Víkend uzavřely poslední dva podniky ledové Grand Prix

Berlín – 15. a 16. března

O titulu Nikolaje Krasnikova před závěrečným dějstvím asi málokdo pochyboval. Řada fanoušků i odborníků si ale jistě položila otázku, zda bude třiadvacetiletý Rus prvním jezdcem v historii seriálu Grand Prix, kterému se podaří vyhrát v jednom roce všechny závody. Že se tak nestane, bylo jasné už v průběhu sobotního závodu, kdy staronového šampiona potkal dokonalý den blbec.

Výsledkem nepříliš podařeného vlastního výkonu, problémů s technikou a prapodivného vyloučení švédským rozhodčím tak bylo až deváté místo a odložená korunovace čtvrtého mistrovského titulu v řadě. V neděli sice podal o poznání lepší výkon a nepřipustil jakékoliv zdramatizování situace, přesto se nevyvaroval chyb.

Ta nejpodstatnější v poslední sérii, kdy po ataku Franze Zorna skončil v balících slámy, ho stála účast ve finále A. Paradoxně tím ovšem svého rakouského soupeře zbavil možnosti bojovat o stříbrnou medaili, kterou tak s jistotou získal mladý Dmitrij Chomicevič. Ten se právě na úkor Krasnikova posunul mezi čtyři nejlepší, a protože další z účastníků A – finále Rus Archipov opustil pár okamžiků před tím dráhu v sanitce, nemohl Chomicevič skončit hůř než třetí a Zornova ztráta byla v té chvíli nestáhnutelná.

Nikolaj Krasnikov se pak se šampionátem rozloučil vítězstvím alespoň v B – finále po strhujícím souboji s bojovným krajanem Iljou Drozdovem a čtvrtým titulem v řadě vyrovnal dosavadní rekord svého krajana Tarabanka ze sedmdesátých let.

Stříbro nakonec vybojoval loňský evropský šampión Dmitrij Chomicevič. Mladší bratr mistra světa z roku 2003 vyhrál i s trochou štěstí obě berlínská klání, určitě potvrdil ambice nastupující ruské generace a celkem po právu se mohl radovat z nejlepšího individuálního výsledku v životě.

Největší boj se tak rozpoutal o bronzovou medaili. Úspěšně z něho vyšel rakouský showman Franz Zorn. Ten už řadu let nastupuje do sezony s velkými ambicemi a zprvu vyhrává, co se dá. Pak ale přijdou prvních dva závody Grand Prix v Rusku a domácí střelci ho odsunou do pozic, ze kterých pak přes sebevětší snahu a výkony ve zbylých závodech seriálu nedosáhne na medailové pozice.

Letos ale sehnal nového sponzora, dle vlastních slov tak mohl ještě víc zapracovat nejen na technice, ale i kondici a psychice. Výsledný efekt se dostavil. Prvně v životě se protlačil při ruské Grand Prix až na stupně vítězů a ztráta, kterou měl na medailové pozice, byla před posledním dějstvím minimální. V neděli se suverénně dostal do A- finále, kde pro zisk medaile musel bezpodmínečně porazit Danila Ivanova.

Po nepovedeném startu donutil soustředěným tlakem svého soka ve třetím kole k chybě a jen centimetry ho při souboji v cílové rovince dělily od vítězství v závodě a vytouženého bronzu. Druhé místo znamenalo rozjezd opět s Danilem Ivanovem. Scénář byl podobný jako v předcházející jízdě. Ivanov lépe odstartoval, ale neodolal atakům Rakušana a nakonec skončil pod balíky slámy. Po dlouhých pěti letech tak zase vybojoval medaili závodník, jehož mateřštinou není ruština, a Franz Zorn, jeho tým i fanclub mohli začít s oslavami.

Na dalších místech za Zornem a Ivanovem se pak seřadili další ruští závodníci v seriálu – Archipov, Zacharov, Drozdov a Čajka. Devátý Rakušan Simon pak potvrdil výbornou sezonu (je i vicemistrem světa v družstvech) a ve čtyřiceti letech dosáhl svého nejlepšího výsledku v mistrovství světa. Za ním skončil švédský veterán Serenius. Tomu sice v neděli trochu docházely síly, navíc přísnější sudí by mu jen stěží toleroval opakované podjíždění vnitřní čáry v zatáčce, ale být v šedesáti letech mezi první světovou desítkou je zajisté výkon více než obdivuhodný.

Náš jediný zástupce mezi ledařskou elitou Antonín Klatovský dojel v ne zrovna vydařeném sobotním závodě třetí v D – finále. To znamenalo, že první nedělní souboje sledoval z pozice náhradníka. Do závodu ho pustily zdravotní problémy Němce Bauera a ve dvou svých vystoupeních získal vždy po bodu. V D – finále pak vyhrál start, bez problémů uhájil první pozici, se šampionátem se tak mohl rozloučit tradiční holubičkou po vítězné rozjížďce. V celkovém hodnocení mistrovství světa obsadil patnácté místo.

Hlasy z depa
Antonín Klatovský: „Před sezonou jsem si říkal, že budu spokojenej probojovat se do Grand Prix. Pak když se postoupí, chci samozřejmě víc a víc, z tohohle pohledu moc spokojenosti není. Ledy jsou takové finanční živoření, i proto jsme si pořídili v Milevsku hospodu. Ale zase se tomu musíš věnovat, sebere to spoustu času. Pořádně jezdit jsem začal až v lednu, před tím jsme byli dvakrát na rybníku. Asi tak. Sezona skončila, jak skončila, vždycky je dobrý, když si na konci zdráv. Potýkali jsme se, že to není naladěný, s tím jsme se letos trápili celou sezonu. Ledy jsou hodně náročné na peníze, cestuje se daleko, je to strašně drahý. V něčem pomůže AČR, no ale ty zase chtějí výsledky, že jo. Díky hlavně tátovi, že jsme tam, kde jsme. Letos pojedu i trávu, tak uvidíme, třeba to tam bude trochu lepší.“


Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)