Praha – 4. dubna
Dnešní tiskovka by se měla konat posledního března, abychom pak na Apríla psali, že Václav Milik dostal divokou kartu na celou sezónu 2018. Ted už by to ovšem nedávalo smysl, a proto se budeme radši držet při zemí. O přání na letošní rok, ale máme postaráno a se skvělým loňským bronzem Josefa France, proč nepřemýšlet o co nejlepším umístění rovněž dalších českých plochodrážníků? Nejdůležitější správa je, že všichni jsou zdraví a přes zimu ladili formu. Vzpomeňme si na loňské trable ihned na úvod soutěže, třeba zranění Matěje Kůse, které ho brzdilo po většině první poloviny roku 2017. Letos má velké ambice prosadit se v Evropě, projit kvalifikaci mistrovství světa a zamíchat kartami sobotního Prague Open. Rozhodně vyzráli Eduard Krčmář se Zdeňkem Holubem nejen přechodem do seniorské kategorie, tedy věkem, ale výsledky na dráze. Přidá-li se někdo další, tím lip. Jinými slovy mohla by nás čekat zajímavá sezóna
Pardubice – 4. dubna
Semifinále mistrovství Evropy jednotlivců, které poslední dubnovou sobotu budou hostit Pardubice, má stále plnější startovní listinu. Chybí již jen pár jmen včetně slovenského reprezentanta, jenž si účast vyjede v nedělním mezinárodním šampionátu své země v Žarnovici. Kromě Čechů, Timo Lahtiho a Francouzů ještě před Velikonocemi přibyl Piotr Protasiewicz a dnes ráno dorazil do Pardubic e-mail z Frankfurtu nad Mohanem s přihláškami Kevina Wölberta a Kai Huckenbecka.
Živanice – 4. dubna
Loňské ledařské hody zmeškal kvůli práci v zahraničí. Na Srandamač do Kostěnic dorazil pozdě, a když mimo soutěž přijel na start jedné z rozjížděk, zůstal stát se spadlým sekundárním řetězem. V Pardubicích mu techničtí komisaři odmítli převzít kejvačku do flat trackové kategorie veterán. Nicméně Vladimír Višváder ještě nedopsal svůj závodnický curriculum vitae do poslední stránky. Popadl příležitost za pačesy v reprezentaci na ledových oválech a nyní se v rámci evropské série veteránů přesně po čtvrtstoletí vrací na dlouhé dráhy.
Naše Velikonoce nabídly vskutku skvostné počasí. Nicméně v Anglii propršely a zrušen musel být rovněž včerejší mítink v Pockingu, jehož se měl účastnit i Ondřej Smetana. Pražský závodník stejně jako jeho kolega Zdeněk Holub zůstane doma i v následujících dnech, protože jejich Bydhošť odvolala tréninkový pořad svého týmu. Nicméně máme tady začátek nového týdne a pojďme se v tradiční kompilaci magazínu speedwayA-Z projít za našimi závodníky do Anglie, Slovinska, Německa a Polska, abychom skončili na nizozemské trávě.
Slaný – 28. června 1997
Polovina sedmdesátých let byla nesmírně úrodná na narození šikovných plochodrážníků, kteří ve svých šestnácti, sedmnácti letech nacházeli v klubech ještě slušné zázemí a dokázali za sebou nechat v české historii hlubokou brázdu. Domácí juniorku charakterizovaly nejen dva duely Pavla Ondrašíka s Robertem Králem v letech 1995 a 1996, nýbrž také obrovská vyrovnanost. Ta se dala předpokládat rovněž v sezóně 1997, v níž už zestárnul generačně silný ročník 1975. Jenže všechno bylo jinak, juniorku v novém aranžmá opanoval jediný závodník, který v šesti závodech přišel pouze o jeden bod. Nakonec se neměl dočkat ani korunovace na pódiu, jelikož při balení po posledním závodě nemohl tušit, že je již šampiónem. Pojďme si spolu s Richardem Wolffem připomenout další polozapomenutý příběh z bohaté knihy naší ploché dráhy.
První dubnovou neděli zářil úplně stejně jako sluníčko, které si na své šmolkově modré tribuně naplno vychutnávalo slovenský šampionát v Žarnovici. Na své cestě za postem slovenské dvojky po Martinu Vaculík dokonce ukázal výfuk nikomu menšímu než Josefu Francovi. Při pardubické extralize vyhrál rozjížďku a všechno nasvědčovalo, že jej čeká skvělá sezóna. Jenže stačila jedna uplakaná sobota při plzeňské juniorce a všechno bylo vzhůru nohama. Michal Tomka je však již zpátky po svízelném období. Magazínu speedwayA-Z se svěřil, že byť musí vynechat letošní mistrovství Slovenska, v dalším průběhu sezóny se chce soustředit minimálně stejně jako loni.
