Brandýsek – 20. srpna
V sestavě českého nároďáku, ať již velkého či juniorského se neobjevil ani poprvé a rozhodně ani naposledy. Letošní Vojens byl však mnoha ohledech kromobyčejný. Nejen kvůli stříbrné medaili ze Speedway of Nations 2, ale především díky týmového duchu. Přitom při tréninku se Petr Chlupáč ptal sám sebe, co s těmi svými pomalými časy v království dánském vlastně pohledává.

Program české výpravy se změnil na třídenní, když Česká republika postoupila z druhého místa do finále Speedway of Nations. „Kluci jeli nádherně,“ kvituje počínání Václava Milíka a Jana Kvěcha jejich náhradník. „Ani mě nemrzí, že jsem se nesvez‘. Nechtěl jsem se jim do toho šťourat. Měli to rozjetý dobře.“

V pátek ale přišel na řadu juniorský Speedway of Nations 2 a Petr Chlupáč přenechal post náhradníka Matouši Kameníkovi. „Pro mě to byla docela zvláštní dráha,“ zvážní. „V pátek jsem měl o tréninku nejpomalejší časy z celý startovky. Kdyby tehdy někdo řek‘, že budeme druhý, bral bych to všema deseti.“

A ono ano. „Honza byl vůdčí osobnost,“ uznává Petr Chlupáč. „Já přispěl pár bodíkama a vyšlo to hezky. Strašně se mi líbilo, jak jsme byli jeden tým a pomáhali jsme si. Dlouho jsem to neviděl. Matouš Kameník makal, s Honzou jsme komunikovali o dráze, Venca nám radil, Luboš Vrtáček od Maxe Fricka taky. To se povedlo.“

K dokonalému happy endu ve stylu hollywoodského trháku chyběla jen další medaile z finále Speedway of Nations. „Pokazila se jedna jízda,“ říká Petr Chlupáč. „Kdyby se povedla ta s Austrálií, dopadlo by to. Třeba jindy…“