AKTUALIZOVÁNO – FOTO
Hamr na Jezeře – 30. ledna
Úvodní kolo českého šampionátu družstev na ledové dráze zahrnoval maratón osmadvaceti rozjížděk, jenž vyvrcholil až v oranžové záři sluníčka zapadajícího nad siluetou Ralska. Z osmi dvojic na začátku jich však závod v kompletní sestavě ukončila polovina. Nejhůře dopadl René Dünki, jehož sanitka odvezla na rentgen zraněné nohy. Po jejich kolizi už nepokračoval ani jeho parák Markus Birn. Pádem skončil i Lukáš Hutla, který si stěžoval na bolet ruky. po dvou rozjížďkách odstoupil i Charlie Ebner, jenž se s hamerským ledem seznámil při sobotním tréninku. Jana Klauze zase vyřadila zadřená převodovka. Na nejvyšší stupínek vystoupili Andrej Diviš s Petrem Klauzem, když o bod předčili domácí duo Jan Pecina – Lukáš Volejník.
Slunce prohřívá mrazivý vzduch
Jedna vlaštovka jaro ještě nedělá. A stejně tak ani první obleva, by zelené stráně mohou připomínat březen. Zatímco před třemi týdny trápila pořadatele v Hamru na Jezeře voda na zamrzlé hladině, nyní se životodárná kapalina projevovala výhradně ve skupenství pevném.
Po zrušení sobotní Růžené, proběhl v Hamru v sobotu bodovaný trénink na narychlo vybodovaném okruhu na protější dráze jezera. Zúčastnili se ho prakticky všichni účastníky prvního kola šampionátu ledařských družstev. Chyběl Andrej Diviš, který pod hrad Děvín dorazil pozdě.
Tréninkovému svezení dominoval Charlie Ebner toho jména druhý. Jeho otec však po mistrovství světa v St. Johannu předminulý týden prošel dalším pádem. Asistovali u něho záchranáři. Jakmile však Rakušan zaslechl slovo krankenhaus, hbitě vyskočil na nohy. A hned warum by prý měl do nemocnice gehen, když má na druhý den závody!
Ráno se všichni probudili do mrazivého rána. Naštěstí svítilo sluníčko, jehož zlatavé paprsky házely z oblohy záchranná lana prokřehlým divákům. A hřály je více než obligátní červený svařák či horká medovina.
Profesor Jan Pecina se svým nadaným žákem Lukášem Volejníkem neskrývali ambice právě na svém domácím ledu co nejúčinnějším způsobem. Hned v rozjížďce s číslem jedna narazili na rakouský tým rodiny Ebnerových. Otec Charlie zůstával v bitevní vzdálenosti za párem z Osečné, aby v předposledním oblouku udeřil a zvýšil své bodové konto na úkor Lukáše Volejníka.
Vzhledem k maratónskému rozpisu na osmadvacet jízd s úpravami po čtyřech se Osečňané dostali ke slovu až v rozjížďce s číslem osm. Společně s nimi najel na startovní rošt Polák Miroslaw Daniszewski. Jeho parák Jan Klauz se na závod mohl už jen dívat a pomáhat svému synovi Petrovi. „Mám zadřenou převodovku,“ vysvětlil onen přechod z role závodníka. „Včera při tréninku lítáš celej‘ den, dneska jedeš jednu jízdu a je to v prdeli!“
Na ledě se mezitím opakovala historie z úvodní jízdy. Jan Pecina s Lukášem Volejníkem se usadili na čele. Jejich postavení se zdálo pevné a neotřesitelné. Avšak Miroslaw Daniszewski podobnými pocity neoplýval. Ve druhém kole se vnitřní stranou druhé zatáčky posunul před oba domácí střelce. „Moje chyba,“ kál se Jan Pecina ve svém depu.
Až v deváté jízdě zabodovali obhájci titulu naplno. Už po vylétnutí pásky ukázali záda švýcarskému tandemu. René Dünki prve dvakrát vyhrál. Nejprve s Markusem Birnem ve třetí jízdě odvedli Martina Běhala, když Robert Růžička nejel při repete kvůli pádu. Někdejší účastník silničního mistrovství světa poté svedl úžasnou bitku s Markem Uzzellem, který ho ohrožoval, když překonal Markuse Birna. Nyní však účinkování týmu helvétského kříže vzalo rychlý konec.
René Dünki upadl už v prvním oblouku. Markus Birn mu v nastalé mele přejel přes třísla. Obrýlený Švýcar potřeboval lékařské ošetření a nakonec byl převezen do nemocnice. Markus Birn kulhal po depu okolo poničeného motocyklu a spřádal myšlenky na víkendový mítink ve svém Flimsu.
Rodinné záležitosti
I když Jan Pecina s Lukášem Volejníkem nemohli při opakování deváté jízdy skončit bez pěti bodů, na čelo průběžné klasifikace jejich maximum nestačilo. Andrej Diviš s Petrem Klauzem totiž při svých třech úvodních vystoupeních přišli jen o jeden jediný bod. A to si ještě Petr Klauz v cíli třetího kola zaměnil vlajku s křížem za šachovnicovou a polevil. Připravil je o něj Radek Hutla.
V rozjížďce s číslem čtyři sice nejlépe odstartovali oba mladší závodníci, avšak přeloučský matador se záhy dokázal vklínit mezi ně. Všichni tři se prali až do cíle, avšak Radek Hutla dokázal druhou příčku uhájit. Nicméně syn Lukáš ho tentokrát nemohl podpořit, protože už ve druhém kole zůstal stát vedle trati.
„Vypad‘ karbec,“ vysvětloval otci příčinu, když se objevil v depu i se svým ztichlým strojem. „Ale stejně to nejede. Hádá se to na cílový čáře, ujeli jste mi.“ V té chvíli ovšem nemohl ještě nikdo tušit, že paní smůla začíná v kauze rodiny Hutlových teprve úřadovat.
V rozjížďce s číslem šest čekal Hutlovy duel s Ebnerovými. Rakušané šli po vylétnutí pásky dopředu, avšak Radek Hutla se vnitřkem druhé zatáčky vklínil mezi ně. Charlie Ebner v depu sundal přilbu, zapálili si cigaretu a zelený jako sedma kvůli bolestem žeber naražených předminulou sobotu v St. Johannu na svou další účast rezignoval.
Jako logická náhrada se nabídnul Thomas Rathgeb. Mladý Rakušan, jenž měl na svém kontě pouze jediný mítink v Heidenreichsteinu, dnes nejprve startoval po boku Marka Uzzella. Jeho krajan Kevin Rowand na cestě do Hamru na Jezeře zabloudil, navíc ho zdržela celní policie, takže se jeho dodávka objevila na jezerní pláži až dvě minuty před nástupem.
Než Angličan vyložil své vybavení a převlékl se, na dráze ho zastoupil právě Thomas Rathgeb. Dva body vybojované na úkor Jana Klauze se ovšem britské dvojici stejně nepočítaly. V duchu pravidla, že každý závodník může bodovat pouze za jeden tým, mu byly škrtnuty.
Avšak jezdecká výměna šla Rakušanům náramně k duhu. Jako první se o tom mohl přesvědčit Miroslaw Daniszewski. Polský borec dnes exceloval a porazil každého. Ovšem s výjimkou mladých rakouských střelců v rozjížďce s číslem deset. Sice skvěla reagoval na pohyb startovací pásky, ale než se stačil v nájezdu do první zatáčky rozkoukat, díval se svým soupeřům na záda.
Pět bodů hodně posílilo ambice rakouského družstva. Zato Hutlové museli bohužel své ambice revidovat. „Mrzen, je to tvrdý, štípe se to, dělají se koleje a díry,“ popisoval Radek Hutla stav dráhy těsně před rozjížďkou dvanáct. V ní stínoval syna Lukáše, když společně ukázali výfuk Martinu Běhalovi s Robertem Růžičkou.
Jenže ve druhé zatáčce druhého kola vedoucí Lukáš Hutla upadl. A jeho otec, aby ho neporanil, lehnul také. Lukáš Hutla si stěžoval na bolesti ruky a už se v dalším pokračování neobjevil. Radek Hutla vyhrál s přehledem repete. A by motal hlavu soupeřům až do konce závodu, při sedmi jízdách v rozpise nemohl sám konkurovat ostatním dvojicím. To byl ostatně i případ Miroslawa Daniszewskeho. Většina vítězných jízd by mu v klasickém rozpise na sedm párů s přehledem garantovala pódium, avšak s osmi týmy to bylo vyloučeno.
Těsno na pařezech pro vítěze
Při vyřazení Jana Klauze a Lukáše Hutly se boj o místo na pařezech nahrazující klasické pódium smrsknul na tři páry. Okolo poloviny mítinku za nejdelší konec tahali Rakušané. Charlie Ebner mladší a Thomas Rathgeb v rozjížďce s číslem čtrnáct hravě vyřídili Martina 
Běhala a Roberta Růžičku. A ani duel s nestartujícími Švýcary jim v osmnácté jízdě nemohl přinést nic jiného než pětibodové maximum.
Jako klíčová se ukázala rozjížďka s číslem patnáct, kde na Osečnou čekali vedoucí muži průběžné klasifikace. Domácí hráli zpočátku prim. Leč během jediného kola odsunuli Petr Klauz a Andrej Diviš Lukáše Volejníka za svá záda a záhy tlačili na Jana Pecinu. Domácí matador jim ujel, avšak na sklonku jízdy měl Petra Klauze znovu za krkem.
Mladý borec cítil šanci a udeřil tvrdě spodní stranou poslední zatáčky. Šachovnicový praporek přivítal se zvednutým předním kolem. Jan Pecina proburácel cílem takřka současně, avšak přece jen o dva, tři mžiky oka později. „Ve třetím kole jsem polevil a to byla chyba,“ zpytoval své svědomí, aniž by ještě tušil, že mimo jiné tento bod jim s Lukášem Volejníkem bude chybět na zlatý věnec. „Naplno se musí jet čtyři kola.“
Vzápětí se na ovále objevil osamocený Miroslaw Daniszewski, aby oslavil snadné vítězství stylem start – cíl. Kvůli absenci Švýcarů neměl, s kým závodit, ale vše si vynahradil hned vzápětí, protože se na něho chystali Andrej Diviš a Petr Klauz. Jak již bylo řečeno, polský borec neměl šanci sám stanout na pařezových stupních vítězů, ale mohl zamotat postavením na nich.
Dopředu letěl Andrej Diviš. Miroslaw Daniszewski ohlídal Petra Klauze. Ve druhém okruhu protáhl nájezd do úvodního oblouku a spodem převzal vedení. Petr Klauz ho následoval. Stejně jako v případě Jana Peciny bojoval až k cílové metě, leč předjet Poláka se mu nepovedlo.
Výpadek Andreje Diviše a Petra Klauze však ze strany domácího týmu nedošel adekvátního trestu. Jan Pecina se sice v devatenácté jízdě ujal vedení sledovaný Lukášem Volejníkem, jenže toho lišácky přelstil Radek Hutla. Nečekaně se v nájezdu do druhého oblouku objevil po jeho levici a posunul se dopředu.
V jednadvacáté jízdě se ale Jan Pecina a Lukáš Volejník dočkali pěti bodů, které uloupili Martinu Běhalovi s Robertem Růžičkou. Mark Uzzell prve proháněl Martina Běhala až do cíle, ale nakonec slavil triumf domácí. Angličan kvitoval i druhé místo, ale nemohl vůbec čekat, že se dvou bodů dočká rovněž v souboji s oběma Rakušany. Jenže Thomas Rathgeb upadl z vedoucí pozice v poslední zatáčce před cílem.
Z jasného 5:1 byla rázem plichta znamenající handicap v boji o zlato. Zato Petr Klauz a Andrej Diviš zpevnili hodnotu svých akcií, když se v rozjížďce s číslem dvacet čtyři osamocení proháněli po hamerském jezeře koupajícím se v záplavách paprsků zapadajícího slunce po zadních kolech.
Šlo však o rozcvičku před klíčovým duelem s Rakušany. Andrej Diviš se v šestadvacáté jízdě dostal do čela. Ve druhém kole ho v nájezdu do druhé zatáčky podjel mladší Charlie Ebner. Ale Thomas Rathgeb trčel vzadu za Petrem Klauzem. A remíza stačila na stupně vítězů, zatímco Rakušané museli čekat na poslední start Osečné.
„Už je to rozmydlený jako prase,“ varoval Martin Běhal své kolegy, kteří vyráželi vstříc poslední jízdě dne. Jan Pecina s Lukášem Volejníkem ovšem bez větších patálií porazili Angličany 5:1. Tím pádem se umístili jako druzí, přičemž od vítězů i třetích je dělil jediný bod.
První zatáčce třetího kola vyjel z dráhy Mark Uzzell. Otázka, zda mu hlas z navigace neřekl, že má zahnout doleva, u něho vzbudila výbuch hurónského smíchu. Anglický světoběžník usídlený ve Švédsku si posléze nechal na nepříliš podrobné mapě svého autoatlasu ukázat that place, kde se v sobotu pojedou dvojice, nebo hláska ě ve slově Mělice je pro něho nevyslovitelná. U takových báječných závodů přece nemůže chybět!
Hlasy z depa
„Dneska to bylo o štěstí,“ oddechl si Andrej Diviš před cestou na nejvyšší stupínek pódia. „V půlce závodu mi odešel tlumič. Štěstí nám přálo. V dalších závodech se budeme snažit, bez toho by to ani nešlo. Chtěli jsme ale dneska utrhnout větší náskok na Pecku.“
„Bylo to dobrý, mohlo to bejt‘ lepší,“ přizvukoval Petr Klauz svému kolegovi. „Rakušáci byli dobrý. Mně začal týct olej a musel jsem to dolejvat každou rozjížďku. Budeme se snažit o titul, když to půjde, bude to dobrý.“
„Jelo se dobře,“ líčil Jan Pecina. „Ale dva bodíky jsem prokoučoval. S Polákem to byla moje chyba. S Klauzíkem jsem polevil ve třetím kole a to byla chyba. Musí se jet naplno čtyři kola. Máme jeden bod ztráty, to doženeme, Lukáš škubne.“
„K čemu?,“ odmítal Lukáš Volejník gratulace. „Jestli půjdu na bednu, ani si to nezasloužím. Problém je ve mně, dráha je super. Jestli odešla forma? Všichni na tom jeli, jak kdyby se nic nedělo. Nevím, co je špatně. Nebyl dobrej‘ den, doufám, že to bylo naposledy. Sice napadám, ale jedu hovno. Nevím, co je lepší, jestli si rozbít držku nebo dojet celej‘ a nemít zase body. Doufám, že už příští tejden to bude lepší.“
„Kromě těch děr se jelo dobře,“ svěřoval se Radek Hutla. „Po první rundě to bylo děravý. Zaplapánbůh, že mrzlo, ale v den závodu by bylo dobrý, kdyby už nemrzlo. Mladej‘ má něco s rukou, doufám, že příští tejden bude v pohodě.“
„Jedenáct bodů jsem ještě nikdy neměl,“ pochvaloval si Martin Běhal. „Jelo se mi dobře, mechanik byl perfektní. Jsem rád, že jsem toho Marka porazil. Soustředil jsem se na to a jsem rád, že to vyšlo. Hlavně, že se závodí.“
| 1. | Andrej Diviš | 3 3 2 1 1 2 2 | 14(3) | 29 |
| Petr Klauz | 1 2 3 3 2 3 1 | 15(2) | ||
| 2. | Jan Pecina | 3 2 3 2 3 3 3 | 19 | 28 |
| Lukáš Volejník | 1 1 2 0 1 2 2 | 9(4) | ||
| 3. | Charlie Ebner, A | 2 3 – – – – – | 5 | 27 |
| Charlie Ebner ml., A | 0 1 3 2 3 3 3 | 15(1) | ||
| Thomas Rathgeb, A | – – 2 3 2 F 0 | 7(2) | ||
| 4. | Jan Klauz | 1 – – – – – – | 1 | 20 |
| Miroslaw Daniszewski, PL | 3 3 1 3 3 3 3 | 19 | ||
| 5. | Radek Hutla | 2 2 3 3 2 2 3 | 17 | 17 |
| Lukáš Hutla | E 0 X – – – – | 0 | ||
| 6. | Martin Běhal | 1 1 2 1 3 1 2 | 11 | 14 |
| Robert Růžička | X 0 1 0 1 0 1 | 3(1) | ||
| 7. | Mark Uzzell, GB | 0 2 1 2 2 2 F | 9 | 11 |
| Kevin Rowand, GB | – E 0 F 0 1 1 | 2(1) | ||
| Thomas Rathgeb, A | 2 – – – – – – | 2 | ||
| 8. | René Dünki, CH | 3 3 X – – – – | 6 | 9 |
| Markus Birn, CH | 2 1 F/R – – – – | 3 |
Poznámka: body Thomase Rathgeba byly týmu Mark Uzzell – Kevin Rowand anulovány s ohledem na pravidlo, že závodník smí v šampionátu bodovat pouze za jeden tým.
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)
