Zdeněk Simota: „V Anglii to budu mít už jednodušší!“

České Budějovice – 19. února
Loni zažil prozatím svou nejlepší sezónu. V britské Premier League se etabloval natolik, že se v sestavě Readingu udržel i pro letošní rok, kdy s ním nový majitel míří do vyšší Elite League. V šampionátu České republiky jednotlivců obsadil třetí místo a skvěle se prezentoval také při svém návratu do extraligy po tříleté pauze. V exkluzivním rozhovoru, který magazínu speedwayA-Z Zdeněk Simota poskytl, rozebíráme jeho loňské úspěchy, ale také výsledky typu světového finále juniorských družstev. Řeč však přijde kupříkladu i na pozadí vyjednávání o polském a švédském angažmá, přípravu na novou sezónu a čtenáři se třeba dozvědí i recept na vyproštění GM utopeného pod tence zamrzlou plochou rybníka. Samozřejmě i tentokrát se dostalo rovněž na čtenářské dotazy a jejich autoři získají podepsanou fotografii a plakát.


speedwayA-Z: „Na počátku sezóny to s tvým britským angažmá nebylo moc růžové. Pak jsi však do sestavy Readingu naskočil a udržel se v ní až do konce. Jak na svou sezónu v Anglii vzpomínáš?“
Zdeněk Simota: „Sezóna byla docela dobrá, i když začátky jsem měl těžký. Neměl jsem motorky a další věci dvakrát a musel se vracet. Jezdil jsem autem tam a zpátky. Bylo to náročný. Třeba jsem jel v neděli v Itálii, v pondělí v Anglii a ve středu zase extraligu tady. Jedna cesta byla tři tisíce kilometrů. Střídali jsme se v řízení s tátou. Já jsem však spíš spal, ale v tom autě se stejně moc nevyspíš. První závod v Exeteru se mi moc nepovedl. Dělal jsem jen pět bodů. Za tejden jsem jel už doma v Readingu a měl dvanáct plus jedna. Myslím, že jsme jeli proti Somersetu. Po závodech za mnou přišlo pár lidí, jestli nechci pomoc nebo jestli mám ubytování. Nabídli, že u nich můžu bydlet. Když jsem přijel příště, nějakej pán mi přivezl celou rámovinu. Postupně jsem tam poskládal motorky a mohl začít lítat. Rodina, u který bydlím, pro mě jezdila na letiště. Postupně jsem se dostal i k mechanikovi. Dělá mi motory a jezdí se mnou po závodech. Některý závody nebyly nic moc. Hlavně na začátku, kdy jsem neznal ty dráhy. Měl jsem číslo dvě a hlavně první jízda byl problém. Ale zase jsem třeba přijel do Stoke a dělal šestnáct bodů z osmnácti. Fungovalo mi to tam a byl jsem půl roviny před Matejem Žagarem. Motory jsem měl nejdřív u nás, ale pak mi je dělal Barry a bylo to už o něčem jiným. Na příští rok mi nabídl, že u něho můžu i bydlet. Jenže rodina, co
jsem u ní byl doteď, jsou strašně hodný lidi a mám je jako tátu a mámu. Hodně mi pomohli,
takže uvidím, jestli se přestěhuju. Celkově jsem se sezónou v Anglii byl spokojenej. Povedl se mi i volnej závod do pětadvaceti let v Poole. Vyhrál Matej Žagar, já byl druhej a Edward Kennett třetí. Zkoušel jsem i pár závodů v Elite League. Jel jsem za Peterborough a Poole. V Poole jsem dělal pět bodů. Při tréninku, jak jsem se zakecal, jsem dal dvě lamely na sebe. A úplně mi shořela spojka. Pak jsem byl v Arena Essex. Jel jsem tři jízdy a měl jeden bod. To byla dráha, že jsem málem nezabočil. Nelíbí se mi ani Exeter. To byla strašná dráha! Do kopce, z kopce a Slaný je proti tomu rovný!“

speedwayA-Z: „V sestavě Readingu jsi zůstal také letos, kdy tým s novým majitelem nastoupí v Elite League. Společnost BSI radikálně změnila podobu mistrovství světa jednotlivců, vnímáš nějaké změny také v rámci klubu? A jak se na Elite League připravuješ?“
Zdeněk Simota: „Za Pat Blissové se mi to líbilo. Ale uvidím. Změnili název týmu a budou klubový motorky. Volali mi, že už je mám udělaný. Sportovní ředitel je Sam Ermolenko, ale jinak jsem zatím s nikým nemluvil. Jedu tam už prvního března, protože už od třetího budeme mít tréninky. Měli jsem jet do Itálie, ale změnilo se to a budeme jezdit doma. Motorky jsem
tam nechal přes zimu, Barry mi je připravil, takže teď to budu zkoušet. Jezdil jsem na šroubkách, chodil třikrát tejdně do posilovny, byli jsme na horách. S Plzní na Šumavě a s panem Špinkou v Jizerkách. Elite League je těžší, jedou tam lidi z Grand Prix a je to vyrovnaný. V Peterborough jsem jel volnej závod, kde byli i Crump a Pedersen. Dělal jsem sedm bodů. Hned v první jízdě jsem jel s Andersenem, Screenem a Ermolenkem a tři kola byl první. Pak mě kopla díra a Andersen mě podjel. Ke konci si stěžovali, že je dráha hluboká a
nebezpečná. Přijel grejdr, stáhli to a byl z toho beton. Byla to už nula a nula. Na domácí dráze to znám, ale teď přijdou i jiný dráhy, kde jsem ještě nebyl. V tom mi však poradí Barry, takže to budu mít jednodušší než, kdybych teď přijel. A můžu se koukat na ty lidi z Elite League, třeba na Hancocka, a jejich motorky a okoukat spoustu věcí.“

speedwayA-Z: „V Readingu se pojedou také oba poslední závody světového poháru družstev. Mohla by ti tvoje znalost dráhy otevřít dveře do národního týmu?“
Zdeněk Simota: „Snad jo. Letos to bylo ve Swindonu a to je sedmdesát kiláků ode mě. Jel

jsem tam s motorkou. Kdyby se třeba někdo zranil, nastoupil bych za něho. Ale nakonec jsem se jenom díval. Snad se to letos povede. Za pozvánku bych byl rád. Uvidíme, jak to dopadne a jak mi to půjde hned od začátku. Pojedu ty český juniory, co jsou pro mistrovství světa. Zbytek se nebude dát stíhat, v Anglii mám dost závodů. Pojedu určitě národní kvalifikaci.“

speedwayA-Z: „Během zimní přestávky jsi byl kontaktován také z Polska a Švédska. Nakonec jsi nepodepsal tam, ani tam. Proč?“
Zdeněk Simota: „Do Polska mě chtěli z Wroclawi. Jenže tam se jezdí v neděli, takže bych musel rovnou lítat do Anglie, kde mám domácí závod v pondělí. Odřekl jsem to taky, protože
mám spoustu závodů v Anglii. Chci bejt v klidu. Do Švédska jsem měl jít do Kaparny. Přišli za mnou po tom Peterborough. Dali mi kontakty, ale pak už se neozvali. Stejně nevím, jestli bych tam šel. Je to úterý a musel bych mít motorky i tam. A mechanika, protože platit letenku do Švédska dalšímu člověku, by to všechno prodražilo. Potřeboval bych tam mít zázemí,
abych jen přiletěl a zase odletěl. Dělat tam motorky po závodech by už nešlo. Když budu mít volno, pojedu i v Itálii. Tam se nic nepodepisuje, vždycky mě jen zavolali a pokud jsem měl čas, přijel jsem. Na začátku roku byly i nějaký závody v Maďarsku, Rakousku a Německu, ale letos už asi ne. V tom autě jsem už totiž byl víc než jinde.“

speedwayA-Z: „V mistrovství světa juniorů jsi vcelku hladce postoupil ze čtvrtfinále v Pardubicích do Tarnowa. Semifinále ti však přineslo konečnou stanici. Jak na světový šampionát vzpomínáš? A s jakými plány do něho nastoupíš letos, kdy ho pojedeš naposledy?“
Zdeněk Simota: „Pardubice se docela povedly, ale byl tam chaos. Před poslední rozjížďkou mě vypadla osička z předního kola. Bylo to celý zkřížený a museli jsme měnit celý vidle. Na finálovou jízdu mi potom chyběl bod. Ještě tam byl ten „dobrej“ převod, co jsem si tam nechal dát. Ale hlavně, že jsem postoupil, ovšem z Tarnowa už ne. Vůbec jsem nestartoval a musel předjíždět. Ve třetí rozjížďce jsem předjížděl z třetího na druhý před Mortena Risagera a spadnul jsem. Jeden bod mi chyběl na postup. Kdybych nepředjížděl, zůstal bych třetí a měl
ho. Letos je to pro mě poslední rok v juniorech. A tak by to chtělo ukázat něco takového, jako se to loni povedlo Suchošovi.“

speedwayA-Z: „Byl jsi při premiéře finále mistrovství světa juniorských družstev. Ovšem tam jsi evidentně neměl svůj den…“
Zdeněk Simota: „Jo. Dobře jel jedině Suchoš. Já předtím řídil celou dobu z Anglie. Přijel jsem večer před závodem a spal asi hodinu. Byl jsem strašně utahanej. Přijel jsem do Pardubic. Udělal si přejímku a nestačil si dát ani motorky nahoru, když začal trénink. To nechápu, jak se může trénovat, když jsou lidi ještě dole na přejímce. Pro mě to byl nic moc závod. Radši na to nevzpomínám, vůbec se mi nepovedl. Jak říkám, byl jsem nevyspalej a z tréninku naštvanej, protože jsem si nemohl vyzkoušet motorky. A to jsem si je vezl udělaný z Anglie. Vůbec jsem netrefil převody. Potom jsem jel Zlatou stuhu a zadřel motor. Když jsem jel GM, vynechávalo to, zkoušel jsem Jawu a zadřel ji. V pondělí jsem jel Tomíčkův memoriál. Barry poskládal
motor, jenže taky to nebylo vono. Tohle byly závody, na který se radši zapomíná. Na ty Pardubice určitě. A ještě to nahřívání pneumatiky, to jsem nepochopil. Když si někdo předem zkusí start, je to jedno a samý, protože si tu gumu ohřeje taky. A v Anglii to dělá každej. Zapře se nohama o zem a nechá to. Ani si nedá motorku na stojánek, jako jsem to udělal já.“

speedwayA-Z: „Na domácí juniorské scéně jsi odjel jediný podnik ve Slaném kvůli nominaci do mistrovství světa. Nelitoval jsi ztráty možnosti bojovat no titul a po předloňských devatenáctkách si zase rozšířit svou sbírku? A co letos?“
Zdeněk Simota: „Určitě mě to mrzelo. Předloni mi v posledním závodě sebral bod Luboš Tomíček a tak jsem se nemohl rozjíždět o titul s Mirdou. Ale body mi utekly i jinde a potom mi to chybělo. Takže lítost tam trošku byla, ale bylo by strašně náročný se sem vracet. Za mistrák nedostaneš vůbec nic a letět šestkrát tam a zpátky je docela balík. Nejlevnější letenka je za šest tisíc. Jenže to by nešlo vždycky, protože mistráky byly o víkendu. A nedělní lety jsou nejdražší. Až za dvanáct tisíc. Mistrák jsem sledoval. Výsledky by asi byly jiný,
kdybychom tam byli já, Luboš, Honza Jaroš a Suchoš. Letos určitě pojedu jen ty závody, který jsou nutný pro mistrovství světa. Zbytek jen, kdybych měl volno a byl tady. To bych určitě jel. Škrtají se dva výsledky, byla by teda šance na mistra. Teď se však soustředím na první závod ve Slaným. Musím totiž do kvalifikace. Bude to zajímavý a snad z ní postoupím (smích).“

speedwayA-Z: „Obrovský úspěchem nejen sezóny 2005, ale celé tvé kariéry se stal bronz z mistrovství republiky jednotlivců. Jak si ten závod užil? A dá se jít letos ještě výš?“
Zdeněk Simota: „Když jsem vyhrál semifinále ve Svitavách, říkal jsem si, že by to ve Mšeně mohlo vyjít taky. Ale nestartoval jsem a musel předjíždět. Jednou jsem šel ze třetí na první a vzal Švabacha a Mariána najednou v tý zadní zatáčce. Ve finále mi taky nevyšel start a předjížděl jsem Álu. Ani nevím, čím to bylo, jedny závody startuju, jiný ne. Rovnou jsem vyhrál jen jednu jízdu, jinak jsem musel předjíždět. Před svou poslední jízdou jsem věděl, že když nevyhraju, ve finále nebudu. Tak jsem do toho dal všechno. A letos vejš? Snad jo. Necháme se překvapit. Ze Mšena jsem měl fakt radost. Přijelo se tam na mě podívat dost lidí od nás. I sponzorů.“


speedwayA-Z: „Plzeň se vrátila do extraligy a ty jsi byl ve všech osmi případech u toho. Skončili jste čtvrtí, ale v řadě případů jste se prali o vyšší posty a v Praze mohli i vyhrát. Jak se na extraligu 2005 díváš?“
Zdeněk Simota: „Neměli jsme vůbec vyrovnanej tým. Kdyby víc lidí dělalo stabilně body, myslím si, že by to mohlo bejt o hodně lepší. Minulej tejden jeli Plzeňáci do Polska shánět závodníky. Sestavu nevím, ale něco říkali o Lukaszi Romankovi. Ale jinak fakt nic nevím. Každá extraliga se mi povedla. Mám nejvíc ujetejch jízd ze všech. Taky jsem pořád předjížděl. Letos pojedu zase všechny závody. A snad ta bedna bude častějc. Letos se mi povedlo Slaný. Dělal jsem třináct bodů. A devět, deset jsem měl pokaždý kromě těch prvních dvou. Ten první závod byl nejhorší, skončil jsem se šesti bodama. Ale jinak jsem vždycky byl ve finále a třeba se i rozjížděl. S Tondou Švábem ve Slaným nebo s Brhelem. Extraliga se mi líbila, ale úroveň nemůžu srovnávat. Naposledy jsem ji jel v roce 2002 a to mi bylo šestnáct.
Ani s britskou Premier League se to porovnává těžko. Tady znám všechny dráhy. Ale česká extraliga je hezčí kvůli stadiónům. V Anglii je jich na úrovni jen pár, jinak to jsou takový smetiště. Jezdecky je to něco mezi Elite League a Premier League. Jedou tady Lukáš s Alešem, ale jiný zase ne.“

speedwayA-Z: „Rád jezdíš v zimě na šroubcích. Údajně až tolik, že jsi utopil své GM. Neláká tě opravdový leďák?“
Zdeněk Simota: „Tejden bylo mínus patnáct až dvacet. Jenže, když mrzlo dva dny, napadal na to sníh. Nepromrzlo to a já si myslel, že je led silnej. Vlezli jsme na to a jezdili. Objel jsem asi deset kol a půjčil to mechanikovi. Spadnul, tak jsme šli pro něj. Jak jsme však stáli tři na jednom místě, propadlo se to. Mechanik tam spadnul, ale odrazil se. Motorka visela na ledě za řidítka. Šel jsem pro provázek, abych ji uvázal a pak věděl, kde je. Jak jsem se k ní ale blížil, spadla tam úplně. Byla asi dva a půl metru hluboko. Dojeli jsme tam s loďkou a rozbořili led.
Hasičským hákem jsme chytli kolo a přivázali motorku provazem. Přijel tátův kamarád s lesním traktorem a táhli jsme ji pomalu ke břehu. Jinak jsem byl letos na šroubkách asi desetkrát. Nejlepší to bylo při ledařským mistráku v Budějicích. Byl tam povolenej led, takže to drželo dobře. Pomalejší než normální plochá dráha to moc nebylo. Na leďáku bych se chtěl svýzt pro srandu, ale závodit, to nevím. Spíš se mi líbí klasika, tohle bych chtěl jako zpestření, ne závody.

Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:

Anonym: „Hele, máš holku? Jsem tě ještě nikdy neviděl s holkou na plochý, tak se ptám, ne?!“
Zdeněk Simota: „Holku mám. A na závody se mnou taky jezdí. Byla na extralize a na mistrovství světa juniorskejch družstev. Asi špatně koukáš (smích)!“

Wojta: „Ahoj, chtěl bych se tě zeptat na tvůj největší úspěch v kariéře. Dík a hodně štěstí.“
Zdeněk Simota: „Třetí místo loni v dospěláckým mistráku ve Mšeně. A mistr republiky do devatenácti let. To jsou asi ty největší. Ale líbilo se mi třeba taky mistrovství Evropy do devatenácti let v roce 2004 na Ukrajině, co jsem vyhrál. S Vanďou jsme byli taky třetí ve dvojicích. V šestnácti jsem skončil třetí v junioráku a předloni druhej. V Anglii potom volnej závod do pětadvaceti let v Poole, kde jsem byl druhej.“

Lukáš Jirka: „Kolik máte přileb?“
Zdeněk Simota: „V Čechách dvě a v Anglii čtyři. Jsou podle barev, takže na každou jízdu mám jinou. Jsou značky Shoei, ty český jsou Lazer a Shark.“


Veverka ze Švédska: „Ahoj Zdenku, chci se tě zeptat, jak bude vypadat tvůj kalendář závodů v příští sezoně. Budeš jezdit jenom v Anglii, nebo se chystáš i do jiných zemí? Pokud ano, tak kam? Jinak jsi moc šikovný a přeju ti moc úspěchů a hlavně hodně zdraví v novém roce.“
Zdeněk Simota: „Budu startovat v Anglii a v extralize u nás. Když bude čas na volný závody, taky bych si chtěl něco zajet. Měl jsem jet Švédsko a Polsko, ale to padlo. A taky ti přeju hodně štěstí v novém roce.“

HBC fans: „Čau Zdendo, co očekáváš od Elite League? A celé příští sezóny? Za jakej klub budeš jezdit ve Švédsku a jakou ligu? A se daří, máš pro to předpoklady a podmínky, jak jsme mohli vidět v Readingu.“
Zdeněk Simota: „Pojedu Elite League s nejlepšími závodníky, takže chci sbírat víc zkušeností. Od sezóny čekám co nejlepší výsledky a žádný zranění. Švédsko padlo. A děkuju za přání.“

Jája: „Ahoj Zdendo.Chci se zeptat jak se ti jezdilo v Anglii a jak to porovnáš s extraligou v Plzni? Jezdilo se ti v Plzni dobře?“
Zdeněk Simota: „V Anglii se mi jezdilo dobře. V Plzni jsem vyrůstal a je to moje domácí dráha. Znám to tam. V Anglii chodí víc lidí a je tam lepší atmosféra těch závodů. A jezdecky si myslím, že tam velkej rozdíl není. Je to srovnatelný.“

Fanda: „Nazdárek Zdendo, co jsi říkal na ty pěkný holky na plochý v Plzni? Myslím ty, co stály na startu, byly pěkný, ne?“
Zdeněk Simota: „Když přijedu na start, holky nestíhám. A po závodech tam už nestojí, takže nevím. Nebo si aspoň nepamatuju.“

Terry: „Ahoj Zdendo, chtěla bych Ti popřát do roku 2006 zdraví a štěstí, na plochý výsledky v extralize alespoň jako letos, na republice zase bednu a príma zahraniční angažmá. A dotaz: jak se ti jezdí po boku dědka Huszczy a jak na Tebe starší jezdci působí? Díky a všechno nej…“
Zdeněk Simota: „Jezdí se mi s ním dobře, ale už je tam ten věk znát. Předtím jsme se neznali,
on toho moc nenapovídá. Když přijedu na pásku, je jedno, jestli mu je čtrnáct nebo padesát. Je to soupeř, ale chápu ho. Plochou dráhu mám sám hrozně rád. Dělat to jen kvůli penězům se nedá. A už dnes vím, že skončit bude těžký. To by mě muselo něco nebo někdo hodně naštvat.“

Slávek Švehla: „Ahoj Zdeňku, chtěl bych se Tě zeptat, kdo je Tvůj jezdecký vzor a proč. Dále by mě zajímalo který z českých jezdců je Tvůj nejlepší kamarád. Hodně štěstí v nové sezóně.“
Zdeněk Simota: „Že bych měl někoho vyloženě za vzor, to ne. Mám svůj vlastní styl, ale rád se podívám na Tonyho Rickardssona. A nejlepší kamarád? Není to tak, že by někdo byl nejlepší. Bavím se se všema a nerozděluju je na největší nebo nejmenší. S někým si rozumím víc, s někým míň. A s někým vůbec. A děkuju vám za přání.“

Michal Jirka: „Chci se zeptat, jakého podle Tebe nejlepšího jezdce jsi porazil.“
Zdeněk Simota: „Na Zlatý přilbě jsem porazil Nichollse. A v Anglii třeba Screena a Žagara. Když u nás porazím Drymly, je to dobrý. Letos na mě měli v extralize smůlu. A Ála pak i ve Mšeně.“

Werik: „Ahoj Zdendo, chci se optat, jak se ti loni jezdila za Plzeň extraliga a koho jsi v ní považoval za svýho největšího soupeře.“
Zdeněk Simota: „Za Plzeň se mi jezdí dobře. Největší soupeři jsou Drymlové, Bohouš Brhel, když jel, a z cizinců Drabik. Ten mě málem rozbil hubu.“

Zdeněk Simota děkuje:
„Chtěl bych poděkovat rodině, hlavně takovi, že shání sponzory a hodně se o to stará. A mojí přítelkyni. Potom panu Grygarovi, generálnímu řediteli, a všem dalším lidem z Jihotransu. Pomáhaj´ mě fakt hodně. Dále firmě OTERM-plastová okna, panu Kocarovi – PK stavitelství a čerpací stanice EKOS, panu Venclovi – Mr. Clean, panu Šubrtovi – COINMAX, firmě M line a všem sponzorům z Anglie: Richard Bond – Making Impression, Godfrey Spargo, Ideal Video, Harpers Fitness, Barrymu – BAT a Bel Ray. Rodině Williamsových. A všem lidem, který mi fandí a držej palce.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)