Opole – 6. srpna
Letošní evropský šampionát juniorských družstev zůstane zapsaný na předních stránkách historické kroniky české ploché dráhy. Po strhujícím závodě v Divišově, v němž čeští reprezentanti vyřadili Švédsko, se stejná pětice vracela z polského Opole s bronzovými medailemi. Přitom chyběl kousek, aby se jí na prsou houpalo stříbro. Magazín speedwayA-Z se za dramatickým závodem ohlíží s koučem Milanem Špinkou i všemi závodníky.
Jeden za všechny, všichni za jednoho!
„Vynikající bylo už to, že jsme porazili Švédy,“ vrátil se Milan Špinka ještě o dva týdny dozadu, kdy juniorský národní tým v Divišově za dramatických okolností porazil výběr třech korunek. „To byl první kousek, kterej‘ byl poměrně neočekávanej‘. Švédové jsou rozjetí, mají víc závodů než naši kluci.“
Nicméně postup se nezrodil sám od sebe. „Příprava byla dobrá, před závodem jsme v Divišově měli trénink a pomohlo nám, že byla dobrá parta,“ připomíná Milan Špinka další klíčový faktor úspěchu. „Před tou poslední sérií jsme prohrávali o dva body. Stál jsem s klukama u výjezdu a prodiskutovávali to. Říkal jsem ji, že nic není ztracenýho. A oni ‚jo, jdem‘ do nich‘. Semkli se a šli do toho všichni jako celá parta. Všech pět mělo podíl na vítězství. Jeden jel za všechny a všichni za jednoho. Myslím, že náš postup nikdo z odborníků nečekal.“
Boj o evropské medaili však naostro startoval až v Opole. „Nezačali jsme slavně,“ připouští reprezentační kouč. „Eda měl nulu, Zdeněk přijel druhej‘ za Polákem, ale Michal a Roman byli třetí. Poláci a Dánové nám cukli.“
Ve druhé sérii mohl nastoupit náhradník Václav Milík, s nímž Milan Špinka počítal i do závěrečné série nominačních jízd. Špatný výklad pravidel z Divišova, že rezervní závodník musí končit po rozjížďce s číslem šestnáct, byla totiž další hrubá chyba v podání rozhodčího Kristera Gardella.
„Velká škoda byla, že Vašek v šestý a osmý jízdě dělal dohromady jenom jeden bod,“ ujímá se Milan Špinka opět role vypravěče. „Měl problém se spojkou, ale nedá se všechno svalovat jenom na něj. On těma třema trojkama nakonec vyjel výsledek.“
O polském triumfu nebylo ani sporu, ale Dánové nám v konečném součtu unikli o pouhé tři body. „Nedá se říct, kdo za to může nebo nemůže,“ tvrdí Milan Špinka. „Ve dvanáctý jízdě bylo špatně vyloučení Zdeňka Holuba. Pomalu v nájezdu do zatáčky o Pawlickem nevěděl. Kdyby to bylo z výjezdu, ano, ale v nájezdu o něm nemoh‘ vědět.“
Tedy další chyba člověka, který ve věži řídí závod? „Nemůžu hodnotit rozhodčího,“ krčí Milan Špinka rameny. „Ale myslím, že to bylo neoprávněný. A navíc byl Zdenda první…“
Nakonec se však v pokladnici české ploché dráhy zaskvěly bronzové medaile. „To je nejdůležitější,“ hodnotí manažer naší reprezentace. „Stříbrná medaile by byla lepší, ale zase je to první placka v evropským šampionátu po třech letech od Divišova. Kluci bojovali, nikdo nedal nic zadarmo. A to víš, s medailí se vždy odjíždí dobře.“
Hlasy z depa
„Všechno bylo dobrý,“ pochvaloval si Václav Milík. „Akorát dva starty. Táhla mi spojka, vyměnili jsme lamely. Druhý místo nám uteklo o kousek. Sice jsem měl tu spojku a udělal deset bodů, ale nebylo to jen díky mně. Kdyby každej‘ z týmu dělal o kousek víc, stříbro by bylo. Za mnou přijel od nás fan klub, bylo jich jen šest, ale přeřvali Poláky. A na nástupu jsme největší aplaus měli my!“
„Takovej‘ normální závod, akorát tam byli silnější jezdci,“ zlehčoval Roman Čejka. „Budu muset ještě zapracovat, měl jsem zase problém s motorem. Zkoušíme něco na spojkách, takže uvidíme. Medaile je super, přivezli jsme ji! Byli jsme kousek od stříbra, Milda měl problém se spojkou. Potom vyloučení Zdeňka za pád, za to si moh‘ Polák sám. Ale vyloučili nás, stalo se.“
„Ale jo dobrý,“ reagoval Eduard Krčmář na otázku po svém hodnocení. „Zkazil jsem akorát jednu jízdu. Stalo se to kvůli nastavení. Mohli jsme bejt‘ druhý, ale aspoň je bedna. Tři body jsou málo, ale v pár jízdách jsme měli nulu, ale to se stane. Jsem spokojenej‘, aspoň to třetí místo.“
„Pěkný to bylo, mohlo bejt‘ ještě o kousek lepší,“ vyprávěl Zdeněk Holub, aby vysvětlil pád Piotra Pawlickeho ze svého úhlu pohledu. „Nevěděl jsem o něm a on pak ležel. Bronz je pěknej‘, stříbro by bylo lepší. Škoda, že jsme nedali ty Dány, nebylo k tomu daleko. Chybělo trochu štěstíčka.“
„Bylo to dobrý,“ nevypadl z konceptu superlativů ani Michal Škurla. „Chyběl nám kousek na Dány, škoda, že jsme je nedali. Jel jsem dvě jízdy, to bylo na prd, ale jinak to bylo dobrý. Mám první medaili na pětistovce, škoda že nebyla stříbrná. Snad ještě bude, snad příští rok.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Wojta Zavřel
