Chabařovice – 18. června
Současný personální stav české ploché dráhy málem zapálil plamínek kahánku jednatřicátého Memoriálu Jiřího Hurycha. Ačkoliv Daniel Klíma musel odjet na evropský challenge, startovní listina čítala devět jmen. Jestli se podnik bude vůbec započítávat do celkové klasifikace přeboru, rozhodne sportovní komise ve čtvrtek. Pozitivní však zůstává, že v Chabařovicích po třech letech zabouřily plochodrážní pětistovky. Na dlouhý seznam vítězů tradičního mítinku domácího kalendáře se dostal Petr Chlupáč. Pražský junior svou vítěznou šňůru protáhnul i do nadstavbové části a cílem finále projel před Matoušem Kameníkem, Jaroslavem Petrákem a Janem Hlačinou.
Matouš Kameník, Petr Chlupáč a Jaroslav Petrák stojí na pódiu s Jiřinou Šifaldovou | foto Antonín Škach
Memoriál Jiřího Hurycha je nazpět
Bruno Belan (modrá) vodí Matěje Frýzu (červená) v rozjížďce s číslem jedna | foto Michal Kobliha
Ten okamžik česká plochá dráha nezažila již tři roky. Tři borci stanuli na startovním roštu, na jehož druhé dráze ležel kytice před velkou černobílou fotografií usmívajícího se mladíka. Startmaršál David Gacksch poodešel a páska vzlétla ke šmolkově modré chabařovické obloze. Memoriál Jiřího Hurycha se vrátil na scénu poprvé od sezóny 2019 svým dojemným rituálem.
Borci se vrátili a závod začal doopravdy. Sice v náhradním aranžmá s devíti borci usilujícími v deseti jízdách o osm semifinálových míst, ale přece. Na začátek si vybral kopec smůly Štěpán Ševčík. S povolenou spojkou odstartoval jako poslední, nicméně rozjížďky s číslem jedna se účastnili jen tři závodníci. Avšak bod mu ve třetím okruhu sebral přetržený primární řetěz.
Adam Nejezchleba se diví své diskvalifikaci v rozjížďce s číslem dvě:
„Stál jsem v dolíčku, posunulo mě to dopředu, ale myslím si, že jsem se pásky nedotk‘. A teď se bude startovat na světlo, protože se startovací zařízení rozbilo?!“
Smůlu měl také jeho klubový kolega v sedle druhé za tří dvěstěpadesátek dnešního odpoledne Adam Nejezchleba. Ve druhé jízdě byl vyloučen za najetí do pásky, která se ovšem na pravé straně nezvedla. Repete se startovalo již na zhasnutí zeleného světla. Úvodního vítěze Bruna Belana srovnal Matouš Kameník.
Petr Chlupáč (žlutá) odstartoval na Jaroslava Petráka (bílá) | foto Michal Kobliha
Zatímco část závodníků vyjížděla na ovál podruhé, dvojice favoritů do něho teprve vstupovala. Jaroslav Petrák triumfoval v rozjížďce s číslem tři s náskokem půl rovinky před dvojicí čtvrtlitrů, Petr Chlupáč hned vzápětí ha hlavu porazil předchozí vítěze Bruna Belana a Matouše Kameníka.
„Klouže předloha, je to trošku mastný a napíná se primár,“ konstatoval David Kameník, když vyprovázel svého syna Matouše do šesté jízdy. Tentokrát všechno fungovalo a divišovský závodník se vrátil s trojicí bodů.
Maximální Petr Chlupáč
Z dvojice divišovských dvěstěpadesátek byl lepčí Štěpán Ševčík (modrá), Adam Nejezchleba (žlutá) doplatil na horší pomocná kritéria | Foto Michal Kobliha
Základní část byla přece jen formalitou. Z kola nadstavbové části musela jít ven jedna z divišovských dvěstěpadesátek. Štěpán Ševčík měl ve vzájemném duelu s Adamem Nejezchlebem v rozjížďce s číslem sedm vrch, což mu při bodové rovnosti pomohlo do nadstavbové části.
Jinak druhá půlka základní části byla spíše naznačením vyhlídek závodníků v semifinálové části. V rozjížďce s číslem šest Petr Chlupáč odstartoval na Jaroslava Petráka. Pardubický usměvavý pesimista se v rozjížďce s číslem sedm až ve druhém kole dostal před třetího Jana Hlačinu. Na čele mezitím úřadoval Matěj Frýza, který v prvním oblouku objel Matouše Kameníka.
Bruno Belan o svém pádu v osmé jízdě:
„Kopla mě kolej. Táhla mě, myslel jsem, že to vytočím, ale ty manťáky jsou otevřený do dráhy. Kdyby nebyly tolik, asi bych se vyhnul.“
Klíčový okamžik – Jan Hlačina (červená) v semifinále vodí Matěje Frýzu (bílá) | foto Michal Kobláha
Osmá jízda přistřihla křídla ambicím Bruna Belana. útočil na Petra Chlupáče, ale ve druhé zatáčce upadl. Do depa odešel po svých, ale stěžoval si na bolavé rameno. Přesto nastoupil do poslední rozjížďky základní části, kde se porouchalo startovací světlo a muselo se startovat praporkem. Slánský junior dojel druhý za Jaroslavem Petrákem. Mezitím si dvěma triumfy ve stylu start – cíl Petr Chlupáč pojistil svou neporazitelnost.
V semifinále šlo pořádně do tuhého. Štěpán Ševčík odstoupil, Petr Chlupáč dominoval a Jan Hlačina za řidítky své dvěstěpadesátky překvapoval. Nasunul se pod Matěje Frýzu, kterého už nepustil před sebe a potažmo i do finále!
Prosté dramatu nebylo ani druhé semifinále. Matouš Kameník spěl za jasným triumfem. Ovšem Bruno Belan za jeho zády bojoval nejen s dotěrným Jaroslavem Petrákem, ale i svým vlastním bolavým ramenem. Nakonec oběma soupeřům podlehl, když ve druhém oblouku vyjel příliš daleko na venek.
Bruno Belan (bílá) a Matouš Kameník (modrá) si připravují místa na finálovém startovním roštu | foto Michal Kobliha
Startovací zařízení pořadatelé opravili přesně včas, aby se páska mohla zvednout pro čtveřici finalistů. Petr Chlupáč neuhnul ze své vítězné cesty ani o milimetr a zapsal se mezi vítěze Memoriálu Jiřího Hurycha suverénním triumfem. Matouš Kameník se ale nehodlal smířit pouze se skalpem Jana Hlačiny. Ve druhé zatáčce objel Jaroslava Petráka a svého první pódium v pětistovkách si vychutnal na stupínku s dvojkou.
Hlasy z depa
Petr Chlupáč se zapsal mezi vítěze Memoriálu Jiřího Hurycha| foto Michal Kobliha
„Hezký,“ odtušil Petr Chlupáč odpověď na otázku, jak viděl své vítězství. „Dneska to bylo spíš jako trénink. A jako příprava na příští tejden na plskou ligu v Opole.“
„Trénink blbej,“ připouštěl Matouš Kameník. „Rozpojila se cívka, ani jsem neodfáral a to jsem tady jel na pětistovce poprvý. První jízdu jsme něco změnili, ale dobrý. Bedna je výborná, jsem šťastnej.“
„V rámci možností jsem dělal, co jsem moh‘,“ vyprávěl Jaroslav Petrák. „Samozřejmě jsem chtěl bejt lepší, bylo teplo, já se začal potácet. Ale jsem spokojenej, v Pardubicích na MACECu nevyšla bedna, tak aspoň tady. Hrozně se mi tady líbí. Mechanika mi dělal Chlupův táta, byl perfektní, akorát nedokázal konkurenci ve finále přimáznout spojku (smích).“
Než se Štěpán Ševčík převlékl z kombonézy, šel fotit pódium | foto Michal Kobliha
„Čekal jsem, že to bude těžší, že na to nebudu proti pětistovkám mít,“ svěřoval se Jan Hlačina. „Ale semifinále mě překvapilo, že jsem dal Matěje Frýzu. Odstartoval jsem a strčil to pod něj. Na finále jsem si myslel, že by to mohlo dopadnout, ale překvapilo mě, že jsem se tam dostal.“
„První dvě jízdy to bylo dobrý, pak to po pádu stálo za prd,“ povzdechl si Bruno Belan. „Skákalo mi rameno, v nájezdech to bolelo. Chtěl bych poděkovat všem sponzorům a trenérovi, že se mnou tady byli.“
Symbolický start pro Jiřího Hurycha: zleva Bruno Belan, Štěpán Ševčík a Matěj Frýza | foto Antonín Škach
TOT
SF1
SF2
FIN
1. Petr Chlupáč, Praha
3 3 3 3
12
1.
1.
2. Matouš Kameník, Divišov
3 1 3 2
9
1.
2.
3. Jaroslav Petrák, Pardubice
3 2 1 3
9
2.
3.
4. Jan Hlačina, Pardubice (250 ccm)
2 2 0 1
5
2.
4.
5. Matěj Frýza, Plzeň
2 2 3 2
9
3.
6. Bruno Belan, Slaný
3 2 X 2
7
3.
7. Vojtěch Zamazal, Slaný
1 1 2 0
4
4.
8. Štěpán Ševčík, Divišov (250 ccm)
E 1 0 1
2
–
9. Adam Nejezchleba, Divišov (250 ccm)
T 0 1 1
2
Vložené jízdy 125 ccm na velké dráze:
I
Karel Průša, Petr Marek, Štěpán Melč, Štěpánka Nyklová
II
Petr Marek, Karel Průša, Štěpánka Nyklová; Štěpán Melč
Po třech letech se do Chabařovic vrátily půllitry | foto Antonín Škach
Chabařovice – 17. června
Jsme Češi, nikdy se nevzdáme, rozumíte, nikdy. Tato slova rezonovala na sklonku května v souvislosti s osmdesátým výročím odstranění nechvalně proslulé nacistické svině. Poselství několika slov je však možné interpretovat i pro naši plochou dráhu. Její aktuální problémy ohryzaly silné lano držící Memoriál Jiřího Hurycha do průměru slaboučké nitě. Ta však nepraskla, takže na ústeckém předměstí se zítra bude závodit jak dopoledne, tak po obědě.
Tipujte:
Loading ...
Dopoledne kolibříci
Karel Průša (dále od čočky) a Petr Marek jsou velkými adepty na vítězství v zítřejším klání stopědvacítek | foto Antonín Škach
Dopoledne je na pořadu dne další kolo šampionátu stopětadvacítek. Přihlášeno je osm závodníků, přičemž o hrot aktuálního pořadí bude domácí Petr Marek zápolit se slánským Karlem Průšou. Setkají se spolu již v rozjížďce s číslem jedna.
A tak je nad slunce jasné, že jeden z nich ztratí minimálně bod, což se stane roznětkou pro drama dalších rozjížděk. Jedna jediná nepovedená rozjížďka může otočit vývoj závodu naruby, navíc forma všech kolibříků se lepší závod od závodu.
Odpoledne klasika
Startmaršál David Gacksch naposledy odstartoval symbolickou jízdu pro Jiřího Hurycha s Martinem Gavendou, Pavlem Kuchařem a Milanem Dobiášem před třemi lety | foto Antonín Škach
Včera tomu bylo přesně jednatřicet let. Pro mladíky je to něco jako doba od velkého třesku či posledního velkého lovu mamutů. Pamětnici však nezapomínají na Jiřího Hurycha a jeho nešťastnou havárii při pouťáku na trávě ve francouzském Miramontu.
Ve dvou posledních sezónách se proti Memoriálu Jiřího Hurycha postavilo všechno, co jsme museli překonat v souvislosti s koronavirem. Současné personální trable spojené s konci kariér či zraněním jsou mnohem palčivější problém. Nicméně Chabařovice si po třiceti letech od prvního ročníku svůj tradiční podnik nenechaly vzít.
Vzpomínka na Jiřího Hurycha je stále živá | foto Lubomír Hrstka
Nesmírně symbolický snímek – Michal Pospíšil, někdejší chabařovický závodník, bude šroubovat na motocyklech Petr Chlupáče, avšak Jaroslav Petrák bude pražského juniora prohánět na ovále | foto Pavel Fišer
Posledním omluveným ze zítřejšího závodu se stal Daniel Klíma. Pražský draveček musí v roli náhradníka do Krška na evropské challenge. Ačkoliv se startovní listina posílila o trojici dvěstěpadesátek, zůstalo v ní devět jmen.
Ke slovu proto přichází speciální rozpis, v němž osm nejlepších po základní části postoupí do semifinále. Čtyři nejlepší skončí ve finále, jehož výsledky stanoví pořadí na pódiu. Jak, a zda vůbec se bude závod počítat do českého přeboru, rozhodnou členové komise ploché dráhy ve čtvrtek.
Pardubice – 7. června
Různé patálie doléhají v letošní sezóně na naše závodníky. Řada es minulých sezón se už na závody chodí někdy dívat, jejich následovníky kosila řada jarních zranění a esa mají zahraniční angažmá. Pardubický přebor přeložený z dubna na zítřek se proto potýkal s děrami ve startovní listině. A do toho dnes Medard dostál své deštivé pověsti.
„V současné době se velmi těžce skládá startovní listina závodů,“ povzdechne si Petr Moravec. „Včera přibyl k trojici zraněných jezdců Jan Jeníček, Pavel Kuchař a Jaroslav Vaníček Jakub Exler. Ani zájem jezdců kategorie dvěstěpadesátek nestačí naplnit startovní listinu. Přesto, že by bylo možné uspořádat závod s nižším počtem jezdců, pardubický pořadatel k tomuto řešení nepřistoupí. Důvodem je totiž ta skutečnost, že nepříznivé počasí začalo torpédovat i tuto náhradní variantu. Těžká dráha by mohla být problémem pro méně zkušené jezdce. Pořadatel se tak pokusí v náhradním termínu uskutečnit plnohodnotný závod.“
Svítkovský stadión zůstane zítra tichý | foto Pavel Fišer
Pardubice – 7. června
Český přebor má v plánu zítřejší závod v Pardubicích, nicméně je možné, že depo zůstane osiřelé. Petr Moravec měl během včerejšího odpoledne pouhých osm zájemců o start. Do večera jejich počet vzrostl na dvanáct, nicméně na potvrzení, že se vskutku pojede, si musíme počkat. Verdikt padne během dneška.
Jaroslav Petrák pochopitelně mezi přihlášenými nechybí | foto Karel Herman
Nový Jičín – 5. května
Už to tam prakticky bylo! Vítězství v rozjížďce s číslem čtyři včerejšího přeboru v Kopřivnici přímo před zraky kouče jeho extraligových Pardubic! Nedočkaví horlivci si již do svých programů ke startovnímu číslu patnáct psali trojku. A možná si tak ani nevšimli, že se motocykl v čele v posledním výjezdu před cílem vzepjal na zadní.
Jan Jeníček po svém pádu skončil v nemocnici v Novém Jičíně. Utrpěl frakturu pravé ruky v zápěstí, žádná další zranění nebyla zaplaťpánbůh zjištěna. Lékaři si jej nechávají na pozorování do soboty.
Za všechny čtenáře magazínu speedwayA-Z přejeme rychlé uzdravení!
Jan Jeníček bude v nemocnici v Novém Jičíně až do soboty | foto Pavel Fišer
Kopřivnice – 4. května
Krásné májové odpoledne se nezadržitelně sunulo k večeru, ale třetí přebor v Kopřivnici se zprvu nejevil, že by měl být stejně krásný. V depu vedle olbřímího oválu se nakonec sešlo jen třináct závodníků. Martin Málek přišel v rozjížďce s číslem jedna o vítězství vinou tarokujícího karburátoru. Posléze motocykl Matěje Frýzy letěl až za mantinel a jeho majitel přirovnával svůj zadek k perfektně naklepanému řízku. Jan Jeníček však po svém pádu z první pozice v poslední zatáčce rozjížďky s číslem čtyři musel s krčním límcem do novojické nemocnice. Závod nabral díky čekání na sanitku zpoždění a depem se šířily zvěsti o předčasném konci po dvanácti jízdách. Nakonec se však na pomoc zapadajícímu sluníčku rozsvítily reflektory a skvělé publikum nepřišlo vůbec o nic. Kraloval Hynek Štichauer, který netratil ani bod. Vysoko mířil rovněž Jaroslav Vaníček. Přetržený primár v jedenácté jej nestál vůbec nic, ale prasklý sekundární řetěz v rozjížďce s číslem sedmnáct před něho do cíle poslal Bruna Belana. na druhý stupínek pódia si tím pádem vyskočil Matouš Kameník, který byl dnes pekelně rychlý. Jaroslav Vaníček vzápětí porazil v rozjezdu o třetí místo Patrika Linharta, jemuž návrat na kopřivnickou trať vykouzlil úsměv na jeho zarostlé tváři.
Matouš Kameník, Hynek Štichauer a Jaroslav Vaníček na stupních vítězů | foto Antonín Škach
Pády, pády, pády provází úvod
Kopřivnický stadión Emila Zátopka viděl povedený závod | foto Antonín Škach
Kopřivnice je na plochodrážní mapě daleko, to je fakt. A když na zdejším olbřímím ovále, jemuž místní parta dopřála nový povrch, chcete závodit ve středu okolo půl páté, musíte si pořádně přivstat. Jako kupříkladu Bruno Belan. Se svým otcem Rudolfem někdy okolo sedmé přehazovali motor vypůjčený od Eduarda Krčmáře do svého rámu, jehož vlastní pohonný agregát zabouří až na světovém šampionátu v Kršku. Pak rychle do dodávky a u Divišova stop!
Náklaďák vrazil do trajleru s koňmi, z nichž někteří bohužel museli poručit dušičky svému bohu. Zdržení okolo hodiny měla i řada ostatních borců, jež se na Moravu vydala po dálnici D1. V depu se jich nakonec sešlo třináct, oproti původní nominaci chyběl Pavel Kuchař. Závodníků mohlo být více, Josef Černý dal na doporučení pardubického primáře Tomáše Brože o roční pauze vzhledem ke svým zdravotním problémům. A tak vypomohl alespoň přiloženou rukou k dílu v boxu Matěje Frýzy.
Nástup nemohl v Kopřivnici pochopitelně chybět. A pak už zabouřily motory naostro. Rozjížďka s číslem jedna neměla ambice stát se poslem senzačních zpráv. Martin Málek se vskutku ujal vedení hned s letem pásky. A pak již pouze zvyšoval odstup před Matoušem Kameníkem a Michalem Bašteckým. Poslední kolo se ale přece jen vzalo do hlavy, že se stane Koniášem papírových předpokladů.
Procesí jako na funuse, aneb patálie Martina Málka začínají | foto Antonín Škach
Martin Málek zničehonic zůstal stát, a aby inkasoval alespoň bod, za potlesku diváků oběhl tři čtvrtiny z bezmála půl kilometru, který jej dělil od šachovnicové vlajky v rukou Pavla Matuly. „Asi bordel v karburátoru,“ vychrlil ze sebe později v depu. „Měl jsem tam kamínky. Při dolévání se sekly o plováček.“
Mezitím Patrik Linhart, jemuž se při tréninkovém pádu naštěstí vůbec nic nestalo, nejlépe odstartoval do rozjížďky s číslem dvě. Ovšem Jaroslav Vaníček z atypického oválu ztratil respekt již při svém zářijovém debutu. A nikterak se v úvodním výjezdu nerozpakoval po vnějšku převzít vedení. Něco podobného hned vzápětí Hynek Štichauer provedl Jakubovi Exlerovi.
Dopředu se v úvodním výjezdu třetí jízdy dral také Matěj Frýza. Své laškování s mantinelem ustál a ztracenou třetí pozici si rychle na Brunovi Belanovi vybojoval nazpět. Ve druhém kole se však všechno změnilo. Plzeňský benjamínek upadl a jeho stroj skončil na druhé straně mantinelu. Bruno Belan ve snaze zabránit podobné mele, jejíž následky viděl dopoledne na dálnici, složil svůj stroj k zemi.
Matěj Frýza po svém pádu ve třetí jízdě:
„Můj zadek se cejtí jak naklepanej řízek. Vteřina a motorka byla na svíčce. Kdyby se to přetočilo, sklouznul bych se.“
Matěj Frýza vyvázlo ze svého pádu bez zranění, jeho motocykl na tom byl mnohem hůře | foto Antonín Škach
Při repete, pochopitelně bez diskvalifikovaného Matěje Frýzy, se Hynek Štichauer ujal otěží své vlády o poznání pevněji. Záhy ujel Jakubu Exlerovi, na něhož dotíral Bruno Belan, o půl dlouhatánské rovinky. Neméně suverénně si hned na to počínal Jan Jeníček. Celá čtyři kola nedal ani náznak šance dotírajícímu Jaroslavu Petrákovi.
Když jej od cíle dělilo jen pár metrů, v posledním výjezdu se mu motocykl vzpjal na zadní a on z něho vypadl. Bohužel potřeboval lékařské ošetření. Stěžoval si na bolesti v ruce, kvůli podezření na zranění obratlů mu nasadili krční límec. Tribuny mu tleskaly, když jej sanitka vezla do depa. A tak si pro pardubického závodníka přihoukala její kámoška z Nového Jičína.
Sekundární řetěz mění charakter rozjezdu
Závod nabral mírné zpoždění a jeho pokračování po osmnácté hodině dávalo za vznik obavám, zda se všechno stačí dokončit před příchodem soumraku. Ačkoliv se jim nedal upřít logický základ, ukázaly se jako zbytečné. Program klapal jako švýcarské hodiny, jízda stíhala jízdu.
Druhou sérii zahájil nejlépe Hynek Štichauer, suverénní vítěz rozjížďky s číslem šest. Stejná cifra stála v kolonce jeho průběžného zisku po dvou startech. Něco takového dokázal již jen Jaroslav Vaníček. V osmé jízdě sice nejlepší start vystřihnul Matouš Kameník. Pražský čahoun jej však objel pravé strany první zatáčky, aby divišovskému borci zabránil rozvinout vítěznou šňůru.
Jaroslav Vaníček (žlutá) a Patrik Linhart (červená) se dnes potkali na ovále dvakrát | foto Antonín Škach
Vzápětí se rozsvítila světla. Nejsou sice určená primárně pro plochou dráhu, ale jejich svit přece jen podal pomocnou ruku slábnoucím slunečním paprskům. A jelikož tempo závodu neochabovalo, návrh o předčasném konci po rozjížďce s číslem dvanáct záhy letěl roztrhaný na kousíčky do odpadkového koše.
Rozjížďka s číslem jedenáct ponechala Hynka Štichauera jako jediného leadera aktuální klasifikace. Pardubičan odvedl Jaroslava Vaníčka, který se s takovým vývojem spokojit nechtěl, ale přece jen musel. Nadto mohl hovořit o štěstí, že mu primární řetěz spadl až ve chvíli, kdy mu Michal Baštecký nemohl dva body sebrat.
A tak se opět sešel na stejném skóre s Matoušem Kameníkem. Ten se primátem ve dvanácté jízdě taktéž dostal na osm bodů. Za oběma teenagery stáli o bod zkušení veteráni. Jaroslav Petrák zdědil úvodní triumf po Janu Jeníčkovi, v osmé jízdě dojel třetí za oběma juniory v průběžné klasifikaci před ním, aby rozjížďku s číslem devět vyhrál. A Patrik Linhart po dvou dvojkách vyzrál na Matěje Frýzu.
Slánskému závodníkovi ovál evidentně zachutnal. V patnácté jízdě se usadil na čele před Jaroslavem Petrákem. A dal mu jasně najevo, že to zůstane až do cíle, ačkoliv se Pardubičan zejména ve druhém kole nebezpečně sápal dopředu spodní stranou druhé zatáčky.
Patrik Linhart popisuje svůj triumf v rozjížďce s číslem patnáct:
„Až teď jsem přišel, jak to tady najíždět. Bylo hnusný, jak jsem šel o tréninku na držku, už se těším na pivo.“
Patrik Linhart se s deseti body rázem stal jedním z vážných uchazečů o stupně vítězů. Do hry totiž vstoupil Martin Málek. Po úvodní poruše v šesté jízdě nedojel ani na startovní rošt. Když na něho přišla řada potřetí, skláněl se svým otcem Pavlem nad motocykly v boxu.
„Zatím nevím, záhadné problémy, zapalování?“ reagoval na otázky, kde leží zakopaná pes. Ve čtrnácté jízdě však vypálil do čela, na němž se udržel dotěrnému Jaroslavu Vaníčkovi navzdory. Pražan před závěrečnou pětinou disponoval deseti body jako Patrik Linhart. Do klubu se k nim přidal také Matouš Kameník. Toho v rozjížďce s číslem šestnáct odvedl Hynek Štichauer, jenž čtvrtým triumfem upevnil postavení premianta kopiřvnického přeboru.
Závod skončil před západem sluníčka, což kvitoval také Bruno Belan se svým otcem Rudolfem | foto Antonín Škach
Sedmnáctá jízda se pustila do konečného rozhodování. Jaroslav Vaníček jezdil dlouho před Brunem Belanem. Nakonec však přes metu projel setrvačností s přetrženým sekundárním řetězem. Ambice na rozjezd o pohár s dvojkou se otřásly v základech. Rozjížďka s číslem osmnáct se ale ukázala jako scénáristka se skvělým smyslem pro drama. Martin Málek totiž vytrapoval před Hynka Štichauera. Než mohl Pardubičan udeřit, rozblikala se červené světla.
„Chytil jsem kolej, nešlo s tím nic dělat, příště to bude lepší, doufám,“ vysvětloval Radek Bambuch, proč svůj první letošní závod ukončil pádem. Repete však přišlo se stejným úvodním obrázkem. Martin Málek zase odstartoval nejlépe, jenže ve druhém kole jej Hynek Štichauer podjel v úvodním výjezdu.
Zvítězil v celém závodě, přičemž další stupně vítězů měly být obsazeny až na základě výsledků rozjížďky s číslem dvacet. Patrik Linhart nemohl odstartovat lépe, nicméně Matouš Kameník byl po venku úvodní zatáčky rychlejší. Bral druhé místo, kdežto slánský závodník zopakoval svůj pohotový start rovněž v rozjezdu o třetí. Jenže Jaroslav Vaníček jej záhy předjel a proti pokusům o odvetu se postavil i upadlý hák.
Hlasy z depa
Matouš Kameník a Hynek Štichauer se pod rozsvícenými světly chystají na pódium | foto Antonín Škach
„Pro nás dobrý,“ svěřoval se Hynek Štichauer. „Ale je mi líto kluků, co si ublížili. Dráha nebyla špatná. Bylo znát, že navezli materiál. Před závodem to vypadalo tvrdý, ale rozjelo se to. Povrch se musí otočit, na dalších závodech to bude lepší. Přebor je dramatickej, já jsem dnes první, to je super.“
„Parádně,“ smál se Matouš Kameník nad otázkou magazínu speedwayA-Z, jak dnešní závod viděl. „Zezačátku se nejelo dobře, pak už ho. Bylo to dobrý, bavili jsme se.“
„Dvakrát řetěz,“ posteskl si Jaroslav Vaníček. „Zezačátku to vypadalo nadějně, jak jsem měl technický problémy s motorkou, jel jsem rozjezd o třetí místo. Jinak bych tu poslední jízdu vyhrál a jel bych o druhý. Druhá bedna v přeboru, měl jsem to rozjetý na víc, co se dá dělat?!“
„Na začátku závodu to bylo na hovno,“ nemohl Patrik Linhart nevzpomenout svůj tréninkový pád. „O to víc mě mrzí ten rozjezd, ale ten kluk letí. Jsem potlučenej, ale šťastnej. Na bednu moc nechybělo. Třeba to vyjde příště, domácí dráha… Nebylo to dneska špatný, moc nescházelo. V rozjezdu jsem odfrk‘, říkám si paráda, ale vadnul jsem na ruce. A ještě mi upad‘ hák.“
„Stálo to za…“ nedokončil Jaroslav Petrák svou myšlenku. „Nebyl špatnej den, ale nebylo to, jak jsem chtěl. Začátek složitější, ty starty, ale pak jsem to udržel. Nebylo to špatnej den, ale musíme asi něco začít dělat.“
Jakub Exler byl dnes spokojen | foto Antonín Škach
„Zezačátku jsem se toho lek‘,“ připouštěl Michal Baštecký. „Dráha se za rok, co jsem tady nebylo, změnila. Ke konci jsem tak ale dal. Bylo nás tady málo, jsem rád za body.“
„Dobrý,“ odtušil Jakub Exler. „Jelo se mi dobře. Hezkej den, byla velmi dobrá dráha. Jelo se úžasně, jsem spokojenej, co jsem udělal.“
„To byl ale drb,“ mračil se Martin Málek. „Sešly se dva technické problémy v jednom čas, nebo postupně. Dojel jsem první rozjížďku bez metylu a našel písek v v karburátoru. Pak motorka startovala, ale nakonec jsem musel vymontovat zapalování z druhé motorky. Zkoušky na elektriku dopadly, ale motorku jsem jen nastartoval, ale nejela. To bylo divné. Až ve čtvrté jízdě jsem mohl pokračovat.“
„Na první závody to šlo,“ zamýšlel se Jakub Sazovský. „Jel jsem tady zatím nejrychlejc, mám na to. Tréninkově letos nic moc, ale teď se bude jezdit hodně. Tak doufám, že to půjde.“
1. Hynek Štichauer, Pardubice
3 3 3 3 3
15
2. Matouš Kameník, Divišov
3 2 3 2 3
13
3. Jaroslav Vaníček, Praha
3 3 2 2 2
12+3
4. Patrik Linhart, Slaný
2 2 3 3 2
12+2
5. Jaroslav Petrák, Pardubice
3 1 3 2 1
10
6. Michal Baštecký, Praha
2 3 1 1 3
10
7. Bruno Belan, Slaný
1 3 2 0 3
9
8. Matěj Frýza, Plzeň
X 0 2 3 2
7
9. Jakub Exler, Praha
2 2 2 E 1
7
10. Martin Málek, Březolupy
1 – – 3 2
6
11. Jakub Sazovský, Kopřivnice
2 1 0 1 1
5
12. Radek Bambuch, Kopřivnice
1 1 1 X X
3
13. Jan Jeníček, Pardubice
F – – – –
0
Poznámka: z původně přihlášených nestartoval Pavel Kuchař
Loading ...
