Archiv pro rubriku: Minirozhovor

Josef Franc slibuje, že se při úterním finále budou dít věci

29.5.2015 Antonín Škach

Praha – 29. května
V pondělí ovládl mezinárodní závod na v nizozemském Stadskanaalu a připsal si historicky první vítězství na travnatém ovále své závodní kariéry. Zároveň se dozvěděl, že se český národní tým pro světový pohár letos obejde bez něho. Nicméně tato zpráva ho nechává v klidu. Josef Franc se totiž magazínu speedwayA-Z svěřil, že se pádnou odpověď chystá dát při úterním šampionátu republiky na pražské Markétě.

Setkání s legendárním krajanem

JIří Georgiev, Zdeněk Schneiderwind a Josef Franc - mechanik, trenér a závodník vzdali hold Zdeňku Kudrnovi — JIří Georgiev, Zdeněk Schneiderwind a Josef Franc – mechanik, trenér a závodník vzdali hold Zdeňku Kudrnovi

„Ne moc těžký závod,“ komentuje Josef Franc svůj pondělní triumf ve Stadskanaalu. Na stupně vítězů se s ním postavili ještě nepříliš známí Němci Kai Dorenkamp a Tom Lamek. Avšak v poli poražených skončili kupříkladu Henry van der Steen, Glen Philips, Jörg Tebbe či Mitch Godden.

„Jediný, co bylo překážka, byla dráha,“ pokračuje pražský závodník v líčení závodu. „Typicky holandská měkká dráha, krosky na ní dělaly koleje. Ale zvládli to dobře, úpravy byly vždycky po každý třetí jízdě.“

Josef Franc vyhrál všechny čtyři jízdy základního rozpisu, aby si svou triumfální sérii prodloužil až do finále A. „Dařilo se, nevymejšleli jsme hovadiny a vyhráli jsme pro pana Kudrnu,“ připomíná, že právě tady jel Zdeněk Kudrna na sklonku května roku 1982 svůj poslední závod. Tehdy byly Josefu Francovi tři roky a po naší planetě toho ještě moc nenachodil.

„Ani jsem nevěděl, že se tady zabil,“ nezastírá. „Koukal jsem za jízdy, co je to vedle dráhy za kus žuly. A tak jsme u něj zavzpomínali a vyfotili se.“

S prvním místem se vracelo domů hezky. „Závody dobrý,“ bilancuje. „Nic se nesralo, všechno fungovalo. Já jsem držel a dosáhl historicky první vítězství na trávě.“

Plán pádné odpovědi

Letos Josef Franc do světového poháru nezasáhne

Mezitím se v Čechách finalizovala podoba českého národního týmu, jenž příští sobotu v polském Gniezně vstoupí do světového poháru. „Asi nemám, co nabídnout, to jej jednoduchá odpověď,“ komentuje Josef Franc, že tentokrát bude v jeho sestavě chybět. „A oni mi asi nemaj‘, co dát. Jsou tam talentovaný mladý jezdci, přeju jim to, mají šanci se předvýst. A mně asi nic jinýho nezbude, než bejt‘ dlouhodrážní specialista a jezdit s Ríšou a Káčou (smích).“

Nicméně s něčím podobným rozhodně nekoresponduje Pražanova reakce na připomínku úterního prvního finále mistrovství republiky jednotlivců na pražské Markétě.

„Už jsem nachystanej‘,“ konstatuje. „Ještě včera jsem ověřoval techniku a v úterý se budou dít věci! To ještě uviděj‘, kdo má bejt‘ v nároďáku!“

V nejstarším motoristickém šampionátu naší země obhajuje stříbro z Březolup

Foto: Jiří Georgiev, Petr Makušev a Mirek Horáček

Minirozhovor, MS družstev

Václav Milík má vizi nejen pro Gniezno, ale i na patnáct let dopředu

26.5.2015 Antonín Škach

Bernardov – 27. května
Byl kapitánem juniorského národního týmu, kde si vychutnával pocit, jaké to je stisknout mezi zuby medaile ze světových a evropských soutěží. Nyní rázem převzal stejnou roli i ve světovém poháru družstev, když Aleš Dryml již nebyl pro Gniezno nominován. Václav Milík se magazínu speedwayA-Z svěřil, že juniorské medaile jsou pro něho velkou inspirací, byť svými myšlenkami už dlí u sobotního evropského challenge v Lendavě.

Václav Milík během autogramiády při sobotní velké ceně v Praze

„Dobře, velmi dobře, určitě je to dobrý,“ reaguje Václav Milík na připomínku svého progresu v rámci národního týmu, když se v rozpětí třech let stal z pohotovostního náhradníka kapitánem. Rozhodně však nezapomíná na svého předchůdce, který se postupem let stal jediným aktivním závodníkem, jenž se mohl chlubit stříbrnou medailí z nezapomenutelného finále v Pardubicích před šestnácti lety.

„Aleš bude chybět, má zkušeností víc a hodně se tam najezdil,“ říká Václav Milík, aby se vzápětí vytáhl se svou vlastní vizí. „Můj názor je, že bychom měli budovat tým, co bude jezdit dalších patnáct let. Musíme se koukat dopředu, abychom se mohli prát o placky.“

Když se však budeme držet aktuální přítomnosti, český nároďák budou příští sobotu v Gniezně očekávat Poláci, Švédové a Dánové. „Skupina je hrozně těžká,“ přemítá Václav Milík. „Budu se snažit udělat výsledek. Je to ale elita, tam nebude žádná jízda jednoduchá.“

Pardubický závodník by se chtěl do světa velkých cen vrátit jako regulérní účastník

Dráha v Gniezně pro něho nebude absolutní neznámá. „Jel jsem tam dvakrát a moc se mi tam nelíbí,“ říká na rovinu. „Ale pro každýho to bude stejný, budu se snažit to poladit. Určitě budu chtít lepší výsledek než v těch dvou závodech.“

Ještě před tím však Václava Milíka čeká nejen první finále domácího šampionátu jednotlivců a slánská extraliga, nýbrž také challenge mistrovství Evropy jednotlivců v Lendavě. „Vypadá to jako malá Grand Prix,“ konstatuje pardubický závodník při pohledu do startovní listiny. „Nebude to snadný, ale jdu do toho. Budu se snažit.“

Hovoříme-li o závodě ranku velké ceny, v sobotu Václav Milík absolvoval již druhou coby divoká karta. „Bylo to krásný, ale pro mě ne moc dobrý,“ bilancuje. „Byl jsem tam druhej‘ rok a čekal jsem lepší výsledek. Budu se snažit dostat se do celýho seriálu. Je to lepší než tam jen spadnout na ten jeden závod, to je hodně o stresu.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Minirozhovor

Filip Šitera myslí na působení v Polsku nejen příští rok, ale i letos

21.5.2015 Antonín Škach

Kosmonosy – 21. května
Poznaň se vrátí na polskou ligovou scénu až v příštím roce. Přesto má kádr svých závodníků. Vedle Ondřeje Smetany k nim přibyl další Čech. Filip Šitera se magazínu speedwayA-Z svěřil, že si od dvouletého kontraktu slibuje start v lize našich severních sousedů již v letošním roce.

Filip Šitera podepsal dvouletý kontrakt v Poznani

„Když jsem podepsal varšavskej‘ kontrakt, můžu hostovat jinde,“ svěřuje se Filip Šitera se svou motivací. „Podepsal jsem to na dva roky, příští rok Poznaň už pojede ligu, letos ještě nestihli převýst stadión na město, ale tři, čtyři závody tam maj‘ bejt‘, první snad v červenci, určitě bych tam jel.“

Smlouva s Poznaní nepřišla z čistého nebe. „Bavili jsme se už v březnu o podpisu,“ říká Filip Šitera. „Nebylo to nárazový, čekali jsme, až se patnáctýho května otevře transferové okno.“

O možnosti hostovat za jiný klub však mšenský závodník přemítá zatím v teoretické rovině. „V červnu bude dost závodů,“ uvažuje. „Chci něco ukázat při mistráku a extralize. Je to o výsledkách, v Polsku mám podepsáno. Na hostování můžu kdykoliv a nemusím čekat na další termín transferu.“

Svého největšího úspěchu v polských ligách se Filip Šitera dočkal roku 2006, kdys Wrowclawí vyhrál extraligu - na snínku s Jasonem Crumpem — Svého největšího úspěchu v polských ligách se Filip Šitera dočkal roku 2006, kdys Wrowclawí vyhrál extraligu – na snínku s Jasonem Crumpem

Foto: Mirek Horáček a Pavel Fišer

Minirozhovor, MS Jednotlivců

Eduard Krčmář nevěší nad náhradnickým postem hlavu

16.5.2015 Antonín Škach

St. Johann im Pongau – 2. května
Sotva se Eduard Krčmář starší poslední dubnový čtvrtek probudil z narkózy po lehčím chirurgickém zákroku, pospíchal do dodávky svého syna. Spolu s mechanikem Jakubem Růžičkou a velkým příznivcem Františkem Němcem společně vyrazili do Alp. V St. Johannu byla na programu kvalifikace o SPG 2016, kde slánský junior získal post náhradníka. Magazínu speedwayA-Z se svěřil, že nad ním nevěší hlavu.

„Škoda bodu,“ lituje Eduard Krčmář minimálního odstupu, jenž jej dělil od přímo postupující sedmičky. „V první jízdě jsem udělal nulu. A v poslední jízdě jsem špatně odjel.“

Osm bodů jako on nasbíral ještě Jiri Nieminen. „V rozjezdu jsem byl před ním“ pokračuje slánský závodník. „Ale on nedojel.“

Ani rakouskému městečku se nevyhnuly srážky. „Ráno pršelo,“ vypráví Eduard Krčmář. „Nemělo cenu trénovat, bylo to mokrý. Trénovali snad jen dva nebo tři.“

Oba race-off jsou na programu až koncem června. „Dva měsíce jsou daleko,“ nevylučuje Eduard Krčmář, že by se v Rize nebo Terenzanu mohl postavit na start také on. „Může se stát cokoliv.“

Foto: Jakub Růžička

Eduard Krčmář věří, že se v race-off objeví jako regulérní účastník

ME Jednotlivců, Minirozhovor

Martin Málek musí vynechat Evropu

13.5.2015 Antonín Škach

Divišov – 13. května
Dlouhodrážní premiéra Martina Málka při nedělním šampionátu republiky bohužel nebyla jen plná superlativů. Bolavé noze však nevěnoval pozornost, jenže ona se mu připomněla sama. Předevčírem se po svítkovském depu při semifinále mistrovství republiky pohyboval o berlích a pro sobotní evropské semifinále v Daugavpilsu jej musí nahradit Jan Holub. Březolupský borec se magazínu speedwayA-Z svěřil, že bližší informace o svém stavu se dozví po vyšetření v pardubické nemocnici, kterou mu promptně zajistil primář Tomáš Brož.

Martin Málek před svým lázeňským debutem

„Položil jsem si nohu,“ popisuje Martin Málek, co se stalo v rozjížďce s číslem sedm mariánskolázeňského závod. „Chytil jsem díru a ustřelilo mi to nohu bokem. Bolelo to, ale bylo to jakž takž, tak jsem dojel.“

Jenže druhý den bylo zle. „Po neděli se mi to rozleželo,“ pokračuje Martin Málek. „Ráno jsem přemýšlel, kam se vypravím do nemocnice. Nakonec mě napadlo zavolat Petru Moravcovi, jestli by mi to nedomluvil u pana Brože.“

Když mu Miroslav Musil plácal uznale po ramenou, netušil, co jej druhý den čeká

První diagnóza zní přetržené vazy a poškozený meniskus. „Dneska jdu na magnetickou rezonanci,“ konstatuje čtvrtý muž českého dlouhodrážního šampionátu. „Uvidím, moc dobře to nevypadá.“

Poslem dobrých zpráv není jeho odvolání z Daugavpilsu.

„Pan Brož se mě ptal, jestli chci jet,“ říká Martin Málek. „Kdybych musel, asi bych to odjel. On mi řekl, co a jak a já to nechal plavat, takže říkal, že jsem jediný rozumný plochodrážník. Od ploché dráhy mám už zničené rameno a nohu budu ještě potřebovat.“

Foto: Mirek Horáček

Minirozhovor

Richard Wolff ve vší skromnosti pomýšlí na titul

8.5.2015 Antonín Škach

Volduchy – 8. května
Určitě by se podepsal pod tvrzení, že mistrem republiky chce být každý. A že skutečnost, že se mezi dlouhodrážní šampióny ještě nezapsal zvyšuje jeho apetit po zlatu tím spíše, že nahlas začíná mluvit o odchodu do závodnického důchodu. Richard Wolff, který přesně před týdnem mával z pódia pouťáku v německém Lübbenau, se magazínu speedwayA-Z svěřil, že by v neděli v Mariánských Lázních svého mistrovského panictví milerád zbavil.

Rcihard Wolff se netají touhou po dlouhodrážním titulu mistra republiky

„Určitě je to poslední šance, stoprocentně,“ komentuje a se smíchem dodává. „Ale zaslech‘ jsem, že na titul jednou jiný. Prej‘ mladý a perspektivní. Nechám se překvapit…“

Richard Wolff má za sebou prozatím jeden závod. „V Lübbenau dobrý,“ bilancuje. „Akorát jsem to měl ovlivněný, že jsem během závodu neměl sílu. Když jsem se vrátil domů, zjistil jsem proč. Měl jsem devětatřicet teplotu. Ležel jsem, ale už začínám zbrojit na mistrák.“

Někdejší finalista světového dlouhodrážního šampionátu se v domácím mistrovství dočkal prozatím jedné bronzové a dvou stříbrných medailí. „Nesmíme se nikoho bát, to je jasný,“ odmítá předčasné kapitulace. „You never know. Jak říkal Pavlíka Ondrašíka mechanik Milánek, padesát náhod a titul jeden.“

Loni dojel Richard Wolff ke svému druhému stříbru

Milan Mihule dobře věděl, o čem mluví, protože Pavel Ondrašík dosedl na mistrovský trůn, když přede jedenácti lety před ním ve finálové jízdě zůstal stát Markus Eibl s přetrženým řemenem. „Necháme to osudu,“ nenechává se Richard Wolff vtáhnout na tenký led prognóz a spekulací. „Já používám frázi, že papír snese všechno. Ať si ale každej‘ říká, co chce, Richard Wolff je připravenej‘ si to s nima v neděli rozdat.“

Richard Wolff bude chtít zvedat palce nahoru také letos

Jako důkaz o jeho aktuální formě by mohl posloužit právě páteční Lübbenau. „Janoschka a Diener o tolik rychlejší nebyli,“ přemítá Richard Wolff. „Já jsem finále posral. Udělal jsem něco, abych byl rychlejší. Navíc dlouho svítilo červený světlo, najednou se rozsvítilo zelený a hned letěla páska. Nechci nic říkat, asi to bylo domluvený. Ale já jsem nebyl připravenej‘, měl jsem těžší převod a neodjel jsem. Byl jsem rychlejší než Paul Cooper přede mnou. Nepředjel jsem ho, ale celkově mi to dalo třetí místo na bedně.“

V posledních dvou letech byl ve finálové jízdě v Mariánských Lázních pokaždé rychlejší Josef Franc… „Jsem skromnej‘,“ vytuší Richard Wolff směřování otázky. „Tak moje skromný přání je bejt‘ šampiónem. Skromnost nade vše, ale je tam sedmnáct dalších článků mezi řidítkama a sedadlem. Uvidíme, necháme se překvapit…“

Účinkování Richarda Wolffa v mistrovství republiky na dlouhé dráze:

datum závodu:	umístění:
20. června 1998	6.
29. dubna 2003	7.
28. září 2004	po pádu v tréninku nestartoval
18. června 2006	7.
5. května 2007	8.
27. července 2008	5.
17. května 2009	7.
16. května 2010	bronz
21. května 2011	9.
29. dubna 2012	4.
12. května 2013	stříbro
10. května 2014	stříbro