AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 14. května
Lukáš Dryml sice připouštěl, že je pro něho priorita Grand Prix, a že ho národní šampionát až tolik nemotivuje. Nicméně dnes se před svým svítkovským publikem dokázal pořádně nabudit a po pěti vyhraných rozjížďkách skončil se zlatým věncem na krku. Patnáct bodů jej ke všemu poslalo do čela průběžné klasifikace. Na pardubickém ovále se statečně drželi i Pražané. O největší šok se postaral Richard Wolff. Po včerejší nule vozil jednu trojku za druhou. Pouze v desáté jízdě skončil třetí za bratry Drymlovými. S Alešem Drymlem jel nakonec rozjezd o druhé místo, který vyhrál. Pardubický závodník záhy odstoupil kvůli problémům se zapalováním, která jej trápily už při jeho posledním startu. Se svým pardubickým syndromem se vypořádal i Luboš Tomíček. By nepřehodnotil svůj žebříček oblíbených drah, jedenáct bodů ho udrželo v bezprostředním pásmu útoku na titul v červencovém posledním finále v Liberci.

Pohádka o živé a mrtvé vodě
Říká se, že čtyřiadvacet hodin je v ploché dráze strašlivě dlouhá doba. Posledním případem by mohl posloužit Richard Wolff. Ještě včera se trápil na pražské Markétě se spojkami. Nezískal ani bod a postaral se o největší šok celého mítinku.

Jeho mechanik Jiří Patlejch známý pod přezdívkou Sysel toho mezi pražským a pardubickým závodem stihnul doopravdy hodně. „Nebudu ti to líčit,“ smál se. „Ty bys to napsal a mně by sebrali papíry!“ Nicméně Richard Wolff se během tréninku objevil s novými lamelami, které si dnes vyzvedl v LZ. Z testování ovšem nebylo nic, protože mu v tréninku praskl řetěz.

O to větší překvapení nastalo v rozjížďce s číslem dvě. Richard Wolff jakoby se svým strojem projel nádrží s pohádkovou živou vodou. Po vylétnutí pásky vystřelil dopředu Filip Šitera, zatímco Pražana zaměstnával spíše duel s klubovým kamarádem Pavlem Ondrašíkem.

Nicméně kola ubíhala a zhruba od třetího jel Richard Wolff v těsném závěsu za Filipem Šiterou. A rozhodně se nespokojil s rolí stínu plzeňského juniora. První zatáčka posledního okruhu jej už málem objel. Filip Šitera se prozatím ubránil, ale v závěrečném okruhu přišel Pražan s dalším útokem. Ten jej tentokrát prohnal cílem jako prvního.

Že se nejednalo o žádnou náhodu, přesvědčil Richard Wolff už při svém dalším vystoupení v páté jízdě. By se mu start příliš nepovedl, záhy minul Adriana Plusku a na protilehlé rovině také Hynka Štichauera. Od dalšího triumfu jej v tom okamžiku dělil už jenom Adrian Rymel.

Ovšem odpočítávání jeho chvil strávených na čele jízdy už začalo. Ve druhém kole ho Richard Wolff v zatáčce u depa objel. Adrian Rymel sice kontroval, leč do třetího kola vjížděl Richard Wolff definitivně už jako první. Se šesti body u svého jména se mohli chlubit už jen bratři Drymlovi.

Lukáš Dryml se po závodech svěřil, že se domácí prostředí dodalo jeho motivaci potřebnou šávu. Hned v úvodní jízdě večera triumfoval ve stylu start – cíl. V rozjížďce s číslem šest na něho odstartoval Josef Franc, jehož počáteční nula náležitě poučila o správném převodu. Leč z prvního oblouku vyjel dřív už domácí závodník.

Jeho starší bratr se pohyboval po svítkovském letišti se stejnou elegantní suverenitou. Tlak Martina Vaculíka ve čtvrté jízdě byl pouze půlkolovou epizodou. A Luboš Tomíček vydržel v rozjížďce s číslem sedm před Alešem Drymlem pouze do druhé zatáčky.

Smůla nalepená na patách pronásledovatelů
Při vší úctě se boj o stupně vítězů druhého finále stal vnitřní záležitostí bratří Drymlových a Richarda Wolffa. Ve třech pětinách závodu s nimi dokázal držet krok Martin Vaculík. V prvním oblouku rozjížďky s číslem čtyři dokonce překonal Aleše Drymla, nicméně už na rovince mu domácí borec ukazoval opět výfuk.

Nicméně obhájce titulu se vydal po správné cestě. V osmé jízdě dlouho štval Matěje Kůse, až se mu ho v předposlední zatáčce podařilo připravit o tři body. A když vyhrál i po přestávce na úpravu dráhy, zatímco ho Luboš Tomíček se žlutým povlakem nestihl v prvním nájezdu, získal svět rázem růžovou barvu. A to tím spíše, museli-li dva ze stále triumfující trojice ztratit body z titulu svého vzájemného střetnutí v rozjížďce s číslem deset.

Nicméně vyhlídky na stupně vítězů se zkalily v patnácté jízdě. Adam Vandírek chytil kšiltem své přilby o pásku, takže musel být nařízen restart. Martin Vaculík odjel až jako třetí. Ve druhé zatáčce ovšem přišel náraz od Martina Málka. „Vyplet‘ mi přední kolo, že se netočí ani na stojánku,“ líčil slánský závodník svou takřka dokonalou češtinou.

By při incidentu klesl na poslední příčku, v předposlední zatáčce přece jen dokázal urvat bod. Pódium však už bylo ztracenou záležitostí. K věnci by mu nepomohlo ani, kdyby v poslední sérii porazil Lukáše Drymla.

Skončil čtvrtý, ale při jeho hodnocení pro magazín speedwayA-Z převládaly pozitivní dojmy. Ty měl konec konců také Luboš Tomíček. Včerejší vítěz nezastíral své nepříliš velké sympatie vůči pardubickému letišti. Ke všemu ho jedenáctka na zádech hned třikrát poslala na vnější polovinu startovního roštu, z něhož je ve Svítkově do první zatáčky ještě dál než kdekoliv jinde.

Luboš Tomíček však po úvodním triumfu neskončil hůře než druhý. Přišel o průběžné vedení šampionátu, leč minimální odstup od Lukáše Drymla mu v Liberci v žádném případě nemůže sebrat vítr z plachet.

Zato Filip Šitera neskrýval zklamání. Zpočátku laboroval s převody a ve druhé jízdě ho o triumf připravil v poslední zatáčce Richard Wolff. V rozjížďce s číslem sedm mohl jen z třetího místa přihlížet duelu Luboše Tomíčka s Alešem Drymlem. A teprve poté se dočkal vítězství.

Adriana Rymela zbavil vedení širokým obloukem první zatáčky dvanácté jízdy. Vzápětí na něho po přestávce odstartoval Matěj Kůs. Filip Šitera však neskládal zbraně. Pražana podjel, a by kousal, v nájezdu do druhé zatáčky už plzeňský závodník suverénně vedl. Jenže v poslední sérii špatně odstartoval a teprve v nájezdu do posledního kola sebral bod Hynku Štichauerovi.

„Hrůza a děs běs,“ okomentoval Filip Šitera svých deset bodů a šesté místo. Ovšem jiní na tom byli hůř. O pohromě mohl hovořit Matěj Kůs. Cestou na start třetí jízdy mu doslova explodoval motor. To ještě netušil, že mu vedle mnoha soubojů zůstane ještě plyn v ruce a upadne mu sedátko.

Perný den zažil i Hynek Štichauer. V rozjížďce s číslem jedenáct se mu v nájezdu do druhé zatáčky roztrhly kartery. Pardubický junior upadl a stejně tak za ním jedoucí Josef Franc, bleskurychle reagující na nečekané nebezpečí. Hynek Štichauer se ovšem s povrchem pardubické dráhy měl potkat i při svých zbývajících třech vystoupeních.

V šestnácté jízdě šlo o skrumáž první zatáčky. A pardubický junior při repete stihnul obrat o body Pavla Ondrašíka a Jana Jaroše. O dvě rozjížďky později vytrvale bránil třetí místo před útoky Filipa Šitery. V první zatáčce o něho přišel. Ke všemu v posledním oblouku před cílem trefil díru a spadlý řetěz ho poslal opět k zemi.

Po rozjezdu posun o patnáct míst nahoru
Bratři Drymlové a Richard Wolff, trojice ovládající dnešní závod, však byla prosta všech peripetií. Faktor náhody, všudypřítomný faktor plochodrážních závodů, je svedl dohromady do desáté jízdy.

Jenže vodu kalil Matěj Kůs. Po úvodním výbuchu jeho pohonného agregátu a ztráty třech bodů ve prospěch Martina Vaculíka v poslední zatáčce osmé jízdy prahnul po vítězství. A nyní rychle směřoval do čela.

Z první zatáčky však vyjel jako první Lukáš Dryml. Dopředu se vehementně dral rovněž jeho bratr. Útok na druhé místo korunoval úspěchem v nájezdu do třetího kola. Mezitím osud míchal nápoj hořkosti pro Matěje Kůse. Na konci třetího kola musel zastavit kvůli uvolněné plynové rukojeti.

Poslední bod tím pádem dědil Richard Wolff. Zdálo se, že výsledek rozjížďky s číslem deset bude shodný jako posléze obsazení stupňů vítězů. A to tím spíše, přišel-li Martin Vaculík, nejbližší soused vedoucí trojky v průběžné klasifikaci, při svém duelu s Martinem Málkem nejen o pár drátů v kole, ale především o důležité body.

Čtvrtá série tedy proběhla ve znamení nezměněných pořádků na hrotu celkového pořadí. Ve čtrnácté jízdě vyhrál Lukáš Dryml ve stylu start – cíl, když Luboše Tomíčka zaměstnal Adrian Rymel. Vzápětí Richard Wolff svedl vítěznou bitvu a Adamem Vandírkem. A konečně Aleš Dryml triumfoval v rozjížďce s číslem šestnáct.

Jenže právě on se po přestávce postaral o nejméně očekávaný výsledek dnešního klání. Zatímco Adrian Pluska neměl na čele problémy, Aleš Dryml s problematicky fungujícím zapalováním zůstal po vylétnutí pásky vzadu. Dlouho trčel na třetím místě, protože Vladimír Višváder mu vytvořil nepřekonatelnou hráz.

Když už se zdálo, že se ve druhé zatáčce druhého kola konečně dostane na druhou příčku, Vladimír Višváder ho v nájezdu do třetího okruhu opět nesmlouvavě zavřel. Teprve na protilehlé rovince měl Aleš Dryml jistotu dvou bodů. Přesto stihnul ještě závěrečný nájezd na Adriana Plusku, za nímž ve finiši zaostal o pár centimetrů.

Hned na to vyhrál Lukáš Dryml osmnáctou jízdu. Dotěrného Martina Vaculíka se zbavil už z prvního výjezdu a díky svým patnácti bodům se mohl rovněž těšit z nově nabytého průběžného vedení v celém seriálu.

Také Richard Wolff plnil kolonky zisků. V závěrečné jízdě se probil přes Jana Jaroše a Josefa France do čela. Díky další trojce srovnal bodový krok s Alešem Drymlem. A stejně jako včera v Praze musel přijít ke slovu rozjezd, aby určil obsazení pódia. V něm se motocykl Aleše Drymla kvůli poruše zapalování zastavil už na startu. Richard Wolff demonstrativně obkroužil čtyři kola, aby si mohl dojít pro stříbrný věnec. Posun o patnáct míst oproti prvnímu finále si výbuch radosti vskutku zasloužil.

Hlasy z depa
„Pohodovej‘ závod, jo,“ souhlasil Lukáš Dryml s myšlenkou, že se mu patnáct bodů shromáždilo do uzlíčku s elegantní lehkostí. „Bylo to v pohodě, ale vítězství nepřišlo samo. Chci vyhrávat jízdu od jízdy, dělá mi to radost. Je to trošku složitější, že mistrovství republiky mě až tak nemotivuje. Dneska jsem ale šávu doma měl!“ Po dnešním triumfu se Lukáš Dryml dostal do čela průběžné klasifikace. „Nic to se mnou nedělá,“ svěřil se. „Ale nerad jsem druhej‘ nebo další. Dnes se závod poved‘ a jedeme dál. Pro mě je hodně důležitý Grand Prix. myslím, že na osmičku mám, ale je přede mnou hodně práce. Když se už dřu v mistrovství republiky, chtěl bych to udržet. Ale není ještě nic vyhráno, je to seriál. Spravedlivější, ale finančně a časově náročnější, včera jsem třeba přišel o ligu ve Švédsku. Tituly se počítaj‘. Bylo by ještě dobrý, aby brácha přeskočil Luboše, ale mě už ne (smích).“

„V mým životě zásadní zvrat nenastal,“ pustil se Richard Wolff do líčení okolností svého vzkříšení. „Nic se nestalo, byl jsem připravenej‘ stejně. Jen jsem si včera dal pivko na uklidnění. Byl jsem připravenej‘ dobře. Nechci nic házet na mechanika, ale hrozně táhly spojky. Vyměnil jsem ložiska, kompletní lamely, ale v Praze mi shořely tři spojky! Bohužel to bylo o startech a nešlo předjíždět. Dneska jsem šel do LZ, vzal si sady lamel, ale při tréninku mi prasknul řetěz, takže jsem vyzkoušel hovno.“ Nakonec se však Richard Wolff postaral o jedno z největších překvapení závodu. „Našel jsem dobré nastavení,“ vysvětloval. „Nechtěl jsem riskovat a skákat na druhou motorku. Jelo to pěkně, jen vyladit spojku. Je potřeba startovat, dnes se mi nepoved´ ani jeden start. Startoval jsem na čtvrt plynu, převod to utáhne. Kdybych včera udělal aspoň sedm bodů, bylo by z čeho vycházet. Mrzí mě to, je to osobní tragédie, tak to bejvá. Uvidíme v Liberci…“

„Nejsem spokojenej‘“, připustil Aleš Dryml. „Už v poslední jízdě jsem zápasil s Vladem Višváderem. Pravděpodobně zapalování. V rozjezdu jsem přidal plyn a zdechlo to. Bylo teplo, asi jsme to neuchladili a motor se přehrál. Mrzí mě rozjezd, i ta poslední trojka. Mohla by hrát velkou roli. Těžký jízdy byly v pohodě, v poslední se pral, ale motorka dojela.“ Chleba se bude lámat až za dva měsíce v Liberci. „Jsem třetí,“ uvědomil si Aleš Dryml své postavení v šampionátu. „Jeden bod za Lubošem. Kdybych dneska udělal jeden navíc, kdyby, kdyby… Ale v Liberci na medaile útočit budu.“

„Spokojenost,“ zářil Martin Vaculík. „Motor vypadá, že jede dobře. Škoda, že zastavili tu patnáctou jízdu. Chtěl jsem se dostat dopředu a udělat nůžky na Martina Málka. Nakoplo ho to jinam a vyplet‘ mi přední kolo. Netočí se ani na stojánku. Na poslední jízdu jsem něco změnil na motorce a byl jsem rád, že se trefil do dráhy.“ A s čím půjde slovenský závodník do třetího podniku šampionátu v Liberci? „Vytáh‘ jsem si číslo dvanáct,“ odpověděl. „Uvidíme. Je to daleko, je třeba zatáhnout. Titul už asi nebude, ale všechno je možné…“

„Jsem rád, že tuhle dráhu mám za sebou,“ ulevil si Luboš Tomíček. „Včera jsem měl dobrý rozlosování, ale dneska jsem jel dvakrát z venku. A z trojky to bylo suchý.“ By se pražský závodník nedostal na dnešní stupně vítězů, v průběžné klasifikaci zůstává těsně za Lukášem Drymlem. „Jsem rád,“ zachovával si dobrou náladu. „Myslím si, že mi Liberec sedí. Doufám, že mi tam půjdou starty.“

„Hrůza, děs, běs,“ nebral si Filip Šitera servítky. „Od posledního závodu to byla úplně jiná dráha. Než jsem se trefil, byly dvě rozjížďky pryč. V poslední jízdě jsem neodstartoval, Hynek mě brzdil a já nestih‘ Martina Vaculíka.“ A jaké vyhlídky si plzeňský závodník dělá před posledním kolem v Liberci? „Chci bednu,“ netajil se. „A udělám pro to maximum. Jsou ještě další závody, Polsko, extraliga a mistrovství světa. V Polsku se mi ze čtyřech závodů poved‘ jeden a to je na psychiku. Problém je doladit motorku. Díky Bogasovi, že mi vždycky poradí.“

„Čekal jsem to,“ připustil Josef Franc. „První dvě jízdy jsem se trápil. Pak jsem udělal úpravy. Zlehčil jsem převod, aby se to víc točilo. A byla to hned bomba.“ Nicméně stačilo to pouze na osmé místo… „To je to, na co asi mám,“ bral pražský závodník své umístění pragmaticky. „Horší to bejt nemůže, může se to jen zlepšovat.“

„Smůla,“ krčil Matěj Kůs rameny. „Motor v první jízdě viděl každej‘. Potom mi zůstal v ruce plyn a upadla sedačka. Dneska to byly spíš mechanický věci. Musím pořešit motor na Ukrajinu na mistrovství Evropy…“

„Těžkej den,“ posteskl si Hynek Štichauer. „Začalo to v Praze. Olda přečasoval motor a tak jsem skočil na druhou motorku. Z prvního místa se mi roztrhnul karter a Pepča do mě šouchnul. Zase jsem vzal první, Ála mě trošku postrčil a já spadnul. V poslední jízdě jsem jel na sto deset procent a vymet´ díru. Neměl jsem vodítko a spad´mi řetěz. Tři pády z pěti jízd. Důležitý je, abychom dodělali motorky na Norden. Věřím si a udělám všechno.“

1. Lukáš Dryml, Pardubice	3 3 3 3 3	15
2. Richard Wolff, Praha	3 3 1 3 3	13+3
3. Aleš Dryml, Pardubice	3 3 2 3 2	13+E
4. Martin Vaculík, Slaný (SK)	2 3 3 1 2	11
5. Luboš Tomíček, Praha	3 2 2 2 2	11
6. Filip Šitera, Plzeň	2 1 3 3 1	10
7. Adrian Rymel, Praha	1 2 2 1 3	9
8. Josef Franc, Praha	0 2 3 1 1	7
9. Matěj Kůs, Praha	0 2 E 2 2	6
10. Adrian Pluska, Slaný (SK)	2 0 0 0 3	5
11. Adam Vandírek, Praha	1 0 2 2 0	5
12. Martin Málek, Slaný	2 1 1 0 0	4
13. Hynek Štichauer, Pardubice	1 1 X 2 F	4
14. Pavel Ondrašík, Praha	1 0 1 1 1	4
15. Vladimír Višváder, Liberec	0 0 1 0 1	2
16. Jan Jaroš, Praha	0 1 E 0 0	1
res Michael Hádek, Plzeň		DNR
res Martin Gavenda, Praha		DNR

Šampionát před závěrečným podnikem v Liberci:

	Praha	Pardubice	TOT
	13.5.	14.5.
1. Lukáš Dryml, Pardubice	12	15	27
2. Luboš Tomíček, Praha	14	11	25
3. Aleš Dryml, Pardubice	11+R	13+E	24
4. Martin Vaculík, Slaný	10	11	21
5. Filip Šitera, Plzeň	11+3	10	21
6. Adrian Rymel, Praha	11+2	9	20
7. Josef Franc, Praha	8	7	15
8. Matěj Kůs, Praha	9	6	15
9. Richard Wolff, Praha	0	13+3	13
10. Hynek Štichauer, Pardubice	7	4	11
11. Adam Vandírek, Praha	5	5	10
12. Adrian Pluska, Slaný (PL)	4	5	9
13. Pavel Ondrašík, Praha	5	4	9
14. Martin Málek, Slaný	4	4	8
15. Jan Jaroš, Praha	7	1	8
16. Vladimír Višváder, Liberec	1	2	3
17. Michael Hádek, Plzeň (res)	1-R	DNR	1
NC Martin Gavenda, Praha	DNR	DNR	–

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)