Archiv pro štítek: 2006-7 ROZ Richard Wolff

Richard Wolff: „Sezona byla prostě divná!“

Rokycany – 17. února
Ivan Mauger mu kdysi poradil, aby se nikdy nekoukal dozadu. A aby zapomněl na každý závod, a dobrý či špatný, protože jej příští týden čeká další. Řídí se jeho radou, a tak jen na sklonku roku hodnotí uplynulou sezonu. Ta s letopočtem 2006 mu mnoho příjemných momentů nepřinesla. Nicméně vypořádal se s nepřízní osudu a už nyní pilně pracuje, aby letošní rok byl mnohem lepší. Čtenáři magazínu speedwayA-Z si o tom mohou přečíst hned z prvé ruky, protože Richard Wolff poskytnul magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor. Ti z vás, kteří mu položili své otázky, se mohou těšit také na podepsané autogramkarty.

speedwayA-Z: „Úspěšně organizuješ hokejová střetnutí. Neláká tě třeba organizace ledařského závodu na šroubkách? A nebo plochodrážní funkcionaření?“
Richard Wolff: „To v žádným případě. Ono i ten hokej je těžký dát dohromady. Líbí se mně na tom, že jsme v kontaktu. S klukama se vídáme minimálně jednou tejdně, tak to nemusíš hrotit a sedět na telefonu. Maximálně někomu pošleš smsku nebo zavoláš. A když mě někdo naštve rejpavejma otázkama, řeknu mu, a si to zkusí sám. I manželce jsem jednou říkal, že se na to už vykašlu. Letos už nikoho nepřemlouvám. Hokej je tehdy a tehdy, jdeš, nejdeš, zaplatíš, nezaplatíš. A ono to funguje. Tak jsem to prolomil a baví mě to, i když je to starost navíc. Ale organizovat cokoliv jinýho, to ne. Spíš je to tím, že v zimě máš čas. Takže v sezoně ani náhodou. Na šroubky bych si rád udělal motorku, kdyby byly delší zimy. Motorka se na tom dost ničí, takže by na to byl ideální starej stoják. Představa letošní zimy mě však odrazuje. Napadne čtyřicet cenáků a je to hned pryč. Kdyby mrzlo tři měsíce, budeš se tím zabejvat, ale takhle vůbec. Dokonce jsem měl dlouho připravený kola, ale letos jsem je zul a použil na něco jinýho. A funkcionaření nepřipadá v úvahu v žádným případě. Mám toho hodně. Ten hokej hraju a neoficiálně vzniklo, že jsem kapitán, protože to organizuju. Ale organizace od stolu, to prostě ne.“

speedwayA-Z: „Loni přes zimu jsi vyjednával s Plzní, letos se Slaným. Věříš, že tam budeš mít více příležitostí? Za Olymp ses letos do extraligy moc nedostal, nejel jsi ani dvojice, ani Tomíčkův memoriál…“
Richard Wolff: „Nejedná se o přestup, ale hostování do hlavní soupisky. Nechci, aby se stalo co loni. Extraligu chci jet. Pokud bude všechno klapat, mám na to. Slaný mě oslovoval delší dobu. Teď je to v jednání mezi kluby. Musí se to rozhodnout během krátký doby. Chtěl bych za ně jet. Věřím, že mě na to hostování pustěj‘ (rozhovor se uskutečnil před čtvrtečním potvrzením hostování Richarda Wolffa ve Slaném – pozn. redakce). Mělo by to bejt na určitou dobu, pak nevylučuju, že budu jezdit tři roky za Prahu. Ale bejt na střídačce a chodit se na extraligu dívat není dobrý. Nevím, co za tím loňským rokem bylo, ale mrzí mě to. Měli jsem rozjetej program s HBC fans, ale nechali se zastrašit a dvojici nenahlásili. Byl jsem připravenej a ochotnej jet, ale za každou cenu se vnucovat nebudu. Extraligu přičítám tomu, že mi trenéři nedali důvěru. Byly tréninky. Já na nich většinou používám horší věci, abych nehonil ty špičkový. Když jsem si vzal ty lepší věci, dokázal jsem jezdit na předních pozicích. Je pravda, že Aďa byl často k neporažení. Dnes se extraliga bohužel bez posil jezdit nedá. Jak si je vezme jeden, musí na to druhej odpovědět stejně. Jinak to prostě pro tým bude třetí, čtvrtý místo. Posily jsou znát. Slaný je využívá delší dobu a funguje jim to. Tak ta extraliga byla nastavená.“

speedwayA-Z: „Když ses v první lize vrátil ze Mšena do pražské sestavy, změnil se poměr sil v celé soutěži. Mšeno jste sice dokázali pořádně potrápit až na konci ve Svitavách, ale ve svém mohutném finiši jste Březolupům sebrali druhé místo. Jak jsi to všechno vnímal?“
Richard Wolff: „Už dvě sezony jsme měli jednání se Mšenem. Chtěli, abych jim podpořil řady. Už tenkrát jako junioři jsme jezdili za Mšeno. Dráha mi tam vždycky sedla a mám ji rád. Přišlo mi proto normální jim pomoct do extraligy. Myslím si, že to Mšeno tam patří. Bohužel zasáhla vyšší moc, jak to u mě bejvá. V soupisce byla chyba, byl jsem tam jako host. A oni už měli Aďu a Filipa Šiteru. Bylo logický, že pokud tyhle dva budou nastupovat, nedostanu se tam. Zklamaně jsem musel zavolat panu Kasperovi, že to takhle nejde. Mezitím mě oslovil Zdenda Schneiderwind, jestli nechci jezdit zase za Prahu. Souhlasil jsem. Bylo to lepší, než čekat, jestli mě Mšeno nasadí. Přišlo mi férový pomoct Markétě. Samozřejmě za protislužbu, která se nestala. Vytáhli jsme ligu na druhý místo, což není špatný. I když druhej je bejt druhej. Zazlívat to ale nikomu nemůžeš. Mšeno bylo fakt bez konkurence. Měli jsme na ně až v posledním závodě. To mě mrzí, že jsme to nedotáhli. Byla by to hezká tečka za sezonou. Snažíš se motivovat začínající kluky, že je lepší dojíždět na druhým místě, než bejt třetí a čtvrtý. Mělo to bejt, aby se vyhecovali a dělali body. Sezona fakt byla divná, sám se sebou nejsem spokojenej. Těch bodů bych si přál ještě víc. Ale první liga je vysloveně pomoc Markétě, nedělám z toho jiný závěry. Povedlo se to vytáhnout na druhý místo, ale nešourám se v tom. I když jsem jezdil za Reading, měl jsem vždycky v plánu nějakou první ligu jet. Nebyl problém se tady sklouznout a pomoct týmu. I kdybych jezdil v Rusku, je to pořád stejný. Nastoupit do první ligy mi nedělá problém. Samozřejmě to musí mít úroveň a nesmíš jezdit na ocase.“

speedwayA-Z: „Zdálo se, že tvůj zimní pech pokračuje i v šampionátu jednotlivců. V semifinále v Liberci jsi nepostoupil a do startovní listiny finále se dostal až po zranění Bohumila Brhela. Ani tady se ti ale smůla nevyhnula hlavně s tím vyloučením z úvodní jízdy.“
Richard Wolff: „Ještě k tomu Liberci. Před tím závodem jsem tam někdy v sezoně byl trénovat. Upjal jsem se na jeden motor, že bude fungovat. Vzápětí se vyhnojil. Jak se říká, motor před zadřením jede vždycky dobře. Dnes vím, že jsem nepostoupil, protože jsem nechtěl přeskakovat z motorky na motorku. Nakonec se ukázalo, že ten druhej motor byl v sezoně asi můj nejlepší. A já v tom Liberci na něj nepřeskočil a trápil se s laděním motorky do poslední chvíle. Byl to závod pecháček. S někým se honíš a dva tě předjedou. Nemůžeš to doladit, tak dřeš, dupeš a skončíš ještě čtvrtej. To je něco strašnýho. Takovejhle postup s odřenejma ušima. Je ale lepší vyjet z pozice nefavorita. V Březolupech jsem to měl nalajnovaný, že by to mohlo fungovat. Tou první třikrát opakovanou jízdou se to sesypalo. Start byl hustej. Strkali jsme do sebe a Honza Jaroš si o mě rozbil držku. Jen Aďa byl ten den hodně rychlej. Dojet tuhle jízdu na dva body by bylo dobře. Když jseš vyloučenej, ztratíš motivaci. Mistrák se jede na titul. Budiž ještě druhý a třetí místo, ale pak už to můžeš smazat celý. Vleklo se to celý ty závody. Ještě jsem se hecnul a podařilo se mi body sbírat. Byly dobrý jízdy, ale víš, že ty body chyběj‘. Ztráta motivace stála za tím, že jsem ve finále nebyl. Dojet tu první jízdu na dva body, závod byl úplně jinej. Ale to je to kdyby. Vyloučení bylo sporný. Čekalo se po pádu na Martina Málka. Jedno osudný přemazání řetězu a mistrák byl nenávratně v čudu.“

speedwayA-Z: „Loni jsi jel dvě Zlaté přilby, jak v Žarnovici, tak v Pardubicích. Co to pro tebe znamená a jak na tyhle závody vzpomínáš?“
Richard Wolff: „Samozřejmě je to vždycky pocta. Bez váhání říkám vždycky na pozvání ano. Je to sice volnej závod, ale je to lákavý a vidina vyhrát přilbu tě žene dopředu. Zlatá přilba v Žarnovici byla dobrá. Měl jsem to dobře rozjetý, ale je tam semifinálová jízda. Byl jsem v ní třetí o čtvrt předního kola za druhým. Půl kola a předjel bych ho. Opravu jsem pak nějak absolutně nezvlád. Byl jsem přesvědčenej, že do finále půjdu. Předtím jsem jezdil druhej, to by tomu odpovídalo, ale byla tam tahle jízda. Ve finále bych na chvostu nejezdil. V opravě jsem chytil brutální los dráhy, co mě nevyhovovala. To mě fakt mrzí, rozhodně jsem nebyl pomalej. Byl jsem spokojenej s nastavením motorky. Odměna by byla hezkej výsledek ve finále. V globále je to však výsledek strašnej na to, jak to vypadalo zezačátku a kolik jsem měl bodů. Fakt jsem byl hodně zklamanej. O druhý přilbě bych se radši nebavil. Projel jsem ji na techniku. Už byl konec sezony a já měl jen dva motory. Jeden jsem při Přilbě zadřel a musel to odjet na jedný motorce. Připadal jsem si na ručník. Nazval bych to až ostudou. Bohužel se s tím nedalo nic udělat. Nejelo to, kdybych se rozkrájel. Lepší by to nebylo. Spousta lidí říkala, že to mám dobrý, že jsem nasazenej. Mně přijde lepší si to vyjet a postoupit dál. Ne jet domů dřív, než začneš závodit.“

speedwayA-Z: „Když na sklonku roku 2005 BSI koupila Reading, přišel jsi o angažmá v Premier League. Pracuješ na nějakém novém, nebo se zase soustředíš pouze na kontinentální závody jako loni?“
Richard Wolff: „S tím Readingem mě to mrzelo. Poprvé v Anglii mi slíbili další sezonu. Že budou stavět tým na Simoákovi, Appletonovi a mně. Jedeš v klidu domů, pouštíš to z hlavy a okolo Vánoc je to pak taková podpásovka. Výsledky za Reading byly zpočátku rozpačitý, ale byly i dobrý závody. Ty si tam pamatujou dýl a připadá mi, že mnohem dýl než u nás. Vztah s plochodrážní šéfovou byl bez problémů. Už loni jsem měl vidinu, že když nebude Reading, nebudu se tam hnát za každou cenu. Čekal jsem špunta a neměl vyřešený bydlení. Chtěl jsem si víc zazávodit v Evropě a nebral jsem to tak, že by mi to vadilo. Chtěl jsem to vrátit i fanouškům a sponzorům. A kvůli těm zraněním bych Anglii určitě nestih‘. V Anglii bych jel rád. Letos jsem měl jeden, dva týmy, kam bych chtěl. Cpát se tam však nebudu. Třeba to vypadá divně, ale já si chci klub vybrat. Ne, že mi zavolá tým, kde se mi nelíbí, nehodí a jezdí se blbej den a já tam samozřejmě pojedu.“

speedwayA-Z: „V loňské sezoně jsi na poslední chvíli podepsal druhou polskou ligu pro Pilu. Nakonec jsi však za ni neodjel jediný závod. Proč?“
Richard Wolff: „Bylo to na poslední chvíli. Průser byl, že jsem jednal se třema klubama a jednání se protahovaly. Je vidět, že je to Polsko. Na všechno dost času. Všechno bylo nafouklý. A když přišly kontrakty, bylo v nich všechno jinak. Nakonec jsem podepsal Pilu. Měl jsem už volnej závod v Holandsku a Poláci mi na to nechtěli přistoupit. Naštěstí jsem byl v Holandsku omluvenej a pochopenej. Jenže jsem měl zdravotní problémy. Poláci mi řekli, že musím přijet. Snažil jsem se jim to vysvětlit, ale oni, že jestli nepřijedu, nebudu jezdit vůbec. Šéf i trenér věděli, že nepřijedu a při závodech dělali na stadionu, že na mě čekaj‘ A že jsem se neomluvil. Nedokázali pochopit nic. Abych pravdu řek‘, zavolal jsem jim ještě jednou. Vysvětlil jsem situaci znovu a navrhnul, že jsem ochotnej přijet na další závody. Ale oni, že ne. Pak jsem jednal s Rawiczí, ale nedohodli jsme se na podmínkách. Takže jsem se ve druhý polský lize neobjevil. Letos doufám, že dohoda s Prahou platí, že mě uvolněj‘ na lepší závody. Ne jako letos, kdy jsem rád jezdil první ligu a nakonec mě nepustili. Líbil se mi výrok Nedvěda o slovu chlapa, přes který nejede vlak. Doufám, že to takhle bude. Rád za Prahu pojedu, budu se snažit dělat co nejvíc bodů. Ale pokud si seženu jiný závody, pojedu radši na ně.“

speedwayA-Z: „Loni ses opět objevoval na dlouhých drahách. Co tě k návratu do sedla dlouhodrážního motocyklu přivedlo? A budeš pokračovat i dál?“
Richard Wolff: „Motivovala mě k tomu jedna věc. Když jseš v Anglii, stíhat se to nedá. Reading závodil v pondělí a trávy jsou soboty a neděle. A tak to vyplynulo, že jsem byl v Evropě. Mám to tak nalajnovaný i na letošek. Budu kombinovat dlouhou a trávu s krátkou. Loni jsem odjel pár dobře obsazenejch závodů. Chytlo mě to a chci se na to připravit nejlíp ze všech sezon. Rád bych koupil novou motorku, ale zatím nemám potřebné finance. Ten můj veterán nejde jezdit normálně, natož na něm závodit. Postavím to na nový motorce, snad se ty výsledky pak zlepšej‘. Barth a Riss na mě na nástupu koukali, jak kdybych si splet‘ termínovku a vyrazil někam na Oldies. I vedle Káči si v depu připadám blbě. On je vybavenej jako tovární jezdec a já vypadám úplně jinak. Motorku jsem sice loni faceliftoval, ale pořád je to starej kus. Chtěl bych se tomu rozhodně věnovat víc. Dlouhá šla dopředu a všichni do toho sypou hodně peněz. Moje motorka sice nebude konkurenceschopná Barthům a Rissům, ale už si zazávodím. A vím, že mně nic neupadne.“

speedwayA-Z: „V mistrovství světa na dlouhé dráze jsi z Mulmshornu postoupil jako náhradník do semifinále v Pfarrkirchenu. Startoval jsi i v evropském semifinále v Bielefeldu. Jak na své reprezentační účinkování vzpomínáš?“
Richard Wolff: „Na Mulmshorn ve spojení s poruchou auta. Tak ne moc dobře. Čtrnáct dnů jsem kontaktoval mechanika, co mi repasuje auto. Říkám, že tam něco klape. On ale dvakrát neměl čas. Cestou z Mulmshornu během jízdy říkám Jirkovi, že něco cvaká v motoru. O pět set kiláků dál cvakání přešlo v bouchání, hulení z vejfuku a následný nenastartování u pumpy. Střihlo se rozvodové kolo, hly se rozvody a potkalo se to. Tenhle motor je dost žádanej a já sháněl klikovku měsíc a půl. Za přispění Karla se mi to nakonec povedlo. Ale dva měsíce jsem byl bez auta. To bylo strašný období, když si půjčuješ dodávku. Bydlel jsem mimo Prahu, takže jsem si taky užil dojíždění. Ale užil jsem si taky motorku. Na půjčeným Harley Davidssonovi se jezdí opravdu dobře. Jednu chvíli to bylo jediný moje dopravní vozidlo. Všechno špatný je k něčemu dobrý (smích). Jsem rád, že mi tu dodávku měl, kdo půjčit, ale často jsem si ji musel předtím vyložit. Většinou jsem si ji vyzvedával v pátek. Představ si, že pro auto jezdíš pětadvacet kiláků mimo Prahu a v pondělí ho musíš zase vrátit. To není sranda. Nikomu to nepřeju. V závodě jsem se s přibývajícíma jízdama na dráze, ač nebyla dobrá, srovnával. Relativně se mi to líbilo. A závodil bych dál. Klidně bych poslední jízdou začínal a bylo by to lepší. Vystrkoval jsem růžky na dobrý protivníky. Vodil jsem Tebbeho. Dal mu po startu loktík a vozil ho na prkna. Ve druhé zatáčce mi ale naložil dvakrát tolik. A ukázal, že na dlouhý musíš ještě tvrdějc. V béčku jsem zkazil start. Moh‘ jsem bejt vejš. Myslím, že šlo postoupit přímo. Z prvního náhradníka jsem byl zklamanej. Semifinále bylo průšvihová věc. Jel jsem to s chřipkou a fakt mi nebylo dobře. Neměl jsem léky a zachraňoval mě Pavel Fišer, co mi dával medikamenty. Celej den chcalo. Nevíš, jestli trénink bude, všude byly potoky vody. Říkali jsme, že ani závody nemůžou bejt, chcalo ještě hodinu před začátkem. Chřipka se na mně podepsala. Na dlouhý je to znát. Chyběla síla. Na krátký to doženeš, ale tady ne. Pfarrkirchen je ale pěkná dráha, tak jsem se i s tou chřipkou hezky povozil. A Bielefeld vůbec. Neznám nikoho z Čechů, komu to tam sedí. Je to atypická dráha, ne tvarem, ale povrchem. I když vypadá tvrdě, nejde zatočit. Nevím fakt, jak to ject. S Pavlem jsme se motali vzadu. No comment. Řek‘ bych, že je to za trest. Nikde ty trávy nejsou optimální, ale Bielefeld mi nesedí.“

speedwayA-Z: „A co mistrovství republiky v Mariánských Lázních? Těch defektů jsi musel hodně želet.“
Richard Wolff: „Na Mariánky jsem se těšil, ale prozíravě si vzal s sebou dva motory. Jsou takový defekty, o kterých nevíš. Ne, že by motorka nebyla připravená dobře. Je to stářím motorky. Trénink byl dobrej, první jízda taky. pak říkám, že je to divný, protože motor netáhne, pojďme s převodem nahoru. Dojel jsem a zjistili jsme prasklou gumu sání. Vyměnili jsme ji, ale problémy setrvávaly. Netáhlo to, ale Mariánky nejsou hluboký, takže mě to strkalo dopředu. Najednou se to zastavilo. Zadřel jsem. A začal hroznej sprint vyměňování motoru. Stěží jsem si stačil měnit rukavice a brát brejle. Pomáhal nám i Michal Stárek, abychom stíhali. Motorka se zkompletovala. Dojel jsem jízdu, přivez‘ body a říkám Michalovi, že to netáhne, a že se mi to nelíbí. On tomu nevěřil, ale na další jízdě jsem to zadřel. A zase přes celej staďák pěškobusem. Už nebylo, co měnit. A tak mi hrozně pomoh‘ Pavel Ondrašík. Půjčil mi motorku a já vyhrál béčko. Vesměs se mi jelo dobře. Vodil jsem Jardu Ptáka a Nynke. Nebejt problémů, nebyl jsem až sedmej, ale moh‘ jsem zametat někde mezi Zdendou a Pavlem. Bohužel technika zradila. S těma problémama to byl heroickej výkon.“

Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:

Radim: „Richarde, moje pomalu tradiční otázka. Přemýšlíte také o postupu do seriálu GP? Přeji pevné zdraví Vám i Vaší rodince a hodně úspěchů do dalších sezon.“
Richard Wolff: „Bylo by krásný se mezi ně dostat. Jelikož z kontroláku už postoupit není možný, je to nereálný. Díky za dotaz, prioritou je samozřejmě zdraví moje i mejch blízkejch, i když si to moc lidí neuvědomuje. Když nejde o život, jde o hovno. A když je člověk nemocnej, uvědomí si, že by dal, co nemá.“

Martin: „Ahoj Richarde. Chci Ti popřát úspěšnou sezonu a zeptat se, za jaký tým pojedeš extraligu a jaké cíle máš v jednotlivcích? A jestli pojedeš i dlouhou? Přeji hodně štěstí a a Ti to jezdí.“
Richard Wolff: „Ta extraliga není momentálně jasná. Buď Olymp nebo Slaný. Cíle jsou stejný. Pomoct týmu k titulu. O šampionátu jednotlivců co si budeme povídat? Ty nejvyšší! Druhý a třetí místa v mistráku neberu. A jak jsme psali, dlouhou pojedu. A chci se na ni soustředit a víc zainvestovat. Není jednoduchý jet mistrovství světa a Evropy, kde kluci maj‘ víc závodů. Já na ně přijedu a jsou to třeba mý první závody na dlouhý a trávě v sezoně. Dokonce se povedlo na rozjezd po zimě po pětiměsíční pauze bez motorky rovnou do ME na trávě. Není to nic příjemnýho ani dobrýho. Chtěl bych si sehnat volný závody a jet je před MS a ME.“

Kiril Janačkov: „Dobrý den. Pár otázek, prosím: Kde všude letos pojedete? Jaké jsou Vaše ideální představy v tomto směru? Např. Anglie? Jezdil jste za Reading v Premier League – jaké máte ambice v zahraničních ligách? Popíšete-li i přípravu motorek před sezonou, má zvědavost bude ještě o něco víc uspokojená. Děkuji za odpovědí a přeji hodně startů a úspěchů.“
Richard Wolff: „Polskou ligu za Markétu, to je jasný, to nejde jinak. O český lize jsme se už bavili a všechno ostatní je v jednání. Do Anglie teď ne, chci jezdit tady a věnovat se i tý dlouhý. Ideální představa, pokud závodíte v Anglii, není to slučitelný s dlouhou a trávou. Musel byste mít dvě dodávky a tým. A to nemám. Anglii se nebráním. Kdyby v sezoně přišla dobrá nabídka, ale neberu všechno. Na motorkách se pracuje. V tuhle chvíli je hotový nemám. Jednu budu stavět úplně novou, ostatní repasovat. Budu stavět novou motorku na dlouhou. Chci zkoušet nový rámy. Neoficiálně jsem se stal testovacím jezdcem LZ trading. S šéfikem Alanem Zubrem budeme testovat spoustu novejch a starších věcí, takže budu mít na motorkách spoustu vychytávek. Budu používat taky dvoje barevný rozlišení, černostříbrný a černočervený.“

Michal Jirka: „Dobrý den, blahopřeju ke všem úspěchům a zajímalo by mě, co považujete za největší úspěch v kariéře? Děkuji za odpověď.“
Richard Wolff: „Vždycky to jde vzestupnou řadou. Když jseš mladej, titul v juniorech je výsledek. Nechci tady vyzvedávat přímo konkrétní závody. Třeba účast ve finále kontinentu ve Wroclawi nebyla špatná, ale teď bych udělal zase všechno jinak. Stejně ve finále mistrovství Evropy v Holstedu. Připravenej jsem byl dobře, ale stoprocentní příprava nestačí. Musíš bejt na 120 procent. Těch dvacet procent navíc tě ještě někam posune. Když jsem byl v devadesátým sedmým v Austrálii, Ivan Mauger mi řek‘, že se nemám koukat dozadu. Ale zapomenout dobrej i špatnej závod, protože příští tejden je další. Po sezoně si řeknu, zda jsem spokojenej. S touhle nejsem, ale nová začíná. Udělám všechno, aby výsledky byly co nejlepší. Někdy třeba nestojíš na bedně, dereš se dopředu, bojuješ a jseš pátej. Je hezký vyhrávat, ale je lepší mít dobrej pocit, že závody byly dobrý. I pro diváky, aby chodili a bavilo jej to. Samozřejmě vyhrávat, ale zároveň bavit lidi.“

Richard Wolff děkuje:
„Samozřejmě bych chtěl poděkovat rodičům, protože mi v sezoně pomohli a koupili nějaký věci na plochou. Za to díky extra. A taky tátovi za půjčování Harleye. Manželce Kristýně za uličníka Sebastiana. Potom Jirkovi, že se mnou strávil sezonu. Občas asistoval a pomoh‘ Láďa. Díky Arturovi za půjčování dodávky v nejvyšší krizi. A special thanks Honzovi za sponzoring (smích).“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Zeptejte se: Richarda Wolffa

Praha – 9. února
Razantně se vypořádal se všemi ranami, které mu osud uštědřil v předloňské sezoně. A opět dokázal, že má závodnické srdce na správném místě. V šampionátu republiky jednotlivců mu vzala životní výsledek krutá diskvalifikace za diskutabilní dvě minuty. Pražská Markéta zase pod jeho vedením připravila Březolupy o prvoligové stříbro a v závěrečném klání dokonce otřásla mšenskou suverenitou. Vrátil se k dlouhým oválům a dostal se až do světového semifinále. A v dubnu se stal otcem. Pražský závodník Richard Wolff bude dalším závodníkem, s nímž magazín speedwayA-Z přinese exkluzivní rozhovor. Také nyní u toho můžete být prostřednictvím svých otázek také vy. Odměnou se vám samozřejmě stane podepsaná fotografie.

V myšlenkách Richarda Wolffa je samozřejmě zítřejší hokejové utkání proti výběru Pneu K.A.L.T. v pražské T-Mobile aréně. „Speciálně jsem kvůli tomu tenhle tejden podstoupil jeden trénink,“ svěřil se. „Kolíňáci už volali, protože se obávali, že naše sestava bude nadupaná. Ale ne, bude to stejný. Vycházíme z naší sestavy, to musí pochopit hlavně lidi, co za nás hráli v Kolíně, že v Praze nebudou. Jediná malá posila je brácha Břízy, gólmana Sparty. Pomáhal nám organizovat tenhle noblesní mač. Jsem rád, že Kolíňáci přijedou na takovej stadión. Utkání by mělo mít velkou úroveň. Nepodcenili jsme nic, bude tam i profesionální rozhodčí.“

Nicméně kvapem se blíží také plochodrážní sezona. A v kuloárech se proslýchá cosi o hostování v jiném extraligovém týmu… „V Praze mi to povolili,“ komentuje toto téma Richard Wolff. „Ale bavit se o tom budu, až to budu mít z druhý strany na papíře. Měl jsem taky malý jednání s Rawiczí. Volali mě i z jinýho klubu. Ale z Prahy mě do jinýho týmu ve druhý polský lize stejně nepustí.“

Své dotazy na Richarda Wolffa vkládejte od této chvíle prostřednictvím vloženého komentáře k tomuto článku. Máte na to přesně týden, protože uzávěrka proběhne v pátek 16. února úderem 21. hodiny. Chcete-li získat podepsanou fotografii, nezapomeňte nám sdělit svou poštovní adresu. Všechny ostatní podmínky vaší účasti na rozhovoru zůstávají stejné jako v případě předchozích autogramiád.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)