Charlie Ebner na hamerské pláži prohrál jen jednou

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Hamr na Jezeře – 9. ledna
Rakušan Charlie Ebner si vychutnal nevídaný triumf při dnešním druhém díle mistrovství republiky na ledové dráze. Spíkr Miloslav Čmejla naaranžoval, aby mu výstup na nejvyšší stupínek pódia zpříjemnili diváci skandováním jeho křestního jména. Společně s ním si vavřínové věnce rozebrali Lukáš Volejník a Andrej Diviš. Mítink však byl pořádně zamotaný. Lukáš Hutla byl jediný, kdo dokázal obrat o body vítězného Rakušana, avšak o další přišel kvůli vypadlému karburátoru. Jan Pecina zase musel opustit vedoucí příčku sedmnácté jízdy, když upadl vinou píchlé přední pneumatiky. Ten samý problém postihl i Petra Klauze, který kromě této patálie znal jen samá vítězství a jedno vyloučení za pásku.

Zimní podívaná v březnových kulisách
Čtyři dílky rtuové stupnice nad nulou přineslo pochybnosti o konání dnešního závodu i v řadách těch největších optimistů. Jejci přesvědčení dostalo další ránu, když cestou do Hamru na Jezeře míjeli rybník v Brvništi zatopený vodou. A ani z opačného směru to nebylo lepší. Ve Stráži pod Ralskem plavaly na hladině jen ledové kry.

V Hamru na Jezeře to však byl úplně jiný šálek kávy. Zříceniny Děvína se sice zrcadlily v kalužích na ledové ploše, avšak závodní dráha žádné výrazné újmy způsobené teplem nedoznala. Zahanbit se nenechalo ani nedaleké Ralsko. Gotická dominanta kraje se sice zpočátku styděla za příkrovem mraků, aby se posléze vynořila v celé své kráse. Pro všechny přítomné to znamenalo jediné – předpovídané dešové srážky budou padat někde jinde.

„Od rána tu lítáme,“ kvitoval Jan Pecina meteorologickou situaci. „Odsáváme vodu. Led je tlustej‘ asi pětadvacet čísel. A myslím, že budou lepší závody než včera.“ Sníh slezl z břehů jezera, diváci si skutečně připadali jako na pláži a svařené víno či grog konzumovali spíše jen z povinnosti. Depo se zazelenalo trávou a společně s blátem evokovalo spíše jarní motokros.

„Na tomhle se v Anglii jezdí grasstrack,“ našel jiný příměr Mark Uzzell. Ten jako jediný z účastníků včerejšího klání namířil svou dodávku na jih, aby to dle svého žertovného prohlášení vzal domů do Švédska zkratkou. Další díru ve startovní listině zalepil ledařský debut Roberta Růžičky, který se střídal na motocyklech otce a syna Hutlových. Čísla čtyři a šest však zůstala neobsazena.

Nástup předznamenal konec snů o jaru a vrátil všechny do reality zimní plochodrážní disciplíny. A pak už přišla na řadu rozjížďka s číslem jedna. Jan Pecina v ní hodlal ugumovat něco z náskok Andreje Diviše, který si vypracoval včera v Růžené. Vskutku se mu to povedlo, když se leader průběžné klasifikace evidentně netrefil do správného převodu na delší tra.

Jan Pecina byl od startu před Andrejem Divišem, zmařil jeho nájezd první zatáčkou. Na chvíli ho posléze pustil před sebe, aby se nakonec zase vrátil zpátky. Nicméně šlo o duel o druhou příčku, jelikož oběma už po vylétnutí pásky ujel Charlie Ebner. Rakušan byl dnes ve skvělé formě. Přesvědčil o tom hned v páté jízdě. Připravil o punc neporazitelnosti Lukáše Volejnika, přičemž úhelným kamenem jeho úspěchu se opět stal startovní manévr.

Zlatý věnec pro všechny
Po dvou sériích nebylo nikoho, kdo by Charlie Ebnerovi mohl konkurovat. Jan Pecina a Lukáš Volejník měli o bod méně. Otec a syn Hutlovi dokázali v první sérii triumfovat, avšak ve druhé pětině dopadli hůře. Otec Radek v rozjížďce s číslem tři nedopřál klidu Josefu Kreuzbergerovi, dokud mu ve třetím mole nesebral ve druhém obloku zvnějšku vedení. O dvě jízdy později ovšem jezdil za Charlie Ebnerem a Lukášem Volejníkem.

Syn Lukáš už včera potvrdil, že být tak v Čechách umělý ovál, musíme být ledařská velmoc. Dnes rozehrál své účinkování hladkým vítězstvím ve stylu start – cíl ve čtvrté jízdě. V rozjížďce s číslem sedm jezdil třetí, avšak ve třetím kole musel zastavit. „Vypad‘ karburátor,“ vysvětloval důvody.

Ani Petr Klauz nebyl se stavem svého bodového konta spokojený. Na začátku se chystal na duel s Lukášem Volejníkem, leč dostal se do předčasného kontaktu s páskou. „Trošičku mě to popojelo, jak si to dáváš do tahu,“ líčil. „A neudržely mě boty.“ V mistrovských závodech jednotlivců se pravidlo o trestné čáře uplatnilo pouze v Mariánských Lázních, když nejsou náhradníci. Dnes žádní také nebyli, jenže na dlouhé dráze jde o jediné klání,zatímco české ledy jsou plánovány jako seriál třech podniků. Nebylo by tedy fair s ohledem na sčítání bodů, jednou za pásku vylučovat a jednou ne.

Jak se záhy ukázalo, Petr Klauz mohl být na stupních vítězů. V sedmé jízdě neustále dotíral na vedoucího Andreje Diviše. V úvodní zatáčce třetího kola ho objel, aby posléze až k šachovnicové vlajce odvracel všechny jeho pokusy o odvetu. Jan Pecina nemusel dlouho přemýšlet, aby pochopil, že náskok Andreje Diviše v průběžné klasifikace zase mírně utál stejně jako sníh z břehů hamerského jezera.

V desáté jízdě však přišel o bod i on sám. Když páska letěla nahoru, usadil se na čele Lukáš Volejník. Jenže Jan Pecina číhal jako moudrý trpělivý lišák v jeho závětří. Ta správná příležitost se naskytla na protilehlé rovince třetího kola, kdy se zleva posunul dopředu. Lukáš Volejník neplakal nad rozlitým mlékem. A upřímně řečeno, ani si nepřipouštěl, že by vůbec vyteklo.

Okamžitě šel po krku svého rádce. Ten ho rázně zpacifikoval v nájezdu do posledního kola, jenže Lukáš Volejník odmítal složit zbraně. V posledním oblouku před cílem byl rázem vedle staršího borce, aby metu protnul o chvilku dříve. „Pěkná jízda,“ uznával zkušený profesor porážku od svého talentovaného žáka. „Ale pro mě na hovno. Prosral jsem to na vnitřku.“

Duel si pochvaloval rovněž Lukáš Volejník. „Ani jsem to nečekal,“ zářil. „Je dobře, že mě trápil, aspoň vím, kde mám rezervu!“ V polovině mítinku byl před ním pouze Charlie Ebner, jenž však na něho měl pouhý bod k dobru. Předtím hladce vyhrál devátou jízdu, avšak Robert Růžička a Mark Uzzell se evidentně rozhodli, že dnes nebude v Hamru na Jezeře žádná nuda.

Angličan si před závodem stěžoval na bolavý palec z letošního prvního závodu, který mu nedopřál dostatek potřebné sebedůvěry. Teď jí však měl na rozdávání a urputně hájil druhé místo před Robertem Růžičkou. Jenže ani on nechtěl dávat komukoliv přednost. Intenzita jeho nájezdů se stupňovala s ubývajícím počtem kol do cíle.

V posledním výjezdu tvrdě udeřil z vnitřní strany a tlačil Marka Uzzella na balíky. Angličan, který kvůli ledům přesídlil do Švédska, nechtěl povolit, ale nic jiného mu nezbylo. „Mám slámu až v botách,“ žertoval, když si v depu sundal přilbu. Spokojen mohl být i Jan Pecina. Jeho předpověď o skvělých závodech vyšla dokonale a každý ze čtrnácti přítomných by si zasloužil pověsit zlatý věnec kolem svého krku.

Závěr zašmodrchaný jako klubíčko nití
Charlie Ebner devět, Lukáš Volejník osm a Jan Pecina sedm. Taková byla situace na hrotu průběžného pořadí po třech sériích. Dopředu se však tlačili i další. Andrej Diviš byl dvakrát nejrychlejší od startu rozjížďky s číslem jedenáct. Praporkáři však museli mávat, protože jinak bezchybná organizace mírně zaskřípala a na roštu chyběl Radek Hutla. Petr Klauz vzápětí neopustil vedoucí příčku ve dvanácté jízdě.

Po přestávce ho čekal duel s Charlie Ebnerem. Rakušan se však znovu usadil na čele a jeho syn se ho držel jako stín. Petr Klauz byl třetí. Přišel však nájezd do druhé zatáčky ve třetím kole. A jeho motocykl s píchlým předním kole ležel na dráze, zatímco jeho majitel doklouzal po ledě ven. Stejný problém, by bez pádu, potkal prve i jeho otce Jana. A protože měli jen jedno náhradní přední kolo, v závodě pokračoval už jen syn.

Zatímco Charlie Ebner upevnil průběžné vedení, další místa se vyrovnávala. Jan Pecina musel o triumf v rozjížďce s číslem čtrnáct bojovat s Reném Dünkim. Švýcarský bývalý účastník silničního mistrovství světa a majitel mistrovských bodů ze zrušených osmdesátek si již včera v Růžená pochvaloval své zlepšení. A nyní dvě kola ukazoval výfuk Janu Pecinovi.

Vousatý matador se nakonec v první zatáčce třetího kola přece jen dokázal probít pro tři body. O pár minut později ho dostaly na druhou příčku průběžné klasifikace. Lukáš Volejník totiž odstartoval až jako druhý za Andrejem Divišem. Západočech ho v první zatáčce odrazil. Dobře věděl, že je v sázce nejen dnešní závod, ale především mistrovský titul. Na konci druhého kola měl už na Lukáše Volejníka bratru dvacetimetrový náskok, který ještě zvyšoval.

Závod se však zamotával víc a víc. Na startu šestnácté jízdy stanul jen rodinný tandem Hutlových. Prestižní duel ovládl syn Lukáš. A právě on měl po poslední přestávce přestřihnout vítěznou šňůru Charlieho Ebnera. Rakušan sice perfektně odstartoval, avšak Lukáš Hutla se záhy vypořádal s Josefem Kreuzbergerem a vedl svůj motocykl vnitřkem úvodního oblouku.

Charlie Ebner ovšem odolal. Stejně tak o kolo později, kdy mladý Čech zopakoval v první zatáčce svůj útok. Ani nyní mu nezdar nevzal ani vítr z plachet, ani odhodlání. V posledním oblouku před cílem udeřil z vnitřku a nyní byl úspěšný. Charlie Ebner se musel smiřovat s jedinou dnešní prohrou, ale dobře věděl, že mu nejvyšší stupínek pódia vytvořeného z pařezů nikdo nevezme. Zato Lukáš Hutla mohl jen želet předchozího nešastného defektu.

V rozjížďce s číslem osmnáct nejlépe odstartoval Jan Pecina. Záhy ho ovšem předjeli Petr Klauz a Radek Hutla. Povedlo se jim to nebývale rychle a hladce, což byl neklamný signál technických problémů místního matadora. A vskutku. Ve druhé zatáčce druhého kola vyjel moc ven. Dostal se za vnější čáru, zavadil o balík slámy a upadl. Posbíral se ze země, rozhodil rameny a odkráčel do depa. „Píchlý přední kolo,“ vysvětlil, proč ani dnes nebude stát na stupních vítězů.

Na ně však za dané konstelace zamířil Andrej Diviš. Mladší Charlie Ebner mu v předposlední rozjížďce nemohl konkurovat. Tři body k devíti dosavadním daly dohromady dvanáct, což stačilo na bronz. Navíc si Andrej Diviš upevnil průběžné vedení, bude-li uspořádán ještě jeden mistrovský podnik. Pro stříbro se před domácím publikem natáhl Lukáš Volejník, hladce ovládnuvší rozjížďku s číslem dvacet. Největší rána na konec se ovšem ozvala z motocyklu Martina Běhala. Jeho pilot z ní neměl radost. Přetržený řetěz ho totiž v konečném pořadí stál dvě místa.

Hlasy z depa
„Super, proti včerejšku je to o sto procent lepší,“ zářil Lukáš Volejník. „S Peckou to bylo super, ani jsem to nečekal. Je dobře, že mě trápil, aspoň vím, kde mám rezervu. A vím, co se učit. Na delší dráze se jede líp než na malejch‘. Snad jsem si tu smůlu už vybral včera, budu se snažit soupeře prohánět i dál.“

„Byla to úplně jiná dráha než v Růžený,“ svěřoval se Andrej Diviš. „Delší. Na začátku jsem měl špatnej‘ převod. Přehazovali jsme rozetu. Byl tu rychlej‘ střed a než jsem na to přišel, byly dvě jízdy pryč.“

„Jelo se mi líp než včera,“ pochvaloval si Lukáš Hutla. „Nebyly závady, ale škoda toho karburátoru, jinak by byla bedna. I na starým motoru se dá jet. Drželo to, dráha byla dobrá.“

„Píchnul jsem přední kolo, jinak jsem se rozjížděl,“ litoval Jan Pecina. „Ale já si tu bednu vyberu až na mistrovství světa. Dneska to bylo dobrý, super závody. Pěkný jízdy, bojovalo se.“

„Chyběl bod,“ kalkuloval Radek Hutla. „Ale mám naraženou krční páteř z Polska. Cejtil jsem každou díru a kroutil se na motorce. Teď jedu s Petrem Klauzem do Sanoku.“

„Než jsem měl píchlý kolo a nejel do pásky, se mi jelo dobře,“ komentoval Petr Klauze svá samá vítězství s výjimkou dvou vyřazení. „Škoda. Bych to rozšláp‘!“

„Já měl jedno přední kolo píchlý, kluk měl jedno přední kolo píchlý,“ říkal Jan Klauz. „Měli jsme jen jedno náhradní. Půjčil si ho mladej‘ a viděl’s, jak to s ním cvičilo.“

„Škoda, jelo se perfektně,“ želel Martin Běhal prasklého sekundárního řetězu v rozjížďce s číslem dvacet. „Jel jsem pro dva body. Škoda.“

1. Charlie Ebner, A 3 3 3 3 2 14
2. Lukáš Volejník, CZ 3 2 3 2 3 13
3. Andrej Diviš, CZ 1 2 3 3 3 12
4. Lukáš Hutla, CZ 3 E 1 3 3 10
5. Jan Pecina, CZ 2 3 2 3 X 10
6. Radek Hutla, CZ 3 1 2 2 2 10
7. Petr Klauz, CZ T 3 3 X 3 9
8. Charlie Ebner ml., A 1 3 0 2 2 8
9. Josef Kreuzberger, A 2 2 2 1 1 8
10. René Dünki, CH 2 2 1 2 0 7
11. Robert Růžička, CZ 0 1 2 1 2 6
12. Jan Klauz, CZ 2 0 1 – – 3
13. Mark Uzzell, GB 0 1 1 0 1 3
14. Martin Běhal, CZ 1 1 0 1 E 3

Průběžné pořadí seriálu:

  Růžená Hamr TOTAL
  8.1. 9.1.  
1. Andrej Diviš, CZ 14 12 26
2. Charlie Ebner, A 8 14 22
3. Jan Pecina, CZ 11 10 21
4. Lukáš Volejník, CZ 5 13 18
5. Petr Klauz, CZ 8 9 17
6. Josef Kreuzberger, A 8 8 16
7. Radek Hutla, CZ 4 10 14
8. Charlie Ebner ml., A 5 8 13
9. Mario Schwaiger, D 13 NS 13
10. Lukáš Hutla, CZ 2 10 12
11. Günther Bauer, D 12 NS 12
12. René Dünki, CH 4 7 11
13. Martin Posch, A 10 NS 10
14. Florian Fürst, D 10 NS 10
15. Jan Klauz, CZ 4 3 7
16. Robert Růžička, CZ DNR 6 6
17. Martin Běhal, CZ 2 3 5
18. Mark Uzzell, GB NS 3 3

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Čeští závodníci hráli hlavní role na německých šroubkách

AKTUALIZOVÁNO

Oberau – 9. ledna
V německém Oberau pár kilometrů za českou hranicí se konal šroubkařský mítink, jemuž mezinárodní rámec dodali čeští plochodrážníci. Hlavní klání opanoval Rony Weis, jenž po čtyřech vítězstvích v základní části přijel jako první do cíle finále A před Eduardem Krčmářem a Romanem Čejkou. Miroslav Vondráček obsadil šestou příčku. Stejně suverénně si ve stopětadvacítkách počínala Michaela Krupičková, za níž se umístili Zdeněk Holub a Richard Geyer.

„Šroubky jsou prostě parádní,“ hodnotil Roman Čejka. „S technikou nebyly žádný problémy, jenom maličkosti. Až ve finále jsem dostal cejchu od obou dvou, od Ronyho i od Edy, protože jsem vůbec jsem neodjel od startu. A voda tý motorce vůbec nedělala dobře, tak to nějak prsakolo, ale jízdu jsem dojel. Třetí místo je dobrý. Hlavně jsem se hezky svez‘ a o to šlo. Dráha byla na nějakým koupališti, který bylo vypuštěný, takže tam bylo asi dvacet centimetrů ledu a skoro žádná voda pod tím. Nebylo riziko, že se propadnem‘, ale protože poslední dny moc nemrzlo, tak na dráze stála voda. Pořadatelé ji vymetali ven a potom už to šlo. Po čase se ale voda dostala zpátky. Když se smíchala s ledem a dostal jsem cejchu, nebylo to moc příjemný. Byl jsem celej‘ mokrej. Dělaly se i koleje, hlavně z výjezdu to pěkně kopalo a dalo se z tý koleje jezdit i po zadním. Diváků tam bylo dost, takže tam byla dobrá atmosféra, moc se mi to líbilo. Těším se na další takovýhle akce, je to sranda. Díky tátovi, panu Polákovi a MC Meissen.“

Foto: Zdeněk Holub st.

Roman Čejka letos váhal jen chvilku

Ledce – 9. ledna
Mezi početným kontingentem českých závodníků, kteří podepsali kontrakt s druholigovým polským Krosnem, je i Roman Čejka. Pro slánského závodníka jde o první zahraniční angažmá jeho kariéry. Magazínu speedwayA-Z řekl, že si nabídku rozmýšlel, ale nakonec po ní dychtivě sáhl.

„Nabídka mi přišla e-mailem,“ vysvětluje Roman Čejka, jak se kontaktoval s polským klubem. „Asi tejden jsem přemejšlel o tom, jestli mám podepsat nebo nemám. Taky jsme si říkali, jestli není brzo a jestli nemám ještě rok počkat, ale takhle bych to odkládal pořád a už minulej‘ rok jsem to odložil. Poradil jsem se s kolegou Martinem Málkem a Honzou Jarošem a ty říkali, že je tam všechno v pohodě, abych neváhal a podepsal.“

A ruka byla v rukávě. „Domluvili jsme se na bodovným a cestovným,“ líčí Roman Čejka další postup při vyjednávání. „Dohadovali jsme se asi tejden. A když to všechno vyhovovalo, podepsal jsem. Jsem zvědavej‘ a docela se těším, když mě pozvou, tak se budu snažit udělat co nejlepší výsledek, ale musím dávat pozor, aby mě hned na začátku nevyrakvil nějakej‘ Pšonka.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)