Ufa – 29. ledna
Lukáš Hutla, který se v doprovodu svého otce Radka a Martina Běhala vypravil na první finále světového ledařů do kazažského Almaty, šťastně dorazili do Togliatti. Podívali se na sobotní Memoriál Anatolije Stěpanova. Poté naložili motocykly na kamión, který je převeze do Kazachstánu, užili si volné dny rybaření a pak se jejich cesty rozdělily.
Rychle do Togliatti
Martin Běhal jde rybařit k Volze
„Hranice z Estonska do Ruska jsme přejeli za dvě a půl hodiny, to jsem ještě nezažil,“ libuje si Radek Hutla, že zkušenosti z výpravy na prosincový kemp do Slobodskoje jim před týdnem přišly náramně vhod. „V Togliatti jsme byli rychle, jeli jsme furt, chtěli jsme stihnout závody, to se povedlo.“
Memoriál měl formát šesti dvojic, přičemž jedním závodníkem byl Rus a druhým cizinec. Při rovnosti bodů právě rozjezd zahraničních borců rozhodl o triumfu sestavy Martin Haarahiltunen – Dmitrij Koltakov, před Hansem Weberem s Nikolajem Krasnikovem a Niclasem Svenssonem a Igorem Kononovem.
„Byly to závody jako řemen,“ uznává Radek Hutla. „Lukáš nejel, sestavy byly domluvený už předem a cizinců bylo přehršel. Nestartoval ani Ove Ledström. Podívali jsme se, byl to nářez. Po závodech se nakládal náklaďák s motorkama do Kazachstánu.“
Ve vzduchu i v muzeu
Radkovi Hutlovi role celebrity sedí
Kamión mířící do Almaty s motocykly uváznul podle posledních zpráv ve sněhové vánici. Lukáš Hutla a Martin Běhal jsou momentálně deset kilometrů v oblacích na palubě stroje Air Astana mířícího na stejnou destinaci. Zato Radek Hutla se užívá postavení celebrity v Ufě.
„Rozdělili jsme se,“ říká bohorovným hlasem, který dává najevo, že se mu rozhodně nestýská. „Já nijak dvakrát nemusím do letadla, ještě do ruskýho navíc. A hlavně letenka stojí v přepočtu deset tisíc korun. Museli totiž letět ze Samary do Moskvy a pak teprve do Almaty a Modus se na Kazachstán hodně těšil. A tak čekám v Rusku.“
V muzeu u náklaďáku, který je známý z každého filmu z vlastenecké války
Rozhodně se však nenudí. „Odjel jsem do Ufy, najal jsem si kvartýr,“ popisuje. „Náš ruskej‘ mechanik Ranis mi domluvil exkurzi v učilišti. V sobotu jsem pozvanej‘ na chatu od ředitele, pojedeme na vyjížďku na skútrech. Ukázali mi muzeum, renovují motorky, přijala mě i zástupkyně ředitele.“
Přes všechen komfort však Radek Hutla není necitelný jako Nastěnčina macecha z dobře profláknuté pohádky. „Jak nejedeš do Kazachstánu dýl než na měsíc, nemusíš mít víza,“ je v duchu se svým synem a jeho mechanikem. „Ale blbnou tady s koronavirem, pořád je to ve zprávách, mají z toho lufta. Kazachstánci chtěj‘ omezit hranice. Nebudu nic předbíhat, ale už aby tam byli!“
Přelouč – 21. ledna
Bart Schaap sice dostal od komise CCP divokou kartu na finále světového šampionátu ledařů, nicméně pozitivní zpráva jej přece jen zřejmě zastihla pozdě. Nestačil si včas vyřídit kazachstánská víza a holandská federace jej včera z úvodního dvojzávodu omluvila. Lukáš Hutla byl naštěstí ve střehu a tak boj o letošního mistra světa odstartuje také s ním.
Lukáš Hutla přece jen stihne úvod letošního ledařského světového finále
„Ve středu připravím motorky,“ plánuje přeloučský ledař. „Nechal jsem zkontrolovat simerinky a vůle. Dám to do rámu a pojedu. V neděli se má v Togliatti nakládat kamión s motorkama.“
Český reprezentant bude připraven, aby zasáhl i do dalších finálových závodů v Togliatti a v Šadrinsku. „Nejdřív jsem plánoval letět, že bych si všechno půjčil od Kazachstánců,“ říká. „Ale nakonec pojedu dodávkou, kdyby se někdo zranil a jel jsem i v Rusku.“
Přelouč – 17. ledna
Ačkoliv Petr Moravec jménem AČR posílal žádost o divokou kartu pro Lukáše Hutlu bezprostředně po skončení sobotní kvalifikace v Örnsköldsviku, mezinárodní motocyklová federace nebrala při svém verdiktu okolnosti švédského závodu vůbec v potaz. Od zeleného stolu upřednostnila Charlyho Ebnera a Barta Schaapa, kteří měli startovat ve zrušeném Kauhajoki. Ačkoliv přeloučský tým se na dalekou cestu do kazašského Almaty nevydá, jeho hlava zůstává ve střehu.
Radek Hutla včera v Praze požádal o ruská víza. Pakliže by se někdo z patnáctky finalistů zranil, bude se svým synem, jenž je prvním na seznamu náhradníků, připraven vydat se do Ruska. A to i třeba jen na jeden závod. Současný ráz počasí totiž vylučuje konání ledů nejen u nás.
Zrušeny byly i pouťáky v rakouských St. Johannu a Weissenbachu. Nejbližší závodní příležitostí Lukáše Hutly by se jinak stala až družstva v Berlíně.
Mies – 13. ledna
Sotva světlo tohoto světa spatřil jízdní řád světové kvalifikace ledařů, šly hlasy o větší jednoduchosti závodu v Kauhajoki než v Örnköldsviku. Vývoj situace jim dal paradoxně za pravdu. Ačkoliv byl finský podnik zrušen, dva z jeho účastníků, Charly Ebner a Bart Schaap, dostali divokou kartu na finále. FIM zapeklitou otázku rozhodně nevyřešila s vybroušenou elegancí ostříleného diplomata, když z Lukáše Hutly udělala jen prvního náhradníka.
Lukáš Hutla bude v seriálu jen prvním náhradníkem
Přitom přeloučského ledaře předpředevčírem ve švédské kvalifikaci dělila od přímého postupu do finále možná jen větší důraznost v klíčovém rozjezdu. Nicméně nesmírně zajímavé by bylo sledovat kroky komise CCP, pakliže by Martina Haarahiltunena přece jen změřil a na postupovou pozici jen dosáhl.
Necháme-li neověřitelné spekulace spekulacemi, při hodnocení kroku mezinárodní motocyklové federace se národnostního aspektu zbavit nelze. Jak Holanďané, tak Rakušané svého zástupce ve finálovém seriálu mají. Čech ovšem bude již podruhé chybět.
Naše trikolóra přitom do světového finále přece jen patří. Už jen s ohledem na historické úspěchy Antonína Švába, Milana Špinky, rodiny Klatovských a dalších borců. A to tím spíše, pokud přihlédneme ke kousíčku, který Lukáše Hutlu do letošního finále dělil.
Charly Ebner je majitelem jedné z divokých karet
Proto se nelze divite bude-li finálovou startovní listinu v Čechách provázet pocit hořkosti. Nebýt současného trendu oteplování planety, patřili bychom k ledařským velmocem. Vždyť i v nedávných letech nám počet uskutečněných závodů mohla celá kontinentální Evropa jen a jen závidět.
Nyní pořádně nemrzne ani ve Skandinávii, ani pod Alpami. Administrativní vyřazení jednoho národa může být dalším krokem k posunu ledařského mistrovství světa na úroveň otevřených celoruských her.
Örnsköldsvik – 11. ledna
Igor Kononov dnes ovládl kvalifikaci světového šampionátu ledařů ve švédském Örnsköldsviku. O jeho triumfu se v zásadě rozhodlo v rozjížďce s číslem patnáct. Do té doby neporažený Franz Zorn totiž prohrál nejen s někdejší pražskou extraligovou akvizicí, nýbrž také s Jasperem Iwemou. Celá trojice se nakonec setkala na stupních vítězů. Boj o další tři místa ve finále rozhodl jediný bod. Po rozjezdu zůstal Černý Petr v rukou Lukáše Hutly, který si uvědomuje, že jedna z dvojice divokých karet může být spíše politickou záležitostí. Jiří Wildt se připletl do kolize kazachástánských závodníků, ale naštěstí zůstal bez zdravotní újmy a zítra ráno se bude vracet domů s dvanáctou příčkou.
Jaký je Váš názor:
Loading ...
Kochání se za řidítky stálo klíčový bod
Lukáš Hutla musí nyní čekat na verdikt FIM
„Něco málo jsem pozávodil,“ svěřoval se Lukáš Hutla magazínu speedwayA-Z před cestou na slavnostní banket. „Nejsem spokojenej‘, jeden bod chyběl. V jízdě s Ovem jsem se asi kochal, na tribuně byly pěkný fanynky (smích). Za to jsem nasranej‘, co ti budu povídat.“
Řeč jde o rozjížďce s číslem šestnáct. Než v ní letěla páska k severskému nebi, přeloučský ledař měl na svém kontě dvě jedničky za úvodní dvě tři místa, když dojel nejprve za Igorem Kononovem a Martinem Haarahiltunenem a poté i za rakouským tandemem Franz Zorn – Harald Simon. Potřetí vyhrál a nechal za svými zády Jaspera Iwemu.
„První dvě jízdy jsem věděl, že na čistým ledu tam můžu bejt‘ s nima,“ vypráví Lukáš Hutla. „Byli ale rychlí. Oni pořád trénujou a tu rychlost tam maj‘. S náma v Rusku pomalu nikdo rychlej‘ nebyl. Kdyby nepřijeli Evropani, bylo by to o ničem.“
Handicap rychlosti se bohužel projevil v oné osudové rozjížďce s číslem šestnáct. „Když jedu první, je to horší,“ připouští Lukáš Hutla. „Jak nemám naježdíno, ztrácím rychlost. A pak mě předjede Ove…“
Lukáš Hutla sleduje dění na ovále
Ove Ledström posléze skončil s jedenácti body jako Harald Simon a byl za finálovou vodou. Lukáš Hutla završil mítink primátem v sedmnácté jízdě. Jenže Martin Haarahiltunen bral trojku v rozjížďce s číslem dvacet. A v rozjezdu nakonec poslední volné postupové místo Čechovi sebral.
„Pořád tam byla ještě rezerva,“ uvědomuje si Lukáš Hutla. „Jsem ale spokojenej‘. Ne na sto procent, chyběl bod. Čekal jsem, že udělám tak osm bodů, nakonec to bylo dobrý.“
Nyní nezbývá než čekat, jestli si na něho FIM nevzpomene s divokou kartou. Zkušenosti z předchozích let napovídají, že si komise CCP nedává příliš na čas, a že mnohdy ctí celkové výsledky kvalifikace. Nicméně nemusí jít o automatický proces.
„Je to o politice,“ přemítá Lukáš Hutla. „Teoreticky jí může dostat kdokoliv. Nevím ani, co mají v plánu s těmi, co měli jet ve Finsku. Nejsem z toho ve stresu, jestli divokou kartu nedostanu, nezhroutím se z toho. Ne, že by mi to bylo jedno, ale uvidíme. Když ji nedostanu, svět se nezboří.“
Škody pouze na motocyklu
Jiří Wildt si pořídil snímek s Igorem Kononovem
Bráno hodnotou skóre, z českého tandemu měl lepší vstup do mítinku Jiří Wildt, který v rozjížďce s číslem jedna dojel do cíle za Franzem Zornem. „První jízda byla skvělá,“ pochvaluje si pražský ledař. „Pokládal jsem to na Frankyho. Pak to bylo slabší, neudržel jsem Mayerbüchlera. Jezdil jsem přes koleje, on venek, ten byl ještě čistej.“
Náladu z nuly si Jiří Wildt chtěl zlepšit v rozjížďce s číslem dvanáct. „Bylo to o hodně lepší,“ vypráví. „Vodil jsem dva Kazachstánce. Jel jsem střed, myslím, že obstojně. Pak to tam oba flákli. Srazili se, jeden mě shodil a do druhýho jsem narazil.“
Místo dvou bodů, sčítal Jiří Wildt škody na motocyklu. „Zlomenej‘ tlumič řízení, rámeček blatníku naraženej‘ na přední kolo,“ posteskne si. „Běžel jsem si půjčit motorku od Lukáše. Odjezdil jsem to, abych mu ji nezničil.“
Přesto však stačil inkasovat jeden bod a to shodou okolností v šestnácté jízdě, která ambice Lukáše Hutly otočila vzhůru nohama. „Pierre tam upad‘,“ upřesňuje Jiří Wildt. „Obkroužil jsem to a v poslední jízdy taky, věděl jsem, že tam byli se mnou hodně rychlí, tak jsem jel, abych neupad‘.“
Nakonec mu patří dvanáctý řádek oficiálních výsledků. „Čtyři body jsou, myslím, dobrý,“ bilancuje a dodává nejlepší zprávu. „Po tom pádu mně nic není, akorát motorka je potlučená.“
Směr domů do lednového jara
Jak Jiří Wildt (červená), tak Lukáš Hutla (žlutá) zítra zamíří domů
Dnes večer čeká oba české reprezentanty a jejich doprovod už jenom banket. Nad ránem se vypraví na trajekt, takže v dalším kole Isracingserien startovat nebudou. Nicméně doma je zatím žádné závody nečekají. V týdnu byl zrušen pouťák ve St. Johannu im Pongau. A deset stupňů na teploměru jasně naznačuje možnosti českých pořadatelů ledařských podniků.
Örnsköldsvik – 10. ledna
V úterý večer se nad švédským Örnsköldsvikem rozpršelo a déšť padal celou středu. Ke všemu foukal teplý vítr. Rtuť teploměru šla nahoru, ale led ze silnic dolů. Nemělo proto smysl, aby čeští reprezentanti zamířili na blízká jezera k tréninku. Nicméně včera se situace změnila, takže Lukáš Hutla a Jiří Wildt ještě jednou před zítřejší světovou kvalifikací usedli za řidítka svých ohřebovaných speciálů.
„Jeli jsme se podívat na ten rybník Långnässjön,“ přibližuje Jiří Wildt včerejší program české výpravy ve Švédsku. „V noci už nic netálo. To, co jsme v úterý rozjezdili, se zase slilo. Bylo tam jedno místo s dvojitým ledem. Vlítnul jsem do něho, leknul jsem se, tak jsme dráhu posunuli.“
Důležitým zjištěním pro oba české borce, je skutečnost, že před zítřejším klíčovým závodem všechno šlape, jak má. „Trošku jsme si zajezdili,“ vypráví pražský ledař. „Dali jsme si pár startů. Lukáš mě ale vždycky předjel. Já se ho držel, dal mi rychlost.“
Dnes už motory jejich motocyklů nezahřmí. „Už to nebudeme pokoušet, aby se něco nestalo,“ vysvětluje Jiří Wildt. „Budeme čekat na sobotu. Zkusíme se dostat na stadión a dát motorky do haly nebo aspoň do stanu. Zkontrolujeme je a budeme čekat na kvalifikaci.“
Loading ...
