Lichnov – 6. března
Byla to jízda! Tohle psal Radek Bambuch na svůj facebookový profil. Byla? Byla! Bohužel kopřivnický plochodrážník se po dlouhém a nelehkém přemýšlení rozhodl ukončit svou závodní kariéru. Svěřil se, že mu plochá dráha přinesla obrovské množství zážitků a emocí, vítězství, ale i řadu pádů. Dala mu množství zkušeností a šanci poznat skvělé lidi, za což je vděčný. Sport levých zatáček zůstane součástí jeho života navždy a u oválů jej budeme potkávat i nadále.
Pardubice – 5. března
Jde o tradiční kolorit babího léta. Stejná otázka se šíří Pardubicemi. Už tam je přilba? Ono tam je pochopitelně ve výkladní skříni Lejhancova klenotnictví. Nebylo by fér vůči svítkovským pořadatelům tvrdit, že jejich závod všech plochodrážních závodů začíná na Třídě míru. Ale kdo aspoň jednou pohledem vyprovázel sličné dívky s nablýskanou trofejí ve spartánském kokpitu červené bugatky v koloně motocyklů a historických motocyklů, když se otočí pod Zelenou bránu, může mít jiný názor. Zlatá přilba prostě patří do Pardubic, o čemž svědčí rovněž jmenování klenotnického mistra Pavla Lejhance čestným občanem města.
Čestné občanství Pardubice udílejí již od roku 1861, kdy jej obdržel historik František Palacký. V seznamu jeho následovníků nalezneme kupříkladu spisovatele Aloise Jiráska či prezidenta Edvarda Beneše. Ale také doposud jediného československého kosmonauta Vladimíra Remka či jeho kolegu z kosmické lodi Sojuz 28 Alexeje Gubareva. Nebo hokejista Dominik Hašek, pionýr českého letectví Jan Kašpar nebo železniční stavitel Jan Perner. Od roku 2020 také Evžen Erban, vrátíme-li se ke sportu levých zatáček.
Nyní pardubičtí zastupitelé schválili udělení třech dalších. Dvaadvacátého května při zahájení dostihové sezóny ve Východočeském divadle si ocenění převezmou žokej Josef Váňa starší, Pavel Janoš, který tři desítky let rozvíjí a propaguje pardubický perník. A také Ing. Pavel Lejhanec, jenž se roku 1992 vrátil k rodinné tradici výroby hlavní ceny Zlaté přilby města Pardubice.
Goričan – 4. března
Ještě dnes bude devítka závodníků pražského Olympu trénovat v chorvatském Goričanu. Dnes odpoledne zabalí své propriety a vydají se domů. Žarnovica bude mít svůj ovál připravený nejdříve v pátek, spíše v sobotu, jak zjistil Tomáš Topinka.
Takový časový vývoj není pro závodníky optimální, což vysvětluje jejich dnešní návrat. Tomáš Topinka příští týden osloví Pardubice a Chabařovice, kde se trénink jeví jak nejpravděpodobnější.
Každopádně na šestnáctého a sedmnáctého je naplánovaný další zahraniční výjezd, tentokrát do slovinského Krška.
Česká Třebová – 4. března
Jan Kvěch je na cestě k tréninku v italském Lonigu. Přitom musí rozetnout ještě jednu ošemetnou otázku. Jako úřadující mistr republiky opět neoslyšel nabídku vydavatelství Antonín Škach – Angličtina v České Třebové, aby si vybral snímek na titulní stranu publikace Česká plochodrážní ročenka 2026, jejíž příprava finišuje. Není to snadný úkol, vybrat si mezi skvělými snímky fotografických es Karla Hermana a Pavla Fišera, kteří pro magazín speedwayA-Z pracují léta a pochopitelně si nenechali ujít ani loňské finále ve Slaném. Ať se český šampión ve svém výběru přikloní na tu či onu stranu, jedno je jisté. Na titulní straně bestselleru, jenž zmizí z prodeje během pár týdnů, můžete být také vy. Inzerentům není exkluzivní místo upřeno ani náhodou, na podmínky se dá zeptat telefonem, mailem či přímo přes facebook.
Petříkovice – 4. března
Oči. Ach, ty oči. Některé už toho viděly spoustu. Jiné se teprve po našem světem rozhlížejí. Jsou jich desítky. A všechny nadšené. Koukají skrze plexisklo hokejového stadiónku na muže a dívky, kteří svými motocykly burácí okolo mantinelu při rozloučení před bouráním KUKI arény v Hluboké nad Vltavou. Jeden z hrdinů klepe kosu, ale akci si stejně užívá. Těší se na masopust, pánuje kondiční trénink na Tenerife. A hlavně se začátek nové sezóny, kdy bude prakticky každý nový den v jiném státě.
„Kejvnul jsem na Hlubokou,“ říká Jan Kvěch. „Připravoval jsem se na to, chtěl jsem mít motorku v pořádku, proto jsem trénoval. Musel jsem zvednout blatníky, připravit si kola. Ale nelíbilo se mi, že byla taková zima. Mrzly mi prsty, taková klouzačka. Užil jsem si to.“
Lidé byli nadšení, spatřit úřadujícího mistra republiky na ploché dráze v jižních Čechách není možné každý den. „Byla to taková typická zimní ptákovina,“ usmívá se. „Dobrá akce, povedla se, nelituju, že jsem se zúčastnil. Ale že bych se šroubky nadchnul a jezdil šroubky každej tejden?“
Zato masopust se koná každý rok. „Bába mě nesla v koši,“ přibližuje svou masku. „Ale vlastně jsem tu bábu nes‘ já, přitom to vypadalo, že bába nese mě. Masopust je u nás v Prkošíně klasická akce. Chodíme dvě, tři vesnice okolo.“
Uběhlo snad jen pár hodin. Jana Kvěcha vítal největší z Kanárských ostrovů ve výhodné poloze Atlantiku. Tenerife. Na přelomu února a března se svým příznivým počasím ráj cyklistů všech národností.
„S kluky z Rybniku jsme tu byli šest dnů,“ říká. „Završení zimní přípravy. Dali jsme tři sta kilometrů. Bylo krásně, pětadvacet stupňů. užili jsme si to. Z nadmořský výšky nula jsme jezdili převýšení skoro do dvou a půl tisíce metrů.“
Nicméně nová plochodrážní sezóna volá. „Ve středu jedeme do Loniga,“ přibližuje Jan Kvěch program svých nejbližších dnů. „Máme v plánu tréninky. V neděli se tam jede závod, takovej bodovanej trénink. Taky se v něm sklouznu jako poděkování, že mě nechaj trénovat.“
Jeho účast v něm přináší další cestovatelský zážitek. „V sobotu si jen odskočím do Polska na prezentaci týmu. Do Loniga se vrátím v neděli. Začíná sezóna, každej den v jiné zemi.“
Cestování je údělem plochodrážních profesionálů. „Vrátím se z Itálie,“ zamýšlí se Jan Kvěch nad svým závodnickým diářem. „Připravíme věci a motorky a vyrážíme do Anglie. V neděli patnáctýho testimonial Nicolaie Klindta v King’s Lynn, v pondělí Memoriál Petera Cravena v Belle Vue.“
A už to pojede. „Vrátíme se zpátky a budou sparingy v Polsku,“ dozvídáme se. „Konečně to zase začne.“
Kondrac – 3. března
Daj-li nebo nedaj-li medaili? David Lizák neřeší dilema ostrostřelce Antona Špelce tak tragicky jako filmová postava nesmrtelně ztvárněná nezapomenutelným Vlastou Burianem. Pokud to klapne, rozhodně si pro ni na pódium v Heerenveenu ochotně přijde. Na scénu se totiž vrací Ice Speedway on Ice a on bude náhradníkem tandemu Lukáš Hutla – Andrej Diviš. Cesta do Nizozemí dokonale logisticky zapadá do záměrů středočeského ledaře. V pátek pouťák, kdy mu v boxu pomůže sám Franz Zorn, v sobotu se jejich role vymění. A přitom zbude dost času vylepšit plochodrážní sajdkár a domluvit pár pouťáků, než vstoupí jako první Čech do historie evropského šampionátu tříkolových vozítek.
„Byl jsem přes zimu s Frankym jako mechanik,“ připomíná David Lizák svou spolupráci se slavným rakouským ledařem. „Já jsem se svezl u Andreje v Chocenicích. Nezapomněl jsem to. Jsem v nároďáku, to vypadá, že jsme v republice zbyli jen tři ledaři (smích).“
V dubnu bude letní část plochodrážní sezóny rozběhnutá, ale v Heerenveenu budou ledaři uzavírat poslední kapitolu té své. „V pátek pojedu Pohár Thijse,“ říká. „Mechanika mi bude dělat Franky. Já jemu zase v sobotu při finále. V neděli opustím Rakušany a budeme soupeři. Víš, jak to je, hlavně se nesmím za ten měsíc rapidně zhoršit.“
Hlavní tíha závodu bude na bedrech dvojice Lukáš Hutla a Andrej Diviš. „V Heerenveenu budu dělat náhradníka,“ souhlasí. „Asi se nesvezu, budu fandit. A pro medaili si rád přijdu. Doufám, že je budou rozdávat po třech. Ale ledy jsou pro mě až na druhý koleji. Soustředím se na sajdy. Ale do Heerenveenu se těším. Franky se o mě postará, půjčí mi kola a bude to na úrovni.“
David Lizák vůbec prvně v životě bude závodit i letní polovině roku. „Máme místo v Evropě,“ pochlubí se svým sajdkárovým dobrodružstvím. „V Holandsku máme novej podvozek, vyzvedneme ho v období závodů v Heerenveenu. Budeme se muset točit, já budu řídit a spolujezdci Milan Rozkydal a Lukáš Hromádka se budou střídat.“
Že by je pustil za řidítka, nemůže být ani řeči. „Jak člověk stárne, musí jen sedět,“ neopouští jej smysl pro humor. „Chodí to stejně ve fotbale, útočník jde do zálohy. Potřebujeme nový přilby, jedna stojí dvacet tisíc a jsou vyprodaný. Potřebujeme nový výfuky. Jesper Veldhuizen obepisuje holandský pořadatele, snaží se nám sehnat závody.“
V Čechách se plochodrážní sidecary přestaly jezdit v padesátých letech, tak je těžké se zviditelnit v mezinárodním měřítku. „Obeslal jsem s žádostí i Německo,“ přikývne David Lizák. „A nikdo se mi ještě neozval. Jestli se nás bojej. Nebo že jsme někoho vytlačili ze startovky evropskýho šampionátu. Nebo nás nechtěj.“
Uvidíme českou posádku v akci také na našich kolbištích? „Potřebovali bychom se svézt v Mariánkách,“ vydechne David Lizák. „Kdyby nám to ostatní pořadatelé dovolili, budeme objíždět závody, ať se svezeme o přestávce. Lidi by to viděli, na podzim budeme mít sajdy dvě. Můžeme jezdit ve dvou. Nakonec to třeba bude nejsilnější disciplína u nás (smích).“
