Archiv autora: Antonín Škach

Franz Zorn je ve špičkové formě

Steingaden – 6. ledna
Po suverénním vítězství ve švédském Santa Cupu přesvědčil Rakušan Franz Zorn o své výborné formě také ve včerejším volném závodě v německém Steingadenu. Zvítězil se čtrnácti body před Finem Antti Aakkem (13). V rozjezdu o třetí místo porazil domácí Günther Bauer našeho Antonína Klatovského a Holanďana Johnnyho Tuinstru (oba 12). Ve zvláštní finálové jízdě si Günther Bauer už nenechal vítězství vzít. Za ním se jezdci seřadili do pořadí Franz Zorn, Antti Aakko a Antonín Klatovský. Mladší Klatovský, Jan, skončil v hlavním závodě třináctý, když byl druhý v předchozím kvalifikačním klání.

Čtenářské ankety vesměs nekorespondují s realitou

Česká Třebová – 6. ledna
Výsledky prvních čtyř anket čtenářů magazínu speedwayA-Z přinesly vskutku zajímavé výsledky. Paradoxně se však vesměs liší od rozhodnutí přijatých zodpovědnými lidmi. Otázkou je, zda třeba také právě přehlížením přání široké veřejnosti neztratila česká plochá dráha v nedávné minulosti své diváky.

První anketa přišla víceméně s křížkem po funuse a pramenila ze mšenské rezignace na baráž s Plzní o účast v extralize 2005. Středočeská diplomacie tehdy připomínala těžkopádného slona v porcelánu a více než tři čtvrtiny hlasujících to do městečka u Mělníka dalo jasně najevo. Své určitě sehrálo i zklamání, že se neuskutečnil závod, jenž aspiroval na jeden z vrcholů sezóny.

I když tak Mšeno přišlo o extraligu a ani lobbing ve spojení s pražským Olympem za rozšíření letošní extraligy na pět celků jim nevyšel, naši čtenáři měli na celou věc jiný názor. Tři čtvrtiny z těch, který svou myší poklepali na tlačítko hlasuj, by vyšší soutěž v pěti podpořili. Své dozajista sehrály vzpomínky na magickou atmosféru večerních mšenských klání.

Dlouhodobých tendencí omezit účast cizinců v extralize se týkala třetí anketní otázka. Přesně polovina všech hlasujících vyjádřila svou vůli, aby k žádné změně nedošlo. V tomto jediném případě se přání stalo realitou, nebo také letos budou moci kluby nasadit v jednom extraligovém závodě dva zahraniční hosty. Bezmála čtvrtina by však uvítala redukci cizinců na jediného, ovšem prakticky stejný počet čtenářů by stávající kvótu ještě navýšil. To je vcelku pochopitelné, protože by se pak českých ligových soutěží mohly aktivně účastnit také kluby bez dostatečného počtu svých vlastních závodníků. O velký šok se postaralo šest z vás, kteří by zahraniční závodníky v extralize zrušilo úplně. Bohužel se v komentářích neobjevilo žádné vysvětlení. A tak se můžeme jen dohadovat, zda šlo o legraci, omyl díky předčasnému poklepání hlasovacího tlačítka či skutečné přání mít dvoustupňovou soutěž, v níž by jediným poznávacím znamením obou divizí byla vlastně jen účast Plzně, respektive Mšena.

Naruby ve srovnání s realitou dopadla také prozatím poslední anketní otázka. Přeložení jednoho extraligového klání z pražské Markéty do severomoravské Kopřivnice by podpořila opět zdrcující většina hlasujících. Takže suma sumárum, pouze v jediném případě ze čtyř se přání veřejnosti stalo realitou. Snad to bude pro třináctičlenný Výkonný výbor SPD poučením a pobídkou, aby problémy české ploché dráhy přestali řešit uzavřeni do šnečí ulity svých funkcí.

Výsledky čtenářských anket magazínu speedwayA-Z:

anketní otázka výsledek realita
Mělo Mšeno jet v baráži? ANO 63 (76 %) baráž se neuskutečnila
  NE 20 (24 %)  
 
Jste pro rozšíření extraligy? ANO 30 (75 %) rozšíření podpořil jedině Olymp
  NE 10 (25 %)  
 
Kolik cizinců by mělo být v extraligovém závodě? žádný 6 (8 %) zůstali dva
  jeden 16 (22 %)  
  dva 36 (50 %)  
  více než dva 14 (20 %)  
 
Podpořili byste extraligu v Kopřivnici na úkor Prahy? ANO 33 (67 %) Pardubice a Plzeň návrh skácely
  NE 16 (33 %)  

Stav hlasování k 5. lednu.

Zeptejte se: Luboše Tomíčka

Praha – 5. ledna
Ačkoliv v žádném případě netrpí zamlklostí, v loňské sezóně mu v mnoha případech nebylo vůbec do řeči. A pakliže mi po takovém závodě něco řekl, vyšlo to na pár řádek nebo to nešlo publikovat. Přesto však strana jeho aktiv nezůstala prázdná. Skončil desátý v evropských devatenáctkách, třetí v republikovém šampionátu stejné věkové kategorie, při závěrečné extralize měl největší bodový podíl na záchraně Olympu před baráží, vyhrál rozjížďku v memoriálu svého dědečka. Pražský junior Luboš Tomíček je dalším závodníkem, s nímž si na stránkách magazínu speedwayA-Z přečtete exkluzivní rozhovor. A také tentokrát do něho můžete vstoupit i vy.


Plochodrážní rok skončil pro Luboše Tomíčka smolně. Pád v úvodní jízdě jej vyřadil dva dny před Silvestrem z mezinárodního halového mítinku v Exloo v Nizozemí, v němž předloni sahal po vítězství. Zasloužil by si však nominaci na cenu fair play. Odtáhnul totiž automobil Miroslava Fencla, jemuž se cestou do největší země Beneluxu zadřel motor.

„Jo, jestli potřebuješ, můžu klidně přijet do Český Třebový a odtáhnout tě na laně do Holandska,“ odrazil žert magazínu speedwayA-Z, zda si teď otevře v tomto oboru živnost. Vzápětí však zvážněl. „Pomoc Mirdovi jsem bral jako samozřejmost a přátelskou službu. Jiné východisko nebylo. Říkal jsem mu, to je pech, pěkně ti to začíná. Jenže pak přišla první rozjížďka a on to samý mohl říkat mně!“

A co se vlastně v oné nešastné jízdě přihodilo? „Natáhla mě díra,“ přiznal Luboš Tomíček. „A jak ta dráha byla krátká, hned jsem si už bouchnul do prken. Další jízdu bych nestihnul. Ve dvou zbývajících pak už nemělo cenu jet a ani jsem se na to po svém pádu necejtil.“

Své otázky pro rozhovor s Lubošem Tomíčkem můžete vkládat ve formě komentářů k tomuto článku od této chvíle až do 12:00 hodin příštího pátku 14. ledna. Interview je naplánováno na sobotu 15. ledna.

Foto: Pavel Fišer a Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz)

Lukáš Dryml závodí na Novém Zélandu

Nový Zéland – 4. ledna
Skutečně nezvykle aktivně zahájil český plochodrážník Lukáš Dryml svoji letošní sezónu. Při turné po Novém Zélandě má za sebou šest závodů v sedmi dnech a to, že jednou v uplynulých dnech nezávodil má na svědomí počasí v předposlední den loňského roku.

Lukáš Dryml vyhrál minulou středu na Novém Zélandu druhý závod mezinárodního seriálu Digwork International. V úterním zahajovacím startu na svém turné u protinožců skončil na čtvrtém místě. Série na novozélandských dráhách se účastní jezdci ze sedmi zemí.

Třiadvacetiletý závodník v úterý v Christchurchu nedlouho po příletu postoupil na dráze v Ruapuna Parku do šestičlenného finále, v němž prohrál s Brity Jasonem Bunyanem a Glennem Phillipsem a domácím Samem Taylorem.

V Oretti Parku pak už všechny soupeře nechal za sebou, ani jednou neprohrál a na stupně vítězů jej doprovodili oba Britové.

„V úterý to byla docela legrace. Prakticky těsně před závodem jsem se poprvé potkal se svým motocyklem, který cestoval na místo závodů podstatně dříve, a doslova jsem se zhrozil. Musel jsem dokonce vyměnit přední kolo a menší problémy mně pak provázely i v dalších jízdách,“ líčil Lukáš Dryml.

V poslední den roku 2004 pak skončil v Cromwelu kde se původně dvoudenní závody změnily na jednodenní ve třetím závodě mezinárodní Digwork Sérii na třetím místě za Brity Bunyanem a Phillips. Na Nový rok se uskutečnil v Moore Parku závod, ve kterém výběr světa zcela nepochopitelně posílený o dva nejlepší domácí jezdce doslova rozdrtil domácí tým 53:21 a Lukáš Dryml připsal svému týmu 8 bodů. O den později v Sunsetu ve čtvrtém závodě série neprohrál náš jezdec žádnou ze svých jízd a ve společnosti svých největších soupeřů Phillipse a Bunyana vystoupil opět na nejvyšší stupeň vítězů.

Včerejší závod se mu již tolik nepovedl. Netradiční podnik na ovále připomínajícím délkou a šířkou spíše dlouhou plochou dráhu startovali plochodrážníci jako doplňková disciplína autům a čtyřkolkám. Celkem čtyřikrát šli na start vždy v osmi jezdcích a Lukáš nakonec obsadil až šesté místo, když jednu z jízd pro defekt nedokončil.

„Zatím se daří až na tu dnešní divočinu. Vůbec jsem nevěděl co nás čeká. Na tenhle druh závodu nemám sebou ani motorku, ale lidem se to líbilo proto jsem to jel,“ hodnotil dnešní závod náš jezdec.

Dosavadní výsledky Lukáše Drymla na Novém Zélandu:
Ruapuna Park:
1. Jason Bunyan, 2. Glenn Phillips (oba Anglie), 3. Sam Taylor (Nový Zéland), 4. Lukáš Dryml (ČR)

Oretti Park:

1. Lukáš Dryml, 2. Jason Bunyan, 3. Glenn Phillips (oba Anglie).

Cromwell:
1. Jason Bunyan, 2. Glenn Phillips (oba Anglie), 3. Lukáš Dryml

Moore Park:
Nový Zéland 21 (Blair McKinlay 8, Sean Cox 1, Daniel McKinlay 3, John Tuffley 5, Andrew Aldridge 3, Grant Tregoning 1) – Výběr světa 53 ( Jason Bunyan 7, Simone Terenzani 8, Lukáš Dryml 8, Glen Phillips 8, Attila Stefani 8, Shane McCabe 6, Sam Taylor 8)

Sunset:
1.Lukáš Dryml, 2. Glen Phillips, 3. Jason Bunyan 4. Sam Taylor, 5. Shane McCabe (oba Nový Zéland), 6. Attila Stefani (Maďarsko), 7. James Miller, 8. Andy Aldridge (oba Nový Zéland), 9. Simone Terenzani (Itálie), 10. Denny Heyward, 11. Alex Cunningham. 12. Sean Cox (všichni Nový Zéland).

Nelson:
1. Glen Phillips 26, 2. Simone Terenzani 22, 3. Sam Taylor 15, 4. Jason Bunyan 13, 5. Sean Cox 12, 6. Lukas Dryml 9, 7. Attila Stefani 8, 8. Shane McCabe 4, 9. Andy Aldridge 2

Jaroslav Petrák: „Po špatným začátku jsem se lepšil!“

Pardubice – 29. prosince
Začátek sezóny 2004 jej nezastihl v optimální fazóně. Nicméně se zkušeně postavil technickým problémům a křivka trendu jeho výkonnosti se opět obrátila směrem vzhůru. Nicméně smůla jej neopustila, protože reálná šance na životní výsledek v pardubické Zlaté přilbě se změnila v pobyt v nemocnici. Ostřílený pardubický borec Jaroslav Petrák v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z nejen bilancuje uplynulý rok, ale mimo jiné hovoří o důvodech svého přechodu z Jawy na GM nebo jak tento fakt přijali v tradičně pro divišovsky orientovaných Pardubicích. Odpovědí na své otázky se tradičně dočkají rovněž naši čtenáři.

speedwayA-Z: „Když jsme domlouvali tento rozhovor, zmiňoval jsi, že tvůj pád při Zlaté přilbě neskončil jen původně oznámeným otřesem mozku, ale že musíš v únoru jít na operaci…“
Jaroslav Petrák: „Po převozu do nemocnice se říkalo, že mám otřes mozku a pohmožděný rameno. A podle snímků vypadalo všechno v pořádku. Ale nebylo. Měl jsem totiž nateklý rameno. Když to splasklo, objevil jsem tam bouli. A tak jsem to jel k doktorovi urgovat. Zjistilo se, že mám ramenní kloub mimo jamku. Tím, že se na to nepřišlo dřív, bude náprava složitější. Když to doktor uviděl, hned říkal, že s tím plochou dráhu nemůžu jezdit. Kloub mi vlastně tlačí do lopatky. 3. února si půjdu hned v osm ráno lehnout do nemocnice. Ten pád mě samotnýho štve. Chtěl jsem se na Zlatý přilbě dostat co nejdál. Naštvanej jsem byl už ze soboty, kde mi to taky zastavili, když jsem jel první. Ten první start byl lepší, opakovanej už takovej nebyl. Sice bych se tam dostal, ale bylo to hrozně rychlý, že jsem neudělal nic. Ze soboty na neděli dost pršelo a na lajnách leželo hodně materiálu, ale jinde ho zase bylo málo. Rozhodovalo, jak bude motorka po startu nakloněná. Dostala takovej záhul, že kdyby to šlo, přetrhne se v půlce. Odnesl to zadní řetěz. A jak jsem řekl, ten pád byl hrozně rychlej. Jak když luskneš a hned ležíš. Mám už pech, že vždycky, když se mi začne dařit, dráha nestojí za nic. A nebo se stane něco jinýho.“

speedwayA-Z: „V létě jsi se stal prvním českým závodníkem, který na našich oválech pravidelně sedlal motocykl poháněný motorem GM. Co tě k tomu vedlo? A jak vychází GM v porovnání s Jawou?“
Jaroslav Petrák: „Co mě k tomu vedlo. De facto ani ne tak vedlo, ale nevěděl jsem, co už mám dělat. Když jsem jezdil na Jawě, pořád jsem předělával motor. Buď vydržel závod nebo trénink, ale pak vždycky odešel. Věděl jsem, že GM je držák. Že vydrží. Ale nechtěl jsem ho a nechtěl, až jsem si pak řekl, že to zkusím. Vyzkoušel jsem ho, vychytal chybičky a mám ho doteď. Díky tomu jsem pak už neměl defekty a moje kariéra šla zase trošku nahoru. A mohl jsem vzbudit respekt u jiných. GM je trošku jinačí než Jawa. Každej motor se chová jinak. Tam pak záleží, jak je co naladěnýho. Porovnat by se to nechalo, kdybych měl standard Jawu a standard GM. To se pak pozná. Na GM jsem se učil tři závody. Startuje se na něm úplně jinak než na Jawě. Ale pak už to jede samo. Rozhoduje, aby ses trefil do převodů. Na GM jsem nemohl jezdit to, co na Jawě.Musel jsem dát jinej převod. Přesně to nebudu říkat, to bych radil jinejm (smích). Jak to vychází nákladově, ještě ani nevím. Na GM se ti to vrátí, že vydrží víc. Co ho mám, nedal jsem do něj ani korunu. Slabinu možná GM má, ale zatím o ní nevím, jezdím s ním jen půl roku. Slabinou může bejt jedině, jak to má kdo naladěný, jenže to je i u Jawy.“

speedwayA-Z: „S ohledem na italský motor ti údajně patří ještě jeden primát. Zlí jazykové tvrdí, že jsi byl prvním Čechem, který ho zadřel. Můžeš to nějak komentovat?“
Jaroslav Petrák: „To je blbost. Není to pravda. Myslel jsem si, že je to zadřený, ale nebylo. Spadnul jsem a nemohl to natočit. Teď už nevím, jestli tam natekl metyl nebo olej, ale nešlo to natočit. Hodil jsem to tedy k Tondovi (Kasperovi, dovozci motorů GM pro Českou republiku – pozn. redakce). Ten ho rozebral a řekl, že je to dobrý. Já ten motor ještě neznal. Když to totiž nakloníš a spadneš, začne olej týct hned ven. Není to jako u Jawy. A pokud hned nevyndáš svíčku, tak to pak nechytne.“


speedwayA-Z: „Evžen Erban, pardubický šéf, je jedním z majitelů divišovské Jawy. Neměl jsi tedy v Pardubicích kvůli svému rozhodnutí nějaké problémy?“
Jaroslav Petrák: „Možná tam něco bylo, ale asi to šlo mimo mě. Nevím. Ke mně se nic nedostalo. Já už jsem starej, na mě si nikdo nic nevezme (smích). Ředitel Jawy, když jsem s ním mluvil, řekl, tak sis ho koupil, no a co, když máš na vyhazování. Ale nijak jsem to nepocejtil. Když si to tak vezmeš, je to každýho věc, na čem jezdí. Asi tak bych to shrnul.“

speedwayA-Z: „Semifinále českého individuálního šampionátu ti nakonec přineslo postup do finále v Kopřivnici. V něm jsi však byl až čtrnáctý. Přitom v minulosti se ti na severu Moravy poměrně dařilo. Byl za tvým umístěním špatný stav dráhy nebo se na něm podepsal i psychický blok po zdejším pádu v roce 2002?“
Jaroslav Petrák: „V první jízdě jsem tam zase viděl ten svůj předchozí pád. Tam trošku takovej respekt byl. Ale řešil jsem úplně jinej problém. Udělali jsme motor, kterej měl vydržet, protože byly dvě finále po sobě. V Kopřivnici se mi přidřel. Stále jsem přemejšlel, proč to nechce jet. A pak se to ve Mšeně zadřelo. O tréninku v Kopřivnici bylo všechno v pořádku. V první jízdě jsem se do ničeho nehrnul, jak už jsem řekl. Pak to ze mě spadlo a chtěl jsem. Jenže ono mi to spíš couvalo, než jelo dopředu. A pak jsem se rozhodl pro GM. To byl ten zlomovej okamžik, předtím jsem pořád váhal. A to pražský semifinále? Docela dobrý. Nečekal jsem to. když jsem si spočítal šance, říkal jsem si, buď se tam s odřenýma ušima dostanu nebo zůstanu před branama. Problém jsem měl v první jízdě. Chystal jsem se předjet Karla Průšu a oni to zastavili. A pak si Karel věřil víc než při tom prvním startu. Příští rok uvidíme, kam mě vylosujou do semifinále. Svitavy jsou pěkný, záleží na startu i první zatáčce. Zatímco v Praze, i když neodstartuješ, dá se něco vymyslet. Sice bych rád jel ve Svitavách, protože tu dráhu znám, ale záleží, v který skupině se objevím. Nemáš co vybírat. Buď tam a nebo tam.“


speedwayA-Z: „Druhý den po Kopřivnici jste s Radkem Smolíkem nebyli zase tak daleko od postupu ze skupiny šampionátu dvojic. Nevypadalo to, že jste závodili jako jeden pár nebo ano?“
Jaroslav Petrák: „Je to tak. S Radkem jsme se tak domluvili. Měl jsem od něj půjčenej motor. Před závodem jsem totiž při nahřejvání zadřel ten svůj. A nemohl jsem se na něm srovnat. A tak jsme se dohodli, že každej pojedeme sám na sebe. Řekl jsem mu, a na mě nečeká a ohlídne se, když bude moct a třeba mi pomůže. Po závodech mě to mrzelo. Když jsem viděl, jak to skončilo, myslím, že na semifinále a možná i na bednu by to dopadlo. Ale prostě jsem se s tím Radkovým motorem neztotožnil.“

speedwayA-Z: „V extralize jsi na svou šanci chvilku čekal, ale nakonec jsi jí využil. Jak jsi prožíval pardubickou cestu za titulem?“
Jaroslav Petrák: „Jak jsem ji prožíval? Když jsem chtěl extraligu jet, tak jsem ji nejel. Na jednu stranu to třeba bylo lepší, měl bych třeba defekt nebo by se mi nezadařilo. Nastoupil jsem až ve třetím závodě. Když to tak vezmu, nebylo to Mšeno špatný. Extraligová jízda se vyhrává hezky. Ani jsem nezpozoroval, že v ní jede Bohouš Brhel. Došlo mi to až na protilehlý rovině. Čekal jsem ho zprava nebo zleva. Ale on nikde. Teprve ve druhým kole jsem ho viděl mimo dráhu. Tak jsem koukal, abych to vedení dotáhnul až do konce. Pak už ale jízda co jízda byli většinou nasazený střelci, takže to dopadlo, jak dopadlo. Ale k vítězství jsem přispěl svejma čtyřma bodama. O titulu se rozhodlo v Pardubicích. Tam jsem chtěl jet, ale nastoupil Marián Jirout. Nevím proč. Bylo to rozhodnutí trenéra. Já už měl novej motor a začal jít nahoru. My jsme přišli na řadu, až když byl titul v kapse. A teď se ukažte. Když to vezmeš, každej den není posvícení. Podívej se třeba na tu Prahu. Ta nám sice nevyšla, ovšem pak ve Slaným jsme na tý bedně už byli.“


speedwayA-Z: „Když Pardubice v šestém závodě získaly extraligový titul, stavěly už jen sestavu poskládanou z domácích zdrojů. Josef Laštovka, pardubický manažer, to zdůvodňoval příležitostí pro Čechy, oponenti však kritizovali slabší sílu celku a především výbuch v Praze. Jaký je tvůj názor na toto téma? A zvýšily by se redukcí počtu zahraničních závodníků šance pro domácí borce?“
Jaroslav Petrák: „To není tím, jestli nastoupí cizinec. Ten si totiž vždycky pojede sám na sebe. Je to spíš o spojení kolektivu. Když to vezmu zpátky, jeli jsme na evropskej pohár do Debrecenu. Nikdo nečekal, že tam málem skončíme na bedně. Někdy prostě Josef Laštovka sáhne po těch lepších, jindy po nás. Mít techniku jako Matej Ferjan nebo kluci Drymlové, pojedeme líp než doposud. Je to však taky o tom, že tihle kluci pořád závoděj. Když nebudeš mít závody a skočíš do takovýho podniku, kde jedou ti nejlepší, horko těžko tam budeš honit body. Kdyby cizinci nejezdili, jistě, místo by tam pro nás bylo. To ale není na nás, ale na vedení. Ale když tady nebudou cizinci a Drymlové, tak pak Pardubice ani nemusej extraligu jezdit! To jsem si teď ale nasral do bot! Snad mi za to nikdo hlavu neutrhne. Ale je to tak.“

speedwayA-Z: „V první lize a potažmo i v jiných závodech na začátku sezóny jsi měl vcelku pomalejší rozjezd. Co se dělo? Titul pak musel být hojivou náplastí, že?“
Jaroslav Petrák: „Technický problémy. Technika mi prostě vypověděla službu. Já jsem chtěl, ale ona nechtěla. To byl můj problém a na začátku sezóny se mi vůbec nedařilo. Pak přišlo GM a nakonec z toho byl ten titul (smích). Ale vážně, nedařilo se, nedařilo, ale pak jsem přesedlal a začalo se dařit. Sám trenér mi řekl, že po špatným začátku jsem se lepšil. A v první lize jsem vlastně vybojoval i druhý místo pro Plzeň. Jednou mě po závodech ve Mšeně oslovil Vašek Verner, jestli bych nechtěl za Plzeň hostovat. Byla i nabídka ze Slaného. Nevěděl jsem ale, jakej mám average. Díky tomu slabšímu začátku jsem nakonec mohl. Sice to byly nervy, abych udělal nějakej výsledek, ale ono to vyšlo. Rád na to vzpomínám.“


speedwayA-Z: „Současný vývojový trend české ploché dráhy zvýhodňuje juniory, zatímco pro závodníky starší dvaadvaceti let už tolik možností není. Jak tento paradox vnímáš ty?“
Jaroslav Petrák: „To se tě dotkne hlavně v těch dvaadvaceti, kdy přestoupíš do seniorů. A pokud se v juniorech nechytneš, je to horší. Na závodech totiž většinou chtějí juniora nebo lepší seniory. Byly sezóny, že jsem toho najezdil hodně, ale teď čím dál víc těch závodů ubývá. Možná je to i tím, že ta moje technika nebyla taková, abych se pořád držel tam nahoře. A když jsi tak starej jako já, v seniorech se chytáš hrozně špatně. Když se ti ale daří, ty závody pak máš. Je to ale otázka peněz. Když se bavím s lidma z jinejch klubů, finance chyběj všude, nejenom u nás. Nepořádají se tak volný závody, kde by právě senioři mohli jezdit. Dřív toho bylo víc, i senioři měli víc závodů než junioři. Liga byla v osmičkách, pořádalo se víc pouáků, jenže teď je závodů skutečně jen pár.“

speedwayA-Z: „Dalším charakteristickým znakem české ploché dráhy je, že se závodí především ve všední dny. Jak dokážeš skloubit svůj sport a zaměstnání?“
Jaroslav Petrák: „Špatně. Musíš to ale skloubit, pokud se chceš svýzt. To jinak nejde. Letos jsem znal jen práci a závodění. Poslední půlrok jsem se musel připravovat po večerech a nocích. Nevím, jak to bude příští sezónu, vůbec nevím. Všechno si dělám prakticky sám. Měl jsem sice mechanika, jenže ten toho během pár měsíců nechal. Znáš to, mladej kluk.“

Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:

Václav Krupička: „Nemám snad ani žádný dotaz. Jen bych chtěl Jardovi popřát hezké svátky a a se brzy uzdraví. Nebo možná, jestli ho závodění pořád baví?“
Jaroslav Petrák: „Závodění mě baví. Beru to jako koníčka. Měl jsem však i dilema, zda po týhle sezóně skončit. Pak jsem si řekl, že když budu v pořádku, tak ještě rok pojedu. Na závody se pořád těším. I když jak kdy a jak na který. Třeba se těšíš, přijedeš na stadión a už tě to nebaví. Nebo když se mi nedaří, nebavěj mě závody vůbec. Může to ale bejt i obráceně. Jako v tom Mšeně, kdy jsem hostoval za Plzeň. Tam jsem se bál, ale nakonec to byly nejlepší závody roku.“

Petr Horáček: „Chtěl bych se zeptat Jaroslava Petráka na jeho názor na většinou zatracovanou dráhu ve Slaném. A kde se mu závodí nejlíp a kde nejhůř?“
Jaroslav Petrák: „Slaný? Nemusím jezdit k moři (smích). Bývala tam dobrá dráha, ale teď je to hrozný. Dá se na tom závodit hůř než předtím. A občas je to na nějakejch výsledcích znát. Letos jsem se tam srovnal, až když byla ta druhá extraliga. Problém je, že to musí celý strhnout, rozorat a znovu celý upěchovat zpátky. Nejhůř se mi letos závodilo na mý dobrý dráze v Kopřivnici. Zklamala tam technika a počasí. Teď ani nevím, kde se mi letos jelo nejlíp. Asi ve Svitavách, Mšeně a docela i v Praze. V Pardubicích jsem bohužel akorát Zlatou přilbu.“

Katka Pleskotová: „Plošinu většinou jezdí závodníci ne příliš vysocí. Vy jste v tomto ohledu výjimka. Není to pro vás trochu nevýhodné? Někdy se mi zdá, že koleny každou chvíli brnknete o dráhu.“
Jaroslav Petrák: „Naposledy jsem byl měřen, když jsem měl jít na vojnu, takže kolik mám centimetrů, nevím. Byli však i vyšší jezdci než já. U nás třeba Jiří Šafář, z těch známejch Per Jonsson. Někdy mi ta moje dýlka opravdu vadí. Ale jsem takovej, jakej jsem. A kolenama o dráhu většinou nebrnkám. To jen tak vypadá.“

Jaroslav Petrák děkuje:
„Hlavně tátovi, že to se mnou vydržel. A Tondovi Kasperovi. Všem fandům, co mě fandí a drží mi palce.“

Foto: Pavel Fišer, Karel Herman a Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz)

Antonín Klatovský se prosadil na stupně

Hedemora – 30. prosince
Závěrečný podnik švédského vánočního Santa Cupu přinesl úspěch Antonínu Klatovskému. V Hedemoře skončil třetí, když lépe dopadli pouze Antti Aakko a neporazitelný Franz Zorn. Populární Rakušan tady svým čtvrtým triumfem zpečetil své celkové vítězství. Jan Klatovský skončil dvacátý.

Top ten Santa Cupu 2004:

1. Franz Zorn, A 100
2. Antti Aakko, FIN 80
3. Robert Eibl, D 72
4. Per – Olov Serenius, S 68
5. Johnny Tuinstra, NL 68
6. Antonín Klatovský, CZ 57
7. Tommy Flyktman, S 52
8. Mikael Persson, S 47
9. Markus Skabraut, A 46
10. Tomas Ekström, S 40

Jan Klatovský byl s 29 body dvanáctý, Josef Šiška s dvěma body čtyřiadvacátý.