Přelouč – 27. října
Josef Franc, Michal Škurla a především Václav Milík, jehož ve Svítkově tradičně obklopují davy příznivců, se nestačili ani vrátit do depa a za závorou jejího sjezdu už nedočkavě vrčely motocykly. Petr Moravec starostlivě kontroloval, zda všichni podepsali prohlášení, že se do akce pouští na své vlastní riziko. Tradiční recesistický Becher Cup musel sice minulou sobotu ustoupit do pozadí regulérního přeboru, nicméně zájemci o svezení na plochodrážním speciálu hodlali z vyhrazené dvouhodinovky nepropást jedinou minutku.

V sedle se objevili kupříkladu bývalí pardubičtí závodníci Vladimír Kalina a Pavel Fuksa, nestárnoucí František Liebezeit, svitavský veterán Richard Berger, otec pardubického juniora René Vidner, mechanik Davida Štěrovského David Vrtáček.

Mezi dalšími uchazeči se na motocyklu vypůjčeném od Vladimíra Višvádera chystal také ledař Lukáš Hutla. Na rozdíl od otce Radka a dědečka Václava, kteří za řidítky klasických plochodrážních strojů prožili část svých kariér, se na klasický ovál dostal poprvé.

Obdobné pokusy v minulosti skácely absence motocyklu, zápas v hokejbalu či obava z případného zranění před začátkem ledařské sezóny. Jízda smykem mu na první pohled nečinila žádné problémy navzdory pádu po pár kolech. Po dotankování se na ovál vydal znovu, dokud jeho působení neukončil prasklý třmen plynu.

„O svezení jsem přemejšlel několik let,“ svěřil se Lukáš Hutla se svými bezprostředními dojmy. „Došlo na něj až teď. Je to pěkný, ale nikdy bych nevěřil, jaká to je makačka. Po pár kolech si motorka jela, kam chtěla a to jsem si myslel, že mám fyzičku z hokejbalu. Na ledě jsem bez tréninku nikdy problém neměl, ale klasika je asi něco jinýho.“

A co naskočit i do regulérního závodění, o což se loni pokusil i Antonín Klatovský? „Asi by se mi to líbilo,“ netají se. „Ale začínat s osmdesáti kilama váhy v pětadvaceti letech bych díru do světa neudělal, zatím si nechávám ledy.“

Své k tomu říká i dědeček Václav, který svého vnuka do Svítkova doprovázel. „Asi by jel dobře,“ směje se. „Zvládnutí smyku je otázka tréninku, chování na dráze a nasazení mu problém nedělá. Ani příprava a nastavení motocyklu by nebyl problém, ale co s provozem motocyklu? Před čtyřiceti lety vydržela Jawa DT i střelcům sezónu bez podstatných zásahů jen se občas zabrousily ventily nebo se vyměnili kroužky a píst. A když dneska vidím na závodech tu šrotaci, i u střelců, kteří určitě nejedou motory přes limit, vzpomínám si na citát Enza Ferrariho, že dobrý závodní motor se rozpadne po projetí cílem. Zdá se, že to začíná platit i na plochý dráze. Ale kdo to má platit?! Zlatý ledy, závodů není tolik, ani motor nedostává tak zabrat.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Wojta Zavřel

Praha – 8. října
Čtyřicet let po svém slavném vítězství při Zlaté přilbě Československa se Milan Špinka objevil v Pardubicích v úloze kouče juniorského národního týmu. Jak už to mezi Čechy čas od času chodí, převládala vůči ambicím našich mladíků spíše skepse. A to tím spíše, dovolili-li jim Poláci v zářijovém test matchi ukrojit z jejich skóre pouhopouhé dva body. Milan Špinka se však magazínu speedwayA-Z svěřil, že i tato zdrcující porážka dokonale zapadla do soukolí stroje, na jehož výstupu se nakonec objevily bronzové medaile.

„Trošku jsem s tím počítal,“ svěřuje se Milan Špinka, že ho hubený jednobodový zisk českého nároďáku v první sérii nezaskočil. „Studoval jsem program a viděl, že žlutej‘ tým má první čtyři jízdy špatný startovní pozice na vnějšku. Věděl jsem, že to nebude to nejlepší. Pak se kluci chytli. Eda přivez‘ dva body a bylo to hned lepší.“

Trochu vzruchu přinesla rozjížďka s číslem šest, v níž britský sudí Dan Holt nechal odjet od pásky Darcy Warda, jehož australský kouč Mark Lemon nasadil v roli žolíka, aniž by ztrácel potřebných šest bodů. Přitom Alex Davies dostal dost času, aby dorazil ke startovnímu roštu, i když původní dvouminutový limit už dávno vypršel.

„Problém je, že rozhodčí může dát dvě minuty jednou,“ nerozumí celé situaci ani Milan Špinka. „Že tam byl špatnej‘ závodník, je problém manažera. Měl ho vyloučit, protože tam závodník nebyl do dvou minut.“

Postup rozhodčího však českému družstvu paradoxně pomohl. Alex Davies při rychlé rošádě za Darcyho Warda sice inkasoval bod na úkor Romana Čejky, avšak australská jednička v úloze žolíka hned v rozjížďce s číslem sedm skončila až třetí za Václavem Milíkem. Australské konto se tak zvýšilo o dva body a mladí Češi se protinožců stále drželi. Přitom Milan Špinka měl žolíkový trumf stále ve svém rukávu.

„Štěstí bylo, že Poláci a Dánové měli o dost bodů víc,“ líčí svou výhodu, že si použití žolíka mohl optimálně načasovat na správný moment. „S žolíkem se poved‘ husarskej‘ kousek. Eda to ve třináctý jízdě s Australany srovnal. Pak Vašek přivez‘ šest bodů jako žolík. Byli jsme před nimi o šest bodů, což bylo relativně dost, kdyby se nepovedla jedna jízda.“

Ve svém programu měl český kouč již dlouho předem zakroužkované rozjížďky s čísly dvanáct a čtrnáct, v nichž plánoval vystřídat Romana Čejku právě Václavem Milíkem. „Vašek chtěl startovat radši z béčka než z áčka,“ vysvětluje, proč dostala přednost právě čtrnáctka. „Na žolíky mám kliku. Když jsem ho dal, vždycky to vyšlo. Jak v King’s Lynn a Malille, tak teďka.“

Chleba se definitivně lámal v poslední sérii nominačních jízd a Milan Špinka se rozhodl ukončit českou ofenzívu za bronzem co nejdříve. „Vsadil jsem na první dvě jízdy, kam jsem dal Holubína a Vendyse,“ přibližuje svůj plán.

Jeho strategie se ukázala jako nanejvýš správná. Během sedmnácté a osmnácté jízdy vzrostl český náskok na sedm bodů. Medaili tak v rozjížďce s číslem dvacet nemohl Australanům zajistit ani Darcy Wardem. A po evropském šampionátu v Opole se český nároďák mohl vydat letos už pro druhou bronzovou medaili.

„V kterým sportu mají junioři dvě medaile?“ začíná Milan Špinka své hodnocení oprávněnou otázkou. „Kluci další dost peněz do motorů. Ještě to není to pravý ořechový. Chtělo by to víc peněz na úpravu motorek. Speciální písty, válce a ojnice stojí okolo tisíc euro za kus.“

Za těchto okolností je bronz obrovským úspěchem. „Myslím si, že se to povedlo,“ souhlasí český reprezentační kouč. „Oslava ještě žádná nebyla, počítal jsem s tím, že kluci pojedou druhej‘ den při Zlatý přilbě, že spousta cizinců nepřijede. Ale určitě to ještě na podzim oslavíme. Pro mě to byl takovej‘ příjemnej‘ dárek k mýmu čtyřicátýmu výročí vítězství ve Zlaté přilbě.“

Úspěch nepřišel zadarmo. „Předcházel mu trénink,“ doplňuje Milan Špinka. „Test match s Poláky ukázal realitu, která v současný době je. Hoši si ji uvědomili a nechali si udělat motory. Velká porážka byla ku prospěchu věci. Něco zlýho je pro něco dobrý. I z porážky si nechá vzít prospěch. Všichni se probudili a v Pardubicích bylo vidět, že všichni bojovali.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Wojta Zavřel

Praha – 24. září
Nebýt zadřeného motoru v divišovském závodě, mohl na tom být v zítřejším vyvrcholení šampionátu jednotlivců v Plzni ještě lépe než se čtyřbodovou ztrátou na leadera Aleše Drymla. Nicméně na rozdíl od šampionátu do devatenácti let se stejně jako ve Mšeně v borských boxech neobjeví. Zdeněk Holub se magazínu speedwayA-Z svěřil, že hlavním cílem tohoto týdne je pro něho sobotní finále mistrovství světa juniorských družstev v Pardubicích.

„Na pětadevadesát procent nepojedu,“ uváděl na téma své účasti v Plzni během sledování odpoledního závodu stopětadvacítek na pražské Markétě. „Musím se ještě omluvit. Je to škoda, měl jsem to dobře rozjetý, ale nebudu to pokoušet.“

Po nešastném pádu před pardubickým test matchem s polskou reprezentací zkusil minulý čtvrtek šampionát republiky do devatenácti let v Plzni. Když se však v semifinálové jízdě vrátil zpátky na druhou postupovou příčku, upadl. V sobotu už na plánované vyvrcholení jednadvacítek do Mšena nedorazil a vše nasvědčuje, že nebude závodit ani zítra.

„Chci si ještě odpočinout, abych byl fit na Zlatou stuhu a mistrovství světa, když to půjde,“ vysvětluje a přidává informace o své zdravotním stavu. „Chodím po patě, na špičku si moc ještě nestoupám.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)