AKTUALIZOVÁNO – FOTO
Divišov – 11. února
Bratři Antonín a Jan Klatovští nenašli přemožitele v sobotním čtvrtém závodě seriálu Golden Spike. Dokonale využili absence trojice favoritů a upevnili si své vedení v průběžné klasifikaci. Před zraky zhruba dvanácti stovek diváků se v dramatické koncovce na nejnižší stupeň vítězů prosadil letošní objev Sebastian Gegenbauer, když Josef Šiška přišel o zelený věnec vinou pádu.
Osm Čechů ve hře a devátý v záloze
Jak se blížil slavnostní začátek závodu, divišovským pořadatelům neubývalo starostí. Sníh, který v noci a nad ránem pokryl čerstvě odhrnutý ledový ovál sice odstranili, nicméně přibyly trable se startovní listinou. Z ní totiž vypadávalo jedno jméno za druhým. Záhy začalo být jasné, že v nejlépe obsazeném závodě celé české ledařské historie, bude o tři žhavé favority méně.
V Divišově se neobjevil Němec Robert Eibl, v Německu naturalizovaný Rus Vjačeslav Nikulin a Švéd Tommy Flyktmann. O důvodech se v zákulisí pouze spekulovalo. Své důvody sehrál samozřejmě postup do Grand Prix, nicméně i ztráta šance na lepší umístění po jejich odstoupení ve švýcarském Flimsu byl nesporně další rozhodující faktor.
Navzdory absencím se podařilo zaplnit startovní listinu závodu od shora až dolů. České srdce muselo zaplesat nad počtem našich jmen. Vedle bratří Klatovských, stálých účastníků seriálu Golden Spike, a Jana Peciny a Josefa Šišky, držitelů divokých karet, se do hlavní šestnáctky dostali i další dva někdejší reprezentanti Jiří Petrásek a Vladislav Kunc.
Jiří Petrásek zatím trénoval jen na zamrzlých rybnících a jednou se svezl na divišovském ovále ve stadiu namražování ledové vrstvy. „To víš, čtyři roky jsem na tom neseděl,“ krčil opatrně rameny před závodem. „A tohle není rybník, tady jsou mantinely. Ale uvidíme.“
O největší senzaci se však svým comebackem postaral čtyřiapadesátiletý Vladislav Kunc. Někdejší náš špičkový závodník na silnici začal koketovat s ledovou dráhou v první polovině osmdesátých let. Dotáhl to až do reprezentace a k medailím z mistrovství republiky a jeho ledařská kariéra o mnoho let překonala jeho působení na okruzích.
V roce 1997 se však se závoděním rozloučil. Při několika exhibicích v Milevsku, Táboře či Českém Krumlově však hovořil o vzrůstajícím závodnickém apetitu. A ejhle, v sobotu na svou letitou černo-červenou kombinézu připevňoval startovní číslo osm.
„Mladej by chtěl zkusit ledy,“ vysvětloval důvody svého návratu za plochodrážní 
řidítka. „A tak jsme zase postavili motorku. On pojede vložený jízdy juniorů a já hlavní závod. Chu je, ale to víš, já jsem ročník 1952 a on 1985!“
Místa náhradníků nakonec připadla Janu Klauzovi a Martinu Běhalovi. „Škoda, že tady nemám svou motorku,“ litoval Martin Běhal. „Anton říkal, že se nesvezu ani dneska, ani zejtra a tak jsem ji nechal doma.“ Zatímco Martin Běhal řešil absenci motocyklu zápůjčkou druhého stroje od Jana Peciny, Jan Klauz musel v tomto ohledu ještě dále. Střídal se s Jiřím Petráskem v sedle jediné motorky.
V režii obou Klatovských
Bratři Antonín a Jan Klatovští přijeli do Divišova v roli vedoucích mužů průběžné klasifikace seriálu Golden Spike. A pro udržení svých postů začali při absenci nebezpečné trojice rivalů dělat skutečné maximum.
Na Antonína Klatovského čekal už v úvodní rozjížďce dne nebezpečný Holanďan Johnny Tuinstra. Ovšem úřadující šampión naší země mu už na startu nedal sebemenší šanci. V rozjížďce s číslem tři něco podobného provedl Jan Klatovský René Stellingwerfovi, druhému zástupci země tulipánů.
V jízdě číslo pět oba sourozenci narazili sami na sebe. Rakušan Markus Skabraut byl v Divišově favoritem jen na papíru, podsaditý Francouz Claude Gadeyene ani to. Duel obou bratří ovládl ten starší už po vylétnutí pásky.
V otázce počtu vítězných rozjížděk měl Antonín Klatovský po dvou sériích vskutku nečekaného konkurenta v osobě ostříleného Angličana Grahama Halsalla. Ten při svých dvou startech obral o body favority. A jak se později ukázalo, promluvil tak do boje o vavřínové věnce.
Start rozjížďky s číslem čtyři zvládl ovšem nejlépe Jan Pecina. Jenže v nájezdu do druhého kola jej na čele střídal právě Graham Halsall. Po nevydařených úvodních metrech se dopředu dral také Josef Šiška. A také jemu se podařilo Jana Pecinu předčit.
V šesté jízdě pak Graham Halsall během dvou kol vyřešil švýcarského protetika Heinze Göldiho a Jiřího Petráska. A poté ustál nápor Sebastiana Gegenbauera. S šesti body se tak zařadil po bok Antonína Klatovského. S pěti body následovali právě Sebastian Gegenbauer, logicky i Jan Klatovský a také táborský Josef Šiška.
O jeho úspěšném lovu dvou bodů ze sítě Jana Peciny už byla řeč. V osmé jízdě se pak postaral o jeden z nejkrásnějších momentů celého klání. Startovní rošt opouštěl až jako poslední. Vladislava Kunce překonal už v druhé zatáčce, aby ve druhém kole prakticky na stejném místě přišel na řadu také Dmitrij Čačin.
V čele jezdil René Stellingwerf, ovšem také okamžiky jeho vlády už byly podtrženy a sečteny. Na protilehlé rovince třetího kola se přiřítil Josef Šiška. Než bys řekl švec, byl v čele. Početný dav jeho příznivců, který okupoval bezmála třetinu druhé zatáčky jásal.
A spíkr Miloslav Čmejla dokázal tyto fanoušky, v jejichž arzenálu nechyběly motorové pily, transparenty a jména jejich idolu namalovaná na tvářích, strhnout k mexické vlně, k níž se vzápětí přidal celý stadión. „Kdyby tolik lidí chodilo na extraligu,“ zaznělo unisono z úst mnoha přítomných.
České zisky i ztráty
Zatímco trojice Čechů udávala závodu tempo, zbytek se rozjížděl jen pomalu. Popel na svou vousatou hlavu si sypal především Jan Pecina. Také v sedmé jízdě nejlépe odstartoval, aby nakonec do cíle přijel opět jako třetí. Zatímco loni v Divišově jen létal, tentokrát se mu nedařilo.
Mnohem větší pech měl Vladislav Kunc. V osmé jízdě vystrčil růžky, když odstartoval na Josefa Šišku. Jenže potom předal motocykl svému synovi na třetí rozjížďku vloženého závodu juniorů. A mladý Vladislav Kunc upadl a fatálním způsobem dolámal přední kolo i s vidlicí.
Protože se dělili o jeden stroj, znamenalo to i konec závodění pro otce v hlavním závodě. „Je to v pohodě,“ bral s nadhledem své nečekané vyřazení od svého syna Vladislav Kunc starší. „Kdo nepadá, nejezdí. Kluk to jede dneska poprvý, chce to jezdit a získávat zkušenosti. Na Budějovice si motorku půjčím nebo spravíme naši. Je to sice dalších dvacet tisíc, ale to vydělám.“
Jiří Petrásek měl po svých dvou startech stejný počet bodů jako Vladislav Kunc. Nula. V šesté jízdě přitom naznačoval vyšší ambice. Dvě kola jezdil druhý za Heinzem Göldim, než oba podlehli útokům Grahama Halsalla a Sebastiana Gegenbauera.
V rozjížďce s číslem deset pak už Jiří Petrásek bodoval s plnou parádou. Po vylétnutí pásky se ujal vedení, o nějž jej René Stellingwerf připravil až ve třetím okruhu. Slabě obsazená čtrnáctá jízda pak už lepšícímu se Jiřímu Petráskovi konečně přinesla vítězství.
To si plnými doušky užíval Antonín Klatovský, který válcoval jednoho soupeře za druhým. V rozjížďce s číslem devět přibrzdil v rozletu hned dva nebezpečné konkurenty, Sebastiana Gegenbauera a Josefa Šišku. Dokázal znovu triumfovat ve stylu start – cíl.
Josef Šiška se na úvod zbavil německého zámečníka, jemuž média našich západních sousedů přiřkla predikát objevu sezóny. Nicméně Sebastian Gegenbauer se nevzdal a zaskočil našeho borce náhlým útokem druhou zatáčkou předposledního kola.
Když pak Antonín Klatovský neméně hladce vyhrál také třináctou jízdu, měl už celkový triumf prakticky na dosah ruky. Prakticky stejně suverénně si počínal také jeho 
mladší bratr Jan. V rozjížďce s číslem jedenáct v první zatáčce mistrovsky podjel Johnnyho Tuinstru. Právě tady se začal naplňovat osud Grahama Halsalla. Třetí místo ještě nemuselo znamenat žádnou ztrátu. Když ovšem Angličan v další sérii nebodoval, mohl na stupně vítězů zapomenout.
Jan Klatovský však na ně měl namířeno už dávno. A na samém konci čtvrté série udělal další z rozhodujících kroků. I když na pohyb pásky reagoval nejrychleji Dmitrij Čačin, z prvního oblouku vyjel v čele právě Jan Klatovský. Důležité bylo také to, že Sebastian Gegenbauer za celá čtyři kola neopustil místo za zády našeho závodníka.
Pády rozhodly bitvu o stupně vítězů
Zatímco oba Klatovští jeli víceméně svůj vlastní závod, o nejnižší stupínek vítězů stále hořela urputná bitva. V patnácté jízdě v ní řekl rozhodné slovo Josef Šiška. Ve druhé zatáčce podjel vedoucího Johnnyho Tuinstru a svým triumfem nastolil vyrovnaný status quo. Devět bodů neměli totiž pouze oni dva, nýbrž také Sebastian Gegenbauer a René Stellingwerf.
Ještě před tím, než se v otázce třetího místa mohlo cokoliv dalšího rozhodnout, znali jsme celkového vítěze. Antonín Klatovský totiž s obrovským náskokem triumfoval v rozjížďce s číslem sedmnáct, aby tak podtrhl svůj patnáctibodový účet.
Vzápětí šel do akce Josef Šiška. K zelenému věnci by potřeboval nejlépe tři body za vítězství. Avšak za soupeře měl především Jana Klatovského. Ten také rychle odstartoval a záhy všem ukázal výfuk. Strkanice Josefa Šišky s Robertem Greisselem však skončila děsivým pádem, do něhož se zapletl i Jiří Petrásek.
„Viděl jsem, že půjdou,“ líčil později inkriminované okamžiky. „Myslel jsem si, že je ještě stačím stihnout na venku.“ Záměr se bohužel nepovedl a Jiří Petrásek shodou okolností doplatil na kolizi nejvíc. Zatímco Josef Šiška incident odskákal dolámaným motocyklem a Robert Greissel diskvalifikací, Jiří Petrásek musel na sešití třech tržných ran na nohou.
Na repete si Josef Šiška vypůjčil motocykl od Antonína Klatovského. Nejenže Jana Klatovského, jenž dalším triumfem potvrdil své druhé místo, ale navíc upadl. „Jiný řidítka a rám, to mě rozhodilo,“ reagoval táborský závodník omluvou na mrazivé pohledy z depa Klabo Teamu, kde už začínali tušit neplánovanou noční šichtu.
V bitvě o třetí příčku tak zbyli jen tři účastníci. A rozpis závodu je shodou okolností svedl na start rozjížďky s číslem devatenáct. Bylo jasné, že kdo skončí lépe, doprovodí oba Klatovské na pódium. Start vyšel nejlépe Johnny Tuinstrovi. Ovšem v prvním oblouku se do vedení probil Sebastian Gegenbauer. Před svého krajana se dostal i René Stellingwerf, jenže na útok na vedoucího Němce nemohlo být kvůli jeho náskoku ani pomyšlení.
René Stellingwerf ke všemu ještě přišel o dva body a to kuriózním způsobem. Upadl pár metrů před šachovnicovou vlajkou. A než posbíral sebe a motocykl, aby zachránil alespoň nějaké body, Johnny Tuinstra jej už dávno minul. Na třetí příčku stupňů vítězů tím pádem putoval Sebastian Gegenbauer.
Hlasy z depa
„Jelo se mi dobře, akorát ta motorka,“ říkal Antonín Klatovský v depu po závodech se starostmi o motocykl, s nímž Josef Šiška upadl. „Z toho jsem naštvanej jako sviňa. Celou noc máme co dělat.“ A jak vnímá upevnění svého vedení v seriálu Golden Spike? „Hodnotím to dobře,“ svěřil se. „Jiným to tak nešlo. A motorka se opraví a zejtra to bude lepší. Je to tak, jak to je. Není to jen o závodění, ale taky o stresu v tom koloběhu. Musíš to prostě dělat s láskou, ne pro peníze.“
„Dnes to bylo super,“ zářil cestou ze stupňů vítězů Jan Klatovský. „Byla to paráda. Motorka fungovala. Nebyl žádnej problém, všechno odsejpalo a šlapalo už od startu. Povedlo se mi udržet druhý místo. Hlavně, že to vyšlo doma.“ Jan Klatovský neopomněl také vyseknout poklonu divišovským organizátorům. „Zasloužili se o dráhu,“ konstatoval. „Dnes napadlo spousta novýho sněhu. Přišli i lidi a závod měl grády. Zejtra bych si chtěl taky dobře zajezdit.“
„Bylo to dobrý,“ nechal se po závodech slyšet Josef Šiška. „Jelo se mi výborně. Neměl jsem šanci trénovat, tak jsem sám překvapenej. Škoda toho pádu. Na půjčený motorce mě to rozhodilo.“ A jak se táborskému jezdci v závodě seriálu Golden Spike závodilo? „Byly to hezký závody,“ řekl. „Led byl rozbitej, ale držel. Bylo to houževnatý a rychlý. Kdyby tak měl člověk čas a peníze. Ale to bohužel není možný.“
„Sere mi to,“ komentoval svůj pád v závěrečné jízdě Jiří Petrásek. „Je to pech, co naděláš?! Co ti mám povídat, jsem rád, že stojím. Špatný to jinak nebylo. Teď jde hlavně o to, abych ohnul levou nohu a mohl zejtra jet.“
„Na hovno se jelo,“ netajil se svým zklamáním Jan Pecina. „Je to špatný, nedaří se a štve mě to. Uvidíme zejtra, ale lepší to asi nebude. Musím to už ale vyladit.“
Golden Spike:
| 1. Antonín Klatovský, CZ |
3 3 3 3 3 |
15 |
| 2. Jan Klatovský, CZ |
3 2 3 3 3 |
14 |
| 3. Sebastian Gegenbauer, D |
3 2 2 2 3 |
12 |
| 4. Johnny Tuinstra, NL |
2 3 2 2 2 |
11 |
| 5. Graham Halsall, GB |
3 3 1 0 3 |
10 |
| 6. René Stellingwerf, NL |
2 2 3 2 1 |
10 |
| 7. Josef Šiška, CZ |
2 3 1 3 F |
9 |
| 8. Robert Greissel, D |
2 2 3 1 X |
8 |
| 9. Heinz Göldi, CH |
1 1 2 0 2 |
6 |
| 10. Markus Skabraut, A |
1 1 1 1 2 |
6 |
| 11. Jiří Petrásek, CZ |
0 0 2 3 F/R |
5 |
| 12. Jan Pecina, CZ |
1 1 0 1 1 |
4 |
| 13. Dmitrij Čaščin, D |
1 1 X 0 1 |
3 |
| 14. Thomas Cavigelli, CH |
0 0 0 2 0 |
2 |
| 15. Claude Gadeyene, F |
0 0 R 1 0 |
1 |
| 16. Jan Klauz, CZ (res) |
0 0 0 |
0 |
| 17. Vladislav Kunc sen., CZ |
0 0 – – – |
0 |
| res Martin Běhal, CZ |
|
DNR |
Pořadí seriálu po čtyřech závodech:
| 1. Antonín Klatovský, CZ |
52 |
| 2. Jan Klatovský, CZ |
43 |
| 3. Rene Stellingwerf, NL |
36 |
| 4. Markus Skabraut, A |
32 |
| 5. Johnny Tuinstra, NL |
29 |
| 6. Sebastian Gegenbauer, D (WC) |
28 |
| 7. Vjačeslav Nikulin, D |
27 |
| 8. Robert Eibl, D |
27 |
| 9. Graham Halsall, GB |
26 |
| 10. Dmitrij Čaščin, D (WC) |
22 |
| 11. Heinz Göldi, CH |
21 |
| 12. Stefan Pletschacher, D |
20 |
| 13. Tommy Flyktman, S |
19 |
| 14. Martin Leitner, A |
15 |
| 15. Thomas Cavigelli, CH |
12 |
| 16. Josef Šiška, CZ (WC) |
9 |
| 17. Philip Weiss, CH (WC) |
8 |
| 18. Claude Gadeyene, F |
8 |
| 19. Robert Greissel, D (WC) |
8 |
| 20. Hans Weber, D (WC) |
6 |
| 21. Jiří Petrásek, CZ (WC) |
5 |
| 22. Sven Holstein, NL (WC) |
4 |
| 23. Jan Pecina, CZ (WC) |
4 |
| 24. Mario Schweiger, A (WC) |
3 |
| 25. Johann Bruckner, A (WC) |
3 |
| 26. Martin Posch, A (WC) |
3 |
| 27. Turli Carigiet, CH (WC) |
2 |
| 28. Josef Kreuzberger, A (WC) |
1 |
| 29. Simon Gartmann, CH (WC) |
0 |
| 30. Vladislav Kunc sen., CZ (WC) |
0 |
| 31. Jan Klauz, CZ (WC) |
0 |
Pozn.: WC – start na divokou kartu
| Vložený závod juniorů:
|
| 1. Martin Posch, A |
1 2 3 3 |
9 |
| 2. Sven Holstein, NL |
0 3 2 3 |
8 |
| 3. Mario Schwaiger, D |
3 1 2 2 |
8 |
| 4. Simon Gartmann, CH |
2 1 1 1 |
5 |
| 5. Vladislav Kunc jun., CZ |
0 X – – |
0 |
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)
„Mladý jsem trénoval už předtím,“ komentoval Zdeněk Schneiderwind svou trenérskou roli. „Teď jsem se k tomu vrátil a chtěl bych to dělat se vším všudy. S Milanem Špinkou se dohodneme, to je bez problémů. Taky kluci to vzali. Sám jsem zvědavej, jak to dopadne na dráze.“ A s čím půjde Zdeněk Schneiderwind do sezóny 2006 jako závodník? „Doufám, že budu závodit,“ odpověděl opatně. „Připravenej jsem o hodně líp než loni.“
