Praha – 23. června
Ještě nedozněly emoce po událostmi nabitém třetím prvoligovém kole v Březolupech a česká nižší soutěž se představí na pražské Markétě. Volný los má Slaný, čehož ostatně využijí ostatní celky, protože ve vyrovnaných závodech může být každý tabulkový bod v konečné tabulce vyvážen cenou zlata. Ještě před prvoligovým závodem se úderem patnácté hodiny na miniovále za první zatáčkou představí stopětadvacítkáři ve svém krátkodrážním šampionátu republiky pod patronací E85. K nim bude upřena velká pozornost s ohledem na další vývoj české ploché dráhy, která kdyby zažila ještě jednu sérii zranění a konce kariér jako letos, zabředne do personální krize až po uši.

Žádný klub se během zítřejšího závodu nepochlubí pětičlennou sestavou. A ani jeden nepřichází se složením, které by se nedalo předem předvídat, což konec konců platí i v souvislosti s filozofií silného náhradníka.

Tomáš Topinka na sedmnáctku nominuje Zdeňka Holuba, který se v roli rezervisty plně uplatnil v sobotu v Březolupech. Základní část vytvoří Filip Hájek, Michal Škurla a Ondřej Smetana. Rudolf Grepl musel vzhledem k patáliím Filipa Šitery a Zdeňka Růžičky ve slánských vodách.

Eduardu Krčmářovi dal náhradnickou osmnáctku a od Jaroslava Drbala si k Janu Holubovi a Michalu Kleinovi vypůjčil ještě Michala Dudka. Jaroslav Gavenda staví na místo náhradníka Martina Málka, zatímco jeho syn Martin je v základní sestavě stejně jako Ronny Weis a Patrik Mikel.

Do pardubického družstva se vrací Tomáš Suchánek. Bude mít vestu se startovním číslem dvacet, ostatní si rozeberou jezdící kouč Jaroslav Petrák, Josef Novák a Hynek Štichauer.

Oficiálně nahlášené sestavy:

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Březolupy – 21. června
Zdeněk Holub, který během dnešního třetího kola první ligy v Březolupech zaváhal až po změně nastavení svého motocyklu na finálovou jízdu, svým vítězstvím v rozjížďce s číslem jedna dostal Mšeno do čela. Avšak záhy je vystřídal Slaný. Jaroslav Gavenda však hodně pracoval se svým synem Martinem na postu náhradníka. Ten úvodní jedničku přičítal suššímu podkladu svého místa na startovním roštu, avšak pak dával trojky s kadencí rozběhlého šicího stroje. Domácí celek se pevně usadil v čele, což se pro něho ukázalo jako kontraproduktivní. Jeho kouč totiž nemohl poslat Martina Gavendu na ovál popáté. Navíc mu na záda dýchal Slaný a rozhodně nešlo o funění dýchavičné prastaré parní lokomotivy. Patnáctá jízda se musela obejít bez březolupského závodníka a Roman Čejka směroval středočeský tým do čela. Leč na sklonku třetího okruhu ojnice z jeho motoru vykoukla ven z bloku. Slánský borec se svým ztichlým motocyklem oběhl celé kolečko. Zachránil bod, ale domácí zůstali v čele. Eduard Krčmář s nimi vzápětí srovnal krok, ale ve finále ho Martin Málek pohlídal. Závěrečná jízda, na níž by pořadatelé díky její dramatičnosti mohli prodávat speciální vstupné, vyřešila také patovou situaci Pardubic a Mšena. Hynek Štichauer totiž nepustil vedoucí příčku Martinu Málkovi, by o tři body vytrvale usiloval.

Pod taktovkou domácích
Kdyby byl čáp hnízdící na komíně u březolupského motorestu plochodrážním odborníkem, se stavem oválu musel být spokojen. A to jej přelétl bezpočtukrát, zatímco Ronny Weis se tady dostal do akce poprvé. „Jednou jsem tu byl, ale to se nejelo,“ svěřoval se. „Ta dráha je super. Je to nejkrásnější ovál v Čechách, má pěkný rádiusy.“

Německý závodník rozhodně nebyl sám, kdo dnes skládal oválu superlativy. A závod samotný překonával očekávání, i když jsme si na vyrovnanou podívanou v české první lize již dávno zvykli. Rudolf Grepl, který se na jih Moravy, vypravil opět v roli kouče, pozitivně kvitoval zprávy o propuštění Filipa Šitery do domácího ošetřování. Hostující Zdeněk Holub však mšenské eso zastoupil více než dokonale.

Na let pásky k obloze poseté bílými oblaky zareagoval nejlépe Michal Dudek. Ovšem z první zatáčky vyjel jako první Zdeněk Holub sledovaný Michalem Škurlou hostujícím za Pardubice. Mšeno se však ve vedení ohřálo jenom chvilku. Jan Holub ve druhé jízdě uknul do pásky. „Asi jsem měl mžitky, viděl jsem ji už nahoře,“ kroutil hlavou.

Nicméně musel se posunout dozadu na trestnou čáru, z níž neměl sebemenší šanci na body. Vpředu se do čela dostal Jaroslav Petrák. Ronny Weis jej podjel v prvním výjezdu, avšak jezdící pardubický kouč nehodlal skládat zbraně.

Ve druhém okruhu nabral v nájezdu na protilehlou rovinku rychlost jako raketa vymaňující se ze zemské tíže. Avšak vedoucí míšeňský závodník jeho nápor ustál. Mnohem horší pro Jaroslava Petráka byl primární řetěz, který se mu roztrhl v poslední zatáčce. Druhé místo dědil slánský Piotr Dziatkowiak a poslední bod zbyl na Jana Holuba.

Na start rozjížďky s číslem tři směřoval poprvé domácí náhradník Martin Gavenda. „Jednička byla sušší,“ uvědomoval si později příčinu, proč za sebou nechal pouze Ondřeje Smetanu ve mšenské vestě. Eduard Krčmáře však trápil více než půl kola, takže teprve ve druhé zatáčce si slánský junior mohl vydechnout, že má problém Gavenda z krku.

V té chvíli však Hynek Štichauer už nezadržitelně mířil k vítězství. Celá čtveřice týmů byla od sebe vzdálená rozdílem jediného bodu, avšak Březolupy se evidentně rozhodly tahat za nejdelší konec provazu. Do čtvrté jízdy nejlépe odstartoval Martin Málek. Když jej vnějškem prvního oblouku vystřídal Roman Čejka, nedal si pokoje, dokud se nevrátil zpátky.

Slánský junior byl ovšem tuhým soupeřem. Ve druhém okruhu se Martin Málek zjevil po jeho levém boku ve výjezdu z druhé zatáčky, avšak ani půlkolový soustředěný nápor nevedl k předjetí. Toho se březolupský borec dočkal až později. V posledním okruhu zvolil na vnější stopu na výjezdu z první zatáčky, aby v závěrečném oblouku pronikl do čela, když už startmaršál zvedal šachovnicovou vlajku.

„Někde jsem udělal chybu, předjel mě,“ přemítal Roman Čejka ve svém boxu. „Čekal jsem ho zevnitř, ale on přijel zvenku. Budu muset naštelovat zpětný zrcátka.“ Martin Málek si překvapení, které Slaňákovi nastrojil, dobře uvědomoval. „Mně ta lajna moc nejede,“ usmíval se. „On si myslel, že tam půjdu.“

Březolupy se prozatím držely na stejné bodové úrovni jako Slaný, což ovšem Martin Gavenda změnil již v rozjížďce s číslem pět. V první zatáčce objel Radima Choda a přitom si táhnul za sebou Jaroslava Petráka jako na provázku. V šesté jízdě za sebou Roman Čejka udržel Ronnyho Weise, který se po něm sápal vnitřkem první zatáčky.

Michal Škurla ve druhé zatáčce podjel Ondřeje Smetanu, avšak pro bod na konto svých pardubických hostitelů si musel doběhnout po svých. V předposlední zatáčce mu totiž prasknul primární řetěz. Paradoxně Ondřej Smetana měl stejnou závadu prakticky ve stejném okamžiku jen o pár metrů vzadu. „A to jsme před jízdou dávali novej‘,“ posteskl si jeho otec Radek. A co na to Michal Škurla? „Letos je to první řetěz,“ odtušil. „Oproti loňsku je to zlatý, to jsem jich měl tak dvacet…“

Březolupský nápor pokračoval. Martin Gavenda v rozjížďce s číslem sedm zbavil Michala Dudka vedení již v prvním výjezdu. Záležitostem domácího družstva prospěl i Jan Holub, když také on ve třetím kole předstihl slánského závodníka. V osmé jízdě triumfoval Zdeněk Holub opět stylem start – cíl. Hynek Štichauer v úvodním oblouku stihnul pouze Martina Málka, jenž si ale v nájezdu do první zatáčky druhého okruhu našel cestu dopředu.

Drama až do finále
V půli základní části se Březolupy v koalici s Míšní mohly chlubit sedmnácti body. Slaný měl dvanáct, Pardubice deset a Mšeno devět. V deváté jízdě sice Patrik Mikel skončil s nulou, ale na Romanu Čejkovi si smlsnul nejen vítězný Jan Holub, ale také Hynek Štichauer. Domácí náskok roztál více hned vzápětí, když Zdeněk Holub troubil další sólo. Eduard Krčmář však v první zatáčce vyvezl Ronnyho Weise.

Piotr Dziatkowiak však kvůli explozi v motoru do jedenácté jízdy ani nerozjel. Martin Gavenda se opět rychle prosadil do čela, aby nechal svému týmu opět uniknout. Michal Dudek v rozjížďce s číslem dvanáct prahnul otočit vývojem závodu ve slánský prospěch. A po vylétnutí pásky se vskutku usadil v čele a nechal Martina Málka s Jaroslavem Petrákem vylámat si na něm v první zatáčce zuby.

Nicméně Březolupák ho předčil na stejném místě o kolo později. Závěrečný útok vnějškem posledního oblouku se vyplatil i Jaroslavu Petrákovi. Domácí tým vedl už o osm bodů před ostatními celky, které se seřadily na šestnácti bodech. Jenže v první lize není nikdy nic jisté až do samotného konce.

Do třinácté jízdy poslal Jaroslav Drbal Romana Čejku v roli taktické rezervy místo Michala Dudka. Vyplatilo se, protože už v první zatáčce připravil o vedení Hynka Štichauera. Patrika Mikela nepustil k bodům ani Jan Holub. Stejnou zkušenost vzápětí absolvoval rovněž Ronny Weis. Zatímco Eduard Krčmář mířil za svým prvním dnešním triumfem, Němec zůstal trčet na posledním místě za Hynkem Štichauerem a Ondřejem Smetanou.

Slaný byl rázem o dva body za březolupskou sestavou, Pardubice o čtyři a Mšeno o šest. Situaci měl zachránit Martin Gavenda, který už s nasazenou přilbou na hlavě kráčel ke svému motocyklu připravenému na hraně depa. Jeho otec se až tak dlouho nemohl smířit, že náhradník může jet popáté pouze v roli taktické rezervy či žolíka. A samozřejmě leader průběžné klasifikace může na podobné nápady rovnou zapomenout.

Březolupský kouč tím pádem neměl prázdné místo na startovním roštu rozjížďky s číslem patnáct kým zalepit. Mohl jen sledovat, kterak Roman Čejka útočí na doposud nepřemožitelného Zdeňka Holuba. Slaňák se tlačil dopředu vnitřkem úvodního výjezdu, aby v nájezdu do druhé zatáčky protáhl nájezd a dostal se do čela.

V té chvíli byl Slaný o bod před březolupsko – míšeňskou koalicí. Jenže suverénní Roman Čejka vjel na čele do druhé zatáčky třetího okruhu, ale na výjezdu zůstal stát. Zaváhal jen vteřinku, popadl ztichlý motocykl a oběhl s ním celé jedno kolo pro poslední bod, který zůstával ještě k mání.

„Byl to test fyzičky,“ nemohl popadnout dech v cíli svého soukromého sprintu. Ojnici, která čouhala z jeho karteru, by si v Březolupech měli nechat pozlatit. V rozjížďce s číslem šestnáct sice Eduard Krčmář zmizel z dohledu Martina Málka, leč bodová bilance domácích se Slaným byla vyrovnaná šestadvacet ku šestadvaceti. Pardubice a Mšeno se čtyřbodovou ztrátou už mohly zapomenout na vítězství, avšak ve finále se postaraly o svůj vlastní závod o třetí místo.

„Jede Krčmář a bere si jedničku,“ hlásil Jaroslav Drbal vedoucímu depa, zatímco jmenovaný závodník poprosil o kolo s nesjetou hranou v boxu Radima Choda. Mezitím si Martin Málek vybral čtvrtou startovací pozici, zatímco jeho otec montoval pneumatikou po Patriku Mikelovi.

Pakliže se někdo do ochozů stadiónu na březolupské návsi dostal až na finálovou jízdu, rozhodně nelitoval. Nejrychleji se pohnul Eduard Krčmář. Hynek Štichauer ovšem neváhal a zbavil se Zdeňka Holuba. Sice jej objel Martin Málek, avšak ve druhé zatáčce byl Pardubičan pevně v sedle leadera.

Martinu Málkovi nezbylo než vyvádět psí kusy, aby projel finálovou jízdou jako vítěz. Jeho akce kulminovaly ve třetím kole. Vnějškem první zatáčky byl blízko předjetí, vnitřkem následujícího oblouku možná ještě krapet blíže. Avšak Hynek Štichauer si šel jednoznačně za svým. Jeho triumf definitivně umístil Pardubice před posledním Mšenem, zatímco Martin Málek pojistil domácí prvenství.

Hlasy z depa
„Dobře jsem to viděl,“ odpovídal Martin Málek na tradiční otázku magazínu speedwayA-Z, jak se mu dnes jelo. „Škoda, že to manažer, nechci říkat, prokoučoval, ale spíš asi nepočítal. Páa se moh‘ svýzt víckrát. Na konci závodu se to zkomplikovalo, ale dráha byla připravená perfektně. Všem se musela líbit a každý z kluků si hezky zajel. Líbí se mi to více než extraliga. Měl jsem připravený motor, s Honzou Hlačinou v Jawě něco zkoušíme. Myslím si, že tady to jelo hezky a ukázal jsem, že se Jawa mezi GM neztratí. Nevýhodou bylo, že to hůř startovalo a musel jsem to dohánět zezadu. Aspoň bylo vzrůšo pro diváky. Vyhrát před domácím publikem, byla bomba.“

„Brali jsme jen vítězství,“ říkal Martin Gavenda. „Ale bylo to dramatické. Člověk nevěděl, jak můžu jet nebo ne. Nakonec jsem tam vjel, ale rozhodčí bylo neúplatný. První jízdě se mi nepovedla. Nastavení bylo v pohodě, ale ta jednička byla sušší.“

„Hezký závody,“ pochvaloval si Ronny Weis. „Myslím si, že na Míšeň se připravíme a vyhrajeme zase. Tam pojede Martin Málek, Martin Gavenda, já a jeden junior. Budou dva Češi, dva Němci, pěkně půl na půl.“

„Dobrý, až na pár startíčků,“ nechal se slyšet Eduard Krčmář. „Super trénink. Škoda poslední jízdy. Uchcali mi venek a já tam zůstal stát. To bylo v prdeli. Škoda, že jsme nevyhráli, ale to přijde v Míšni.“

„Dneska super, šlo to, paráda,“ nešetřil Roman Čejka superlativy, než ovšem přišla řeč na procesy odehrávající se uvnitř motoru. „Ze třech motorů jsme sestavili jeden, šlapalo to náramně, ale pak se urvala ojnice. Jsem úplně na dně, nemám, na čem jet. Musím něco sehnat, abychom mohli pokračovat. Je to obrovská smůla, ty tři body v patnáctý jízdě byly vydřený. Běh byl hodně těžkej‘, takovou zátěž jsem dlouho nezažil. Byl to test fyzičky. Zjistil jsem, že bych moh‘ víc běhat.“

„Po dovolený jsem odpočinutej‘,“ hlásil Michal Dudek. „Jsem rád, že jsem se nenervoval a jel v klidu. Jsem spokojenej‘, že jsem zůstal v klidu.“

„Zezačátku dobrý, ale dráha se měnila,“ vyprávěl Hynek Štichauer. „Jak jsem dojel třetí, začal jsem se hrabat v motorce a přišel na to až ve finále. Buď to startovalo a nejelo nebo to zase jelo, ale nestartovalo. Tak tvrdou dráhu jsem tady nezažil. Hrozně se prášilo. Ve finále jsem neodjel. V první zatáčce jsem šmiknul Holubína, až jsem si předním kolem líznul o jeho zadní. Rozjelo se mi to, Martin to zkoušel, ale nevyšlo mu to. Bylo to dobrý, mně se tady vždycky jede dobře.“

„Trošku jsem změnil nastaven na finále a nevyšlo to,“ sypal si Zdeněk Holub popel na hlavu. „Měl jsem to nechat. Čtyřikrát jsem vyhrál a pak jsem změnil nastavení. Chtěl jsem ale zrychlit, jenže jsem nezrychlil. První čtyři jízdy byly pěkný, ta pátá nebyla. Už od toho startu to bylo chcíplý.“

„Žádnej‘ oheň,“ vystihnul Jan Holub své dnešní účinkování. „Dráha byla dobrá, ale nedařilo se. Páska se mi už dlouho nestala. Asi jsem měl mžitky, že jsem ji už viděl nahoře. Chvíli trvalo, než jsem doladil motorku. Čekal jsem víc materiálu na venku, ale bylo to tvrdý.“

„Dneska to bylo hrozný,“ nezastíral Ondřej Smetana. „Měl jsem smůlu na defekty. Nejdřív primár, pak mi ve třetí jízdě praskla hadička od metylu a dojel jsem na volnoběh. V první jízdě jsem byl druhej‘, ale lek‘ jsem se Čejena. Zaklap‘ jsem a oni mě předjeli. Pak defekt a defekt a čtvrtou jízdu jsem odstartoval třetí a dojel třetí.“

Průběžná prvoligová tabulka: