Kutná Hora – 27. ledna
Jeho rekord třech titulů mistra republiky juniorů ještě nikdo nedokázal překonat. Po přechodu o věkovou kategorii výše však podobná zlatá žeň nepokračovala geometrickou řadou. A de facto zahrnovala pouze primát v extralize. Přesto však do nové sezóny vstupuje s vysokými ambicemi. Rád by do třetice dotáhl vedení ve finálové jízdě individuálního šampionátu až k cílové vlajce. Netají se ambicemi po triumfech ve dvojicích, extralize a dokonce i na dlouhé dráze. O tom se ostatně můžete přesvědčit sami, protože Josef Franc je dalším v řadě českých závodníků zpovídaných exkluzivně magazínem speedwayA-Z. Také on našim čtenářům, kteří mu položili svou otázku, podepsal svoji fotografii.
speedwayA-Z: „Loni jsi v Čechách hodně laboroval s technikou. Bylo to způsobeno tvým přechodem na motory GM také v kontinentálních závodech?“
Josef Franc: „V Anglii jezdím GM už od druhý sezóny v Berwicku v roce 2003. Po hodně dobrých zkušenostech jsem u toho zůstal doteď. Když byla šance vyzkoušet GM i v Evropě, šel jsem do toho. Poprvé jsem ho měl na jedný jízdě při Grand Prix v Praze 2003 a druhej den na finále dvojic v Březolupech. A s Ríšou jsme byli hned třetí. To byly první zkušenosti s GM v Evropě. Loni bylo GM od Tondy Kaspera vždycky při tréninku bomba. Dokázal jsem naměřit všem už od startu. Jenže druhej den při extralize to přestalo fungovat. Do další extraligy byl motor rozdělanej a upravenej podle Tondy. Vždycky jsem se vracel den před extraligou, abych moh‘ trénovat. A motor letěl, ale při extralize to opět nefungovalo. Jelo to v Pardubicích, kdy Tonda udělal GM podle Tondy Švába. Tam jsem byl spokojenej a líbilo se mi to. Ale na další extraligy to stálo za starou bačkoru. Tak jsem do vzal do Anglie. Vyměnili vačku a něco upravili. Zajel jsem na tom dobrej závod v Somersetu, ale tady to zase nefungovalo. Po velký ostudě, jako třeba v Plzni, kdy jsem měl nula bodů, jsem si řek‘ dost. A že je tady něco hodně špatně. Požádal jsem Bogase, jestli by mně něco nepůjčil. Měl jsem k dispozici jeho motor, nový typ Jawy. A do rezervy jsem si půjčil Jawu od Tondy Švába. Dá se říct, že to byla nádhera. Po několika letech jsem se zase svez‘. Letos jsem domluvenej s Bogasem. Jestli začne dělat motory, spolupracovali bychom. Vím, že na prvním místě pro něho bude určitě Adrian, takže to záleží na Bogasově zdravotním stavu. Jestli to dobře dopadne, mám na devadesát procent domluvenou podporu od Jawy. S jejich novým typem mám dobrý zkušenosti. Chtěl bych ho ve spolupráci s Bohoušem jezdit u nás i v Anglii.“
speedwayA-Z: „Už dvakrát jsi vedl finálovou jízdu šampionátu jednotlivců. Ale v obou případech jsi nakonec protnul metu až jako druhý. Co v tvých pocitech převažuje? Radost z životních výsledků či zklamání ze ztráty titulu? A co do třetice?“
Josef Franc: „Myslím si, že spíš zklamání. Když už člověk má titul na dosah a je to v jeho rukách a potom udělá chyby, je tam toho zklamání prostě hodně. Ve Mšeně jsem předloni hodně komunikoval se Zdeňkem Schneiderwindem. Nedám na něj dopustit. Člověk se snaží rozebírat momenty s někým, komu může věřit. Taky motorky byly připravený dobře. Ale ve Mšeně jsem do finále nastupoval s prasklým zadečkem, na což jsme přišli až po jízdě. Věděl jsem, že Lukáš je v tom tvrdým rychlej a nechtěl jsem to šudlat. V nájezdu do druhý zatáčky jsem se tak snažil v materiálu nabrat rychlost. Ale měl jsem minimálně ještě jedno kolo počkat. Když jseš ale první ve finále, zapomeneš na plán. Snažíš se maximum, až to dokážeš překombinovat. V Březolupech to šlo podle stejnýho scénáře. Akorát jsem po zkušenostech z extraligy ve Slaném věděl, že mám od Bogase dobrej motor. Hodně jsem si na něm věřil. Zkazil jsem jen jednu jízdu, kdy jsem dojel poslední. Adrian byl ten den nechytatelnej. Vyvez‘ mě do venku a já dojel poslední. Ale do finále jsem se dostal. Odstartoval jsem, jenže Adrian byl na koni. Byl jsem naštvanej. Ne z pocitu, že mě někdo předjel, ale třeba kvůli tátovi. Věděl jsem, že mám na to vyhrát. A do třetice? Všeho dobrýho! Letos mám v plánu 
zkusit vyhrát. Bude to o to těžší, že s Bogasem už bude třeba komunikovat víc závodníků a my už nebudeme mít ten bonus. Víc se bude rozhodovat na dráze. Kdybych dojel druhej, nevím, co bych dělal. Ten, kdo je druhej, je vlastně první poraženej. A to je horší než třeba osmý místo.“
speedwayA-Z: „Za favority jste byli pokládáni také v mistrovství republiky dvojic. Jenže Luboš Tomíček se zranil a vypadl vám z týmu. Potom jste s Pavlem Ondrašíkem nakonec nepostoupili do finálové skupiny…“
Josef Franc: „Na začátku sezóny mně bylo řečeno, že jsem jeden z hlavních závodníků Olympu pro extraligu a dvojice. Bohužel moje závodní výsledky nebyly nic extra. Měl jsem dost nabídek jít do soukromejch dvojic. Trenéři mi to prostě zakázali s tím, že budu v prvním týmu. Byl jsem dost zklamanej, že jsem nemoh‘ jet, za koho jsem chtěl. Ale nestaral jsem se o to. Pak jsem zjistil, že jedu s Pavlem. To by mně nevadilo, ale myslím, že vedení Olympu se mnou zametlo. A nebylo to poprvé. Letos se už rýsujou nějaký nabídky a myslím, že pojedu, s kým budu chtít já. Hlavně nastoupím s někým, s kým můžu vyhrát. Od mejch juniorskejch titulů by už chtělo zase něco šoupnout do vitríny.“
speedwayA-Z: „Po fatálním vyřazení ze Zlaté přilby přišel Tomíčkův memoriál. Poprvé po třech letech se na počet vítěze hrála česká hymna. Triumf ti asi musel dát hojivou náplast na duši, že?“
Josef Franc: „Byla to bomba. Snažil jsem se ukázat něco už na Zlatý přilbě. Počasí bylo obzvláš vypečený. Klasicky po dobrý sobotní jízdě se mi neděle nepovedla. V rozhodující rozjížďce mi prasknul řetěz z třetího místa. Stačilo jen dojet, postoupit a jen si dolaďovat motorku. Prasklej primár, to se stává. S brekem jsme naložili motorky a koukali se na dobrý závody. Ale hezky jsme se vyspali, připravili všechno na druhej den a při Tomíčkově memoriálu natrhli všem prdel. I když startovka nebyla tak hvězdná, byli v ní jezdci, co s nima člověk musí závodit. Škoda, že se do finále nedostal Adrian. Na to jsem se těšil. Chtěl jsem ho sundat, což se mi z výjezdu v Březolupech nepovedlo. Ale jen lehce, aby se od prken jen odrazil a moh‘ pokračovat. Trošku mi vadilo, že úvodní rozjížďky jsem jezdil na vodě. Dráha na Markétě není na předjíždění normálně, natož po úpravě. Motorka ale jela jako o život. A jsem rád, že jsem zapsanej do Memoriálu jako vítěz. Byla to záplata z toho mistráku.“
speedwayA-Z: „A teď přichází trošku ošemetnější otázka. Extraliga. V čem je chyba, že se pražským favoritům nedaří? Motají se v barážovém pásmu, ale pak přijde závod jako naposledy ve Slaném?“
Josef Franc: „Záleží třeba na tom, kolik cizinců může jet extraligu. Zásadou Olympu bylo jet 
jen s českejma závodníkama. Po zranění několika leaderů došlo k tomu, že není, po kom šáhnout. Konkrétně mně se nedařilo. Nikdy jsme žádnej závod nezahazovali. Snažíme se pomáhat si a u nás je komunikace mezi jezdci nejlepší. Občas dělaj‘ chyby manažeři. Nejlepší kouč byl Tonda Kasper, protože jako bejvalej závodník měl přehled. Bohužel technika nefungovala všem. Nakonec jsme si řekli, že už se musí začít dařit. Povedlo se to ve Slaným, i když tam byl cizinec. Ale Tomasz Gapinski absolutně ten závod nerozhod‘. Jeli jsme v pohodě. A když se začne dařit, stresy jsou stranou a člověk je uvolněnej. Když se ti nedaří a začne tě měřit mladší generace, asi každej ví, o čem mluvím. Avšak jednou je člověk nahoře, jednou dole. Myslím si, že letos budeme hodně šlapat a bojovat o titul. Že to bude jako v tom Slaným. Nechceme bejt druhý, třetí nebo dokonce čtvrtý. Chceme vyhrávat. Čóro móro ale bude, že na Markétě je novej povrch. Navezli dvacet, třicet čísel a je to jeden z takovejch těch novejch materiálů. Uvidíme, jak si s tím poradí při přípravě dráhy. A jestli zůstane výhoda domácího prostředí. Už to nebude takový tvrdý a prašný, ale hlubinka.“
speedwayA-Z: „Hovoříme-li o extralize, jak hodnotíš změny pravidel? Soutěž se rozšířila na pět celků, není kam sestoupit a za juniora může jezdit výhradně junior.“
Josef Franc: „Jedna z výhod je, že Olymp může třeba stát na dráze, kde nám to nejde. Ale třeba nás tam zase pošlou dvakrát (smích). Nevím, jestli je ale výhodou, že tým může mít svůj 
závod v jakejkoliv den. Byli jsme zvyklí na středy. Dost dobrej nápad pro Olymp byl jezdit v úterý, kdy jsou dobrý závodníci ve Švédsku. Jinak mě pravidla nezajímaj‘. Pro mě je důležitý, že tam je páska a někde se rozsvítí zelený světlo.“
speedwayA-Z: „V mistrovství Evropy jsi celkem hladce postoupil do semifinále. Tam ovšem přišla konečná. Co se v těch závodech dělo?“
Josef Franc: „Lvov byl hezkej výlet na východ. Nikdy jsem tam nebyl a tak jsem nabral spousta zkušeností. Hezkej polorozpadlej stadión s rozpadlým hotelem naproti. Bylo to jak v pěkným komunistickým filmu. Všude samý průkazy a úplatky, jak to má bejt (smích). O tréninku bylo nádherně. Dráha suchá, tvrdá. Nic takovýho jsem ještě neviděl. Úprava bez větší techniky. Nastavili jsme jen převod. Dělaly se duny a díry, až jsem cejtil, jak se ráfek odráží od země a motor o ní dře. Docela se mi dařilo. Odjel jsem tři jízdy. V tý třetí to zastavili kvůli pádu. Zničehonic přišel černej mrak a závody uplavaly. Ke smůle Tomáše Suchánka se rozhodlo, že se už nepojede. Jedinej jsem hlasoval, aby se to dojelo až do konce. Ale zbytečně. V nájezdech byla voda až ke kolenům. Fyzicky to bylo hodně náročný a na starších závodnících bylo vidět, že měli hlavu na motorce až vzadu. V nájezdu nádech a výdech až ve výjezdu. Taky jsem odpočítával kola hodně pečlivě. Dráhu v Lublani nesnáším. Byl jsem tam dvakrát. Je to sypký a materiál tam nic nedělá. Závody byly špatný. Výborně jel Aleš, Bogas taky. Ale nebudu na to vzpomínat. Na takovej závod se musí zapomenout!“
speedwayA-Z: „Český nároďák poprvé v historii světového poháru vypadl z přímo nasazených celků. Opravdu to bylo ve švédské Malille tak zoufalé?“
Josef Franc: „Rozhodně jsme favority nebyli už na soupisce. Musím říct, že jsme se snažili dělat maximum a všichni měli to nejlepší. Chybu však nemůžeme hledat jen v závodnících. Po organizační stránce mi to přineslo nejhorší zkušenosti jak v komunikaci mezi závodníky, tak v přípravě předem. Někdo jen zavolal, že jseš nominovanej a s manažerem jsme se sešli až tam. Nikdo neřešil, jestli jsi zraněnej nebo jsi třeba cestou boural. Z tahounů se dařilo jen Aďovi. Zvláštní bylo i to, že Bogas v první jízdě vyhrál, ale Ole Olsen volal rozhodčímu z depa, že páska nešla rovnoměrně a rozjížďka se opakovala. Pršelo a závodní podmínky byly špatný. Nejen já, ale celej reprezentační tým by si přál, aby se změnil organizační a komunikační systém. Abychom spolupracovali spolu nejen, jestli máme stejný trička, ale třeba i při ladění. Koukni se třeba na Američany. Každej tam měl svýho mechanika v krásným oblečení. Hancock dovezl čtyři, pět motorek. Vyměňovali si je mezi sebou a manažer tam pořád běhal, o co jde. Ale asi nejsme závodníci takový úrovně, abychom bojovali se světovou špičkou. V tom by však pražským závodníkům moh‘ pomoct Bogas. Letos už víme, že jedeme v Lonigu. Doufám, že trenér začne organizovat přípravu tím směrem, že se tam vybraní reprezentanti budou moct svýzt.“
speedwayA-Z: „VV SPD se od systému národní kvalifikace začal v otázce reprezentační nominace přiklánět k výsledkům loňské sezóny. Rozhoduje finálová účast v dané disciplíně a pořadí v mistrovství republiky. Líbí se ti, že jako vicemistr máš už jisté mistrovství světa?“
Josef Franc: „Je určitě příjemná záležitost, že si člověk bednou z mistráku něco vyjel. Jenže 
páni nahoře dělaj‘ z pravidel guláš. Lukáš Dryml loni přerušil sezónu v polovině a teď se dožaduje místa v mistrovství světa. Podle zápisu z AČR ze 2. prosince mu bylo vyhověno a navíc si má vybírat jako třetí. Myslím, že takhle by to bejt nemělo. V týhle době je víc závodníků, kterejm se to nelíbí. Prostě se v tom dělá pěknej bordel. Ti lidi asi choděj na schůze spát. A my Pražáci tam asi nemáme moc velkou podporu od našich lidí. V národní kvalifikaci budu bojovat o mistrovství Evropy. Chci se dostat někam na mezinárodní úroveň. Ale spíš tě odradí ten systém. Bavili jsme se, proč místo národní kvalifikace nerozhodne všechno mistrovství republiky. A proč se to neřídí jen tím?“
speedwayA-Z: „Stěžejním bodem tvého závodnického programu se opět stala Premier League. Už druhým rokem jsi hájil barvy Newcastle. Jaký to byl pro tebe rok, který ti společně s Jiřím Štanclem přinesl bronz v šampionátu dvojic?“
Josef Franc: „Celkově ta sezóna za Newcastle byla dobrá. Bodoval jsem, i když jsem měl v létě asi měsíc výpadek. Ke konci sezóny jsem se však zase rozjel. A po jezdecký stránce si zase zlepšil average. Sice trošičku, ale chtěl bych v tom pokračovat. Jako tým dopadl Newcastle špatně. Na papíře jsme byli favoriti, co měli bojovat o titul. Bohužel se to nepovedlo. A myslím si, že to nebylo jen chybou závodníků. Chybělo zázemí domácí dráhy. V její přípravě to nefungovalo jako jinde. Měli jsme asi osmnáct rain offů (závodů přeložených kvůli dešti na jiný termín – pozn. redakce). Klub se tím dostal do finančních problémů a od toho se to odvíjelo. Dvojice byly jedinej úspěch, co Newcastle jako tým získal. V tom závodě se dařilo. Jak Jirka, tak já jsme udělali jednu chybičku. Dost mě štvalo, že ta 
moje přišla v boji o finálovou jízdu. Díky ní jsme ztratili šanci bojovat o titul. Jirka dráhu v Glasgow dobře zná, ale mně se tam dřív moc nedařilo. Původně to mělo bejt o několik tejdnů dopředu a já nebyl ani nominovanej. Dostal jsem se tam až po zranění Jamese Grievese. Byl jsem rád, že jsem tam jel a vybojovali třetí místo. Měl jsem šanci jet i Premier League Riders‘ Championship (individuální závod nejlepších jezdců ligy – pozn. redakce). Bylo to na jedný z mých ne moc oblíbených drah v Sheffieldu. Skončil jsem pátej. To docela jde a myslím, že jsem tým reprezentoval slušně. Jel jsem poprvý v Elite League za Belle Vue v Coventry. Povedlo se mně hned první jízdu vyhrát a porazit Nichollse, Bjerreho a Jannira. Pak už si ale kocouři dávali pozor a já nakonec získal pět bodů. Manažer byl docela spokojenej a fanoušci taky. Nějakej Franc přijel do Coventry a hned tam spráskal top ridera britskýho týmu! Letos bych chtěl jet Premier League naposled. A proniknout do Elite League. Nevím, jestli se to povede. Je to dost velkej risk. Nevím ani, jestli to po technický stránce utáhnu. Ale čas je urgentní a musím zjistit, jestli na to po jezdecký stránce mám. Pokud se to nepovede, vrátím se do Premier League a začnu syslit, abych něco vydělal.“
speedwayA-Z: „A nakonec trošku akademická otázka. Neláká tě comeback na dlouhých drahách?“
Josef Franc: „Comeback to nebude. Ale po několika letech bych si chtěl zkusit dlouhou. A jestli vyjde čas, pojedu mistrák v Mariánkách. Bylo by to takový zpestření a třeba bych bojoval i o titul. Plánuju postavit jednu motorku. Nic většího v tom nevidím. Když jsem se o tom zmínil panu Špinkovi, hned mě chtěl cpát do mistrovství světa. Tímhle směrem se nechci řídit. Finančně je to hodně náročný. Je lepší se soustředit jedním směrem, ne dělat víc věcí míň. Spíš bych se chtěl ukázat víc na mezinárodní úrovni na krátký dráze.“
Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:
Radim Mach: „Pepe, hlouček Tvých věrných fanoušků, kteří jsou slyšet na každém Tvém závodě, jsou většinou příbuzní nebo fanclub? Myslíš na závody v GP jako stálý jezdec nebo máš zatím ‚nižší‘ cíle? Pokud ano, tak doufám, že jenom zatím.“
Josef Franc: „Ten hlouček jsou spíš kamarádi. A jeden z nich, pan Kárník, je člověk, co mi pomáhá s Pneu K.A.L.T. Jinak tam je můj táta a jeho drinking team. Grand Prix je přání mnoha závodníků, nejen moje. Chtěl bych jet aspoň jednu sezónu jako stálý účastník, ale bohužel k tomu chybí finanční a technická stránka. Nejsem tak starej, abych házel vidle do žita. Jestli vyjde spolupráce s Bogasem, myslím, že účast v Grand Final je reálná. Myslím, že je to jedna z mejch posledních šancí.“
Jiří Benda: „Já mám svoji oblíbenou otázku a tak jí položím i tobě: jak vidíš svou volbu Jawa či GM?“
Josef Franc: „GM jsem začal jezdit v Anglii z jednoho prostýho důvodu, že to je bezproblémovej motor, co soukromý závodník dokáže udržovat po celou sezónu. Je důležitý mít v Anglii kvalitní techniku a nepřemejšlet, jestli se ten motor rozstřelí nebo ne. Už od podzimu začínám tak trošku přesedávat na Jawu. Na konci sezóny jsem s ní měl dobrý zkušenosti. Už se pomalu začíná srovnávat s GM. Je v jednání i spolupráce s Jawou. Bylo by dobře, kdyby českej závodník dokázal něco na českým výrobku. A doufám, že přesedlání na Jawu bude dobrý.“
Eliška Horáčková: „Zdarec pepe, loňská sezona Ti, myslím, vyšla dobře. Bejt druhej v republice je dost supr! Do tý další Ti přeju ještě větší úspěchy a už doma, tak i v zahraničních ligách! Jak vypadá Tvoje příprava na sezonu? Cyklisti jezděj na Mallorcu, běžkovat se nedá, co třeba Argentina viz Švabach nebo australský turné? Je to tedy o posilovně? Ještě máte v Kutný Hoře hospodu?“
Josef Franc: „V Austrálii jsem byl jednou. Během deseti dnů jsme odjeli dva závody. Byla to dobrá zkušenost, ale spíš preferuju si v zimě odpočinout. A dát řidítka do skříňky. Pak se víc 
na závody těším. Kdybych závodil pořád, bylo by to příliš jednotvárné. A tak tuhle cestu nevolím. Zima je spíš o fyzický přípravě. Poslední dva roky se připravuju i v sezóně, abych to všechno udejchal s těmi přelety a nevyspáním. Prostě od listopadu do konce února chodím třikrát do posilovny a makám. Plus squash, lezení po stěně a hraní hokeje. Děláme fyzický testy, abychom věděli, jak na tom jsme. Byl jsem tam zrovna včera, kde mě pochválili, že jsem na tom fyzicky výborně. Neznamená to, že cvičíme jenom my starší sportovci z Olympu, ale trenéři se snaží něco dělat i s mladejma. Myslím, že jsme jedinej klub, kde je to takhle organizovaný. Doufám, že to bude vidět i přes sezónu. Hospodu máme. Je v pronájmu. Já tam skoro vůbec nechodím. Nemám na to čas. Maximálně jednou, dvakrát do roka. A není to žádná speciální plochodrážní hospoda, ale putyka jako každá jiná.“
Horác: „Zdravím, Pepe, do další sezony vše nej, nej. A Ti slouží zdraví, motory bez poruch a hodně štěstí.
Jak se Ti jezdilo na loňské ZP? Bylo něco s motorem? Budeš jezdit za Newcastle v Anglii, u nás za Olymp, co třeba Polsko, Německo, či Švédsko? Za odpovědi díky.“
Josef Franc: „Problém byl mezi spojkou a motorem. Díra uprostřed primárního řetězu. Jinak nic. Smůla jako vždycky na Zlatý přilbě. Ještě letos si dám odpočinkový závodění a 
soustředím se na Anglii. Snad bude šance i na Elite League. A hledat volný závody, abych se anglickejm klubům ukázal. A ještě bych chtěl vyhrát extraligu za Prahu. Jednou z nejdůležitějších věcí je pro mě mezinárodní účast. Dostat se do mistrovství světa družstev. A kdyby mě to šlo, tak tu divokou kartu na Grand Prix.“
Kiril Janačkov: „Máte velmi povedený design motorky. Jak se zrodil? Co kromě loga sponzorů ovlivnilo toto provedení? Jinak velice by mě zajímalo, jak vnímáte závodění v Anglii. Jaké jsou největší rozdíly a v čem jsou si tamní závody podobné s kontinentálními. Jaké preferujete dráhy – anglické nebo evropské? Nakonec přeji hodně štěstí.“
Josef Franc: „Docela dost dlouho jsem jezdil univerzální černou. Občas s nějakou linkou. Pak jsem byl línej designovat, i když mě to baví. Můj designovej favorit byl Sam Ermolenko, když měl stříbrnou perle s černočerveným proužkem, což jsem si taky v devětadevadesátým zkopíroval. Pak jsem povolil, jak jsem říkal. A v první sezóně v Newcastle jsem sehnal sponzora na deky. A prostě jsem zvolil jinou barvu. Žlutou, která není moc oblíbená, se stříbrnou. Jsou na tom šikmý obdélníčky, co kdysi taky jezdil Sam Ermolenko a docela se mně to zalíbilo. Loni jsem přešel v Anglii zpátky na černou, modrou a stříbrnou, protože náš tým měl týmový kombinézy a já udělal dečky v jejich barvách. To se mi moc nelíbilo, takže 
letos budu mít zpátky tu žlutou. S jednoduchým designem, nic zvláštního. V Anglii jezdí sedm závodníků a každej čtyřikrát. Závodí se ve dvojicích, kde by se mělo projevit týmový závodění. Plus jedna jízda navíc, kde jsou dva nejlepší z každýho týmu. Závodím v Anglii, protože vím, že tam mám padesát závodů a nemusím už nic shánět. Jezdí se tam od března do půlky října. To mě vyhovuje, navíc závodím i tady. V Anglii je hodně výhoda domácí dráhy, kdežto v Evropě to tak není. U nás jsou dráhy dost otevřený, kde maj‘ všichni čtyři dost prostoru. Naopak v Anglii jsou záludný. Dlouhý rovinky, zatáčky hodně za roh nebo ouzký. Záleží spíš na startech. Nikdy jsem nepřemejšlel, který mám radši. Vyhovujou mně spíš hlubší měkký starty, kde si závodník může uplácat, co chce. To je hodně v tý Anglii. A tak bych se spíš přiklonil k ní. Tam záleží spíše na umu závodníka, ne na výkonu motoru.“
Michal Jirka: „Ahoj, mě by zajímalo kolik stojí veškeré vybavení na plochou dráhu a jakou část proplácí sponzor? Děkuji za odpověď.“
Josef Franc: „Díky Olympu dostáváme základní výbavu, co v jinejch klubech nikdo nedostane. Je to můj hlavní sponzor. Dostanu na sezónu dvě motorky a dva motory. Když někdo chce závodit, nemusí si kupovat motorku z fabriky, ale postavit si ji z různých dílů. 
Výstroj závodníka stojí kolem 35 tisíc. Když jezdíš v zahraničí, Anglii, Dánsku či Švédsku, tak je to třikrát. Postavit motorku vyjde bez motoru 50 až 70 tisíc. Podle toho, jak kdo odlehčuje. Jedna. Každý závodník potřebuje v jedný zemi dvě. Plus motor. Seženeš ho za 10 nebo i za 120 tisíc. Na svý závodní úrovni nemám sponzory. Spíš je to materiální podpora, takže si to platím z vlastní kapsy, co kde vyzávodím. Pak mi přijde dost smutný, že mistr republiky dostane jen pár tisíc korun. Náklady jsou větší. A pak během rozpravy tam někdo několikrát zmiňuje, že za takový velký peníze, co dostáváme, musíme poslouchat na slovo. A jestli se to někomu nelíbí, bu, bu, bu. Takovej proslov při finále mistrovství republiky není na místě. Vím, že pořádání stojí peníze. Ale nás se taky nikdo neptá, jestli to chceme dělat za dva tisíce.“
Josef Franc děkuje:
„Chtěl bych strašně moc poděkovat tátovi. Když jsem začal závodit, byl jsem zlobivej kluk a on mě tlačil správným směrem. Pak si mě všimnul Zdeněk Schneiderwind, kterýmu bych chtěl taky poděkovat. Hodně důležitý je taky nezapomenout na těch pár fanoušků, co člověka dokážou podržet, když se mu nedaří. A pamatujou si ho i z dob, kdy ještě dokázal někoho předjet. I kvůli tomu závodíš, aby z toho lidi měli radost. Určitě děkuji sponzorům: Luděk Řezníček, Pneu K.A.L.T., Pavelka – kontejnery, Benz, MK Papír, odbor sportu Ministerstva vnitra, AK Markéta a z Anglie Just Diesels, Wheel Man, Mike Rogerson, GRS, B.B. racing, Burrow family a Scotch John. A mechanikům Petru Bazikovi a Robinu Morrisonovi.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)
