proběhlo opět dle pardubického stylu v depu, kam za závodníky přišli fanoušci
Šest, šest, šest a šest
Zdeněk Holub, Jiří Georgiev a Josef Franc jsou evidentně zaujati děním v pražských boxech
Letošní extraliga má vpravdě večerní charakter. Ve Slaném a částečně i včera v Liberci závody vyvrcholily za soumraku shodou nepříjemných okolností. Dnes v Pardubicích s umělým osvětlením šlo samozřejmě o plán. Nicméně diváky čekala stejně vzrušující podívaná jako v předchozích dvou kolech.
V osmnáct hodin, kdy její opona stoupala vzhůru, svítilo sluníčko, nicméně dusno jako v peci slibovalo pořádnou bouřku. Rozjížďka s číslem jedna přinesla šok domácí části publika. Dopředu pádil Josef Franc, jehož v prvním výjezdu podjel Jakub Jamrog. A Václav Milík trčel až za třetím Markem Levišinem, přičemž dostával hutné cejchy z dráhy, po níž ještě dopoledne jezdil jeho otec traktorem místo indisponovaného Františka Kaliny.
Václav Milík sděluje své dojmy z rozjížďky s číslem jedna:
„Měl jsem těžkej‘ převod, blbě to odjelo. Cejcha byla těžká, dostal jsem přes prsty, ale probil jsem se na druhý místo.“
Jakub Jamrog (modrá) vede rozjížďku s číslem jedna před Josefem Francem (bílá), Markem Levišinem (žlutá), zatímco Václav Milík (červená) ještě uzavírá řadu
Pardubický kapitán se přesto pral jako lev. V nájezdu do posledního kola si namířil pod Josefa France, který v úvodním výjezdu druhého okruhu přišel o druhé místo ve prospěch Marka Levišina. Ukrajinskému náhradníkovi INTERTEAMu nebyly dva body souzeny, protože po prázdné zadní pneumatice dojel pouze do poslední zatáčky.
Dvojka se Lubomíru Vozárovi náramně hodila už jen proto, že jeho tým neměl zrovna oslnivý. Rozjížďce s číslem dvě kraloval Zdeněk Simota. Ovšem pouze na začátek druhého okruhu, než mu prasklou hadičkou vytekl metyl. Vedení převzal Zdeněk Holub, který prve v úvodním oblouku objel Hynka Štichauera.
Zdeněk Holub (žlutá) v souboji s Hynkem Štichauerem (červená) a Matiasem Nielsenem (bílá)
Pardubický borec mu manévr bezprostředně oplatil, nicméně z obrovské mely třetího kola těžil maximum Zdeněk Holub. Ke všemu se v nájezdu do poslední zatáčky před Hynka Štichauera natlačil rovněž Matias Nielsen.
Petr Chlupáč patřil do tábora závodníků, kteří si dnes libovali nad dráhou. V juniorské jízdě báječně odstartoval, ale dříve než šachovnicovou vlajku viděl červená světla. Daniel Klíma totiž ve druhé zatáčce podjížděl Jakuba Valkoviče, který se po včerejším zranění Jana Macka vrátil do slánské sestavy.
Oba upadli a vyloučen byl Daniel Klíma. Repete opanoval opět Petr Chlupáč před Jakubem Valkovičem a Pavlem Kuchařem, který Slováka na hostování v Pardubicích nahradil. Neměl však ideální závodní premiéru v extralize. V posledním kole zadřel motor na klikovém hřídeli a musel si pro poslední bod doběhnout.
Daniel Bewley (žlutá) vodí Andrzeje Lebeděvse (červená)
Blažej Skrzeszewski mohl jen litovat nešťastných vyřazení svých závodníků. Ve čtvrté jízdě totiž Daniel Bewley triumfoval stylem start – cíl. Andrzej Lebeděvs udržel na uzdě Eduarda Krčmáře, zatímco Ondřej Smetana vyšel naprázdno. A jelikož se hubené a tučné časy střídaly nejen v INTERTEAMu, nýbrž také v boxech ostatních týmů, byla všechna skóre naprosto stejná. Šest bodů.
Vše hraje do pardubických karet
Po první přestávce vyjel na ovál Václav Milík (červená) s jiným nastavením – ze ním jedou Ondřej Smetana (bílá), Daniel Bewley (žlutá) a Zdeněk Simota (modrá)
Mítink tím pádem jakoby rozjížďkou s číslem pět startoval nanovo. Václav Milík změnil nastavení svého motocyklu a z pozice od mantinelu vyrazil do čela jako namydlený čert. Petr Chlupáč jezdil pohodlně druhý, zatímco Zdeněk Simota měl plnou hlavu starostí s Danielem Bewleyem. Nepustil jej před sebe ani v poslední zatáčce, takže finalista juniorského světa po úvodní trojce dovezl jen vypasenou nulu.
Podobně se vedlo Danielu Klímovi v rozjížďce s číslem šest. Nyní odpálil Jakub Jamrog, nicméně Hynek Štichauer svým druhým místem udržel Pardubice ve vedení. Jenže Pavel Kuchař byl v rozjížďce s číslem sedm proti esům poměrně handicapován.
Eduard Krčmář v první zatáčce podjel Zdeňka Holuba, jehož za svá záda rychle odsunul také Josef Franc. Pražan prahnul po vedení, leč marně. A tak Slaný převzal vedení a Praha se dotáhla na úroveň domácích.
Matias Nielsen (bíláú jde do čela před Marka Levišina (žlutá) a Abdrzeje Lebeděvse (červená), ale již je diskvalifikován
Matias Nielsen odvedl skvělou práci pro pražskou Markétu už včera v Pavlovicích. V osmé jízdě v prvním výjezdu objel Marka Levišina a ve druhé dostal rovněž Andrzeje Lebeděvse. Lotyšovi však zároveň prasknul sekundární řetěz. Vítězství ovšem bral Marko Levišin, protože dánský závodník hned po startu přejel vnitřní čáru oběma koly a byl diskvalifikován.
Blažej Skrzeszewski komentuje vývoj závodu po jeho dvou pětinách:
„Je to dobrý, je to dobrý.“
Jan Kvěch (bílá) udeřil na Václava Milíka před sebou
V ten moment vedl Slaný s patnácti body, Pardubice s Prahou měly po jedenácti a INTERTEAM deset. Ovšem pořadí se velice rychle zamíchalo. Do rozjížďky s číslem devět poslal Tomáš Topinka poprvé svého náhradníka Jana Kvěcha. Ten se blýsknul nejlepším startem, ovšem v prvním výjezdu jej předjel Zdeněk Holub po venku.
Do druhé zatáčky ale vletěl spodem Václav Milík. Dostal se až do čela, zatímco Jan Kvěch proniknul za jeho záda. Jakub Valkovič skončil bez bodů a Milan Mach nemohl tušit, že nic nezíská ani Eduard Krčmář. Přitom v desáté jízdě odjel jako první. Jeho motocykl však nejel, Slaňák se propadl až na chvost, a když se ve druhém okruhu začala rozsvěcovat světla, zastavil
Čelo opanoval Hynek Štichauer, jenž za sebou do cíle dovedl Petra Chlupáče a Marka Levišina. Dostal Pardubice na hrot aktuální klasifikace, kde zůstaly i po rozjížďce s číslem jedenáct navzdory čtvrté příčce Pavla Kuchaře. Daniel Bewley totiž vykroužil dokonalou sinusovku, když po předchozí nule triumfoval stylem start – cíl.
Hynek Štichauer (červená) vede před Petrem Chlupáčem (bílá) a Markem Levišinem (žlutá)
Pravda Pardubice se o post jedničky dělily se Slaným, jelikož Jakub Jamrog ztratil s Angličanem svůj dnešní první bod, ale Andrzej Lebeděvs se vzápětí postaral o záležitosti domácího naprosto dokonale. Nekompromisně zamířil do čela rozjížďky s číslem dvanáct a nepustil před sebe Josefa France. Zdeněk Simota přitom marně dotíral na Daniela Klímu.
Nervy až do samotného závěru
Daniel Bewley (žlutá) vede před Hynkem Štichauerem (červená) a Josefem Francem (bílá)
Bouřka byla naštěstí ohleduplná jako spisovatel knížek o etiketě. Obešla svítkovský stadión a dávala o sobě vědět pouze oslnivými záblesky na východním obzoru. Čtvrtá série jízd startovala za stavu Pardubice 20, Praha 18, Slaný 17 a INTERTEAM 16. Přišla třináctá jízda a Hynek Štichauer dal najevo svou chuť na další trojku.
Po vylétnutí pásky vystřelil dopředu. Podobný plán osnoval však také Daniel Bewley. Dral se po Pardubičanovi spodní stranou druhé zatáčky. Dokonce do něho drcnul, jenže cestu vpřed našel až ve druhém okruhu. V jeho první zatáčce převzal vedení. Podobný kousek se ale nepovedl Josefu Francovi, byť si na závěrečný výjezd schoval vabank s daleko vytrčenou pravou nohou.
Čtrnáctá jízda viděla úřadovat opět Václava Milíka. Matias Nielsen na něho útočil, avšak o druhé místo přišel již v první zatáčce kvůli pádu. Eduard Krčmář udržel na uzdě Daniela Klímu, ale ke spokojenosti měl daleko.
Eduard Krčmář (modrá) jezdí před Danielem Klímou (žlutá)
„Nějak to nefunguje,“ vraštil čelo ve svém boxu. Ve své kůži v otázce motocyklu nebyl evidentně ani Zdeněk Simota. V rozjížďce s číslem patnáct přivezl jediný bod získaný na úkor Pavla Kuchaře. Marko Levišin jej přitom vnějškem první zatáčky překonal jako, když jej potká. Jana Kvěcha ve vedení však neohrozil.
Pardubice i tam zůstaly ve vedení, nicméně jejich minimální náskok znemožnil komukoliv ze soupeřů kontrovat žolíkem. Šestnáctá jízda navíc tuto možnost ukončila. Andrzej Lebeděvs nekoukal napravo, nalevo a usadil se na čele. Odrazil Jakuba Jamroga v první zatáčce. Ačkoliv Polák nedal šanci ani Petru Chlupáčovi, ani Zdeňku Holubovi, Milan Mach hlásil své závodníky do poslední série jako první.
Slaný měl s INTERTEAMem stejných dvaadvacet bodů, avšak koaliční celek se mohl chlubit lepšími pomocnými kritérii. Praha byla před nimi o bod, Pardubice o šest. Tomáš Topinka proto nahlásil Jana Kvěcha do osmnácté jízdy, aby mu případný vývoj závodu umožnil využít svého skvělého náhradníka ještě jednou v samém závěru podniku.
Závěr mítinku napjatě sledovali Eduard Krčmář i Tomáš Topinka
Ve druhé juniorské jízdě brutálně zvednul hodnotu pražských akcií Petr Chlupáč, který po excelentním startu strávil ve vedení celá čtyři kola. Daniel Klíma druhý, Jakub Valkovič třetí a Pavel Kuchař poslední. Praha stála již o dva body za Pardubicemi, když se do hry o nevyšší posty zamíchal Slaný.
Jakub Jamrog po startu osmnácté jízdy odvedl Jana Kvěcha. Pražskému náhradníkovi rozhodně nešla upřít bojovnost, avšak slánský Polák si s každým jeho útokem věděl rady. Jakoby měl oči i vzadu. Jejich duel měl před sebou Hynek Štichauer, zatímco Zdeněk Holub uzavíral řadu. Drama gradovalo, když do něho vstoupil Václav Milík.
Lubomír Vozár po zastavení rozjížďky s číslem devatenáct:
„Včera v Liberci jsem byl v pohodě, ale dnes mám nervy.“
Před restartem devatenácté jízdy přiložil ruku dílu na motocyklu Marka Levišina sám kouč Blažej Skrzeszewski
Ovšem v rozjížďce s číslem devatenáct se páska zvedla jen na jedné straně. Nervozita stoupala. Tomáš Topinka osnoval tušenou záměnu Matiase Nielsena Janem Kvěchem pro dvacátou jízdu. Mezitím se na startovním roštu rozjížďky s číslem devatenáct Eduard Krčmář otočil a vrátil se k depu.
Václav Milík se nenechal rozhodit a vystřihnul si naprosto dokonalý triumf. Za jeho zády se Eduard Krčmář pustil do křížku s Markem Levišinem. Ukrajinec mu v nájezdu do druhého kola vzal druhé místo, ovšem Slaňák mu to hned v následujícím nájezdu vrátil i s úroky. Pardubický kapitán však byl o půl rovinky vpředu. Jaroslav Kocek zvedl šachovnicovou vlajku, aby odmávnul vítěze nejen této jízdy, ale i celého závodu.
Jakub Jamrog (modrá) vede před Janem Kvěchem (bílá) a Zdeňkem Holubem (žlutá)
Pardubice měly totiž o čtyři body navrch před Slaným a Prahou a celých sedm před INTERTEAMem. Rozjížďka s číslem dvacet tím pádem nepřinesla nic víc a nic míň než boj o stříbro. A stejně jako o nějakých pětadvacet hodin dříve v ní hrál hlavní roli Jan Kvěch.
Sotva páska letěla vstříc modročerné obloze, vypálil dopředu za velkým sólem. Marko Levišin jej nedokázal ohrozit a tak INTERTEAM zůstal opět čtvrtý, byť Zdeněk Simota celou dobu trčel za Andrzejem Lebeděvsem. Třetí post však byl pro Slaný zklamáním. Bodejť by ne, když ještě před týdnem po famózním domácím triumfu pomýšlel na titul.
Hlasy z depa
Hlavní strůjci pardubického triumfu: Andrzej Lebeděvs, Václav Milík a Hynek Štichauer
„Bylo to fajn,“ liboval si Václav Milík. „První jízda se nepovedla, pak jsme změnili set up a vyhráli jsme doma. Potřebujeme vyhrát v Praze, tam je ale dráha rána do neznáma. V Čechách letos moc nejezdím. Chceme vyhrát, chceme zlato, musíme vyhrát.“
„Na moje kvality dobrej‘ výkon,“ komentoval Hynek Štichauer. „Bojoval jsem, bojoval. Perfektní dráha, Venca Milík starší sednul za traktor a udělal s tím divy. Vypadá to, že jestli se nám to podaří udržet, že bychom tradičně mohli vyhrát druhý místo. Ale musíme vyhrát v Praze.“
„Tyhle závody jsem si určitě užil,“ netajil se Pavel Kuchař. „V první jízdě jsem zadřel motor, doběhnul jsem půl kola pro bod. Určitě dobrá zkušenost, mám, co dohánět.“
„Kdybych jim neporadil, nevyhrajou,“ žertoval Jaroslav Petrák, který se dnes nedostal do závodní akce. „Musíš psychicky podpořit. To víš, že bych se svez‘. Ale když ty juniory nemůžou měnit…“
Petr Chlupáč byl opět nadmíru spokojen
„Druhej‘ závod ze tří extralig pěknej‘,“ liboval si Petr Chlupáč. „Jedenáct bodů, myslím si, že jsem se potřeboval motivovat do junioráku. Mám ztrátu bod, takže vlastně nic. Dneska byla dráha úplně úžasná, dalo se jet všude ne jen jedna stopa. Nebyly to klasický Pardubice.“
„Šetřej‘ si mě na poslední jízdy,“ smál se Jan Kvěch nad připomínkou, že jej kouč nevyužil coby náhradníka naplno. „Druhý místo, super, veliká radost, byl to vyrovnanej‘ závod. Všichni jsme jeli dobře. Lidi měli, na co koukat, pěkná dráha.“
„Klobouk dolů před klukama, vytáhli nás z bryndy,“ vyseknul Josef Franc poklonu svým kolegům. „Já sám se chválit nemůžu, žádná pochvala. Je vidět, že mládí bude nastupovat a tak by to mělo bejt. Já jsem svým výsledkem včera v Liberci i dnes zklamanej‘. Ale to je realita a jedeme dál.“
Zdeněk Simota nebyl spokojen
„V první jízdě mi praskla hadička na metyl a od tý doby to stálo za hovno,“ posteskl si Zdeněk Simota. „Dráha začala bejt náročnější. Kdo nejel v hraně materiálu, byl v prdeli. Byl jsem rychlej‘, ale nevím, co s dráhou vyváděli, ve druhý zatáčce by mohli sázet brambory. Na tohle nemám, a abych jel přes hranu, to ne.“
„Nebylo to zlé,“ konstatoval Jakub Valkovič. „Dráha trošku jiná, ale zase byla lepší než naposledy. Lajna byla rozjetá, ale dalo se jet. Až na pár jízd, kde byli dobří jezdci… Ale moc jsem neztrácel. Jsem spokojený.“
Jan Kvěch (bílá) peláší potvrdit druhé místo Markéty před Danielem Bewleyem (žlutá) a Andrzejem Lebeděvsem (červená)
1. AMK ZP Pardubice
33
Andrzej Lebeděvs, LAT
2 E 3 3
1
9
Pavel Kuchař, Praha
1 0 0 0
0
1
Hynek Štichauer
1 2 3 2
1
9
Jaroslav Petrák
– – – –
DNR
Václav Milík
2 3 3 3
3
14
2. AK Markéta Praha
31
Petr Chlupáč
3 2 2 1
3
11
Ondřej Smetana
0 1 – –
1
Matias Nielsen, DK
2 L 1 F
–
3
Josef Franc
1 2 2 1
0
6
Jan Kvěch
2 3
2 3
10
3. AK Slaný
28
Jakub Jamrog, PL
3 3 2 2
3
13
Zdeněk Simota
E 1 0 1
0
2
Eduard Krčmář
1 3 E 2
2
8
Jakub Valkovič, SK
2 2 0 0
1
5
4. SC INTERTEAM
27
Zdeněk Holub
3 1 1 0
0
5
Filip Hájek
– – – –
DNR
Daniel Klíma
X 0 1 1
2
4
Daniel Bewley, GB
3 0 3 3
2
11
Marko Levišin, UA
E 3 1 2
1
7
Osmou jízdu nevyhraje ani Andrzej Lebeděvs (červená), jemuž praskl sekundární řetěz, ani Matias Nielsen, který přejel vnitřní čáru – ale Marko Levišin (žlutáú před Jakubem Valkovičem (modrá)
Aktuální extraligová tabulka:
bilance výsledků
malé body
velké body
1. Praha
1-2-0-0
97
10
2. Pardubice
1-1-1-0
93
9
3. Slaný
1-0-2-0
99
8
4. INTERTEAM
0-0-0-3
76
3
Za zády Petra Chlupáče (bílá) padají Jakub Valkovič (modrá) a Daniel Klíma (žlutá)
Foto: Karel Herman a Pavel Fišer
I tento bod měl nakonec cenu zlata – Pavel Kuchař tlačí svůj motocykl se zadřeným klikovým hřídelem vstříc šachovnicové vlajce v rukou Jaroslava Kocka
