AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mšeno – 28. října
Když se Roman Čejka vrátil z rozjížďky s číslem jedna dnešního posledního závodu první ligy s jediným bodem, měl sto chutí nahnat svého otce Romana a mechanika Antonína Poláka do své dodávky a odjet směr Ledce. Nemohl tušit, že s vychytaným převodem svého motocyklu sehraje klíčovou roli v boji o bronzovou medaili. Pražané totiž fungovali stejně skvěle jako namazaní soukolí. Náhradník Josef Franc v jejich sestavě fungoval jako pojistka, nebo dle svých slov spíše jako maskot, kdyby se dráha za titulem začala komplikovat. Jenže Mšeno se muselo smiřovat s druhou pozicí a o útoku na Markétu nemohlo být ani řeči. Pozornost se tudíž soustředila na Slaný a smíšený tým Březolupy/Míšeň. V boji o třetí příčku, která by při rovnosti tabulkových bodů vyřešila celkové třetí místo, měli dlouho navrch Moravané. A to, i když Roman Čejka nabral v první zatáčce opakované rozjížďky s číslem patnáct neskutečnou rychlost a odjel do cíle jako vítěz, zatímco Martin Gavenda doplatil na svůj poněkud ulitý start. Antonín Vilde, který se ujal koučování středočeského družstva, totiž poslal Romana Čejku do akce hned vzápětí ještě jednou v roli žolíka. A on se vrátil obtěžkaný šesti body, když Hynek Štichauer upadl. Pardubičan hostující v koaličních barvách místo Martina Málka, musel ve finále skončit před Romanem Čejkou. Avšak zatímco Ondřej Smetana potvrdil ve stylu start – cíl pražský titul, před Hynkem Štichauerem se usadil Roman Čejka. Sotva jej šachovnicová vlajka přivítala v cíli, Slaný definitivně přeskočil výběr Březolupy/Míšeň.

O titul i o bronz
Když včera zazvonil Jaroslavu Gavendovi mobilní telefon, na jehož displeji naskočilo jméno Martina Málka, kouči koaličního týmu bylo záhy jasné, že má o problém navíc. Klíčový závodník, s nímž počítal na náhradnickou dvacítku, se mu omluvil, protože mu při ohřívání motocyklu na stojánku vypadlo ventilové sedlo.

Březolupsko – míšeňský tým přitom chtěl v souboji se Slaným udržet bronz v závěrečné klasifikaci. Jenže než jeho závodníci vůbec vyjeli na ovál, bylo potřeba naplnit minimální kvótu čtyř přítomných závodníků. Jak Ronny Weis, tak Richard Geyer nechtěli ani slyšet, protože v Německu v úterý český státní svátek neslaví.

Patrik Mikel si z Pardubic přivezl zadřený GM, navíc jeho otec František musel pracovně k Vídni. Ke všemu už družstvo posílili Josef Novák a Dan Macl. Pardubice se svým volným losem mohly představovat řešení. Avšak Jaroslav Petrák již kývnul na mšenskou nabídku a Tomáš Suchánek vyrazil na dovolenou.

Zbýval jen Hynek Štichauer, jemuž se však Jaroslav Gavenda nemohl dovolat. „Ozval se, až když jsme byli u Brna,“ netajil se koaliční kouč, že mu spadl kámen ze srdce, že nemusí nastoupit mimo soutěž bez nároku na tabulkové body. Podobné trable však řešil i Slaný. Eduard Krčmář už na sklonku náročné sezóny potřeboval klid.

Když usedla oblaka prachu po tréninku mšenských závodníků a modrá kropička zmizela zpátky v boxech, vyjeli na ovál jen tři Slaňáci. Radim Chod se totiž po pražské kolizi s Jaroslavem Petrákem ocitl bez svého stroje. Jeho dnešním úkolem se proto stalo nastoupit na start jediné jízdy s motocyklem vypůjčeným od Michala Dudka.

V neděli ráno jsme si posunuli hodinky o šedesát minut nazpět. Obavy z rychlejšího nástupu tmy se podepsaly pod zrušení nástupu. A Zdeněk Holub v rozjížďce s číslem jedna svým sólovým výstupem poslal Markétu do čela. Pražané vykročili za definitivním potvrzením svého titulu, o nějž ho mohlo připravit Mšeno, zatímco Březolupy tahaly za delší konec provazu své malé soukromé ligy o konečný bronz.

Martin Gavenda uhlídal Romana Čejku a Radim Chod v rozjížďce s číslem dvě splnil svou dnešní úlohu, když v sedle motocyklu Michala Dudka dojel na kraj protilehlé rovinky. Hynek Štichauer zatížil konto koaličního týmu třemi body, když se Jaroslav Petrák stačil probít pouze před Filipa Hájka.

Vzápětí na ovále úřadoval Jan Holub. Michal Dudek, který kvůli vracení svého zapůjčeného motocyklu měl honičku s limitem, se užuž viděl v cíli jako druhý. Však nakonec podlehl Michalu Škurlovi, jenž ho v závěrečné zatáčce podjel. Mšeno zvyšovalo svůj náskok i nadále, když Filip Šitera triumfoval stylem start – cíl v rozjížďce s číslem čtyři. Ondřej Smetana se ve druhém kole dostal před Josefa Nováka a udržel Markétu na postu společného leadera se Mšenem.

Vše se zdá být vyřešeno
Michal Škurla mířil za triumfem v rozjížďce s číslem pět před Michalem Dudkem, jehož Antonín Vilde poslal do akce v roli taktické rezervy místo Radima Choda. Jenže přišel předposlední okruh, v jehož druhé zatáčce upadl Michal Klein. Červené blikající světlo vzápětí vystřídalo jeho vylučovací protějšek, který svou barvou odpovídal povlaku domácího závodníka.

Při repete se opět rychle prosadil Michal Škurla. Michal Dudek se nenechal podjet od Josefa Nováka v první zatáčce. V šesté jízdě nemohl Jaroslav Gavenda od Dana Macla čekat více než nulu. Mnohem horší pro jeho bronzové ambice bylo, že Roman Čejka se svým mechanikem Antonínem Polákem vychytal správný převod. A nyní ukázal záda Ondřeji Smetanovi.

Markéta však přesto vedla a její pozici ještě vylepšil Zdeněk Holub, když ovládl rozjížďku s číslem sedm. Filip Šitera v první zatáčce rozjížďky s číslem osm objel Martina Gavendu. Michal Dudek obral o bod Filipa Hájka, avšak v půlce základní části přesto vedla Praha se šestnácti body. Mšeno ztrácelo dva, koalice pět a Slaný dokonce osm bodů.

Praha směřovala k titulu, i když Hynek Štichauer v úvodním výjezdu deváté jízdy překonal Ondřeje Smetanu. Rovněž otázka bronzu se zdála být vyřešena, když Martin Gavenda v rozjížďce s číslem deset ukázal výfuk Michalu Škurlovi již s vylétnutím pásky. Petr Babička nebodoval, avšak zvyšující se odstup Slaného od Prahy otevíral Antonínu Vildemu slibné strategické prostory.

V tomto směru však byl Jaroslav Gavenda bezmocný. Dva triumfy jeho závodníků dostaly jeho celek na druhé místo o tři body za vedoucí Prahu. Navíc Mšeno i Slaný poslaly do slabě obsazené jedenácté jízdy náhradníky. Jan Holub perfektně odstartoval a pak si už Romana Čejku vodil za sebou jako na provázku.

Josef Novák s březolupskou vestou inkasoval jediný bod na úkor Filipa Hájka, což sice koalici přiblížilo víc k Praze, avšak na startovní rošt rozjížďky s číslem dvanáct opět musel padesátiletý nadšenec Dan Macl. Poslední bod mu odebral Petr Babička, zatímco Filip Šitera jako první dnes přistřihnul křídla Zdeňka Holuba.

„Odstartoval a tady se moc předjíždět nedá,“ komentoval Zdeněk Holub výkon svého přemožitele, díky němu Mšeno přeskočilo koalici a zatlačilo na Pražany. Po přestávce byl však Zdeněk Holub zpátky a tentokrát nedal šanci nikomu. I kdyby nakrásně Mšeno v posledních třech základních a jedné finálové jízdě překonalo Prahu, na titul už mohlo zapomenout. V otázce bronzu nebylo jasné vůbec nic. Michal Dudek sice ve třinácté jízdě nestačil na Jaroslava Petráka, ale Josefa Nováka si vychutnal.

Slaný snad musel Štěstěnu podplatit
Nula hostujícího pardubického juniora však Jaroslavu Gavendovi paradoxně pomohla. Jeho ztráta na Prahu rázem poskočila na šest bodů. A sotva Zdeněk Holub projel cílem, koaliční kouč pádil k telefonu s informací, že Dana Macla střídá Hynkem Štichauerem v roli taktické rezervy. Tomáš Topinka, jenž nechtěl přehánět nasazení Josefa France v roli náhradníka, jej však poslal na dráhu právě teď.

Josef Franc si nanečisto vyzkoušel start na protilehlé rovince, aby posléze ukázal záda Hynku Štichauerovi. Petr Babička ale předčil Michala Kleina, jenž už se viděl na palubě letadla mířícího na zimní pracovní pobyt na Floridě. Sedm bodů koaličního náskoku však nemuselo řešit vůbec nic, navíc Antonín Vilde plánoval strategický útok.

Roman Čejka sice v patnácté jízdě zůstal vzadu, ale na protilehlou rovinku vyjel jako první před Martinem Gavendou. „Takovou rychlost, co jsem nabral, jsem ještě neměl,“ kroutil hlavou nad zrychlením v první zatáčce. „Říkal jsem si, že je to v hajzlu, ale byl jsem tam já.“

Vyhráno však neměl. Ve druhém kole prasknul Janu Holubovi jedoucím na třetím místě sekundární řetěz a domácí borec si ustlal v první zatáčce. V opakovačce se opět prosadil Roman Čejka ovšem s tím rozdílem, že v prvním oblouku překonával Ondřeje Smetanu.

Martin Gavenda totiž zůstal beznadějně vzadu. „Trošku jsem ulil start,“ přiznával v depu. „Posral jsem to, neudržel jsem to a trošku s sebou cuknul.“ Páska šla nahoru v nepravý moment. Slaný však ztrácel pět bodů. Hynek Štichauer však mohl na start ještě jednou, a by Antonín Vilde na poslední chvíli povýšil Romana Čejku na žolíka, musel Slaný spoléhat především na přízeň bohyně Fortuny.

O chvilku později bylo ovšem všechno jinak. Hynek Štichauer jedoucí za deflektorem vedoucího Romana Čejky upadl ve druhé zatáčce a byl diskvalifikován. Při repete se v tlačenici první zatáčky nejlépe orientoval Michal Škurla. Roman Čejka byl druhý, avšak jeho dva body násobené dvěma na překonání koalice nestačily.

Leč Michal Škurla trefil díru s takovou razancí, až se mu sekundární řetěz sesmekl z rozety. Jet po hraně nezvládl dlouho a na sklonku třetího kola se přetrhl. Roman Čejka zdědil Pražanovo vítězství, Slaný šel na třetí příčku a Hynek Štichauer dostal od Jaroslava Gavendy strategický pokyn dokončit finále před Romanem Čejkou.

V rozjížďce s číslem sedmnáct všem vypálil rybník Ondřej Smetana, který beze zbytku zužitkoval znalosti o aktuálním stavu stanovního roštu, které získal v patnácté jízdě. Roman Čejka se však zaskočit nenechal, navíc se Hynek Štichauer dostal do křížku se stejnou dírou jako prve. Teď se extempore obešlo naštěstí bez pádu, nicméně mohl jen sledovat, jak Roman Čejka veze bronzovou medaili do slánských boxů.

Hlasy z depa
„Bylo dobrý vyhrát obě ligový soutěže v Čechách,“ pochvaloval si Zdeněk Holub. „Myslím, že můžeme bejt‘ spokojený, jak to dopadlo dneska i celkově. Porazil mě Filip. Odstartoval a dneska se moc předjíždět nedalo.“

„Zezačátku nic extra,“ popisoval Ondřej Smetana. „Pak jsme vyladili motorku. A už to bylo mnohem lepší. Na poslední jízdu jsem chtěl z jedničky. Jel jsem z ní už předtím a věděl jsem, že byla moc pěkná. Věděl jsem, do jaký koleje to dám. Start byl výbornej‘, pak jsem si držel lajničku a nikdo mě nepředjel. Jsem rád, že je titul.“

„Pěkný,“ radoval se Josef Franc. „Jel jsem sem, aby to bylo na sto procent. Byl jsem tady jako maskot a do počtu. Kluci jeli pěkně, vyjeli si to za celej‘ rok, zaslouží si titul.“

„Dobrý, ale sere mi poslední jízda,“ bilancoval Filip Šitera. „Odjel jsem s nima, ale dojel poslední. Jinak pohoda. A už se tolik neotáčím (smích).“

„Nic moc,“ nejiskřil Jan Holub přehnaným optimismem. „Jednu jízdu jsem neodjel a už to nestih‘. Škoda pád, prasknul mi zadní řetěz. Aspoň že jsme druhý, na titul by se Pražákům nesmělo moc dařit. Snaha byla.“

„Dneska jsem úplně maximálně překvapenej‘,“ neskrýval Roman Čejka. „Po první jízdě jsem si říkal, že udělám maximálně tři body a pojedu domů. Změnili jsme převod a všechno vycházelo. V jedný jízdě jsem to dal hrozně na venek, nemoh‘ jsem to utrhnout do smyku, klouzal jsem kolem a takovou rychlost jsem nikdy neměl. V půlce zatáčky jsem jel rychlejc‘ než v nájezdu.“

„Škoda posledních dvou jízd,“ litoval Hynek Štichauer. „Na startu to ztvrdlo, nemoh‘ jsem se odlepit. Dvakrát mě ve druhý zatáčce zahodila ta samá díra. Podruhý naštěstí jen málem. Ale jsem rád, že jsem si letos ještě zazávodil.“

„Myslel jsem, že bude aspoň třetí místo,“ smutnil Martin Gavenda. „Nevím, nevyšlo nám ani taktizování…“

		FIN
1. AK Markéta Praha			33
Michal Škurla	2 3 2 E		7
Ondřej Smetana	2 2 2 2	3	11
Filip Hájek	1 0 0 –		1
Zdeněk Holub	3 3 2 3		11
Josef Franc	3		3
2. Grepl PDK Mšeno			25
Filip Šitera	3 3 3 2	0	11
st.č.2-neobsazeno
Jaroslav Petrák, Pardubice	2 1 1 2		6
Michal Klein	0 X 1 0		1
Jan Holub	3 1 3 X		7
3. AK Slaný			24
st.č.-neobsazeno
Radim Chod	R – – –		0
Petr Babička	0 0 0 1 1		2
Michal Dudek	1 2 1 0 1		5
Roman Čejka	1 3 2 3 6*	2	17
4. AK Březolupy/SC Míšeň			22
st.č.13-neobsazeno
Martin Gavenda	2 2 3 1		8
Dan Macl, mimo soupisky	0 0 0 –		0
Josef Novák, Pardubice	1 1 1 0		3
Hynek Štichauer, Pardubice	3 2 3 2 X	1	11

Konečná prvoligová tabulka:

	závody	bilance výsledků	malé body	velké body
1. Praha	8	5-1-0-2	223	25
2. Mšeno	8	3-2-1-2	205	23
3. Slaný	8	0-3-5-0	190	19
4. Březolupy/Míšeň	8	2-1-2-3	189	18
5. Pardubice	8	0-3-2-3	174	16

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Michal Kohout a Mirek Horáček