Cardiff – 3. června
Je sobota večer, v Česku se pečlivě sčítají hlasy voličů politici jsou napjatí jak to dopadne a kdo bude bouchat šampaňské. Vrcholí politický boj.
To na britských ostrovech konkrétně v Cardiffu v nádherné hale plné lidí, v rovněž nervózní atmosféře, se chystá úplně jiný boj, boj o další výhru v seriálu Grand Prix.

Divokou kartu pro tento jeden závod obdržel domácí jezdec Simon Stead, který si dráhu a podporu diváků vyzkoušel hned v úvodní jízdě společně s Gollobem, který minulou Grand Prix pózoval fotografům ze stupňů vítězů a rád by si to asi zopakoval, ve druhé dráze byl již jmenovaný domácí jezdec, ve třetí pak Tony Rickardsson, který už asi velmi toužil napodobit Golloba a ze čtvrté dráhy startoval Bjarne Pedersen. Jezdci se po odstartování v zatáčce na sebe nalepí a vítězně ze zatáčky jako první vyjíždí Pedersen v závěsu za ním Rickardsson, který se marně snaží Pedersena předjet. Za Rickardssonem se na třetí příčce usadil Gollob. Pedersen veškeré útoky ze strany Tonyho úspěšně odvrací a dojede si pro první tři body v závodě. Rickardsson má dva a Gollob jeden. Domácí Stead je bez bodu.

S prvním pádem jsme se setkali ve třetí jízdě, vůbec v tomto závodě bylo bohužel k vidění poměrně dost pádů, možná, že to bylo zapříčiněno tím, že jak je už všeobecně známo, tato dráha je určena pouze na tento jeden závod a jezdcům patrně tento styl uměle vyrobených oválů moc nesedí.

S červeným povlakem na helmě vyrazil do této jízdy Lindbäck, s modrým Richardson, bílý povlak měl Hampel a žlutý Žagar. Všichni čtyři jezdci projeli první zatáčku po startu bez potíží, když jako první byl Hampel a Lindbäck, jakmile tato čtveřice vyrazila na rovinku zezadu se doslova po vnitřní lajně přihnal Richardson, který podle zpomalených záběrů televize oběma koly přejel bílou postranní čáru a zadním kolem zachytil za přední kolo Lindbäcka, ten začal padat a zle sebou vzal Žagara, který spadl obličejem na dráhu s rukou pod sebou. Vypadalo to, že klička bude zlomená, naštěstí Žagar dál absolvoval úspěšně celý závod.

Richardson ještě stačil drcnout do Hampela a sám měl co dělat, aby si na své rodné hroudě neustlal. Rozhodčí rozhodl o opakované jízdě se všemi jezdci. No nevím, já určitě nejsem ta, co by měla soudit výroky rozhodčích, ale toto posouzení mě přišlo maličko nefér vůči Žagarovi i Lindbäckovi.

Opakovaná jízda však byla opětně velmi dramatická. Znovu se do čela dostal Hampel za ním jezdil Žagar, Lindbäck, který se nechtěl spokojit se třetím místem, neustále Žagara jezdecky obtěžoval v posledním kole a v poslední zatáčce to však přehnal, Žagara málem sestřelil a sám sebe odsunul až na poslední příčku, když mu motocykl ustřelil k prknům a mezitím ho podjel Richardson.

Další jízda s pádem byla jízda číslo čtyři, kde si pád sám zavinil Nicki Pedersen, i tato jízda se opakovala se všemi čtyřmi jezdci. Krásnou jízdu v níž vedl zcela nezvykle Protasiewicz nakonec vyhrál Crump, když Poláka předjel fantastickým manévrem, třetí dojel Iversen a Pedersen do cíle nedojel vůbec. Jízda číslo jedenáct. Od vnitřní dráhy Hancock, Hampel, Rickardsson a Nicki Pedersen. Hancock snad celou zimu trénoval starty. Tento oblíbený Američan vždy vyrazí po startu a okamžitě nikým neatakován se dostává do čela. Tento scénář je vždy u Hancocka stejný, za ním vyrazí Pedersen a vedle něho se probíjí Hampel, najednou se Hampelovi postaví motocykl téměř do svíčky a Hampel divokou jízdu ukončí pádem, když překříží cestu Pedersenovi a ten má co dělat, aby nejen neupadl, ale Hampela nepřejel. Ufff, tento pád vypadal hrůzostrašně, naštěstí mladý Polák odchází po svých. Hampel je z jízdy vyloučen.

V opakované jízdě celé čtyři okruhy vedl Hancock, těsně před cílem se však dopustil chyby za níž byl potrestán podjetím Rickardssona a tudíž pouze dvěma body. Vyhrál Tony, před Hancockem a Pedersenem. Další pád a v něm Adams, přelétal díry, které už na dráze byly, motocykl se mu rozházel Adams skončil v nafukovacích mantinelech a vypadal jako by byl zahrabán v zákopu. Opět jízda jen ve třech s názvem „já na bráchu, brácha ne mě“. Rickardsson jasně vede před Lindbäckem, ale najednou to jaksi přestává jet, Tony už má totiž jistý postup mezi osmičku nejlepších, což se rozhodně nedá říci o Lindbäckovi. Je fajn, když si přátelé pomáhají, ale někdy by to alespoň v závodě, nemělo být tak okaté. Lindbäck tedy jízdu vyhrává a získává tři body, Rickardsson dva a jeden bod má Protasiewicz.

1.semifinále a v něm tito jezdci. Červená dráha Rickardsson, modrá dráha Hancock, bílá dráha Žagar a žlutá Hampel.

Po startu jak jinak, vyrazí do čela Hancock pronásledovaný Hampelem, Rickardsson svádí boj se Žagarem. Ve třetím kole Žagar padá, okamžitě však vstává, aby nebyla jízda přerušena a odtlačuje svůj stroj mimo ovál. Hampel se několikrát snaží Hancocka předjet ale Hancock je letos suverénní a svůj post Hampelovi nepřenechá. Rickardsson dojíždí s velikou ztrátou za oběma postupujícími jezdci. Letos to zkrátka není ten Tony co naděloval druhým celou rovinku. Snad příště…

2.semifinále a v něm zbylá čtveřice nejlepších. Nicholls, Jonsson, Crump a Bjarne Pedersen.

Toto semifinále bylo jako přes kopírák, rovněž dojeli jen tři jezdci a rovněž vítěz vyhrál, když vyrazil od startu a před sebe už nikoho nepustil. Tím vítězem byl Crump, před Jonssonem a Pedersenem. Nešastníkem, který upadl byl Nicholls, jelikož hodně opravdu hodně chtěl před domácím publikem do finále, ale příliš riskoval a to se mu stalo osudným.

Finále – Crump dítětem štěstěny
Opět Hancock a opět první od startu. Za ním se řítí Hampel, Hancock však drží první místo. Třetí jezdí Jonsson a až poslední Crump. Do této doby nemá šanci na postup. Hancock se spolu s Hampelem řítí do zatáčky ve druhém kole a Hancockovi zůstává noha zakleslá o hák Hampela. Hancock padá a je z jízdy vyloučen. Dočká se vůbec letos prvního místa? Vždy je tak blízko a zároveň daleko.

Opakované finále je odstartováno. Crump se okamžitě prokousává dopředu a jak je u něho zvykem má velmi slušný náskok. Druhý za ním jezdí Jonsson a až třetí Hampel, právě on je tím, který na opakovanou jízdu kromě vyloučeného Hancocka doplatil nejvíce. Mohl být stříbrný takto mu patřila ač Jonssonovi opravdu nic nedaroval „pouze“ bronzová pozice. Nejšastnějším člověkem na ovále je ale Crump. Vyhrává další Grand Prix, i když v tento den mohl za výhru děkovat především Hancockovi, ale kdoví…Snad to i udělal. Crump má opravdu našlápnuto na titul a ostatní by ho měli opravdu začít tvrdě stíhat. Možná příště…… A jak to bylo na začátku? Kdo bouchal to šampaňské? No přeci Crump, Jonsson a Hampel.