Praha – 8. září
V časovém horizontu několika nejbližších dnů se má VV SPD rozhodnout, zda se mšenský závod přeboru a první ligy pojede ještě jednou nebo jestli už obě soutěže skončily ve středu v Pardubicích. Není vyloučeno, že by se v případném repete objevil i Krzysztof Nowacki, byť jeho pozdní přeborová premiéra neskončila happy endem.
„Vjel jsem do koleje,“ vrací se polský závodník lézat závodící s českou licencí k nedělní rozjížďce s číslem tři. „Motocykl se mi zvedl a díky tomu se mi přetrhnul zadní řetěz a zlomil mi dvě žebra. Na dvou místech mi také praskla klíční kost. Už jsem po návštěvě lékaře a čekám na vyléčení. Možná se mi podaří závodit ještě v této sezóně. Zdravím všechny fanoušky a děkuji za pomoc synkovi Martinkovi.“
Krzysztof Nowacki věří, že se mu povede comeback ještě v této sezóně
Praha – 4. září
V jedenácté jízdě včerejšího pátého extraligového kola na pražské Markétě atakoval Václava Milíka, který dokonale odstartoval. Byť protáhl po vnitřní straně nájezd do druhé zatáčky, vedoucí Pardubičan neudělal sebemenší chybičku a konsolidoval východočeské vedení. Zdeněk Holub se však záhy musel čelit hrozbě Hynka Štichauera oblečeného do mšenské vesty. V nájezdu do posledního oblouku však inkasoval náraz, jehož intenzitu přirovnal k nárazu od tramvaje, jejíž řidič si ovšem zapomněl pustit blinkry.
Zdeněk Holub byl dnes po poledni propuštěn z nemocnice
Hynek Štichauer útočil po vnitřní straně, avšak srazil se se Zdeňkem Holubem a oba skončili v nafukovacích vacích. Pardubičan vstal rychleji. „Říkal jsem, že jsem to nechtěl,“ omlouval se pražskému borci. „Byl to závodní pád, oba jsme chtěli.“
Zdeněk Holub nakonec opustil pražskou Markétu v sanitce s podezřením na zranění kolene. Avšak naštěstí následky srážky nebyly takové, jak se na první pohled zdálo.
„Před chvílí mě pustili z nemocnice,“ svěřoval se Zdeněk Holub magazínu speedwayA-Z krátce po poledni. „Nic mně nenašli. Naštěstí, kolize to byla, jako když se srazím s tramvají.“
Zdravotní patálie počátkem září je to poslední, co by si pražský junior přál. Za týden se na plzeňských Borech koná evropské finále juniorských družstev a český nároďák naznačil svůj potenciál už v semifinále mistrovství světa v Opole. Ke všemu vrcholí bitva o trůn českého juniorského krále, i když Zdeněk Holub má jasno, že se mu jako nejhorší bude škrtat jeho výsledek ze zítřejší Plzně.
„Zejtra určitě nepojedu,“ odmítá rozhodně možnost, že by se objevil na plzeňských Borech. „Nejdřív pojedu až Evropu. Bolí to a úplně s tím nehejbám. Do přištího tejdne to bude OK. Nechci křičet, že pojedu, ale každopádně se budu snažit dát se do kupy.“
Ledce – 2. září
Když při červencovém finále šampionátu českých dvojic zadřel svůj nejlepší motor, do něž letos investoval už bezmála padesát tisícovek, hovořil o dočasné přestávce. Pustit se do bojů na nekonkurenceschopném tréninkovém motocyklu nepokládal za důstojné a vzhledem k prázdné kase nebylo jiné řešení. Roman Čejka se magazínu speedwayA-Z svěřil, že jej v akci neuvidíme ani při zítřejší extralize na Markétě, ale s největší pravděpodobností letos už vůbec.
„Je to jednoduchý,“ rozhodí bezradně rukama. „Nemám, na čem jezdit. Letos jsem nasázel padesát tisíc ze svýho do motoru. A odešlo to po třetím závodě. Druhej‘ pojízdnej‘ motor, co mám doma, není ani na trénování. A nemám finance, abych to dal dohromady. A tak zatím stojím.“
Otázka po délce závodní pauzy slánského závodníka je za těchto okolností více než logická. „Asi do konce sezóny,“ zamýšlí se. „Je velice pravděpodobný, že do konce sezóny. Otravoval jsem sponzory, ale je to špatný. Chodím do práce, snažím se vydělávat, ale potřebuju dvacet, třicet tisíc. A to je v prdeli. Je to špatný, talent by asi byl, docela mi to šlo, ale když nejsou peníze, je to v prdeli. A přes zimu nevím, fakt nevím…“
Praha – 2. září
Sotva se včera objevil rozpis dnešního přeborového mítinku v Pardubicích s šestadvaceti závodníky, záhy musel být uložen k ledu. Vypadl totiž Jan Boháč. Veterán, který letos závodí se slánskou vestou, se magazínu speedwayA-Z svěřil, že odstoupil díky své lásce k ploché dráze.
„Došlo k nedorozumění,“ říká Jan Boháč. „Jak jel ve Svitavách Petr Babička za Slaný sám, bylo tam jen dvanáct závodníků. Chtěl jsem jet s ním, aby se to Slanému započítávalo do první ligy. Proto jsem myslel, že kdyby byl sám i v Pardubicích, bral bych to jako takovej‘ ostrej‘ trénink.“
Jenže před pardubickým plochodrážním víkendem láká svítkovský ovál ke svezení. „Když je tam i Edík a Adam, ztratilo to na významu,“ pokračuje Jan Boháč. „Navíc by měl Aleš nebo Holoubci dojeli o kolo. Né, že by mně šlo o ostudu, s tou jsem se naučil žít, ale aby nedošlo k ovlivnění výsledků popřípadě k nějakýmu zranění. Mám plochou dráhu moc rád a tohle bylo to nejlepší, co jsem pro ni mohl udělat.“
Jan Boháč odstoupil z dnenšího přeboru z lásky k ploché dráze
Bernardov – 2. září
Minulý čtvrtek triumfoval s Arturem Czajou v tréninkovém závodě dvojic v Czestochowej, kde dal dohromady nejvíce bodů ze všech účastníků. Dal najevo, že patálie po zraněních ruky jsou minulostí, což potvrdil i v neděli v Žarnovici. Jeho finálový duel s Martinem Vaculíkem zatajil dech všem přítomným. Je více než pravděpodobné, že bude povolán do wroclawské sestavy pro play-off polské extraligy, které si v termínovém kalendáři vyhradilo všechny zářijové neděle. Tedy i tu třetí, kdy se v Pardubicích koná legendární závod všech závodů.
„Vypadá to, že pojedu play-off,“ říká Václav Milík na téma termínové kolize polské extraligy a Zlaté přilby města Pardubice. „Je to ale ještě daleko, tak nevím. Mrzí mě to, ale nedá se nic dělat. Do Polska musím kvůli příštímu roku.“
Ještě než se v Czestochowej, kde Wroclawané našli azyl během rekonstrukce stadiónu, postaví na nástup před semifinále s Tarnowem s Martinem Vaculíkem v sestavě, čeká jej natřískaný program. Začíná dnes ve Svítkově, pokračuje zítřejší pražskou extraligou a sobotním challenge o postup do SGP 2016 v Rybniku.
Finálový souboj Václava Milíka s Martinem Vaculíkem v neděli zvedl žarnovické publikum ze sedadel
Chabařovice – 22. srpna
V sedle dvěstěpadesátky ho zkraje sezóny viděli také čeští diváci. To ovšem platil daň, že neměl ještě k dispozici plnoobjemový motocykl. Byť mu na soupeře chyběl výkon zejména na delších drahách, získával zkušenosti, které se mu náramně hodily ve světovém poháru čtvrtlitrů v Lamothe – Landerron. Adam Fencl se magazínu speedwayA-Z svěřil, že se chce ukázat ještě v posledních dvou závodech své dvěstěpadesátkařské kariéry.
Adam Fencl se z Lamothe – Landerron vrátil coby šestý muž světa v kubatuře dvěstěpadesátek
Vzhledem k věku mohl s pětistovkou závodit už loni. Nicméně dojel stopětadvactíky a vyzkoušel dvěstapadesátky a do klasické plochodrážní kubatury nastoupil až letos, ovšem s čtvrtlitrem. „Na dvěstěpadesátce jsem jezdil, že jsem ještě neměl půllitr,“ vysvětluje Adam Fencl. „Ale určitě to byla aspoň trochu příprava na ten svět ve Francii.“
S dvěstěpadesátkou jel nejen juniorský šampionát jako Kryštof Rybář, jemuž s ohledem na věk nic jiného nezbylo, ale i další závody jako přebor. „Určitě tam rozdíl je,“ přemítá nad handicapem o polovinu menšího zdvihového objemu. „Ale i přesto se mi podařilo někdy párkrát pěkně zajet a někoho porazit.“
Adam Fencl děkuje:
„Chci poděkovat Davidu Gackschovi, mému mechanikovi, za všechno, co pro mě dělá. Doufám, že mu to někdy vrátím třeba dobrejma výsledkama na velkých závodech.“
V zápalu boje ve Francii
Ať tak či onak s dvěstěpadesátkou toho odjezdil víc než s půllitrem. „Něco mi to ve Francii pomohlo,“ připouští Adam Fencl. V Lamothe – Landerron si s účastníky ošklivě zahrálo počasí. Původní program vzal rychle za své a nakonec na startu jediného finálového podniku stanulo nevídaných sedmatřicet závodníků.
„Počasí něco pozměnilo,“ vypráví Adam Fencl. „I proto, že místo dvou semifinálí a pak až velkého finále se to jelo jako jeden velkej‘ závod ve stylu Grand Prix. Pro mě to byl prozatím opravdu nejtěžší závod. Šlo jak o výkon motoru, tak hlavně o kvalitu jezdce.“
Adam Fencl v akci
Loni mu evropský pohár stopětadvacítek v Plzni přinesl hořké okamžiky, když jej pád po dvou suverénních triumfech srazil až do finále B. V německém Bad Hersfeldu se však ve světovém poháru ozdobil druhým místem. Nyní je šestým mužem dvěstěpadesátek na světě. Skvělý výsledek, nicméně k finále, v němž by se mohlo stát cokoliv, chyběl kousíček.
„Určitě jsem chtěl víc, ale teď už s tím nic neudělám, snad budu mít šanci na Evropě ve Vechtě,“ uvažuje Adam Fencl pragmaticky a odhaluje svou další čtvrtlitrovou budoucnost. „Poslední dva závody na dvěpade jedu Evropu a Jawa Cup v Pardubicích. Tak doufám, že se ještě ukážu.“
Loni si převzal rytířský meč AČR a jako správný rytíř šíří za hranicemi věhlas své země
