Mladá Boleslav – 8. ledna
Loni jasně ukázal, jak relativní je na ploché dráze čas. Zatímco ještě před začátkem sezóny se s ním počítalo především jako s teoretickou hrozbou především v juniorské věkové kategorii, o pár měsíců později na něho s notnou dávkou respektu museli pohlížet také mnohem zkušenější soupeři. V juniorských družstvech, v šampionátu devatenáctiletých a v mistrovství dvojic vybojoval tituly českého vicemistra, přičemž především ono naposledy zmiňované stříbro vybojované s Marcinem Nowaczykem patřilo k největšímu překvapení celého roku 2004. Blýsknul se i v extralize, ve Zlaté stuze jej pouhý bod dělil ve finále, při Zlaté přilbě dokázal vyhrát rozjížďku a postoupit do čtvrtfinále a nechybělo mnoho a jel finále Tomíčkova memoriálu. Také o tom hovoří Filip Šitera v exkluzivním rozhovoru s magazínem speedwayA-Z. Kromě toho se však čtenáři dozvědí o zážitcích z Austrálie, motivech odchodu ze Mšena, či jak se sedmnáctiletý mladík k ploché dráze vůbec dostal.


speedwayA-Z: „Tvůj děda Miloslav Verner patřil k úspěšným závodníkům a byl dlouhá léta v řídících strukturách ploché dráhy. Tvého staršího bratra však nakonec plošina minula, by jste na motorkách začínali spolu. Co tebe přivedlo do sedla plochodrážního speciálu?“
Filip Šitera: „S dědou jsem už odmalička jezdil na závody. S bráchou jsme jezdili na motorkách, co nám postavil táta, když zmenšil rám z půllitru. Ale mě to asi chytlo víc. Brácha jezdí na freestylovým kole a hraje floorball. Když byl děda ve Svazu plochý dráhy, měl jsem spíš nevýhodu. Třeba ani se mnou nejel na závody, aby někdo neřekl, že mě protěžuje. Držel se tak raději dál. A proto toho taky chtěl nechat, aby se mnou jezdil na závody jako nezávislá osoba. Tu plochou máme asi v rodině. Závodil děda, Vašek, Honza. Odmalička jsme všude jezdili a mně se to hrozně líbilo. Když byl třeba večírek, potkal jsem se tam i se závodníkama. Třeba v šestadevadesátým jsem byl na Grand Prix ve Vojensu. Vyhrál Billy Hamill. A pak to byl můj vzor. Teď je to ale spíš Jason Crump. Připadá mi, že je takovej bojovnej, ale přitom i přátelskej. A tak jsem chtěl taky jezdit. Na těch malejch motorkách jsme byli všude možně. Třeba ve Mšeně mezi jízdama nebo v Chabařovicích. Ve třinácti jsem pak začal ve Mšeně. Mým prvním závodem byla juniorská kvalifikace v Pardubicích (v dubnu 2003 – pozn. redakce). Největší smůla, že o postup do hlavního závodu jsem jel jízdu se Zdeňkem Simotou. A ten byl hodně zkušenej, takže jsem byl jen jako náhradník. Ale vyhrál jsem pak jízdu. To bylo pěkný, pořád jsem se předjížděl s Hynkem Štichauerem. Fakt to bylo hezký, ale už je to dlouho, dva roky.“

speedwayA-Z: „Přelom podzimu a zimy jsi strávil u protinožců v Austrálii. Jak jsi se tam dostal a jak se ti na opačném konci světa závodilo? Dá se vystopovat nějaký přínos pro rok 2005 nebo šlo spíš o dovolenou?“
Filip Šitera: „Pan Mauger tam chtěl dva český jezdce. A že jsem příbuznej s Vaškem Vernerem a myslím, že jsem taky ukázal, že už můžu do světa, tak k tomu došlo. Bral jsem to jako dovolenou a odreagování se. Byly totiž jedny závody za tejden a my měli dost času. Se Suchošem jsme tak mohli chodit k moři a užili si hodně srandy. Všichni závodníci to tam brali jako takový rodinný. Byli tam třeba malí kluci ze stopětadvacítek a mamka je musela oblíkat. Táta jim mezitím nahřejval motorku a pak jim pomáhal nastupovat. Ale i v pětistovkách jezdili závodníci s tátou i s mámou. Na těch jejich drahách byly prvním dojmem ty hrozný mantinely. Říkal jsem si, jestli to vůbec přežiju ve zdraví. Když tam pak ale člověk jel, ani si neuvědomil, že tam je beton. Až když jsi byl s někým loket na loket, uvědomil sis to, že musíš opatrně. Tady když si bouchneš do prken, jen si přinejhorším něco zlomíš. Tam by to mohlo bejt horší. Mají takovou organizaci, že se najednou řekne, že je konec závodu a všechno skončí. Nemají snad ani žádný předpisy a dělají si to spíš, jak chtějí. Na rozpravě steward řekne, že každej jezdec může kdykoliv skončit bez udání důvodů. A pak se to dojíždí třeba v osmi lidech. Hodně závodníků jezdilo bez vest a nemuseli jsme si vůbec hlídat povlaky. O ně nešlo. Ani se nejezdily deflektory. Akorát ti vždycky píchli špičkou do řidítek, jestli je máš ucpaný. Ale jiný předpisy snad ani nemají. Něco je na australskejch závodech dobrýho, ale někdy to pořádají fakt spíš, jak kdo chce. Když se sešli vyrovnaný závodníci, byly to dobrý závody. My jsme s Tomášem měli výhodu, že nám Vašek Verner zařídil, aby nám Jawa
půjčila prototyp. Kdyby někdo z nás měl problém, střídali bychom se na něm. Já ho jel v předposledním závodě a utrhl se vejfuk. Vyměnili jsme motor za můj a v posledním závodě se mi pak urval píst. A tak jsem zase dojel na tom prototypu. I když jsem byl v Austrálii, teď je tři měsíce pauza. A tak si myslím, že mi to spíš asi nic nepřidalo. Byly to ale nový zkušenosti. V depu třeba jednou neměli vůbec světlo, ani elektriku. Pořád se pracovalo na písku. A to byla škola, protože se špičkovým vybavením umí každej blbec, jak říkal Vašek Verner. Může se to někdy hodit. Museli jsme si třeba zvyknout pracovat s jednou bednou na nářadí. Nešlo to tam přerovnávat podle sebe nebo to hned vzdávat. Takže to byly hodně velký zkušenosti a taky hrozně hezká dovolená.“

speedwayA-Z: „Zatímco jsi v Austrálii reprezentoval českou trikolóru, tady šly různé spekulace o tvém přestupu do Plzně. Protože jsi volný jezdec, nemělo by ti v tom nic bránit. Mohl bys to komentovat? A co k tvému rozhodnutí odejít ze Mšena vedlo?“
Filip Šitera: „Do Plzně zatím vypadá, že ano. Nabídli mi docela dobrou smlouvu. Ještě to není jistý, ale vypadá to, že jo. Uvidíme, až se sejdeme s panem Klímou, pak to záleží na dohodě. Ve Mšeně nešlo ani tak o peníze jako o princip. Pořád říkali příště a příště a do dneška mi nedali nic. Neberou mi ani telefony a přitom jsem jim pomohl. Za tohohle vedení do Mšena nepůjdu. To radši jinam, protože ve Mšeně se ke mně zachovali tak, že tam nebudu. Všem ostatním něco dali, jenom mně ne. Jak říkám, jde o ten princip. Všichni dostali a myslím, že u mě výsledky byly, abych něco dostal i já. Sezóna je dost drahá, abych to jel zadarmo, když mám jinde možnost závodit za velice slušnejch podmínek a ještě se ke mně budou chovat slušně. Třeba děda každou zimu zařídil ve Mšeně brigádu. I se sponzorama, příbuznejma, známejma, s Brunclíkovejma jsme tam zbouchali mantinely. Chodil tam i mšenskej klub veteránů, ale z vedení tam někdo přišel jen jednou.“

speedwayA-Z: „Účast v juniorském mistrovství světa ti o jeden bod při prvním podniku českého šampionátu ve Slaném unikla. Jak se díváš na fakt, že o celé sezóně tak de facto rozhodne jediný závod? A vynahradila ti absenci v MS tvá účast v evropském šampionátu devatenáctiletých?“
Filip Šitera: „Vůbec jsem nepředpokládal, že bych se do mistrovství světa dostal. Ale jak se pak závod ve Slaným vyvíjel, šance byla. Nevyšlo to, ale říkal jsem si, že Suchoš ve světě udělá víc než já. V šestnácti letech by bylo hezký jet mistrovství světa, ale soustředil jsem se na mistrovství Evropy. Rozhodně ale o svět budu tento rok bojovat a budu tam chtít ukázat maximum. Loni mi to ale vynahradila Evropa. Nikdo netušil, že bych se dostal do finále. Semifinále v Teterowě se vyvíjelo moc hezky. Vůbec jsem neznal soupeře. Jenom Heffenbrocka a Patrika. Nijak jsem to neřešil. Jel jsem si svoje a ono to vyšlo. Dráha byla hodně malá. Podle mě se spoléhali, že nepůjde předjíždět po venku. Moje starty nebyly nic moc, jako celou sezónu, takže jsem musel předjíždět. Malý dráhy nemám rád, ale tady to vyšlo. Ve finále jsem si říkal, že bych do desátýho místa mohl bejt. Největší nervy jsem měl hned v první jízdě s Lindbäckem a Lindgrenem. Nakonec jsem skončil jedenáctej, což si myslím, že se jen tak někomu nepovede. Bylo to moc pěkný. V Rybniku se jelo dobře. Hlavně se mi líbila atmosféra. Na nástup se jelo autama. Měl jsem radost, že tam přijel Radek Fanta, Honza Janů, pan Moravec a fandili nám. Vyhrál jsem taky jednu jízdu, to jsem byl taky spokojenej. Hlavně ty závody byly o něčem jiným než třeba juniorák v Praze. Letos se chci hrozně dostat do finále. Ve Mšeně mám něco natrénovaný. Nebudu si dávat žádný cíle, abych nebyl zklamanej. Postup do finále ale už teď bude muset bejt. A ve Mšeně pak udělám všechno, abych zabodoval.“

speedwayA-Z: „Kvůli onomu pomalejšímu začátku jsi také nakonec nemohl v závěru sezóny bojovat o celkové vavříny v českém juniorském šampionátu, jak se později ukázalo. Dokonce možná i o titul…“
Filip Šitera: „To si nemyslím, že bych bojoval o titul. Hlavně jsem se pral s Tomášem Suchánkem o čtvrtý místo. Chtěl jsem ho, takže jsem byl nakonec spokojenej. Ve Slaným se dráha hodně zhoršila a na konci to bylo opravdu hrozný. Ta dráha je už nebezpečná. Závody ale byly normální, nic výjimečnýho. Dopadlo to aspoň na to šestý místo. Sice bylo první nepostupový do mistrovství světa. Mrzelo to, ale dalo se to překousnout. Kdybych se nedostal do Evropy bylo by to horší, svět bude až tuhle sezónu, doufám. V Březolupech se mi dařilo průměrně. Předloni jsem tam měl svůj nejlepší výsledek. A taky pak v juniorskejch družstvech, kde jsem dělal osmnáct bodů, a na Slováckým oválu mi to jelo dobře. A tak šestý místo z junioráku bylo průměr. Žádnej problém nebyl. Jeli jsme tam rovnou z pouáku v Krosně. Odreagovávalo se a myly se motorky, takže nic výjimečnýho tam nebylo. Z výsledku přišlo i trochu zklamání. Ještěže to nebylo horší. Pak přišly Pardubice. Hrozně se mi tam líbilo, že dráha byla hluboká. To mám rád, když se hodně předjíždí. Byl jsem pátej, se stejně bodama jako Martin Málek a Luboš Tomíček. Pak přišla na řadu Kopřivnice. Ta mě vůbec nikdy nevadí. A abych řekl pravdu, dobře se mi tam jede. Z druhýho místa jsem byl překvapenej. Den předtím se mi nedařilo ve Svitavách. To je totiž dráha, kde se moc nepředjíždí. A tak jsem si pak v Kopřivnici řekl, že zkusím atakovat. Rozhodla hned první jízda, kdy Mirda měl rychlejší start. Je taky venkař jako já a pohlídal si mě. Pak jsem měl taky štěstí, že Honzovi Jarošovi se to zastavilo v poslední zatáčce. V Plzni se zas tolik nedařilo. Byl jsem sedmej a měl stejně bodů jako šestej Tonda Galliani. Bylo to zklamání. A ještě
přišel ten bordel, kdy se to hádalo a vylučovalo a nevylučovalo. Ani nešlo, zda vyloučit nebo ne, ale jsme jedna parta a tak jsme podepsali petici. Praha byly nejlepší závody. Všechno se dařilo. Akorát Věrouš Kollert mi jednou dělal problémy. Držel se na venku. Tak jsem ho překvapil po lajně, až si pak sám lehnul. Vyhrál jsem tak závod a potvrdil, že na konci sezóny jsem v dobrý formě. To je potřeba (smích)! A že jsem byl čtvrtej? Jsou tam kluci, co jezděj nějakej ten pátek dýl. Ale ukázal jsem, že se mnou musí počítat. Letos ten titul budu ale určitě chtít jak v jednadvacítkách, tak v devatenáctkách. Ale bude to těžký. Simoák se rozjel, Suchoš má dobrý starty, Honza Jaroš a Luboš Tomíček taky jedou dobře. Budu se hrozně snažit. Do každýho závodu jdu naplno.“

speedwayA-Z: „V domácím mistrovství devatenáctiletých jsi porazil čtrnáct soupeřů. Lepší se ukázal být pouze Zdeněk Simota, o čemž rozhodl váš vzájemný duel. Kdybys měl šanci dnes nasednout do stroje času, vrátit se zpátky a změnit historii, co bys udělal jinak, abys porazil také jeho?“
Filip Šitera: „Simoák tam jel špičkově. Nechci se vymlouvat, ale ve společný jízdě jsem já šel od prken a on z dvojky. Zezačátku šla ještě dobře lajna. Namáčknul jsem se na něj, jenže on mě vyvezl. Musel by zkazit start, jinak bych to ovlivnit nemohl. Rychlejc už to jet nešlo. Simoák jel fakt dobře a tohle byla rozhodující jízda. Bohužel to nevyšlo. Letos se budu snažit a doufám, že to klapne. Loni jsem byl třikrát vicemistr, letos budu určitě chtít nějakej ten titul. Abych nebyl jako ten Crump. Proto je asi můj vzor (smích).“

speedwayA-Z: „A jak se díváš na juniorská družstva? Společně s Věroslavem Kollertem jste jako jediná dvojice dokázali konkurovat Slanému, ovšem ten byl nakonec přece jen lepší.“
Filip Šitera: „S Věroušem když jedem dvojice, je to hodně srandy. Samozřejmě se myslí na závody, ale taky se hodně žertuje. Nemáme rádi, když si řekneme, že jedeme pomalu nebo ne naplno. Tak se spíš sestřelíme. My dva nemůžeme jet vedle sebe. Bylo takovejch okamžiků, že jsme to jen tak tak vybrali. Hlavně od startu. Jednou jsme si dokonce dali loket sami sobě. Nejlepší momenty byly naše vítězství. Hlavně v Žarnovici, protože to byla dlouhá cesta. Vzhledem k obsazení jsme tam prostě museli vyhrát. Sice jsme si to zkomplikovali s Martinem Málkem, ale pak jsme to napravili. Nebo v Březolupech. Tam jsem zkoušel motorku na Evropu a ta jela špičkově. Naměřil jsem i Mirdovi. Bylo to vůbec poprvý, kdy jsem udělal osmnáct bodů. Horší moment byl akorát ve Slaným, kde jsme byli až třetí. Jinak jsem měli povinnost skončit minimálně druhý a bojovat za vítězství. Letos ještě nevím. Kdybych jel se Simoákem, měli bysme velkou šanci. Ale nechci nic předjímat. Žádná jiná takhle vyrovnaná dvojice by tam však neměla bejt. Mirda odpadá, se Suchošem pak můžeme bojovat. Mělo by to bejt jednodušší. Je mi líto opustit Věrouše, ale co se dá dělat? Nebylo to s ním jen, že bysme jen přemejšleli, jaká bude další jízda. Byla sranda a brali jsme to spíš jako dovolenou. Ale bůhví, jak to tuhle sezónu dopadne, a s kým vůbec pojedu.“

speedwayA-Z: „Seniorské vrcholy sezóny ti dozajista přinesly rozporuplné pocity. Zatímco v mistrovství republiky jednotlivců jsi vypadl už v semifinále v Praze, v šampionátu dvojic jsi vybojoval stříbro. Mohl bys našim čtenářům přiblížit své dojmy?“
Filip Šitera: „V Praze bylo rozhodně hodně smůly. První tři jízdy jsem měl problém s karburátorem. Nemohl jsem na to přijít a příčiny, proč to nejede, jsem hledal v sobě. Přišel
jsem na to až před čtvrtou rozjížďkou, kdy už ty lehký jízdy byly za mnou. Se stříbrem z dvojic jsem vůbec nepočítal. Měli jsme silnou skupinu. Byl tam Áďa se Stojanowskim, Ríša s Pepem. Měl jsem tu výhodu, že jsem den předtím nejel takovou dálku z Kopřivnice a měl připravený motorky. Byl jsem vyspalej, navíc se jelo ve Mšeně a bylo to super. V semifinále si myslím, že jsem Simoáka vyjančil. Upadnul přede mnou a já měl co dělat, abych ho nepřejel. Je dost zkušenej, takže by spadnul jen tak, si nemyslím. Pocity to byly skvělý. Bejt v šestnácti letech vicemistr republiky dospělejch. A s Marcinem Nowaczykem, což je taky junior, jsme byli před Bohoušem Brhelem. Mistrem republiky, co jezdí Grand Prix. mohl klidně bejt i titul, ale ta jízda se opakovala a až napotřetí to vyšlo. Když už jsme byli druhý, budeme muset bejt na bedně i letos. Záleží však, jakej bude parák, jak mi to pojede a jak bude štěstí.“

speedwayA-Z: „V extralize jsi se Mšenem prožil jeho nejlepší rok. Přesto jste vypadli a nakonec vycouvali z baráže. Jak jsi to všechno prožíval?“
Filip Šitera: „Extraliga je výjimečnej závod, protože tam jedou cizinci a česká špička. Ale není to tak, že bych se jich bál a říkal si, ježíši, teď tam jede Dryml. Jdu do toho na tělo tak jako tak. Jsou to ale střelci a dá se od nich hodně naučil. A to nejen na dráze, ale i jak se připravit. Nejlíp vzpomínám na Prahu. Měl jsem osm bodů ze čtyř jízd. A vyhrál jsem jízdu s Puzsakowskim, Petrákem a Wolffem. Ten měl ale defekt na startu. Trochu jsem byl zklamanej z toho osmýho závodu ve Slaným. Celýmu týmu nic nepřálo. Áďa si udělal ruku. Pršelo a já měl tři body a byl zklamanej. S baráží jsem stejně nemohl ovlivnit, jestli se pojede. Slíbil jsem, že tam přijedu a oni mi za to zaplatí finanční náhrady. Já jsem slib splnil, přijel jsem tam, ale nic jsem ještě nedostal.“

speedwayA-Z: „V přímém rozporu s extraligou se však neslo mšenské účinkování v první lize. Jediné třetí místo a série posledních příček byly přece jen trochu málo, ne?“
Filip Šitera: „S Věroušem jsme to tak trochu táhli. Tyhle závody jsme měli, aby se kluci trochu rozjezdili. Spíš jsem to bral jako trénink. Podle sestavy jsme někdy byli čtvrtý už na začátku. Ale snažili jsme se. A v tom Slaným Věrouš hodně táhnul a já taky udělal svůj průměr. A tak jsme byli na bedně. Škoda, že to nebylo víckrát a vejš. Ale s Věroušem jsme pro to udělali maximum. Teď bude muset Mšeno pravidelně dojíždět na bedně, když bude chtít postoupit do extraligy.“

speedwayA-Z: „V závěru sezóny jsi se objevil také ve startovní listině Zlaté stuhy a Zlaté přilby. Jak na tebe atmosféra těchto slavných podniků zapůsobila?“
Filip Šitera: „Tyhle závody mají určitě svou prestiž. Jezdí tam špičkoví jezdci. Při Stuze jsem se snažil, avšak měl jsem smůlu, že Tomáš Suchánek upadnul a opakovalo se to. Když jsem pak jel na start, říkal jsem si, že to nestartuje. Jízdu jsem dojel jen tak tak. A pak jsem zjistil, že se rozlámala úplně nová spojka. Udělal jsem ji znovu, ale byla až moc ostrá. Ve Zlatý přilbě je to úplně o něčem jiným. Hlavně v neděli, kdy přijde spousta diváků. Určitě jsem byl rád za postup do čtvrtfinále. A taky, že jsem porazil Tomáše Topinku a předjel Aleše Drymla. A taky jsem vyhrál jízdu. To bylo super, fanoušci jásali a já měl radost. Chtěl bych jim poděkovat, že mě odměnili takovým potleskem. Ukázal jsem, že se dokážu dostat dál i na Zlatý přilbě. Letos bych chtěl postoupit ještě dál. Je to na mně, musím se snažit.“

speedwayA-Z: „Druhý den po Zlaté přilbě jsi také zářil při Memoriálu Luboše Tomíčka a také ve vloženém závodě před ním. Byla to velká honička?“
Filip Šitera: „Ta poslední jízda při Tomíčkově memoriálu už byla moc. Měl jsem čtyři závody za tři dny. A tři jízdy jsem jel za sebou. Hroznej fofr! Byla ale škoda, že jsem se nedostal do finále. Chyběly mi jen dva body… Ale líbilo se mi, že jsem se v tý první jízdě během chvíle probojoval ze třetího místa na první. A divákům taky. Fakt super atmosféra. Bylo to jako při Zlatý přilbě.“

Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:
Ilona Nádvorníková: „Vrátil jsi se z Austrálie, kde se začaly projevovat tvé výtvarné sklony – viz tvé ztvárnění stupňů vítězů z Tamworthu. Objevil jsi v sobě ještě jiné netušené sklony? A co angličtina, budeš na ní pracovat, abyste se propříště lépe domluvili?“
Filip Šitera: „Včera jsem lepil koberec do auta. A ještě jsem dneska míchal bramborovou kaši. Jinak jsem nic víc zatím neobjevil. Ale třeba ze mě bude druhej Picasso… (smích). My dva s Tomášem a s Vaškem Vernerem jsme se v Austrálii navzájem domluvili. A když bylo třeba se Suchošem jsme spojili svou angličtinu a rukama, nohama i hlasem jsme komunikovali i s ostatníma.“

Jiří Benda: „Mám jednoduchý dotaz, stanovil jste si výkonnostní cíle na příští rok? Mohl byste nám říci jaké? Každopádně vám budeme držet palce po celý rok, stejně jako celé české ploché dráze?“
Filip Šitera: „Děkuji, že mi držíte palce. Moc si toho cením. Výkonnostní cíle jsem si nedal. Mohl bych pak bejt zklamanej. Ale minimálně budu chtít zopakovat tuhle sezónu a samozřejmě i víc. Budu se taky snažit dobře reprezentovat Českou republiku na světové scéně.“

Jeff Povey: „Mám na tebe dvě otázky. Jak se ti líbilo závodění v Austrálii? Chtěl bys jednou jezdit pro nějaký britský klub? A pokud ano, přál by sis začít v Premier League jako Luboš Tomíček?“
Filip Šitera: „Závody v Austrálii byly pěkný. Akorát byly dlouhý a bylo při nich vedro. Trošku rozdílný než závody v Evropě, ale dobrý. A měli jsme víc času na přípravu motorek. Do Anglie bych chtěl rozhodně už tuhle sezónu. To však nezáleží na mně, ale na klubech. Určitě bych jel v Elite league, kdyby byla šance. Musím podávat super výkony, aby si mě všimli. V Anglii bych pak předvedl, co umím, aby se o mě týmy praly (smích)!“

Petr Horáček: „Slyšel jsem o Filipově karambolu v Plzni, kdy vjel do díry a rozbil motorku. Stále se hovoří o katastrofálním stavu slánské dráhy, ale není Plzeň ještě horší? Mohl by vytvořit nějaký žebříček českých drah podle toho, kde se mu jezdí nejlíp?“
Filip Šitera: „Ten karambol jsem ani já sám nečekal. Kdyby se to stalo v jízdě, rozbitá motorka by se oželela. Jenže to bylo po dojezdu do cíle. Nebyla to moje chyba, vjel jsem do díry. Kdyby v Plzni nesvítilo sluníčko v nájezdu do očí, díry by nevadily. Se Slaným by fakt mohli něco udělat. Jenže jak říká pan Špinka pro každýho je to stejný. Někdo se s tím vypořádá líp, někdo hůř. Žebříček bych nedával, dráha je pokaždý jiná. Ale chtěl bych se zastat Kopřivnice. Mají tam super atmosféru a je určitě škoda, že tam nebude ta extraliga. Diváci by určitě zažili skvělý závody. Ale nic se nedá dělat. Aspoň já s tím nic dělat nemůžu. Oblíbenou dráhu nemám, ale jsem rád, když je to hluboký a dá se předjíždět. Moje starty totiž nejsou dobrý. Pracuju na tom, ale z hlediska diváka je přece jen dobrý, když se předjíždí.“

Filip Šitera děkuje:
„Rozhodně nejvíc bych chtěl poděkovat dědovi. Obětuje tomu hodně času a je i můj největší sponzor. A teď se mnou taky tráví docela dost času v posilovně. Můj dík patří i panu Ivanu Novotnému z ČSOB pojišovna Mladá Boleslav, panu Josefu Novotnému ze SPS Bakov nad Jizerou a firmám Kohút, Autokomplex Menčík, EMERGE s.r.o., Rimini s.r.o. a SýS. Také Jawě Divišov, Přemkovi Míkovi a všem dalším klukům, co mě tam ladili motory. Děkuji také Autoklubu České republiky a Josefovi, Vaškovi a Honzovi Vernerovým, Janu Janů, fan klubu Radka Fanty a divákům, co mi fandí.“

Foto: Pavel Fišer, Antonín Škach a Karel Herman (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz) a Tomáš Suchánek.