Chrastná – 28. ledna
Minulu neděli nezastihlo nedělní odpoledne Lukáše Hutlu zrovna v excelentní náladě. Ve finále v Kopřivnici se vinou vadného pružení přední vidlice potácel v ledové tříšti jako flamendr na cestě domů ze silvestrovské oslavy. Soupeři před ním mizeli a on měl sto chutí roztrhat licenci na malé kousíčky a zmizet zpátky na Nový Zéland, kde loni celý rok pracoval. Avšak dnes se myšlenky na návrat na opačný konec Země rozplynuly jako dým. V mrazivé ouvertuře šampionátu ledařských družstev v rekreačním středisku Žabák v Chrastné vyhrával jednu jízdu za druhou. Svou dominanci podtrhnul dalšími dvěma vítězstvími v nadstavbovém Memoriálu Saši Kopeckého, v jehož finále zopakoval předchozí dva duely s Lukášem Volejníkem. Ovšem jeho motocykl s haprující přední vidlicí vodil jeho otec Radek, který se navzdory úsilí stal lákavou návnadou pro Jana Pecinu a Davida Lizáka ještě než se spolu se svým synem v rozjížďkách s číslem deset a dvanáct postavili tandemu Lukáš Volejník – Jan Klauz. Doposud neporaženému páru však i remízy, které zajistil Lukáš Hutla zmiňovanými souboji s Lukášem Voiejníkem, stačily na komfortní vítězství v závodě. Také o třetí příčku se rozpoutal dramatický souboj. Jan Pecina totiž ve druhém okruhu jedenácté jízdy upadl z vedoucí pozice vinou píchlého kola. Martin Běhal okamžitě zabojoval a v těsném finiši překonal Davida Lizáka. Roberta Růžičku ovšem nestihnul a právě jeho bod chyběl osečenskému tandemu k zeleným věncům.

 

Lukáš Volejník a Jan Klauz v úlohách suverénů

Rekreační středisko Žabák se dnes dopoledne na ledaře chmuřilo šedivými mraky. Bylo nevlídno, teploměr ukazoval okolo sedmi stupínku mrazu a chlad zvyšoval ještě vítr. Sluníčko si nechalo ouverturu českého šampionátu ledařských družstev uniknout, avšak osm mužů s ohřebovanými motocykly nikoliv.

Dráha vymazlená na zamrzlé ploše Chrastenském rybníku na první pohled udivila mnohem většími rozměry, než měla loni její starší sestřička. „Udělali hrozně dlouhý roviny, ale vingly jsou menší než v Assenu,“ bručel Radek Hutla, který si však rychle uvědomil prastaré pravidlo. „Ale dráha bude pro všechny stejná.“

Na sezónu 2016 si vzpomněl také Lukáš Volejník. „Loni nadávali, že je to malý kolečko,“ usmíval se. „Tak jsme udělali stometrový rovinky. Byla obleva, proto je to užší o dva metry. Měřili jsme led. Kluci měli pětadvaceticentimetrovej‘ vrták a říkali, že se nedostali skrz až do vody.“

Třetí letošní závod na ledové dráze u nás měl paradoxně nejnižší návštěvnost. Pořadatelé prodali asi pět set vstupenek. Nicméně jediný přístup do střediska Žabák vede po úzké hrázi, po níž ještě v jednu přijížděla nová auta. Proto padl verdikt o odložení začátku takže první série startovala zhruba o čtvrt hodiny později po plánovaném začátku.

Kvůli absenci druhého oválu každé z úvodních dvou jízd předcházela tréninková kola. Vlády se ujali Lukáš Volejník s Janem Klauzem. Jak v první, tak ve třetí jízdě vyhráli s náskokem celé dlouhé rovinky chrastenského oválu. O to, aby s nimi rodinný tandem Hutlových srovnal krok, se postaral Jan Pecina.

Domácí matador ozdobil druhou jízdu svým perfektním startem. Lukáš Hutla se dostal do čela spodní stranou druhé zatáčky, jeho otec Radek zůstal třetí před Martinem Modusem. Při druhém střetnutí těchto týmů ob jednu rozjížďku později kousal Jan Pecina ještě intenzivněji.

Lukáš Hutla sice tentokrát vystřihnul nejrychlejší start. Jenže Jan Pecina jej v prvním oblouku podjel, jako když jej potká. Přeloučský ledař posléze útočil ze všech sil. Ve druhém okruhu zkusil ve druhé zatáčce vnější stopu, aby okamžitě zlomil motocykl dovnitř a po cílové rovince převzal vedení. Nicméně Radek Hutla byl opět třetí, takže jeho družstvo ztrácelo na Lukáše Volejníka s Janem Klauzem již dva body.

Jan Pecina komentuje své úvodní duely s Lukášem Hutlou:

„Trošku jsem mladýho prohnal, aby si nemyslel, že je king. Teď ještě proženu Mazňu s Klauzíkem a uvidíme…“

Nicméně přání Jana Peciny bylo otcem myšlenky. V rozjížďce s číslem pět sice prahnul po vedení stejně jako členové doposud neporažené dvojice. Jenže když se Lukáš Volejník na konci protilehlé rovinky ohlédl za sebe, spatřil za sebou Jana Klauze, který jistil další maximální triumf.

Navlas stejný průběh měla i sedmá jízda. Jan Pecina měl opět o kapičku horší start než Lukáš Volejník s Janem Klauzem. Srdnatě je atakoval až do cíle, avšak nakonec zůstal těsně třetí. A Lukáš Volejník a Jan Klauz byli po čtvrtém 5:1 takřka na prahu celkového vítězství.

 

Rozhodnutí až v závěrečných jízdách

Minulou neděli se na motocyklu Lukáše Hutly objevily problémy s přední vidlicí a následná kontrola u experta potvrdila, že jeden teleskop je nefunkční.  „Teď už bylo přední kolo na zemi,“ svěřoval se Lukáš Hutla v depu po první sérii, že patáliím není konec. „Předtím to v první jízdě poskakovalo.“

A tak si otec se synem vyměnili motocykly. V šesté jízdě lehce změřili Davida Lizáka s Robertem Růžičkou. Ob jednu rozjížďku později však přeloučští borci přišli o další bod. David Lizák, jehož stále bolela naražená žebra z Opatovic, si nedopřál klidu, dokud v nájezdu do třetího kola neodkázal Radka Hutlu za svá záda.

„Vypadlo vodítko,“ vysvětloval Radek Hutla, proč se po návratu z osmé jízdy vydal pěšky na zmrzlé kolečko. „Dal jsem to jen na dva nejty a to je málo.“ V průběžné klasifikaci Hutlovi ztráceli na Lukáše Volejníka a Jana Klauze tři body. Zato náskok Jana Peciny a Martina Běhala na Davida Lizáka a Roberta Růžičku činil jen jeden bod.

Rozjížďka s číslem devět duel o třetí příčku nevyřešila. Jan Pecina byl v cíli o celou rovinku dříve než tandem Robert Růžička – David Lizák. Martin Běhal se nechal rozházet po startu, takže se ani nyní vrátil bez bodu. Jeho chvíle však měla přijít v jedenácté jízdě.

Jan Pecina se za svůj start opět nemusel stydět, jenže okamžiky jeho vedení drsně ohraničil pád v prvním výjezdu druhého okruhu. „Mám píchlý přední kolo,“ vyvracel v depu, že by šlo o jeho jezdeckou chybu. „Najel jsem na krásnej‘ čistej‘ led. Složil jsem to a nepodrželo to, uchcal mi předek a to neudržíš.“

Robert Růžička s Davidem Lizákem se jakoby mávnutím kouzelného proutku stali vedoucími jezdci. Martin Běhal si však za jejich zády bleskově spočítal, že tři a dva jsou pět, zatímco on sám jede pro jediný bod. Stupňoval proto svůj tlak. Cílovou rovinkou se všichni tři závodníci řítili v jediném balíku a Martin Běhal ve strhujícím finiši dokázal porazit alespoň Davida Lizáka. Kdyby vyhrál, naděje na zelené věnce by přežila ještě do rozjezdu. Avšak za těchto okolností bod chyběl, takže se Jan Pecina a Martin Běhal objevili na vyhlášení jen před pódiem.

Rovněž o vítězství se rozhodovalo až ve druhém střetu obou družstev. V rozjížďce s číslem dvanáct odstartovali Jan Klauz a Lukáš Volejník jako jeden muž. Lukáš Hutla si to v první zatáčce namířil rovnou mezi ně, avšak oba neporažení borci jej dopředu. Přeloučský borec se ovšem nenechal neúspěchem zlomit. Ve druhém okruhu protáhnul nájezd do druhé zatáčky a vmžiku se ze třetího místa posunul rovnou do čela.

Lukáš Volejník líčí svůj souboj s Lukášem Hutlou v rozjížďce s číslem dvanáct:

„Chtěl jsem jet lajnu, že bych ho zavřel. Byl jsem ale rychlej‘, neudržel jsem to. On mě podjel. Hlavně že jsme vyhráli, mám dobrýho parťáka!“

Tři body náskoku byly sice významné, nicméně samy o sobě nedávaly Lukáši Volejníkovi s Janem Klauzem jistotu vítězství. Další remíza by v rozjížďce s číslem dvanáct stačila, nicméně Lukáš Volejník se s ní nechtěl smiřovat. Byť Lukáš Hutla odstartoval nejlépe, on jej v první zatáčce objel. Nyní byl zase závodník v pardubické vestě v roli nájezdníka.

Ve druhém okruhu se ve druhém oblouku užuž vracel do čela, když mu však motocykl poskočil na díře. Od té chvíle dotíral na vedoucího Lukáše Volejníka zleva, aby v poslední zatáčce zkusil strategii zevnitř ven. Oba závodníci protnuli metu takřka současně, avšak Lukáš Hutla přece jen o chvilku dřív.

 

Přeloučský suverén ve vestě s bílým koníkem

Navzdory dvojici smírných výsledků s Hutlovými se Lukáš Volejník a Jan Klauz mohli těšit na pocty určené dnešním vítězům. Převaha třech bodů se transformovala do vedení jednoho jediného tabulkového bodu. Jediným neporaženým byl však Lukáš Hutla, jehož chvíle měla přijít ještě v Memoriálu Saši Kopeckého.

Jeho druhý ročník se konal formou nadstavbového závodu s formulí dvou semifinálových a dvou finálových rozjížděk. Ledový ovál nenesl žádné známky výrazného poškození a tak se vzpomínkový závod na technického mága stal vhodnou příležitostí zvýšit porci dvanácti jízd mistrovských družstev. Zúčastnit se ho měli všichni přítomní, jenže technika se postavila proti.

Jan Klauz vysvětluje svou absenci v Memoriálu Saši Kopeckého:

„Mám úplně očesanej‘ spojkovej‘ koš, nepojedu. Je povolenej‘, tak nechci vyškubat šrouby.“

Jan Klauz se bezmocně skláněl nad svou spojkou a nakonec mu nezbylo než rezignovat. „Nechoděj‘ mi vůbec přední vidle,“ kroutil hlavou i Radek Hutla. „Asi toho Sašu nepojedu.“ Nakonec však nasadil žlutý povlak na svou přilbu a vyrazil vstříc prvnímu semifinále.

Mělo vcelku jednoznačný průběh. Lukáš Volejník a Jan Pecina si v něm hladkým způsobem dojeli pro finálový postup před Davidem Lizákem. Podobně proběhlo i druhé semifinále. Lukáš Hutla triumfoval stylem start – cíl před Robertem Růžičkou, zatímco třetí příčka nerozjasnila zachmuřený obličej Martina Běhala.

Ani malé finále nerozehřálo publikum více než čaj, grog či svařák ze stánků. David Lizák jezdil suverénně na čele před Martinem Běhalem. A Radek Hutla kvůli své vidlici nevydržel na ledě ani dvě kola. Jenže to už se v depu chystala čtveřice finalistů.

Lukáš Volejník předvedl jeden ze svých fantastických startů. Za sebou měl Lukáše Hutlu, který prahnul po osmém dnešním triumfu. Jan Pecina s nimi chtěl hrát vysokou hru o vítězství, avšak přestal jejich tempu stačit ještě v průběhu úvodního kola a soustředil se na hlídání třetí příčky před Robertem Růžičkou.

Lukáš Hutla nedopřál svému jmenovci Volejníkovi ani vteřinku klidu. Jeho chvíle přišla ve třetím kole. V nájezdu do první zatáčky nasměroval svůj motocykl pod svého soka. Lukáš Volejník se však nerozplakal nad rozlitým mlékem, nicméně cílem projel těsně druhý.  „Škoda toho Lukáše, je dobrej‘, ale nechtěl jsem mu to nechat,“ uznal sportovně kvality svého přemožitele.

 

Hlasy z depa

„Spokojenost,“ bilancoval Lukáš Volejník dnešním závodem jediným slůvkem. „Honza je dobrej‘ parťák, to je radost. Chtěli jsme jet spolu už tři roky, ale nikdy to nevyšlo. Loni to tady zahodil, letos byl výsledek, sedí nám to oběma.“

„Stoprocentně lepší než loni, tolik to nebolí,“ mohl Jan Klauz na svůj loňský pád v Chrastné vzpomínat už s úsměvem. „S Mazňou se jelo super, hlavně jsem startoval i před Peckou a Lukášem Hutlou. Přitáhnul jsem si spojku, že to nevydržel košík. Ocelovej‘ vydržel celou sezónu, hliníkovej‘ nevydrží. Sašovi se omlouvám. On by to ale pochopil, byl to technik a věděl bych, že můžu dostat řetězem a to by mi mohlo roztrhnout nohu.“

„Krásně se závodilo,“ rozplýval se Lukáš Hutla v superlativech. „Kdybych nebyl v Kopřivnici dub, jsem ještě vejš‘. Na týhle motorce se jelo super, na zejtra do Holic jsem naladěnej‘ víc než pozitivně. Doladili jsme převody, nechci pořád ten minulej‘ tejden svádět na motorku, ale dnes to jelo super. Starty má Mazňa lepší, já se asi kochám (smích). Ujel mi, ale já jsem do nájezdu držel na tom rozbitým víc plynu. Připravil jsem si, kde ho říznu.“

„Špatný,“ vraštil Radek Hutla čelo. „Přední vidle nefunguje. Moji motorku si vzal Lukáš a já jel na tý, co mel on. Musím se na to podívat a kouknout na nastavení…“

„Zadařilo se,“ neskrýval Robert Růžička spokojenost. „Bylo trošku štěstí, povedla se bedna. Tenkrát mi to s Peckou o bod uteklo, dneska se zadařilo.“

„Bylo to dobrý,“ komentoval David Lizák své premiérové ledařské pódium. „Nefungoval jen zadní tlumič, musel jsem jet ve stupačce. Dal jsem nový pláště, držej‘ víc.“

„Píchnul jsem přední kolo a šel na držku,“ litoval Jan Pecina incidentu z rozjížďky s číslem jedenáct, kde jeho tým přišel o rozhodující body ke stupňům vítězů. „Uteklo to o bod. Na hovno jsem startoval. Sám na sebe jsem nasranej‘, ale na tu bídu to šlo.“

„Bylo to málo,“ vracel se Martin Běhal ještě ke svému souboji s Robertem Růžičkou a Davidem Lizákem v jedenácté jízdě. „Měl jsem už zatáhnout o jízdu dřív. Lajna mně sežrala kolo, Pecka spadnul, ale to mně neomlouvá. Měl jsem víc tahat…“

1.	Lukáš Volejník	3 2 3 3 2 2	15(1)	26
	Jan Klauz	2 3 2 3 1 1	11(5)
2.	Lukáš Hutla	3 3 3 3 3 3	18	23
	Radek Hutla	1 1 2 1 0 0	5(1)
3.	David Lizák	0 E 1 2 1 1	5(1)	12
	Robert Růžička	1 1 0 0 2 3	7
4.	Jan Pecina	2 2 1 1 3 F	9	11
	Martin Běhal	0 0 0 0 0 2	2

Průběžné pořadí šampionátu:

	CHR	TOT
	28.1.
1. Lukáš Volejník – Jan Klauz	6 (26)	6 (26)
2. Lukáš Hutla – Radek Hutla	5 (23)	5 (23)
3. David Lizák – Robert Růžička	4 (12)	4 (12)
4. Jan Pecina – Martin Běhal	3 (11)	3 (11)

 

2. Memoriál Saši Kopeckého:

	SF1	SF2	o5.m	FIN
1. Lukáš Hutla		1.		1.
2. Lukáš Volejník	1.			2.
3. Jan Pecina	2.			3.
4. Robert Růžička		2.		4.
5. David Lizák	3.		1.
6. Martin Běhal		3.	2.
7. Radek Hutla	4.		E

Poznámka: Jan Klauz se nezúčastnil vinou závady na spojce

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček a Karel Herman