Březolupy – 30. ledna
Sezóna může mít spoustu přídomků i pokud se její délky týká. Krátká, dlouhá, nekonečná, prodloužená, zkrácená a bůhví jaká ještě. Ale že by trvala všeho všudy jen o kousek víc než dva týdny a to ještě kvůli posunutí semifinále českého šampionátu jednotlivců v Pardubicích, svět snad ještě nikdy neslyšel. Až do loňského roku, o čemž magazínu speedwayA-Z vyprávěl Martin Gavenda.
Po vymknutém kotníku se nejlépe trénuje na závodech
Duben vzrušoval mysl českých fanoušků pouťákem Prague Open, který po zimním plochodrážním hladomoru otevíral ostrou sezónu rovnou bojem o divokou kartu a místa náhradníků pro českou velkou cenu. Se startovním číslem jedenáct měl na slavnostní nástup zamířit Martin Gavenda, jenže místo toho si musel na Moravě léčit pochroumaný kotník.
„Nebyl to zrovna nejšťastnější začátek,“ připouští Martin Gavenda. „Mohl jsem si za to sám. Co se mi nepovedlo za čtyři práce na poště při vystupování z dodávky, se stalo tady. Blbě jsem zastavil autem, skočil na hranku a vymknul si kotník.“
A problém byl na světě. „Předtím jsem byl v Motole na vyšetření,“ pokračuje. „Vezl jsem vany o dva kilometry dál. Nechtěl jsem se vracet do nemocnice, kdyby mi dali sádru, nemohl bych řídit zpátky. Vydržel jsem to domů, doufal jsem, že to bude dobré. Ale ráno jsem viděl, že nebude. Bylo to ještě horší a na měsíc mě to vyřadilo.“
Martin Gavenda však myslel na návrat na ovály. „Co mi sundali korzet, mohl jsem to rozhýbávat,“ vrací se do poloviny loňského dubna. „Začal jsem trénovat. Celkem to šlo, nebolelo to, říkal jsem si, že to bude v pohodě. Věděl jsem, že to bude bolet, ale říkal jsem si, že radši budu trénovat o závodech. Ale nevybral jsem si ideální dráhy.“
Na přelomu dubna a května se přebor roztočil do slušných obrátek a závodníci během týdne dorazili do Plzně, Mšena a Slaného. „Plzeň je rozbitá hodně, bolelo to,“ vypráví Martin Gavenda. „Mšeno to samé. Ale tam už to nebylo tak hrozné a Slaný byl lepší o malinko.“
Ze Slaného domů jen na skok a nad ránem už zase do Žarnovice, protože Ján Daniel jej zařadil do svého družstva k test matchi proti Čechům. „V Žarnovici není koleno potřeba, tam ho člověk může mít za krkem a letět,“ komentuje svých dvanáct bodů, přičemž dva další zmizely se sykotem vzduchu unikajícího ze zadního kola.
Patnáct semifinálových bodů ozdobilo comeback pro finále
Coby desátý muž mistrovství republiky jednotlivců anno domini 2014 musel loni do semifinále, protože se každopádně chtěl mezi nejlepší šestnáctku do finále vrátit. „Kotník se už rozhýbal,“ neskrývá Martin Gavenda, že v semifinále chtěl hrát jen některou ze statických rolí. „Už to bylo v pohodě.“
Ke všemu se na jeho stranu postavila svým způsobem i příroda a pardubický závod o pět dnů posunula přívalem deště. „Semifinále se odložilo,“ připouští, že mu slejvák ve Svítkově přišel docela vhod. „Byl jsem rád, trošku jsem si vydýchl.“
Po prodlouženém víkendu s dvojicí přeborů a žarnovickým test matchem by o postup do českého finále bojoval již ve středu, zatímco za těchto okolností byl náhradní termín stanoven až na další pondělí.
„Přece jen ten víkend byl takový nic moc,“ přemítá Martin Gavenda. „Po Mšenu a Slaným jsem se chytil až v té Žarnovici. Pomohlo mi, že jsem tam odzkoušel motor na Pardubice, jestli funguje. A ve středu a v sobotu jsem si ještě mohl potrénovat v Březolupech. Ten čas navíc se docela hodil, na semifinále se to zúročilo.“
Druhé květnové pondělí mělo ve svém datu dvě jedničky a Martin Gavenda mu přidal další dvě. Tou první bylo jeho startovní číslo, druhou poté jeho pořadí v závěrečné klasifikaci závodu. Maličko jej vyděsil problém s motorem, který se však rychle vyřešil. Triumf stíhal triumf a nakonec stál na nejvyšším stupni, aniž by mu kdokoliv jiný ukázal výfuk.
„Semifinále se vydařilo,“ kvituje závod i dnes s odstupem více než tři čtvrtě roku. „Nepočítal jsem s tím. Jel jsem tam v pohodě, v klidu, hlavně být aspoň sedmý a do ničeho se netlačit. A vyhrál jsem, to byl takový bonus. Těšil jsem se na finále.“
Rozhodnutí přerušit závodění nebylo snadné
Startovní čísla na první finále mistrovství republiky jednotlivců se losovala na tiskové konferenci před velkou cenou České republiky. Papírky z osudí v pražském klubu Lávka tahali přítomní žurnalisté a Martinu Gavendovi přisoudili desítku. Jenže s ní se první červnové úterý vydal do boje Michael Hádek, jenž si původně vyjezdil v Pardubicích postup coby náhradník.
„Měl jsem asi dva roky problémy,“ vysvětluje Martin Gavenda, že mu letošní sezónu sebralo klíště infikované boreliózou. „Cítil jsem, že to není, jak bych potřeboval. Mezitím jsem prochodil hodně vyšetření. A teď v tom květnu se přišlo, co to způsobilo, a co ty problémy nastartovalo. Měl jsem doporučeno dát si pauzu a najít způsob, jak se prostě dát do pořádku.“
Zdroj dvouletých problémů se odhalil shodou okolností záhy po semifinálovém triumfu. „Přišlo se na to až náhodně při vyšetření na doporučení,“ říká Martin Gavenda. „Doktor mi řekl, že si mám udělat testy a borelióza se potvrdila. Doporučili mi dát si pauzu a zkusit se nějakým způsobem zase vrátit do formy.“
Přestat závodit, sotva sezóna začala, musí být pro závodníka strašlivé rozhodnutí. „Asi čtrnáct dnů jsem přemýšlel, jestli jo nebo ne,“ souhlasí Martin Gavenda. „Pak jsem na to kývl. Než si něco zkazit, bylo lepší počkat, až se to vyřeší. Všechno trvalo hrozně dlouho a se vším se potýkám doteď. A ještě dlouhá cesta mě čeká.“
A tak se od jedenáctého května Martin Gavenda neobjevil na startu jediného závodu. „Byla to nejkratší sezóna kariéry, ale vydařená,“ usmívá se dnes, přičemž jeho pohled zabloudí z okna na březolupský ovál, který se navzdory lednovému datu koupe v záplavě slunečních paprsků. „Dlouhá cesta mě ještě čeká, ale jsem připravený, že budu závodit a soustředit se na závodění.“
Nicméně lékařská diagnóza poněkud otupuje ostří jeho sebevědomí. „Uvidíme, jak to bude fungovat,“ krčí rameny. „Může se stát, že za čtyři měsíce zjistím, že to stojí za hovno, a skončím, ale doufám, že ne. Akorát mě mrzí, že to trvalo tak dlouho. Doktoři si mě přehazovali jako horký brambor, nikdy mi nikdo s ničím neporadil.“
Neschopenka otevřela cestu k novým rolím
Přestože nemohl závodit, Martin Gavenda rozhodně nezmizel ze závodišť. „Podíval jsem se na plochou dráhu z jiného úhlu pohledu,“ pouští se do vypočítávání nových plochodrážních rolí, které loni zažil. „Vyzkoušel jsem všechno. Roli diváka, dělal jsem mechanika Paťovi Mikelovi, manažera, trošku trenéra i rozhodčího na tréninkách v Březolupách.“
Díky tomu se šest let po skončení své juniorské kariéry znovu dostal do kontaktu s českým šampionátem do jednadvaceti let. „Z toho, jak u nás vypadají juniorské závody, mi bylo k pláči,“ říká bez obalu. „Vzpomněl jsem si na svoje juniorská léta. A cestou domů jsem klukům vyprávěl, jak jsem ve Slaném jel dopoledne kvalifikaci a do závodu vůbec nepostoupil. Dneska, když je poslední, je desátý, ale co bych za to desáté místo tehdy dal já?!“
Po Patriku Mikelovi se do české juniorky loni dostali i další březolupští závodníci. „Měl jsem tam svoje kluky,“ popisuje Martin Gavenda. „Ondru Vojtíka a Štěpána Řezníčka. Jezdil jsem s nimi po závodech a prošel jsem si to se vším všudy. Měl jsem je na starosti při trénování a přípravě motorek. Ten volný čas jsem věnoval našim mladým. I díky tomu se to tady podařilo oživit. A k něčemu to bylo taky dobré. Ale byla to mnohem těžší práce než závodit.“
Nicméně letos bude závodit také on… „Co jsem marodil, stihnul jsem si nachystat motory, motorky a rámoviny taky,“ nachází ve své pauze výhodu pro svou zimní přípravu. „Moc to nejezdilo, tak jsem jen oprášil prach. Po té loňské krátké sezóně mám všechno v pořádku. Dalo by se říct, že jedna motorka je nachystaná, zbývá druhá.“
Současný ráz počasí může přinést první výjezd na ovál v řádu několika dnů. „Čekám na příhodné počasí, abych to vyzkoušel,“ netají se Martin Gavenda. „Chtěl bych na to skočit co nejdřív, co to půjde. Pokud bude dráha tady sjízdná, skočil bych na to.“
Březolupy se poprvé od roku 2000 objeví v extralize v koalici s Plzní, avšak Martin Gavenda je na soupisce své Markéty. „V plánu jsou Březolupy, to je dohodnuté, že tam budu hostovat,“ reaguje a přibližuje své další záměry. „Mám zahraniční volné závody, nějaké nabídky mám, ještě něco posháním.“
Nešťastný skok z dodávky jej připravil také o možnost vyzkoušet si dlouhodrážní speciál na západočeském kilometru. „Dlouhou jsem si chtěl zkusit,“ tvrdí. „Díky kotníku jsem přišel o ten kemp, tak jsem to vzdal. Na dojíždění je to všechno moc daleko. A nemám ani motorku, tehdy byla příležitost si ji půjčit. Teď je zájemců asi dost a nemám, kde bych se mohl svézt.“
Foto: Mirek Horáček, Martin Mesiarik a Norbert Kalous
