Pardubice – 29. února
By VV SPD prolomil termínovou bariéru posledního únorového dne pro konání českých ledařských šampionátů, jarní počasí rozhodlo jinak. Dnes proto byly nenávratně odvolány vyvrcholení mistrovství republiky družstev v sobotu v Hamru na Jezeře stejně jako nedělní závěrečné kolo individuálního šampionátu v Růžené.

„Gratuluji v kategorii jednotlivců Janu Klatovskému a v kategorii družstev Janu Pecinovi a Lukáši Volejníkovi k zisku titulu mistra České republiky,“ nezbylo Petru Moravcovi, předsedovi VV SPD než oficiálně uzavřít oba šampionáty. „Všem sportovcům, pořadatelům a činovníkům a samozřejmě i příznivcům sportovního odvětví ledová plochá dráha děkuji za jejich skvělý přístup k letošní sezóně.“

Foto: Michal Kohout

Růžená – 23. února
Jakmile k nám začal proudit arktický vzduch, který z Ruska přinesl mrazivé počasí, v Růžené nezaváhali. Rychle skočili po první únorové sobotě a připravili skvělý začátek českého šampionátu ledařských družstev. Svou akci tehdy inzerovali jako jedinou v letošním roce, nicméně nyní v kalendáři figurují ještě jako pořadatele závěrečného kola mistrovství republiky jednotlivců. Miroslav Topinka ovšem magazínu speedwayA-Z vysvětlil, že definitivní ano pro pořádání závodu přinese půlka příštího týdne.

„Zatím to vypadá dobře,“ popisuje Miroslav Topinka aktuální situaci v Růžené. „Ale středa bude rozhodující. Dneska je na tom sníh, ale ten by se dal dát dolů. Dokud bude v noci mrznout, půjde to.“

Druhý mítink by šampionátu republiky rozhodně slušel. „Jsme toho názoru, že mistr se má vyhlašovat na dráze a ne až na slavnostním vyhlášení v Autoklubu,“ souhlasí Miroslav Topinka, který zároveň jedním dechem dodává, proč se pro pořadatelství druhého závodu rozhodlo.

„Proč ještě jeden závod, je jasný,“ říká. „Počasí je dobrý. Sice jsem nejdřív vyhlašoval, že udělám jen jeden závod, ale na začátku února jsme nevěřili, že by se v březnu mohlo jet. Pořádat další závod hned týden po tom prvním by nešlo.“

Je tady ovšem ještě jeden další důvod. „Budu upřímnej‘,“ nezastírá Miroslav Topinka. „Když jsem viděl sobotní závod v Hamru, rád bych to zopakoval u nás. Jedu teď do Togliatti a budu tam jednat. I když na Franze Zorna máme smůlu, když jsme ho měli nasmlouvaného, museli jsme závod rušit.“

Korunovaci českého šampióna by si v Růžené, kde na počátku roku 2009 odstartovaly nové skvělé časy českých ledů, rozhodně zasloužili. „Spoléhám na 630 metrů nadmořské výšky,“ svěřuje se Miroslav Topinka. „Je tam čtyřicet centimetrů ledu a ten hned neroztaje, ale problém je sníh. S ním už máme svoje zkušenosti, hodně jsme si s ním užili.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Topinka Racing Team

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Kopřivnice – 19. února
I když počasí nešlo označit jinak než jako hnusné, hráz a zamrzlou hladinu Větřkovické přehrady zaplnily davy divákům a drtivou většinu z nich neodehnal domů ani protivný d隝. V záplavě vody zvítězili Radek a Lukáš Hutlovi a stáhli náskok Osečné v průběžné klasifikaci na čtyři body. Severočeští ledaři doplatili na povolený plyn Jana Peciny, avšak Lukáš Volejník v rozjezdu o druhé místo odvedl takřka neporazitelného Charly Ebnera mladšího. Na stupně vítězů chyběl kousíček Klauzovým. Syn Petr želel svého pádu v bezmála vyhrané rozjížďce s číslem jedenáct, ale na bojovnosti mu neubralo ani vykloubené rameno.

Uplakaná neděle
V kopřivnických ulicích stály hluboké louže vody, které kola projíždějících automobilů rozstřikovaly metry daleko. Teploměr ukazoval bezmála pět stupňů nad nulou a šedivé mraky hrozily deštěm. Kolona ledařů parkovala své dodávky v místech, kde v létě normálně stojí ještě voda.

Kopřivničtí organizátoři se v půlce týdne museli vypořádat se sněhovou kalamitou. „Ve čtvrtek jsem si už myslel, že si přivezu sněhovou frézu,“ vyprávěl Jaromír Lach. „Sníh už nebylo ani kam dávat.“ Nyní se však větším nepřítelem stávala voda. Na hladinu přehrady, kde bývá až patnáctimetrová hloubka, se začaly snášet první dešové kapky.

Bezprostředně po svém příjezdu musel Petr Moravec improvizovat s připraveným rozpisem. Původní plán dvou semifinálových skupin vzal za své, když na Moravu nechtěl přijet Martin Kníže. A jeho kolega Vladimír Višváder uvázl se svým obstarožním Renaultem kdesi u Olomouce a dorazil až hodinu po začátku.

Země se slehla i po Miroslawu Daniszewskem, jenž byl naposledy k vidění včera v hamerském depu. V depu se chystal i Lukáš Hromádka, avšak chybějící kryty kol jeho staršího motocyklu se ukázaly jako problém. „Nejde jenom o bezpečnost jeho, ale hlavně těch ostatních,“ vysvětloval Petr Moravec zákaz startu pro místního borce.

Na slavnostním nástupu se tedy ukázalo sedm týmů, ovšem dva tvořily pouze jednotlivci. Zájem diváků byl přesto neuvěřitelný a stolek výběrčích vstupného nabídl podívanou, při níž by jejich kolegové z klasických stadiónů pouze bledli závistí. Fronta diváků se klikatila ve čtyřstupu až kamsi dolů k parkovišti a to už borci vyráželi vstříc rozjížďce s číslem jedna.

Jan Pecina a Lukáš Volejník dorazili ráno na Větřkovickou přehradu vyzdobení nejen maskami z včerejšího maškarního bálu v Osečné, ale především aureolou vítězů dvou předchozích klání. Směšné gumové obličeje odložili do své dodávky, avšak punc neporazitelnosti si rozhodně chtěli udržet.

Josef Kreuzberger, který při absenci Miroslawa Daniszewskeho musel sbírat body sám, se s vedoucí úlohou osečenského páru rozhodně nechtěl smířit. Avšak jeho nájezd odplatili Jan Pecina s Lukášem Volejníkem tvrdou odvetou, při níž se rakouský nosáč dostal takřka mimo tra. Další pětibodové maximum Severočeši inkasovali v rozjížďce s číslem pět, v níž se další osamělý mohykán Markus Birn poslušně zařadil za jejich výfuky.

Ve třetině podniku Jan Pecina a Lukáš Volejník na čele průběžné klasifikace osiřeli, jelikož se jejich protivníci navzájem obírali o body. Ebnerovic dvojice ve druhé jízdě porazila druhý pár Osečné maximálním poměrem 5:1, i když Martin Běhal v cíli zaostal za hlavou rakouské rodiny jen o onen pověstný vlásek. Dalším soupeřem Rakušanů byli Hutlovi.

Přeloučané se předtím v rozjížďce s číslem tři vítězně vypořádali s dalším rodinným podnikem. Lukáš Hutla se rychle ujal vedení a jeho otec se záhy posunul za jeho záda. Jan Klauz ovšem uvolnil prostor svému synovi, který si nedal pokoje, dokud v předposlední zatáčce nepronikl na druhé místo před Radka Hutlu.

„Slyšel jsem ho vedle sebe,“ popisoval Radek Hutla svůj souboj s Petrem Klauzem. „Odstartovali jsme vedle sebe, já se dostal na vnitřek a šlo to. Bylo to ale řidítko vedle řidítka.“
Ztráta Středočechů v průběžné klasifikaci tím pádem nebyla tak propastná, jelikož v sedmé jízdě hladce porazili Markuse Birna.

V rozjížďce s číslem šest se mladší Charly Ebner záhy dostal před Lukáše Hutlu. Radek Hutla byl poslední, avšak v nájezdu do třetího kola udolal staršího Charly Ebnera. Smírný výsledek je dostal na stejnou úroveň s Klauzovými, zatímco Rakušané měli na svém kontě o jeden bod více.

Opět rozjezd
Nade všemi čněli Jan Pecina a Lukáš Volejník, který své postavení posílili maximálním vítězstvím nad svými klubovými kolegy v rozjížďce s číslem osm. Na jednu stranu měli jako jediní patnáct bodů, ale zároveň také všechny snadnější soupeře za sebou. Vzápětí Josef Kreuzberger uzmul jeden bod rodině Ebnerových, by se jeho snaha o předjetí svého mladšího krajana nesetkala s úspěchem. Pak si Hutlovi vylepšili konto na úkor osamělého Markuse Birna, jemuž zhasnul motor přímo na startovním roštu a maršálové ho museli roztlačit.

D隝 už byl opravdu protivný a voda na ledě působila závodníkům nemalé problémy. „Je větší zima, než když mrzlo,“ uvědomoval si Jan Klauz. „Mně se voda dostává dovnitř skrz zip u boty,“ přidal se Lukáš Volejník, aby se vzápětí celý stan rozesmál glosou Martina Běhala: „Tak si ho zapni!“

O pár minut později však jedenáctá jízda rozehřála všechny přítomné víc než červený svařák s hvězdičkou badyánu plavající uvnitř plastového kelímku. Lukáš Volejník a Janem Pecinou se vydali za další pětkou i v duelu s Klauzovými. Avšak dravý Petr Klauz najížděl do posledního kola na čele. Ve výjezdu z poslední zatáčky však upadl.

„Sežralo mi to přední kolo,“ líčil závodník, který si při pádu pochroumal rameno. Jeho otec Jan se však postaral o zlomení monopolu prvního osečenského páru, když ho šachovnicová vlajka odmávala jako druhého. V rozjížďce s číslem dvanáct Josef Kreuzberger na protilehlé rovince zbavil Lukáše Hutlu vedení. V prvním oblouku druhého kola byl však Přeloučan zpátky, navíc Rakušana o dvě kola na stejném místě podjel i jeho otec Radek.

Za daných okolností nastupovali Hutlové proti Osečné v patnácté jízdě pouze s jednobodovou ztrátou. Dopředu šel Lukáš Volejník. Jan Pecina mezitím podjel druhého Lukáše Hutlu, ale hned ve druhé zatáčce vyjel ven. Marně naprázdno kroutil plynovou rukojetí. „Povolil se plyn,“ vítal svého věrného mechanika Luboše Pytlouna, aby dodal vysvětlení i pro zbytek světa. „Není čas na motorku, pořád lítáš, organizuješ závody a něco děláš!“

Mezitím se Lukáš Hutla vrátil zpátky do čela, zatímco Lukáš Volejník nakonec podlehl i Radku Hutlovi. „Jel jsem za Lukášem,“ vysvětloval Lukáš Volejník první maximální prohru svého týmu v letošním šampionátu vůbec. „Nakopalo ho to v kaluži. Nechtěl jsem bláznit a najednou se tam objevil Radek. O deset centimetrů tam byl dřív.“

Radek Hutla svým rozhodným manévrem dostal svůj tým do čela průběžné klasifikace. Nahoru se však sápali i další. Klauzovi ve třinácté jízdě odvedli Roberta Růžičku, když povolená matice řazení nedovolila Martinu Běhalovi použít druhý rychlostní stupeň. Ebnerovi v rozjížďce s číslem čtrnáct dokonale vyřídili Markuse Ebnerovi a Klauzovi ob jednu jízdu později inkasovali další pětibodové maximum na úkor Josefa Kreuzbergera.

Střetnutí Osečné a Ebnerovými v rozjížďce s číslem osmnáct proto směle sneslo přídomek rozhodující. Lukáš Volejník skvěle odstartoval, avšak v první výjezdu ho nakopla díra. Charly Ebner mladší jeho potíží využil a dostal se do čela. Útočné ambice jeho otce však osečenský tým úspěšně neutralizoval. Své účinkování v dnešním závodě zakončil třiadvaceti body.

Zdálo se, že Hutlovi v rozjížďce s číslem dvacet musí ke svému vítězství splnit již jen formalitu čtyř kol. A vskutku z první zatáčky vyjeli Přeloučané jako první. Na začátku druhého okruhu ovšem vedení říkalo pane Martinu Běhalovi. Muž v bílé kombinéze v sedle zeleného motocyklu využil problémů s vodou v karburátoru Lukáše Hutly a neomylně zamířil za skvělým vítězstvím, by se jeho pronásledovatelé snažili zvrátit běh událostí ve svůj prospěch.

Radek Hutla se nakonec protáhl pro vítězství doslova v hodině dvanácté. „Posral jsem to,“ sypal si Martin Běhal popel na hlavu. „Ten poslední vingl jsem si myslel, že to mám v kapse. A pozdě jsem přidal plyn!“ Radek Hutla svým předjetím rozhodl otázku vítěze. Kdyby za Martinem Běhalem zaostal jen o jediný centimetr, chystal by se na rozjezd s Osečnou.

Ten však leadery průběžné klasifikace stejně neminul. Klauzovi hráli v poslední jízdě proti Ebnerovým prim. I když se otec Jan ve druhém kole propadl na poslední místo, syn Petr byl jediný, kdo dnes uštědřil Charly Ebnerovi mladšímu porážku. Středočechům nakonec chyběl ke stupňům jediný bod, ale přitom definitivně sfoukli naději Rakušanů na triumf. Místo něj musel Charly Ebner junior bojovat o stříbro s Lukášem Volejníkem.

Bývalý silničář zvládl nejlépe start a pak už na čele neudělal sebemenší chybu. Mladý Rakušan útočil, ale teprve druhý pořádný kopanec od dráhy na začátku třetího kola mu definitivně sebral vítr z plachet.

Hlasy z depa
„Dneska to bylo zajímavý, akorát zmrzlý,“ říkal Lukáš Hutla. „Pravou nohu bych si moh‘ uříznout v koleni. Všechno bylo v pohodě, akorát v poslední jízdě mi vlítla voda do karburátoru a přestalo to jet.“

„Přijeli jsme obhájit druhý místo, ale tohle jsme nečekali,“ připouštěl Radek Hutla. „Ale na měkkým ledě nám to jede dobře. Sice to uchcává, ale do toho nájezdu to můžeš podržet.“

„Po včerejšku dobrý, ten byl bídnej‘,“ porovnával Lukáš Volejník. „Ale zase byly nervy, zase rozjezd. Tak jsem to Charlymu vrátil, jak nám to dal v osmnáctý jízdě. Máme náskok, spokojenost, ale to počasí je pekelný. Dráha ale byla pěkná, připravená perfektně.“

„Viděl jsem to v pohodě,“ smál se Jan Pecina. „Věděl jsem, že vyhrajeme. Na menší dráze to nebylo tak rychlý, ale dráha dobrá. Škoda, že se posralo počasí, bylo dost vody.“

„Chybička se vloudila,“ popisoval Petr Klauz svůj nešastný pád v rozjížďce s číslem jedenáct. „Sežralo mi to přední kolo a vyhodilo mi to rameno. Dal jsem ho zpátky, ale cejtím vazy. A tak se půjdu podívat na doktora.“

„Nasávalo to vodu a přestávalo to jet,“ řešil Jan Klauz potíže s přemírou vody. „Než se to vypláchne, nejede to. Ale je mi hrozná zima.“

„Musíme se zlepšovat,“ komentoval Martin Běhal svůj letošní výkonnostní progres. „Jestli to tak půjde dál, bude to dobrý. Jak jsem sem dneska nechtěl jet, jsem nakonec rád, že jsem přijel.“

1.	Radek Hutla	1 1 3 3 2 1	11(2)	26
	Lukáš Hutla	3 2 2 2 3 3	15(2)
2.	Jan Pecina	3 3 3 3 E 2	14	23
	Lukáš Volejník	2 2 2 1 1 1	9(4)+3
3.	Charly Ebner, A	2 0 1 2 0 1	6(3)	23
	Charly Ebner ml., A	3 3 3 3 3 2	17+2
4.	Petr Klauz	2 3 F 3 3 3	14	22
	Jan Klauz	0 2 2 2 2 0	8(3)
5.	Martin Běhal	1 2 1 E 3 2	9	13
	Robert Růžička	0 1 0 1 2 0	4(1)
6.	Josef Kreuzberger, A	1 3 2 1 1 3	11	11
7.	Markus Birn, CH	1 1 1 1 1 2	7	7
	Lukáš Hromádka		–

Poznámka: Lukáš Hromádka nebyl připuštěn do závodu, jelikož jeho motocykl neprošel technickou přejímkou.

Průběžné pořadí seriálu:

	Růžená	Mělice	Kopřivnice	TOT
	4.2.	12.2.	19.2.
1. SK Osečná: Jan Pecina, Lukáš Volejník	12	12	10	34
2. Team Hutla: Markus Jell, Lukáš Hutla, Radek Hutla	8	10	12	30
3. Team Klauz: Petr Klauz, Jan Klauz	10	7	7	24
4. Josef Kreuzberger, Franz Mayerbüchler, Miroslaw Daniszewski	6	8	5	19
5. Team Ebner: Charly Ebner, Charly Ebner ml.	7	–	8	15
6. Markus Birn, Martin Glarner, Josef Diviš	5	6	4	15
7. SK Osečná II: Martin Běhal, Robert Růžička	2	4	6	12
8. Grepl PDK Mšeno: Vladimír Višváder, Martin Kníže	4	5	–	9
9. Rob Irving, Kevin Rovand	1	–	–	1
NC Miroslaw Daniszewski, Piotr Hejnowski	3	–	–	3

Poznámka: dvojice Miroslaw Daniszewski-Piotr Hejnowski nemůže být klasifikována, protože závodník může bodovat pouze pro jedno družstvo.

Foto: Petr Makušev

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Hamr na Jezeře – 18. února
Jan Klatovský nemohl loni své mistrovské žezlo předat Andreji Divišovi více symbolicky. Zúčastnil se pouze závěrečného podniku v Hamru na Jezeře, který suverénně vyhrál. A dnes pod siluetou zříceniny Děvína začal, jak loni skončil, když na své cestě za patnácti body za sebou nechal i Franze Zorna. Hvězdný Rakušan měl namále i v rozjížďce s číslem dvanáct, kdy narychlo musel přeskakovat na vypůjčený motocykl Ebner Teamu. Dlouho jezdil poslední, ale nakonec i tady vyhrál a na pódiu stanul těsně nad Antonínem Klatovským.

Změněné klimatické podmínky
Zatímco z Mělic si diváci kromě skvělých dojmů mohli domů odnášet i omrzliny, o týden později nabrala zima úplně jiný ráz. Oteplení přineslo sněžení a kalamita ve středu a ve čtvrtek paralyzovala dopravu v celé naší zemi. Sníh rázem přišel o renomé poetického hrdiny dětských zábav a stal se nepřítelem číslo jedna.

Také v Hamru na Jezeře si s ním užili spoustu patálií. Nevyspání bylo znát i na Janu Pecinovi. „Spal jsem snad jen dvě hodiny,“ svěřoval se před nástupem, zatímco si své nervy tišil vychutnanými nikotinovými doušky. „Čekal jsem dlouho na závodníky a Charlyho Ebnera jsem musel tahat, když zapadnul.“

Prudké oteplení však působilo potíže i jinde. „Potřebovali jsme vyzkoušet motor s jinou hlavou,“ popisoval Václav Hutla snahy svého týmu o testování v Mělicích. „Ale nešlo to. Radek se vrátil z dráhy a měl vodu až po kolena!“ Vladimír Višváder si zde na svatého Valentýnka zatrénoval, ale málem na závody nedorazil. Jeho obstarožní Renault stále vařil a vařil a tak si s Pavlem Fuksou a Martinem Kratochvílem mohli dopřát oběd u jedné benzínové pumpy poblíž Hořic ještě v průběhu dopoledne.

Markus Birn na sever Čech nedorazil vůbec, protože se nemohl uvolnit z práce. Čtyřčlenná kvalifikační jízda se tím pádem smrskla o jednoho účastníka. O poslední volné místečko si nejrázněji řekl Robert Růžička, který se do čela propracoval sotva mu startovací gumička zmizela z očí. Josef Diviš na chvilku pronikl na druhou příčku před Martina Knížete, jenže ten si nakonec vydobyl post prvního náhradníka. Škoda absence čtvrtého závodníka, díky níž sešlo z plánovaného doprovodného závodu a dva Češi se tak nakonec už na ovál vůbec nepodívali.

První fáze závodu vyzněly v duchu papírových předpokladů. Franz Zorn se do role hvězdné posily startovní listiny stylizoval hned v rozjížďce s číslem jedna. Záhy za sebou nechal domácí duo Jan Pecina – Lukáš Volejník, kteří nepustili ke slovu Miroslawa Daniszewskeho. „Hlavně jsem se bál, aby mi Franta nedal celý kolo,“ komentoval jízdu Lukáš Volejník.

Antonín Klatovský následoval Rakušanův příklad a napodobil jeho triumf, by Lukáš Hutla se zaskvěl vynikající startovní reakcí. V rozjížďce s číslem osm si náš nejlepší ledař posledních let chtěl vyšlápnout i na Franze Zorna. Ten si ho však dobře hlídal a po rychlém startu se udržel ve vedení i po průjezdu první zatáčkou.

Šesti body na svém kontě se po druhé úpravě dráhy mohl chlubit už jen Jan Klatovský. Před svým prvním vjezdem na ovál byl jedno ucho, jak naslouchal radám staršího bratra, jenž se právě vracel do depa ověnčený vítězstvím. Evidentně se mu to vyplatilo, protože na protilehlou rovinku vjížděl už s desetimetrovým náskokem na Petra Klauze.

Druhý triumf dodal Jan Klatovský v páté jízdě, z jejíhož roštu se nejrychleji odlepil Radek Hutla. Ten prve v rozjížďce s číslem čtyři proháněl mladého Charly Ebnera, aby až v poslední zatáčce doplatil na pomalejší vnější stopu a na metě o pár metrů za vítězem zaostal. Nyní vyšel bodově naprázdno. Záhy se okol něj přehnali Lukáš Volejník a Jan Klatovský a ve třetím kole ho udolal rovněž syn Lukáš. Vedení osečenského borce ale trvalo jen do druhé zatáčky, v níž ho Jan Klatovský předčil spodní stranou.

Zmýlená při závodech platí
Boj o hrot průběžné klasifikace pokračoval s neztenčenou intenzitou i po druhé přestávce. Magnetem třetí série se stalo vzájemné střetnutí obou bratří Klatovských v jedenácté jízdě. Naposledy to před třemi lety v Růžené skončilo oblaky zvířeného sněhu, nicméně hlavní protagonisté tehdejšího pádu nezašli dnes až za hrot nože.

Antonín Klatovský se hřál na vedoucí příčce jediné kolo, avšak jeho mladší bratr ho podjel hned v úvodním nájezdu toho druhého. Jan Klatovský se vrátil do depa se třetí trojkou na svém kontě, ale o pár metrů dále se odehrávalo drama. Franz Zorn si hodně dával na čas. Společně s mechanikem nebyli schopni uvést do chodu motor jejich jediného stroje a Rakušan musel na rošt v sedle červenobílého motocyklu Ebnerovic týmu.

Senzace byla užuž na spadnutí. Zatímco se vedení ujal Vladimír Višváder a Petr Klauz a Radek Hutla se s ním prali o každý centimetr dráhy, Franz Zorn zůstával pasivně vzadu. Přitom se ovšem držel svých soupeřů jako klíště. Z tlačenice nakonec profitoval Radek Hutla, jenž se na sklonku třetího okruhu posunul do vedení. Franze Zorna si ovšem za sebou táhl jako na provázku.

Rakušan se ovšem s úlohou hráče druhých houslí nehodlal jen tam smířit. V první zatáčce posledního kola pronikl do čela. „Myslel jsem si, že je to Ebner,“ vysvětloval přeloučský závodník o chvilku později ve svém depu. „Motorka byla stejná, viděl jsem u ní mladýho Charlyho, myslel jsem, že pomáhá před startem starýmu. Až když mě předjel a já viděl ty zlatý písmena na jeho prdeli, došlo mi, že je to Zorn. Kurňa, to moh‘ bejt skalp!“

Zmýlená bohužel na ploché dráze platí. O tom se mohl ostatně přesvědčit také Lukáš Volejník. V deváté jízdě připravil Josefa Kreuzbergera o vedení již v první zatáčce, avšak Rakušan přesně v její půli upadl. Čtyřkolka ho odvezla do depa nezraněného, avšak z opakování byl vyloučen. Verdikt Lenky Felixové připravil o start Josefa Diviše, který se už v doprovodu staršího bratra Andreje chystal na rošt. Jenže náhradník nemůže na start místo závodníka vyloučeného za pád.

Lukáš Volejník při repete záhy ujel Petru Klauzovi, jenž se dnes netrefil do optimálního nastavení. V rozjížďce s číslem třináct osečenský borec odstartoval na Charly Ebnera a dvě kola odrážel jeho nájezdy. Na počátku třetího okruhu se však Rakušan dostal vnitřkem prvního oblouku přece jen do čela.

Hrob nemalým ambicím Lukáše Volejníka ale vyhrabala až poslední zatáčka, v jejímž výjezdu upadl po kontaktu se sněhovou bariérou. „Jsem nasranej‘,“ dštil oheň a síru, sotva seskočil z tandemu Jana Klauze, jenž ho dovezl do depa. „Spad‘ jsem vlastní blbostí! Nacpal to pode mě. Nechtěl jsem mu to nechat, přidal jsem a vytáhlo mě to do závěje. Chytlo mě to za hák a bylo to.“

Jenže Lukáš Volejník se ještě kalichem hořkosti nepropil až na dno. By v sedmnácté jízdě od začátku vedl, nakonec skončil bez bodů a mohl jen nevěřícně kroutit hlavou a přemýšlet, kde se stala chyby. Zato jeho kolega Martin Běhal patřil do tábora spokojených. Stoupající křivka jeho výkonnosti se opět projevila. Největší dojem zanechal úspěšnou stíhací jízdou v rozjížďce s číslem šest, na jejímž závěru uzmul poslední bod Vladimíru Višváderovi.

Ani ho příliš nemrzelo, když v jedenácté jízdě zůstal stát. „Najednou jedu štorcem, pích‘ jsem kolo,“ hlásil. „Ani mě to nebolelo, tady jsem neměl šanci na body, ale jinde by mě to mrzelo, to víš…“

Trio úřaduje až do konce
Otázka složení stupňů vítězů se začala rozmotávat již v průběhu třetí série. Jan Pecina odrazil počáteční nápor Lukáše Hutly, jehož neodradil neúspěch při podjíždění domácího závodníka v první zatáčce. Krátce po průjezdu do druhého kola se však Přeloučan sám stal obětí mladšího Charly Ebnera. Vedoucí Jan Pecina se pak ve druhé zatáčce otočil a spatřil za sebou červenobílého Rakušana, jak se sune do vedení.

„Škoda bodu,“ litoval později, aniž by ovšem hledal nějaké výmluvy za ztrátu třech bodů. „Byl jsem pomalej‘.“ Rozpis mu pro zbytek závodu přihrál do cesty silnější soupeře, s nimiž se ovšem ledařský nestor vypořádal se ctí. V rozjížďce s číslem čtrnáct odstartoval za Antonínem Klatovským, aby v první zatáčce zastavil posun Radka Hutly, který právě odsoudil Petra Klauze k bodovému výpadku.

Jan Pecina však neměl ani pomyšlení sledovat dění za svými zády. Před sebou měl Antonína Klatovského,jemuž ve druhém oblouku nesmlouvavě sebral vedení. Antonín Klatovský ovšem reagoval bleskurychle. Protáhl nájezd do druhé zatáčky a svou vítěznou jízdu si už nenechal přerušit. A to ani v sedmnácté jízdě, kde záhy zpacifikoval Lukáše Volejníka, jak již byla řeč. S třinácti body mohl už jen čekat, jak se situace vyvine. Zato mladý Charly Ebner, který nyní ve druhém kole pronikl na druhé místo po tuhém boji s Lukášem Volejníkem, mohl být sice se svými jedenácti body spokojený, avšak už tušil, že na stupně vítězů to stačit nebude.

Podobnou jistotu hned vzápětí nabyl Jan Pecina, by skvělým způsobem odstartoval na Jana Klatovského. Ovšem i on pokračoval v rodinné tradici a ponechal osečenského matadora na čele jen do druhé zatáčky. V ní se dostal dopředu a zakulatil svou bodovou sumičku na kulaoučkých patnáct bodů.

Teď už se čekalo jen na poslední jízdu, v níž se na hamerský led naposledy chystal Franz Zorn. Rakušan však nevypadl z konceptu dominující trojice. Na pohyb gumičky zareagoval nejrychleji Lukáš Hutla, ale už v prvním výjezdu se díval na Rakušanova záda. Ve druhém oblouku se okolo něj zleva mihnul Petr Klauz, jenž na tuto jízdu přenastavil nastavení svého motocyklu.

Franz Zorn se díky svým čtrnácti bodům dostal přesně mezi oba bratry Klatovské. Scénáře pracující s myšlenkami rozjezdů se mohly rázem roztrhat. Jan Pecina zaujal post české trojky a potvrdil oprávněnost své pozvánky do nároďáku. Při bodové rovnosti s Charly Ebnerem rozhodla jejich vzájemná jízda, která vylepšila Rakušanovo skóre o jednu trojku. Dalším Čechům nevyšel mítink dle představ, ale dopřejme raději slovo jim v našich hlasech z depa.

Hlasy z depa
„Uvidíme,“ reagoval Jan Klatovský na připomínku magazínu speedwayA-Z, že s patnácti body vykročil nejrázněji za obhajobou ztraceného titulu. „Je to určitě srovnání a já se na něj těšil. Jsem doma, ne v Rusku, tam je to strašný. Franky říká ‚motorka, motorka‘, že nejel v druhý Grand Prix, ale v Rusku je psycho, nejde o motorku. Tam nemůžu bejt‘ mistrem světa poprvý. Dneska to byla dobrý, jsem rád, že se bráška vrací a srovnává se. Letos to po jeho zranění musím tahat sám. Teď se řeší týmy, prachy jsou prachy. Mně se má v červenci narodit kluk, tak musím bejt‘ v pohodě. Doma jsou vždy perfektní závody. Rád bych, aby to dopadlo i v Růžený a vyšla mi i Evropa a zbytek Grand Prix.“

„Jsem zpátky, ale vidím to střízlivě,“ komentoval závod Antonín Klatovský. „Sám se na tý dráze hledám, každej‘ pád a úraz ti nafackuje. Ladím a zkouším novým spojku a pérování a dělám si pěšinku na příští rok. Udělal jsem si vnitřní klid a pracuju na cestičce na další sezónu. A se děje, co se děje, zaplapánbůh, že kluci tady udělaj‘ závody. Je ale vidět, že ne každej‘ chce investovat do motorky tak, aby to bylo plnohodnotný., ale zaplapánbůh, že český ledy jsou. Mistrovství světa družstev je v řešení, měl jsem úraz a nemám na to munici. Jde o padesát tisíc, ale loni jsme udělali bronz a nic za to nedostali. Chce to financování nastavit jinak.“

„Dobrý jízdy, závody se vyvedly,“ hodnotil Jan Pecina dnešní závod z pohledu organizátora, aby nabídl i vlastní pohled zevnitř své přilby. „Zkurvil jsem to s mladým Charlym, ale s Zornem a Klaákama jsem závodil. Jsem spokojenej‘ sám se sebou. A teď zejtra do Kopřivnice!“

„Nechal jsem nastavení na tvrdej‘ led,“ svěřoval se Petr Klauz. „Pořád jsem ale hrabal a z výjezdu nestíhal. Až když mě předjel Radek, zkusili jsme s tím hnout. Ale hlavně ty starty!“

„V Mělicích to letělo,“ rozpovídal se Lukáš Hutla. „Teď jsme na začátku dali velkou rozetu a bylo to přetočený brzo a ostatní byli rychlejší. Pak jsme dali menší, ale motor se neroztočil do těch toček. Nevím, jestli to bylo tvrdým ledem. Nechápu to, ale je to i v rukách. Jinak se jede před dvěma tisícema kámošema v Mělicích na písáku.“

„Nevím, sám nevím,“ krčil Lukáš Volejník rameny. „Fakt nevím, co ti mám k dnešku říct. Tyk pěkně rozjetý jsem to měl a pak… Sám jsem z toho přepadlej‘. Zejtra v Kopřivnici to bude o udržení, máme šest bodů náskok, snad se to povede. Ne jako dneska, začátek dobrej‘ a konec potom na prd.“

„Furt mě bolej‘ záda jako v Mělicích,“ posteskl si Vladimír Višváder. „A na rozpravě říkali, že startovací gumička půjde zleva, ale šla zprava. Zezačátku jsem se na ní nechytal. Chtěl jsem ty první dvě jízdy restartovat jako na play stationu, ale to nejde. Potom mě to bavilo, ale musím se do toho víc dostat, abych věděl.“

Kvalifikace:

1. Robert Růžička, 2. Martin Kníže, 3. Josef Diviš

Poznámka: protože Markus Birn nedorazil kvůli pracovní zaneprázdněnosti, zůstali jen dva náhradníci hlavního závodu a jejich zamýšlený závod o Pohár SK Osečná se neuskutečnil.

1. Jan Klatovský, Divišov	3 3 3 3 3	15
2. Franz Zorn, A	3 3 3 2 3	14
3. Antonín Klatovský, Divišov	3 2 2 3 3	13
4. Charly Ebner ml., A	3 2 3 1 2	11
5. Jan Pecina, Osečná	2 3 2 2 2	11
6. Miroslaw Daniszewski, PL	0 3 1 3 3	10
7. Charly Ebner, A	1 1 0 3 2	7
8. Petr Klauz	2 1 2 0 2	7
9. Lukáš Hutla	2 1 1 2 1	7
10. Lukáš Volejník, Osečná	1 2 3 F 0	6
11. Radek Hutla	2 0 2 1 1	6
12. Jan Klauz	0 0 0 2 1	3
13. Josef Kreuzberger, A	1 2 X 0 0	3
14. Vladimír Višváder, Mšeno	0 0 1 1 1	3
15. Martin Běhal, Osečná	1 1 E 1 0	3
16. Robert Růžička	0 0 1 0 0	1
res Martin Kníže		DNR
res Josef Diviš		DNR

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)