Praha – 1. července
Semifinále světového šampionátu v Pardubicích mu přineslo zklamání z desátého místa a probuzení ze snu o finálové účasti. V jeho evropském protějšku v sobotu ve francouzském Maconu si však spravil chuť, protože do finále postoupil tím nejlepším možným způsobem. Zdeněk Holub se magazínu speedwayA-Z svěřil, že věří v dobrý výsledek i v pondělí ve Slaném.

Francouzský Macon pravidelně hostí juniorské soutěže již od roku 2013, avšak pro Zdeňka Holuba šlo o premiéru. „Píšou, že má 350 metrů, ale přijde mi to kratší a malinký,“ svěřuje se se svými dojmy z místního oválu. „Byl jsem tam poprvý, dráha byla pěkná a dobře připravená.“

V rozjížďce s číslem dvě byl před pražským juniorem Adam Šlis. Sedmou jízdu Zdeněk Holub vyhrál, aby se o pět rozjížděk později skláněl před Jevgenijem Kostigovsem.

„Dvě jízdy mi nevyšly,“ bilancuje. „V první jízdě mi nevyšel start. A pak jsem neměl rychlost ho předjet. A v tý jízdě s Kostigovsem mi taky nevyšel start. Čtyři kola jsem ho naháněl, ale nevyšlo to.“

V rozjížďce s číslem třináct Zdeněk Holub odvedl Michele Castagnu, jenž později neuspěl v rozjezdu o místo náhradníka právě s Jevgenijem Kostigovsem. Vítězství si český reprezentant připsal i na závěr po strhující honičce s Ernstem Kozou, Kamilem Wieczorkem a Dimitrim Berge.

„Poslední jízda byla závodivá, dávali jsme si to s Polákama a naštěstí jsem z toho vyšel nejlíp já,“ vypráví. A protože Adam Ellis hned vzápětí dojel až třetí za již vyřazeným Damianem Drozdzem a Arslanem Fajzulinem, jenž měl k finále ještě dál, čekala jej cesta na nejvyšší stupínek.

„Aspoň, že vyšlo tohle,“ připomíná pardubické mistrovtství světa. „ Škoda Pardubic, aspoň jsem v tom evropským finále. Dráhu v Silkevorgu vůbec neznám, ještě jsem nekoukal do mapy, kde to je.“

Konec června nemohl být pro Pražana úspěšnější. Dvě druhá místa z extraligových závodů ve Mšeně a v Praze představují jeho nejhorší výsledkem nepočítáme-li nedělní prohru jeho Rawicze. V ostatních případech znal jen vítězství, ať už při juniorce v Pardubicích, Memoriálu Jiřího Hurycha v Chabařovicích, libereckém přeboru nebo nyní v Maconu. Po týdnu klidu se dostane do akce v pondělí ve Slaném, kde při mistrovství republiky dvojic vytvoří tandem s Ondřejem Smetanou.

„Uvidíme,“ reaguje na otázku, zda bude jeho triumfální série pokračovat i pod Slánskou horou. „Musíme tahat oba. Když to půjde oběma, mohlo by to vyjít.“

Foto: Zdeněk Holub st.

Pardubice – 25. června
Projekt pomoci české dlouhé dráze se měl odrazit už letos ve složení českého národního týmu pro nedělní světový šampionát v Mühldorfu. Osvědčené rutinéry Josefa France a Richarda Wolffa měla doplnit dvojice nejlepších nováčků. Jenže Martin Málek si předevčírem při extralize na Markétě kopnul svou sotva doléčenou nohou. A berle dávaly jasně najevo, že comeback Hynka Štichauera ještě konat nebude. Pardubický závodník se magazínu speedwayA-Z svěřil, že své dlouhodrážní plány nechá v klidu přezimovat.

„Ještě je brzo, nechci nic uspěchat, abych si to zkazil,“ odmítá Hynek Štichauer myšlenku, že by jeho návrat do sedla byl záležitostí nejbližšího časového horizontu. „Takže tomu dávám nějakej‘ čas. Ještě to bolí. Není mi už devatenáct, dokud nebudu stoprocentně připravenej‘, tak se nevrátím.“

Rekonvalescence je na dobré cestě. „Jsou to tři dny, začal jsem chodit bez berlí a došlapuju na to,“ tvrdí, avšak na nedělní kolektivní dlouhodrážní šampionát se Hynek Štichauer nevypraví. „Mühldorf nebude.“

Přitom od dubnového soustředění se jevil jako jeden z nejlepších nováčků dlouhé dráhy. „Vrátil jsem už motorku do Jawy,“ komentuje svou budoucnost v této disciplíně. „Musím si ještě přes zimu nechat projít hlavou, co chci. A jestli dlouhou, tak naplno. Rozbiju prasátko, baví mě to. Ještě nevím, jak to bude na trávě, ale dlouhá mě baví.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Březolupy – 13. června
Do sedla závodního motocyklu se neposadil už více než měsíc od květnového dlouhodrážního šampionátu v Mariánských Lázních, který mu coby nováčkovi přinesl senzační čtvrtou příčku, avšak také zraněné koleno. Dal přednost návratu zdraví, byť škrtal exkluzivní podniky ranku evropských a českých šampionátů. Příští sobotu by se měl v Mühldorfu postavit na start mistrovství světa družstev na dlouhé dráze. Martin Málek se magazínu speedwayA-Z svěřil, že by v Mühldorfu nechtěl chybět.

„Už by to teoreticky šlo,“ přemítá Martin Málek, který se v roli diváka objevil i při sobotním ligovém přeboru v Březolupech, nad tématem svého účinkování v Mühldorfu. „Ale noha je po měsíci dost ztuhlá. Hodně blbě se rozcvičuje. “

Březolupského závodníka už o berlích nepotkáte. „V úterý mi operovali prasklý meniskus,“ líčí svůj zdravotní progres. „Potrhané vazy jsou srostlé. Největší problém je to rozhýbat. Ztuhly mi všechny vazy a šlachy. Nechce se to probrat k životu.“

Nicméně Martin Málek rozhodně nehází flintu do žita. „Pořád tu nohu zatěžuji,“ konstatuje. „Ještě to bolí, tak uvidíme. Chtěl bych ale v Mühldorfu jet…“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Mirek Horáček

Mořina – 6. června
Trojice kvalifikačních kol světového juniorského šampionátu se minulý týden konala v rozpětí dvou dnů. Rozdílné časy začátků umožňovaly vnímat úsilí čtveřice českých reprezentantů stylem seriálu na pokračování, avšak jejich příběhy bohužel neskončily happy endem. Nejprve Zdeněk Holub a Eduard Krčmář v Pardubicích nepřekročili šest bodů. Na ně se v sobotu odpoledne dostal i Michal Škurla v Žarnovici, když mu další příděl sebral vzduch syčící ven dírou v zadní pneumatice. A aby toho nebylo málo, hned večer dosáhl šest bodů i Ondřej Smetana v Terenzanu.

„První jízdu jsem šel z trojky,“ líčí Ondřej Smetana. „Strašně to ulili, dostal jsem cejchu, že jsem vůbec nic neviděl.“

Úvodní nula dostala záhy za společnost dvojku, když se pražský junior v rozjížďce s číslem sedm nedostal pouze před svého někdejšího rivala z dvěstěpadesátkových dob Viktora Palovaaru. O čtyři jízdy později si vyšlápl na Artura Czaju.

„Bojovali jsme spolu první dvě zatáčky,“ popisuje duel, v němž měl nakonec vrch polský reprezentant. „Pak jsem to ale ve čtvrtý jízdě úplně podělal a ujeli mi.“

Do finále postupovalo prvních pět, Ondřej Smetana měl před závěrečnou sérií u svého jména čtyři body, takže v rozjížďce s číslem devatenáct musel hrát vabank.

„Vlastně až v poslední jízdě jsem odstartoval,“ uvědomuje si svůj handicap. „Šel jsem z jedničky, všichni to chtěli složit na lajnu. Já se tam nevešel a musel jsem to položit.“

Repete se konalo ve čtyřech. „Jel jsem druhej‘,“ vypráví Ondřej Smetana. „Pak Castagnu dojel Fricke. Dal to na venek, já toho využil a podjel jsem Castagnu. Všichni čtyři Češi máme šest bodů, šestka je letos moje reprezentační číslo.“

Z Terenzana se však Ondřej Smetana ještě nevracel do Mořiny. „Jel jsem italskej‘ mistrák v Lonigu a bylo to lepší,“ informuje o závodě, v němž s devíti body obsadil šestou pozici. „Jednu jízdu jsem jel před Covattim, v poslední zatáčce mi to tam fouknul a podjel mě.“

Ilustrační foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)