Čtvrtý titul mistra republiky jednotlivců, který Václav Milík získal v Plzni na sklonku září, byl v mnoha směrech výjimečný také pro nového kapitána extraligových Pardubic. K rozjezdu o zlato, jehož se účastnil pravidelně v sezónách 2012 – 2014, sice nedošlo už loni. Jenže to byl druhý finálový mítink v Plzni zrušen. A tak, i když se stal mistrem republiky s plným počtem bodů už roku 2015, sám teprve od letošního září uznává, že vyhrál nejstarší motoristický šampionát naší země bez ztráty květinky až letos. Díky trojici patnáctibodových maxim se v historických statistkách vyšvihl po bok plochodrážních veličin typu Rudolfa Havelky a Jiřího Štancla.
Ošemetné mistrovské alias tabulkové body
„Super, mám radost, předloni jsem si to v Březolupech posral, letos jsem to podržel a zkompletoval třikrát patnáct bodů,“ radoval se bezprostředně, sotva se se soškou plochodrážníka v rukou vrátil ze stupňů vítězů. „Konečně jsem udělal maximum.“
Nicméně jako mistr s plným počtem bodů se do historie zapsal již o rok dříve. „Jenže to jeden závod zrušili,“ připomněl smutný osud říjnového finále. A mimoděk se dotknul problému mnoho srovnání napříč desítkami let, protože pokaždé panovaly jiné podmínky.
Ve svých pětašedesáti ročnících zažilo mistrovství republiky jednotlivců nejen 237 finálových podniků, ale také bezpočet modelů. Především kolísal počet závodů. V živé paměti máme především jednodenní finále, nicméně ve třech případech bojovala československá elita o prestižní titul dokonce osmkrát.
Navíc až do poloviny sedmdesátých let fungovaly ve všech československých šampionátech mistrovské body, které známe z dnešního přeboru jednotlivců. K maximu bylo potřeba vyhrát nejen všechny závody, ale také všechny rozjížďky.
Něco takového se odehrálo hned v prvním ročníku mistrovství republiky roku 1949. Tehdejší pětidílný seriál se odbýval v rámci mezinárodních závodů, přičemž mistrovské body do konečné klasifikace bralo prvních deset Čechoslováků. Hugo Rosák sice nevyhrál všechny mítinky, nicméně v konfrontaci se svými krajany byl pokaždé nejlepší a tak inkasoval maximum.
Něco podobného zažila česká plochá dráha o půl století později, kdy se individuální šampionát inspiroval světem velkých cen. Roku 2000 spatřil světlo světa rozpis vyřazovacího KO systému, v němž s nebodovalo vůbec. Bohumil Brhel vyhrál titul s maximem padesáti tabulkových bodů. Učinil tak nejúspornějším způsobem, kdy ani v Praze, ani v Kopřivnici nemusel do žádné opravy. Dohromady absolvoval jen osm jízd, avšak v Praze ho jednou porazil Adrian Rymel.
Rozpis nepřežil sezónu 2000, avšak filozofii Grand Prix mistrovství republiky jednotlivců neopustilo ani napřesrok. Po dvaceti jízdách základního rozpisu přišla na řadu čtveřice umísťovacích finálových rozjížděk. Ruku v ruce s tabulkovými body se šampionát vrátil do padesátých let, kdy taková formule byla na československých plochých drahách zcela běžná. Mistrem anno domini 2001 se stal Bohumil Brhel. Díky triumfům v Divišově, Praze a Pardubicích dal dohromady maximum pětasedmdesáti tabulkových bodů, avšak v jednotlivých rozjížďkách mu po bodu sebrali Antonín Šváb a Antonín Kasper.
Věčné rekordy Rudolfa Havelky a Jiřího Štancla
Po dvou ročnících organizovaných pod hlavičkou Autoklubu republiky Československé se individuální šampionát na ploché dráze dočkal renesance v rámci svazarmovského projektu přeborů ve všech motoristických disciplínách roku 1954. Jeho styl zůstal prakticky totožný, nejlepší v klasifikaci každého závodu brali mistrovské body, ovšem účast cizinců byla vyloučena.
Prvním fenoménem se stal pardubický Rudolf Havelka ve vestě Rudé hvězdy Praha. V sezóně 1957 vyhrál nejen všechny mistrovské podniky v Žatci, Žarnovici a Kopřivnici. Ani v jedné z rozjížděk jej nikdo neporazil a navíc ve všech případech ustavil nové traťové rekordy. V tomto ohledu mu zůstane primát na věky.
Již léta totiž pořadatelé plochých drah nemusí zvát na své akce časoměřiče. Časy se tak mnohde oficiálně neměří vůbec a ve světle této skutečnosti může být řada uváděných traťových rekordů úspěšně zpochybněna.
Výjimečnost výkonu Rudolfa Havelky ze sedmapadesátého umocňuje fakt, že se dlouho žádnému ze závodníků nepodařilo napodobit. Finále šedesátých let měla vesměs tři nebo čtyři zastávky, až směrem ke konci dekády jejich počet stoupal, a navíc československá špička slynula vyrovnaností.
Teprve po dlouhých devatenácti letech posunul hranice nemožného Jiří Štancl. Sezóna 1976 byla první bez mistrovských bodů. Nejúspěšnější závodník celé naší historie dobyl patnáctibodová maxima v Praze, Slaném, Pardubicích a Březolupech. Na trůn usedl jako druhý mistr se všemi vyhranými jízdami jako druhý muž v historii, nicméně jako první ve čtyřdílném seriálu. A protože se i příští rok má mistrovství republiky opět tři finále, tento rekord minimálně rok vydrží.
Ani Jiří Štancl to v nejlepších letech své hvězdné slávy neměl se soupeři jednoduché. Sice se tradovalo, že jej není možné porážet, ale porazit ano, což zvyšovalo motivaci soupeřů. Do cesty k obhajobě čistého skóre se mu roku 1977 postavilo rovněž dvojnásobné navýšení počtu závodů.
Jenže československý plochodrážní fenomén připravil pádnou odpověď. V osmi závodech mistrovského seriálu si pro zlatý věnec nešel jen ve Slaném a v Liberci. Ke všemu v prvním závodě v Liberci, v Čakovicích, na Markétě, v Pardubicích, v Žarnovici a v Zohoru inkasoval patnáct bodů. Šest maximálních triumfů je dalším z rekordů, který Jiřímu Štanclovi evidentně zůstane navěky. Vždyť věřit, že by se u nás v dohledné budoucnosti konal alespoň sedmidílný seriál mistrovství republiky jednotlivců, nemá co do činění s nezdolným optimismem, nýbrž spíše duševní poruchou.
Příspěvek úřadujícího mistra
Seriálová podoba vydržela šampionátu jednotlivců až do sezóny 1989. Polistopadová doba měla tendence bořit zavedené pořádky také na ploché dráze. Ještě než se ligové soutěže vrátily ke stylu dvojutkání, vůbec poprvé se na naší scéně prosadil jediný finálový závod o individuálního šampióna.
V devadesátém však Antonín Kasper musel v Praze svůj titul potvrdit v rozjezdu proti Zdeňku Tesařovi. Až Václav Milík o rok později v Březolupech triumfoval bez ztráty bodu. Jeho výkon napodobil napřesrok Bohumil Brhel v Čakovicích. Nicméně éra jediného finále nevyprodukovala žádného vyloženého suveréna, nýbrž úchvatné souboje. Jejich synonymem byla vyrovnaná elita a rozjezdy, jimiž závody vesměs končily.
Jak již bylo řečeno, v letech 2000 a 2001 našlo mistrovství republiky svůj vzor v cyklu velkých cen. Bohumil Brhel v nich potvrdil svou třídu, takže v seznamu mistrů s maximálními triumfy vede díky třem zápisům. A jako jediný zvítězil s plným zářezem, ať se šampionát konal jako seriál dvou či tří závodů či formou jediného finále.
Sezóna 2002 předznamenala návrat do časů jediných finálových klání. Pouze dvakrát se však nový šampión mohl chlubit čistým štítem. Výkony Lukáše Drymla ze Mšena 2005 a Adriana Rymela z Březolup o rok později podtrhuje vítězství ve finálové jízdě. Chcete-li důkaz, že to nebylo nikterak jednoduché, zeptejte se Josefa France.
Byť v obou případech vedl, nakonec si začal budovat pověst věčného vicemistra. A milovníci statistických rarit ostrouhali, protože se tak nikdy nestalo, že by patnáct bodů ze základní části nestačilo na titul.
Další změnu v organizaci prožil prestižní šampionát roku 2008. Od té doby se konal jediný finálový závod pouze loni, kdy říjnové slejváky poničily plzeňský ovál natolik, že pořadatelé mohli zapomenout i na náhradní termíny. Václav Milík se tak zapsal mezi maximální mistry jaksi vis major. Až letošek mu dal příležitost srovnat historicky krok s Rudolfem Havelkou a Jiřím Štanclem. Byť každý patří do jiné éry, spojuje je exkluzivita neprohrané rozjížďky v celém seriálu mistrovství republiky jednotlivců.
Tituly mistra republiky jednotlivců s plným počtem bodů:
| sezóna: | závody: | mistr: |
| 1949 | Plzeň, Brno, Pardubice, Ostrava, Bratislava | Hugo Rosák* |
| 1957 | Žatec, Žarnovica, Kopřivnice | Rudolf Havelka |
| 1976 | Praha, Slaný, Pardubice, Březolupy | Jiří Štancl |
| 1991 | Březolupy | Václav Milík st. |
| 1992 | Čakovice | Bohumil Brhel |
| 2000 | Praha, Kopřivnice | Bohumil Brhel* |
| 2001 | Divišov, Praha, Pardubice | Bohumil Brhel* |
| 2005 | Mšeno | Lukáš Dryml** |
| 2006 | Březolupy | Adrian Rymel** |
| 2015 | Praha | Václav Milík |
| 2016 | Praha, Pardubice, Plzeň | Václav Milík |
Poznámka: symbol * označuje titul mistra republiky získaný za maximální počet tabulkových bodů, ** označuje patnáct bodů v základní části a triumf ve finálové jízdě navíc
Foto: Pavel Fišer, Karel Herman, Mirek Horáček a archív autora