Archiv pro rubriku: ME Juniorských družstev do 19 let

Trénink juniorského nároďáku se posouvá

Plzeň – 2. května
Ve středu se měla šestice juniorských reprezentantů sejít na plzeňských Borech k tréninku na dráze, kde je za tři týdny čeká první krok za obhajobou loňského bronzu. Akce však byla přesunuta až na pondělí 12. května. Tento termín se jeví jako výhodnější s ohledem na probíhající rekonvalescenci Zdeňka Holuba, jenž už má na zlomené noze ortézu místo sádry. A bezesporu jej ocení také Roman Čejka a Eduard Krčmář, které příští víkend čeká kvalifikační kolo juniorského mistrovství světa v Leicesteru.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Milan Špinka plánuje dvě soustředění na Borech

Plzeň – 26. dubna
Milan Špinka v sobotu v plzeňském depu neskrýval jisté zklamání, že z šesti kandidátů na místo v juniorském nároďáku, který se právě na Borech pokusí v evropském semifinále postoupit, vidí v akci jen Michala Škurlu a Ondřeje Smetanu. Nicméně spolu s pořadateli operativně zorganizoval soustřední na první květnovou středu.

„Předpokládal jsem, že tady pojede celá šestka, ale účastní se akorát Ondřej Smetana a Michal Škurla,“ povzdechl si. „Čejen je na závodech venku, Holub zraněnej‘, Milík má v opravě všechny motory a to samý Eda, kterej‘ je tady jen jako mechanik.“

Nicméně šestice juniorských reprezentantů se v Plzni setká ve středu 7. května. „Měli by tady být všichni,“ řekl Milan Špinka. „Pak se tady ještě jednou svezeme v týdnu před závodem, devatenáctýho nebo dvacátýho. Bylo by hezké tady trénovat každej‘ tejden, ale realita je jiná, je spousta závodů…“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

S medailí se vrací vždy dobře

Opole – 6. srpna
Letošní evropský šampionát juniorských družstev zůstane zapsaný na předních stránkách historické kroniky české ploché dráhy. Po strhujícím závodě v Divišově, v němž čeští reprezentanti vyřadili Švédsko, se stejná pětice vracela z polského Opole s bronzovými medailemi. Přitom chyběl kousek, aby se jí na prsou houpalo stříbro. Magazín speedwayA-Z se za dramatickým závodem ohlíží s koučem Milanem Špinkou i všemi závodníky.

Jeden za všechny, všichni za jednoho!
„Vynikající bylo už to, že jsme porazili Švédy,“ vrátil se Milan Špinka ještě o dva týdny dozadu, kdy juniorský národní tým v Divišově za dramatických okolností porazil výběr třech korunek. „To byl první kousek, kterej‘ byl poměrně neočekávanej‘. Švédové jsou rozjetí, mají víc závodů než naši kluci.“

Nicméně postup se nezrodil sám od sebe. „Příprava byla dobrá, před závodem jsme v Divišově měli trénink a pomohlo nám, že byla dobrá parta,“ připomíná Milan Špinka další klíčový faktor úspěchu. „Před tou poslední sérií jsme prohrávali o dva body. Stál jsem s klukama u výjezdu a prodiskutovávali to. Říkal jsem ji, že nic není ztracenýho. A oni ‚jo, jdem‘ do nich‘. Semkli se a šli do toho všichni jako celá parta. Všech pět mělo podíl na vítězství. Jeden jel za všechny a všichni za jednoho. Myslím, že náš postup nikdo z odborníků nečekal.“

Boj o evropské medaili však naostro startoval až v Opole. „Nezačali jsme slavně,“ připouští reprezentační kouč. „Eda měl nulu, Zdeněk přijel druhej‘ za Polákem, ale Michal a Roman byli třetí. Poláci a Dánové nám cukli.“

Ve druhé sérii mohl nastoupit náhradník Václav Milík, s nímž Milan Špinka počítal i do závěrečné série nominačních jízd. Špatný výklad pravidel z Divišova, že rezervní závodník musí končit po rozjížďce s číslem šestnáct, byla totiž další hrubá chyba v podání rozhodčího Kristera Gardella.

„Velká škoda byla, že Vašek v šestý a osmý jízdě dělal dohromady jenom jeden bod,“ ujímá se Milan Špinka opět role vypravěče. „Měl problém se spojkou, ale nedá se všechno svalovat jenom na něj. On těma třema trojkama nakonec vyjel výsledek.“

O polském triumfu nebylo ani sporu, ale Dánové nám v konečném součtu unikli o pouhé tři body. „Nedá se říct, kdo za to může nebo nemůže,“ tvrdí Milan Špinka. „Ve dvanáctý jízdě bylo špatně vyloučení Zdeňka Holuba. Pomalu v nájezdu do zatáčky o Pawlickem nevěděl. Kdyby to bylo z výjezdu, ano, ale v nájezdu o něm nemoh‘ vědět.“

Tedy další chyba člověka, který ve věži řídí závod? „Nemůžu hodnotit rozhodčího,“ krčí Milan Špinka rameny. „Ale myslím, že to bylo neoprávněný. A navíc byl Zdenda první…“

Nakonec se však v pokladnici české ploché dráhy zaskvěly bronzové medaile. „To je nejdůležitější,“ hodnotí manažer naší reprezentace. „Stříbrná medaile by byla lepší, ale zase je to první placka v evropským šampionátu po třech letech od Divišova. Kluci bojovali, nikdo nedal nic zadarmo. A to víš, s medailí se vždy odjíždí dobře.“

Hlasy z depa
„Všechno bylo dobrý,“ pochvaloval si Václav Milík. „Akorát dva starty. Táhla mi spojka, vyměnili jsme lamely. Druhý místo nám uteklo o kousek. Sice jsem měl tu spojku a udělal deset bodů, ale nebylo to jen díky mně. Kdyby každej‘ z týmu dělal o kousek víc, stříbro by bylo. Za mnou přijel od nás fan klub, bylo jich jen šest, ale přeřvali Poláky. A na nástupu jsme největší aplaus měli my!“

„Takovej‘ normální závod, akorát tam byli silnější jezdci,“ zlehčoval Roman Čejka. „Budu muset ještě zapracovat, měl jsem zase problém s motorem. Zkoušíme něco na spojkách, takže uvidíme. Medaile je super, přivezli jsme ji! Byli jsme kousek od stříbra, Milda měl problém se spojkou. Potom vyloučení Zdeňka za pád, za to si moh‘ Polák sám. Ale vyloučili nás, stalo se.“

„Ale jo dobrý,“ reagoval Eduard Krčmář na otázku po svém hodnocení. „Zkazil jsem akorát jednu jízdu. Stalo se to kvůli nastavení. Mohli jsme bejt‘ druhý, ale aspoň je bedna. Tři body jsou málo, ale v pár jízdách jsme měli nulu, ale to se stane. Jsem spokojenej‘, aspoň to třetí místo.“

„Pěkný to bylo, mohlo bejt‘ ještě o kousek lepší,“ vyprávěl Zdeněk Holub, aby vysvětlil pád Piotra Pawlickeho ze svého úhlu pohledu. „Nevěděl jsem o něm a on pak ležel. Bronz je pěknej‘, stříbro by bylo lepší. Škoda, že jsme nedali ty Dány, nebylo k tomu daleko. Chybělo trochu štěstíčka.“

„Bylo to dobrý,“ nevypadl z konceptu superlativů ani Michal Škurla. „Chyběl nám kousek na Dány, škoda, že jsme je nedali. Jel jsem dvě jízdy, to bylo na prd, ale jinak to bylo dobrý. Mám první medaili na pětistovce, škoda že nebyla stříbrná. Snad ještě bude, snad příští rok.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Wojta Zavřel

Češi se v Opole zaskvěli bronzem

Opole – 6. července
Polské město Opole hostilo v sobotu odpoledne finále mistrovství Evropy juniorských družstev. V něm nastoupili také naši junioři, kteří již před závodem avizovali útok na medaile. A při pohledu na soupisku zejména mladých Ukrajinců, byla šance na bronzový stupínek opravdu velká. Svůj cíl naši splnili a co víc, do posledních metrů se rvali dokonce o stříbro.

Stav po osmnácté jízdě byl totiž mezi Čechy a Dány 26:26. A to zejména díky Václavu Milíkovi, jemuž sice nevyšly jeho první dvě jízdy, ve kterých získal pouhý bodík, nicméně v dalších třech svých rozjížďkách nenašel přemožitele a na jeho kontě se v závěrečném zúčtování ukázalo slušných 10 bodů.

Druhým nejlepším jezdcem našeho týmu byl Roman Čejka s šesti body, dále Eduard Krčmář s pěti. Michal Škurla a Zdeněk Holub připsali shodně po třech bodech, přičemž druhý jmenovaný mohl mít bodů ještě víc, nebýt přinejmenším podivného vyloučení v jízdě s číslem dvanáct, kdy kroužil na druhém místě a držel si za zády nejlepšího a neporaženého jezdce dne Piotra Pawlickeho. Ten ve snaze našeho juniora předjet upadl, bez jakéhokoliv cizího zavinění.

Ale k udivení všech byl z jízdy vyloučen právě náš jezdec. Sám aktér po závodě celou situaci okomentoval slovy: „Já jsem o něm ani nevěděl vůbec, akorát jsem pak viděl červený světlo, tak si říkám, tam bude asi něco špatně. Pak mě vyloučili, škoda. Mohlo to dopadnout líp, ale třeba i hůř. Ale jsme spokojený, třetí místo a finále příští rok, to je hlavní.“

Naši mladíci však určitě nezklamali a ukázali, že se i ve finále takového závodu, jaký dnes hostilo Opole, mohou porvat o cenné kovy a zamíchat pořadím na stupních vítězů. Sportovně je třeba uznat, že Polsko s konečným počtem padesáti bodů šlo za jasným vítězstvím už od začátku závodů a potvrdilo roli favorita.

Ale Dánové, kteří měli právě s domácími bojovat o zlato, byli nakonec rádi, že udrželi o tři body stříbro před našimi bojovnými juniory. Ukrajina, jejíž mladíci přicestovali do Opole spíše posbírat zkušenosti, nepočítáme-li jejich oporu a hvězdu Aleksandra Loktajeva, brala pouhých třináct bodů.

Roman Čejka se magazínu speedwayA-Z svěřil se svými dojmy a postřehy ze závodu těmito slovy:
„Dráha byla docela pěkná, trochu to skákalo, ale dobrý. Velká škoda byla na začátku, kdy měl Venda problém se spojkou. Bylo to rozhodující, myslím, že jsme mohli bejt‘ druhý. Já jsem dělal, co jsem moh‘, mám tam teda hodně jedniček, ale snažil jsem se. Hlavně že máme to finále příští rok.“

1. Polsko   50
Piotr Pawlicki 3 3 3 – 3 12
Artur Czaja 3 2 – 2 2 9
Pawel Przedpelski 3 – 2 1 2 8
Krystian Pieszczek 2 2 3 3 – 10
Bartosz Zmarzlik 2 3 3 3 11
 
2. Dánsko   30
Kenni Nissen 2 3 0 ex 1 6
Anders Thomsen 2 3 1 – 2 8
Emil Grondal 1 – 1 0 – 2
Nikolaj B. Jakobsen 3 ex 2 2 2 9
Rasmus Jensen 1 3 1 5
 
3. Česká republika   27
Eduard Krčmář 0 – 2 2 1 5
Zdeněk Holub 2 1 U 0 – 3
Roman Čejka 1 3 1 1 0 6
Michal Škurla 1 – 2 – – 3
Václav Milík 1 0 3 3 3 10
 
4. Ukrajina   13
Pavel Kondrtjuk 0 1 0 1 0 2
Aleksander Loktajev 1 2 3 1 1 8
Stanislav Mělničuk 0 0 1 2 0 3
Maksym Rosočuk 0 0 0 0 0 0


Foto: Wojta Zavřel

Podceňovat soupeře nelze, ale jít po nich ano

Praha – 6. července
Před čtrnácti dny se naše juniorská reprezentace postarala o jeden z nejemotivnějších zážitků, které bylo možné v posledních letech na českých závodech spatřit. Roman Čejka, Eduard Krčmář, Michal Škurla, Zdeněk Holub a Václav Milík se v Divišově statečně pustili do Švédů. By některé z verdiktů švédského sudího silně čpěly nadržováním vlastním barvám, dokázali naši borci odpovědět útokem. V nervy drásajícím závěru nikdo z Čechů nezaváhal a slánský tandem dotáhl ve dvou posledních rozjížďkách triumfálně do evropského finále. To je na programu zítra v Opole a Milan Špinka se magazínu speedwayA-Z svěřil s našimi vyhlídkami v boji s Poláky, Dány a Ukrajinci.

„První vlaštovka byla, že jsme postoupili,“ vrací se Milan Špinka ještě k semifinále. „Divišovskej‘ závod byl perfektní. Před dvěma posledníma jízdami jsme prohrávali o dva body. Svolal jsem si mančaft a říkám jim, nic není ztracenýho, jdeme ještě do toho. A všichni jo, jo, jo!“

Ve finále mistrovství Evropy juniorských družstev česká vlajka zavládla naposledy před třemi lety v Divišově. Jako pořadatelská země jsme byli přímo nasazeni. Postoupit ze semifinále se nám povedlo naposledy v sezóně 2009, kdy Michael Hádek, Pavol Pučko, Michal Dudek, Jan Holub a Václav Milík zvítězili v Moorwinkelsdammu.

„Po letech se nám povedlo postoupit,“ září Milan Špinka. „V Divišově mě mile překvapil Roman Čejka. Celej‘ závod jel bez ztráty kytičky a vyhrál klíčovou poslední jízdu. Dobře jeli všichni, v sestavě nebylo jediný slabý místo.“

Za těchto okolností není sebemenší důvod měnit sestavu. Českou trikolóru budou zítra v Opole hájit opět Zdeněk Holub, Roman Čejka, Michal Škurla, Eduard Krčmář a Václav Milík opět v úloze náhradníka.

„To víš, jsou tu tři další mančafty,“ komentuje Milan Špinka české šance na návrat s medailí. „Poláci jsou doma a jsou mistři. Dánové jsou taky dobří a podceňovat nejde ani Ukrajince. To nemůžeš nikoho, ale jdeme do toho. Vítězná sestava se nemění, jedou ti, co si v Divišově vyjeli postup. A budeme bojovat!“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Roman Čejka dotáhnul úsilí českého kvintetu do vítězného konce

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Divišov – 23. června
Po tréninku se do českých boxů připlížila chiméra o skvěle jedoucích Němcích. Nicméně byl to právě náš kvintet, jenž se záhy ujal vedení v semifinále evropského šampionátu juniorských družstev. Německý tým nehrál vůbec hlavní roli a mladí Lotyši bez Andrzeje Lebeděvse, jenž musel zůstat na odloženém race-off v Esbjergu na tom byl ještě hůř. Český náskok před Švédy vzrostl do půlky mítinku až na šest bodů. Nicméně Seveřené ho dokázali zlikvidovat. V rozjížďce s číslem šestnáct upadl Jacob Thorssel, avšak vyloučením pykal Václav Milík, jehož zavinění bylo hodně diskutabilní. Zatímco švédský sudí Krister Gardell, jenž během závodu prokazoval místy skutečně silná národní cítění, dokonce strachy před pískotem z ochozů zvažoval přivolání policie, Milan Špinka se svým týmem pracoval na strategii v závěrečné sérii. V ní se už musel obejít bez Václava Milíka, jelikož řády limitují užití náhradníka šestnáctou jízdou. Po diskvalifikaci Olivera Berntzona za sražení Zdeňka Holuba, Češi opět dýchali Švédům na záda. A v dramatické koncovce nezaváhali. Eduard Krčmář v rozjížďce s číslem devatenáct odvedl Mathiase Thörnbloma a stav byl vyrovnán. Nakonec Roman Čejka odstartoval jako pánbůh. By sám připouštěl drobnou chybičku v poslední zatáčce před cílem, mířil za postupem jako rozjetý expres. Fredrik Engman zaostal vzadu, navíc měl lehký pád a skvělé divišovské publikum aplaudovalo vítězným Čechům.

Do maxima zatím chybí jenom dva body
Zatímco v sobotu v Divišově finišovaly přípravy závodu, reprezentanti ještě závodili. Michal Škurla se po explozi motoru své dodávky nedaleko Devíti křížů vracel za pomoci svého staršího bratra. Václav Milík ovšem z italského Loniga dorazil v pořádku. Milan Špinka mohl jenom chválit osud, který kapitána národního týmu poslal italského race-off. Jeho protějšek v dánském Esbjergu byl totiž přeložen na dnešek. Lotyši tím pádem škrtali nejen Andrzeje Lebeděvse, ale zároveň podstatnou porci svých ambicí.

Z rychlosti Němců šla českou části depa obava, avšak kupříkladu Roman Čejka zachovával klidnou hlavu. „Sedlo mi to, měl jsem docela hezký starty,“ nezastíral. Nakonec naším největším problémem zůstali Švédové. Fredrik Engman je skutečně v rozjížďce s číslem jedna dostal na čelo průběžné klasifikace. Zdeněk Holub odrazil Valentina Grobauera, jenž pod něho ve druhé zatáčce třetího kola sunul svůj motocykl.

Eduard Krčmář ovšem vzápětí triumfoval stylem start – cíl. Oliver Berntzon si na skalp Marka Risse musel počkat až do druhé zatáčky. „Bacha na ten nájezd do první zatáčky,“ varoval slánský závodník Romana Čejku, sotva se míjeli za vraty depa. „Je tam díra jako prase!“

Danny Maassen se ocitl na zemi hned v prvním oblouku. Roman Čejka se mezitím dostal před Andrejse Kovalčukse, avšak vedoucí Jakob Thorssel ho na první pozici pozval sám. V nájezdu do druhé zatáčky mířil rovnou do nafukovací bariéry, jakoby to k ní táhnul obrovský magnet. Repete jenom ve společnosti Lotyše nepředstavovalo pro Romana Čejku sebemenší problém. A český tým byl v čele.

Ve čtvrté jízdě upadl Ivan Plešakovs, avšak ke svému štěstí ve chvíli, kdy už blikala červená světla. Krister Gardell stisknul jejich knoflík kvůli letmému startu Rene Deddense. Napodruhé si dal Němec větší pozor, přesto švédský arbitr jeho start vyhodnotil jako ulitý.

Němec už vařil jako rychlovarná konvice a menší konfrontace s ředitelem závodu Pavlem Kubešem v depu ho evidentně nabudila. Napotřetí dal jasně najevo, že jeho starty jsou doopravdy rychlé. Po vylétnutí pásky nikoho před sebe nepustil. Pro české aspirace se ovšem jako mnohem klíčovější ukázalo, že Michal Škurla směřoval v Němcových stopách a ohlídal Mathias Thörnbloma.

V páté jízdě tahal Milan Špinka poprvé své eso z rukávu. Evropské řády poněkud nešastně limitují použití náhradníka mezi pátou a šestnáctou jízdu. Český kouč tudíž přizpůsobil strategii, že Václav Milík bude své kolegy rytmicky střídat.

Po raketovém startu neměl sobě rovného. „Přišel jsem na to, jak startovat,“ smál se vzápětí od ucha k uchu. Jacob Thorssel byl v ten moment bezmocný. A to tím spíše, vyšlápl-li si na něho Jevgenijs Kostigovs v prvním výjezdu. Švéd ho podjel ještě před cílem úvodního okruhu, avšak náskok českých borců vzrostl již na pět bodů.

Bez taktických možností muselo lotyšské trio v každé sérii vynechat jednu rozjížďku, což byl případ i rozjížďky s číslem šest. Pád Erika Risse v první zatáčce zůstal ze strany arbitra nepovšimnutý. Roman Čejka však preventivně zpomaloval a Mathias Thörnblom za jeho zády ho poslušně kopíroval. Bouřlivá gesta osazenstva depa dala oběma jasně najevo, že Švéd na věži na stop knoflík nesáhl.

Roman Čejka byl naštěstí pohotový, udržel si vedení a již podruhé dojel do cíle jako vítěz. Stejnou bilancí se mohl po sedmi jízdách pochlubit již jenom Fredrik Engman. Vystřelil rychle do vedení, zatímco Eduard Krčmář dojel do první zatáčky přece jen o chloupek později. Ani v prvním oblouku se Slaňák nedostal dopředu. Ale ani nápad, že by předčasně skládal zbraně!

Ve třetím kole užuž ochozy otevíraly svá hrdla. Eduard Krčmář vnějškem první zatáčky pronikl na první příčku. Fredrik Engman ale zůstal pánem situace i nadále. Ztráta jediného bodu, konec konců teprve druhá, neznamenala žádnou pohromu. V osmé jízdě zůstal Zdeněk Holub ve svém boxu, aby ho zastoupil Václav Milík.

Pardubičan opět nepřipustil sebemenší diskuse o dělbě bodů. Před Olivera Berntzona pronikl Rene Deddens, jenže houževnatý Švéd se s ním během dvou kol vypořádal. V útoku na českého kapitána mu ale zabránil pád Andrejse Kovalčukse ve druhé zatáčce třetího okruhu. Krister Gardell tentokrát se zastavením neváhal. Avšak i v repete Václav Milík zmizel ze startovního roštu se stejnou rychlostí jako peníze z investičních fondů české kupónové privatizace počátku devadesátých let.

Česká převaha je fuč
I když se základní část přehoupla do své druhé půle s českou šestibodovou převahou, v žádném případě náš tým nebyl ve finále. A to ani jednou nohou, jelikož Švédové vychytali nastavení svých motocyklů a začali mnohdy až nepříjemně kousat. Všechno odstartoval Mathias Thörnblom.

V úvodní zatáčce rozjížďky s číslem devět se sice vedení ujal Valentin Grobauer následovaný Eduardem Krčmářem. Jenže Švéd si načasoval svůj útok na druhé zatáčky, aby po vnější straně minul slánského borce při vjezdu do druhého kola. Počátkem čtvrtého okruhu se vypořádal i s Valentinem Grobauerem.

Z oblohy se snášely miniaturní kapičky osvěžujícího mžení, avšak Seveřané působili, jako kdyby se koupali v obřím bazénu plném živé vody. Jacob Thorsell triumfoval v rozjížďce s číslem deset ve stylu start – cíl. Zdeněk Holub nestihnul nestihl Erika Risse v první zatáčce. A Němec ho posléze zdržoval natolik, až se vítězný Švéd prohnal pod šachovnicovou vlajkou s náskokem celé roviny.

Mžení přešlo do regulérního deštíku a se stejnou intenzitou sílil i nordický nápor. Oliver Berntzon si vychutnal Michala Škurlu, který ovšem držel v šechu Marka Risse. Rezervista německého celku skončil svůj jediný výjezd na divišovský ovál už ve třetím okruhu, v němž skončil v nafukovací bariéře druhé zatáčky.

Krister Gardell nechal jízdu dojet, aby se ovšem hned vzápětí dostal do ostré konfrontace se svými vlastními postoji. Když v úvodní zatáčce třetího kola dvanácté jízdy upadl Rene Deddens, neváhal s rozsvícením červených světel ani na okamžik. Pravda, postižený borec se zvedal poměrně ztěžka, avšak na pozadí dalších událostí se objektivně nelze zbavit dojmu, že největším motivačním faktorem švédského arbitra bylo desetimetrové vedení Václava Mlíka před Oliverem Berntzonem.

Co čert nechtěl, při repete Václav Milík sice zopakoval excelentní start, avšak už v nájezdu říkalo vedení pane Oliveru Berntzonovi. Pardubičan nechal při útocích na ovále doslova a do písmene celou duši. Zbavil se dotěrného Jevgenijse Kostigovse, proháněl vedoucího Švéda až na samotnou metu, ovšem dva body se staly přece jenom maximem.

Lotyši měli po třetí sérii šest bodů, Němci devět, což ale drtivé části na stadiónu bylo z celého srdce ukradené. Švédové právě dorovnali českých sedmadvacet bodů. Přestávka na úpravu dráhy se zdála nekonečná. Konečně vyrazil z vrat depa Václav Milík.

Po startu byl v čele, avšak kvůli kolizi Erika Risse a Fredrika Engmana se jelo znovu ve čtyřech. Ani při repete nebylo Václavu Milíkovi souzeno dojet si pro tři body. Červená světla svítila vinou Andrejse Kovalčukse, jenž upadl ve druhém oblouku. Až napotřetí zahrál pardubický závodník halasné sólo. Fredrik Engman zaostal vzadu, avšak v první zatáčce podjel Erika Risse a ohrožoval vedoucího Čecha.

Trojitý vykřičník Romana Čejky na závěr
Triumf Václava Mlíka vrátil náš tým zase na čelo průběžné klasifikace. Roman Čejka ho vzápětí upevnil hladkým triumfem v rozjížďce s číslem čtrnáct. Vrcholem snahy Olivera Berntzona se stalo překonání Valentina Grobauera v první zatáčce. Rozjížďka s číslem patnáct vynesla do čela Mathese Thörnbloma.

Avšak Zdeněk Holub mu byl v patách. Nejprve odrazil útok Danny Maassena, aby ve výjezdu podjel vedoucího Švéda. Neměl zdaleka vyhráno, přesto hájil vedení až do třetího okruhu. V jeho úvodní zatáčce se však Mathias Thörnblom prohnal vnějškem dopředu. S jedním bodem náskoku nebylo rozhodně třeba plakat nad hračkami spadlými do kanálu, by samozřejmě ani Švédové sami nad sebou lámali hůl.

Milan Špinka si poslední nasazení Václava Milíka načasoval právě do šestnácté jízdy. Náhradník našeho nároďáku opět pronikl do čela. Jenže Jacob Thorssel ještě v úvodním nájezdu za sebou nechal Rene Deddense. A o kolo později v prvním oblouku podjel Václava Milíka.

Ten se ve druhé zatáčce dostal na venek. Nabral rychlost a bleskurychle udeřil středem mezi Rene Deddensem, jehož kratší trajektorie dostala na chvilku dopředu, a Jacobem Thorsselem. Na rovince pod věží už vedl, když se ovšem Švéd poroučel k zemi. Krister Gardell zastavil jízdu. V okamžiku, kdy rozsvítil žluté vylučovací světlo odpovídající českým barvám povlakům, rozpoutalo se pravé peklo na zemi.

Pořadatelé jej slibovali v reklamní kampani už na jeden z finálové série evropského šampionátu jednotlivců. Na něj museli rezignovat, takže slogan zůstal dnešnímu závodu. Samozřejmě měl symbolizovat boje na ovále, ale nyní se švédský arbitr sám posadil rovnou do pekelného kotle s vroucí vodou.

„Ani jsem se ho nedotk‘,“ zapřísahal se Václav Milík. „Dal jsem to pod něj, on najednou zmizel, ale já jsem do něj nevrazil.“ Pokud někdo ještě nestál na nohou z předcházejícího boje Zdeňka Holuba, nyní promptně vyskočil na nohy. Les vztyčených rukou dával sudímu znát, co si publikum o jeho verdiktu myslí. Objekt jejich zájmu mezitím zvažoval přivolání policie na svou záchranu, nakonec však vydal pokyn, a spíkr Roman Hájek uklidňuje diváky.

Jacob Thorssel se mezitím nechával dlouho ošetřovat, dokud neměl připravený motocykl. Bez větších potíží v jeho sedle přivezl tři body a zvýšil švédské vedení o dva body. Český tým však držel pohromadě jako jeden muž a fungoval jako pečlivě promazané soukolí.

V rozjížďce s číslem sedmnáct triumfoval Jacob Thorssel. Michal Škurla objel Danny Maassena v první zatáčce a udržel českou ztrátu na přijatelné třibodové hranici. Že rozhodně není nepřekonatelná, podal pádný důkaz Zdeněk Holub. V rozjížďce s číslem osmnáct vystřelil dopředu. V úvodním oblouku jen zprava překonal Erik Riss, avšak Oliver Berntzon zůstával za jeho zády.

Až v nájezdu do poslední zatáčky vsadil Švéd na jednu kartu. Při svém útoku ovšem podsekl pražského juniora, který se ocitl na zemi. Vzduch voněl po střelném prachu, naštěstí nikdo neškrtl fatální sirkou emocí. Erik Riss už projel vítězně cílem, takže sudí přidělil technické body a svého krajana diskvalifikoval. Kdoví, možná mu právě předchozí reakce publika zabránila v nesportovní špinavosti.

„Sebral mi přední kolo,“ líčil incident Zdeněk Holub, jehož největší zdravotní újmou byl chrapot, který si přivodil povzbuzováním svých kolegů v posledních dvou jízdách. „ Asi si myslel, že švédskýmu rozhodčímu to nebude divný, ale naštěstí vyloučil jeho.“ Důležité ovšem bylo sebrat Švédům bod, který na nás měli k dobru.

Všem zatrnulo, když se devatenáctá jízda zastavila. Nejvíc Eduardu Krčmářovi, jenž neměl jistotu, zda si předním kolem neškrtnul do pásky. Krister Gardell ovšem jeho manévr vyhodnotil jako letmý start. A slánský závodník si posléze počínal na ovále způsobem, jenž nelépe ilustruje plochodrážní slangem, že si se svým švédským soupeřem vytřel zadek.

„Měl jsem nervy a udělal letmák,“ popisoval v depu, zatímco Milan Špinka mohl škrtnout možnost, že by do případného rozjezdu nasadil Václava Milíka. Za vyrovnaného stavu se poslední jízda změnila v nervy drásající kdo s koho. Snad aby se české nervy neuklidnily tak rychle, červená světla blikala tentokrát kvůli letmému startu Romana Čejky.

A byl to právě on, kdo úspěšnému účinkování českého nároďáku dodal zlaté vykřičníky na závěr. Po skvělém startu už neměl sobě rovného. Do cíle ho hnal celý stadión, i když Fredrik Engman dlouho trčel na posledním místě. Z něho ho dostal až pád ve třetím kole, po němž se do sedla vrátil, ale neprojel cílem.

Roman Čejka měl v posledním oblouku drobný krizový moment, který však ustál stejně excelentním způsobem, jímž pojal celé odpoledne. Krister Gardell sklidil pískot ještě jednou, když dekoroval své krajany stříbrem. Avšak záhy se nad stadiónem rozlehl mnohem hlučnější jásot, když Roman Hájek vyhlásil vítězné české hochy.

Hlasy z depa
„Super závod,“ liboval si neporazitelný Roman Čejka. „Doma jsme si s panem Kolegou (přezdívka mechanika Antonína Poláka – pozn. Redakce) dělali motor úplně sami. Vyšlo to. O tréninku mi to sedlo, měl jsem hezký starty. Poslední jízda byla nejhorší, protože celej‘ tým sázel na mě. Nervozita trošku byla. Vybral jsem si pěknou kolej. Říkali mi, že jsem pěkně odjel. Asi to bude pravda, protože jsem nikoho neviděl (smích). Až v poslední zatáčce jsem se málem přetočil. Asi jsem byl vyplašenej‘, ale stejně jsem naštěstí dojel pro první místo. Je to bomba, máme postup!“

„Úspěšnej‘ víkend,“ připomínal Václav Milík svůj včerejší postup do challenge kvalifikace o SGP 2014. „Takže super. Přišel jsem na to, jak startovat. Budu se toho držet. Jednou jsem neodstartoval a nestih‘ jsem ho. Především jsme měli super tým. Zatáhli všichni, když bylo nejvíc potřeba.“

„Dobrý, hlavně že jsme vyhráli,“ přidal se ke svým kolegům rovněž Eduard Krčmář. „Doufám, že nám to vyjde v Polsku. Tam to bude těžší než v Divišově. Druhý nebo třetí místo by bylo krásný. V poslední jízdě byly nervy, málem jsem seknul do pásky. Potom to ale vyšlo. Taky byl problém, že nás ten Švéďák dvakrát potopil!“

„Nemůžu moc mluvit,“ chraptěl Zdeněk Holub, který fandil se stejnou intenzitou, s níž se prve pral o český postup. „Zezačátku to vypadalo pěkně. Pak se to převrátilo a já byl nervózní. Naštěstí to dopadlo dobře. Máme zlatou medaili a postupujeme, to je důležitý.“

„Super,“ radoval se Michal Škurla. „Celej‘ tým zabojoval. A to nás rozhodčí potopil, ale jinak suprový. V poslední jízdě jsem měl brutálně ulitej‘ start. Nakonec jsem odjel dost dobře na to, co to bylo.“

1. Česká republika   45
Eduard Krčmář 3 2 1 – 3 9
Zdeněk Holub 2 – 1 2 2 7
Roman Čejka 3 3 – 3 3 12
Michal Škurla 2 – 2 – 2 6
Václav Milík 3 3 2 3 U 11
 
2. Švédsko   42
Jacob Thorssel X 2 3 3 3 11
Mathias Thörnblom 1 2 3 3 2 11
Oliver Barntzon 2 2 3 2 U 9
Fredrik Engman 3 3 3 2 E 11
 
3. Německo   20
Rene Deddens 3 1 X 2 2 8
Danny Maassen F 0 – 0 1 1
Erik Riss 0 F 2 1 3 6
Valentin Grobauer 1 0 2 1 1 5
Mark Riss F 0
 
4. Lotyšsko   9
Andrzejs Lebeděvs    
Jevgenijs Kostigovs 1 1 1 1 1 5
Ivan Plešakovs 0 1 0 0 1 2
Andrejs Kovalčuks 2 X 0 X – 2

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Wojta Zavřel