Ledce – 10. března
V zimě absolvoval dva podniky šroubkařské série Drift-on-Ice, avšak sám odmítal hypotézy, že jde o comeback k závodění, jehož kvůli financím musel v červenci zanechat. Stále nechce připustit, že jeho kombinéza visí na hřebíčku, avšak v dubnu se s největší pravděpodobností neobjeví ani v extralize, ani ve finále šampionátu jednotlivců. Roman Čejka se magazínu speedwayA-Z svěřil, že na ovály vyjede až v letních měsících.
Zimní comeback Romana Čejky se ukázal jako dočasný
„Zatím vypadá, že nepojede, protože nemám peníze,“ reaguje Roman Čejka na otázku, zda po šroubcích přejde plynule na škváru. „Teď se taky musím zaměřit na školu a dodělat ji, to je první věc. A pak se vrátím do práce naplno, vydělám prachy a v létě bych se svez‘.“
Minimálně do léta se Roman Čejka neobjeví v žádném závodě
Jeho aktivní kariéra tedy není ještě u konce? „Chtěl bych se vrátit a jezdit dál, ale není to jednoduchý,“ odpovídá osmý muž loňského mistrovství republiky jednotlivců. „Jsem ve finále, to je ale v dubnu, to nestihnu. To je pech…“
Na smůlu si už mohl zvyknout po svém vyřazení z pražské Grand Prix přede dvěma lety, nicméně lítost z jeho hlasu nemizí. „Je to škoda,“ rozhodí rukama. „Nikdo mi nepomůže, aspoň to tak vypadá. Klub má něco s Jawou, že by mi dali dohromady motor, ale teď spíš to vypadá, že ne.“
Triumf při Memoriálu Antonína Vildeho dosažený s Janem Holubem byl prozatím nejlepším výsledkem jeho kariéry
Babice u Netolic – 8. března
Sotva jeho Plymouth zkraje října vypadl ze čtvrtfinále britské Premier League proti Glasgowu, vrátil se domů. Odpočinku však mnoho času nevěnoval. Již od počátku listopadu jste jej mohli spatřit při běhu na Kleť, se svými 1083 metry nadmořské výšky nejvyšší horu Blanského lesa, po boku silničářských bratrů Smržových, s nimiž absolvoval celý náročný fyzický trénink. Kromě toho přemýšlel nad svými motory a pro zlepšení svých výkonů na delších oválech neváhal oslovit ladiče z kontinentu. Zdeněk Simota si totiž uvědomuje, že ve své třetí sezóně s Ďábly potřebuje vylepšit své výkony na drahách soupeřů. Zároveň má špatnou zprávu pro české fandy, kteří jej letos neuvidí v akci ani na zimním stadiónu v Hluboké nad Vltavou.
Problém větších drah
Zdeněk Simota si povídal s magazínem speedwayA-Z
„Druhej‘ rok jsem si myslel, že to bude lepší, ale nebylo,“ komentuje Zdeněk Simota svůj druhý rok v barvách Plymouth Devils. „První sezónu hodnotím jako povedenější. Druhej‘ rok by měla bejt‘ výhoda, dráhy jsem měl už objetý, předtím jsem jel Premier League naposledy v roce 2005 a to už bylo jedenáct let.“
Jenže zatímco se svými výkony na kraťoučkém kolečku v Plymouthu byl spokojený, na výjezdech tomu tak nebylo. „Ty závody venku se mi nedařily,“ povzdechne si. „Pár se jich povedlo, ale vesměs to bylo špatně. Doma jsem měl dobrej‘ average, ale venku to stálo za prd.“
S tím se však Zdeněk Simota nechtěl smiřovat jen tak. „Na letošek jsem zkusil změnit ladiče,“ přibližuje své řešení. „Jeden motor jsem poslal do Polska, druhej‘ do Slovinska, aby mi je udělali na velkou dráhu. Když jsem loni přijel do Peterborough nebo Workingtonu, nejelo mi to. Na kraťoučkých jako u nás nebo v Rye House je to dobrý.“
Zdeněk Simota v akci
Na prahu nové sezóny zůstává optimistou. „Udělal jsem pár změn, doufám, že to bude fungovat,“ říká Zdeněk Simota. „Loni jsem zkoušel Jawu. První závody to fungovalo, pak jsem dostal další věci, těžší setrváky a nefungovalo to. Teď mám zhruba komponenty, co měl Smolinski, chci to vyzkoušet o tréninku.“
Britská sezóna startuje již příští týden a tak je Zdeněk Simota uprostřed balení své dodávky na odjezd směr ostrovní monarchie královny Alžběty II. „Na čtvrtek mám objednanou loď,“ přibližuje své plány na nejbližší dny. „V pátek a v sobotu máme tréninky a press and practise day. Pak tejden pauza a v pátek otevřený závody u nás. A hned v sobotu League Cup v Rye House.“
Na začátek jej čekají menší ovály, kde loni neměl problémy. „V Rye House pojedu na motoru jako v Plymouthu,“ plánuje Zdeněk Simota. „Je to tvrdý a maličký. Uvidíme pak pětadvacátýho, máme Somerset venku a potom doma, tak se to pozná.“
Kopírák mezi sezónami 2015 a 2016?
Loni na podzim mu Rudolf Grepl nabídl místo v extraligovém celku Mšena, který po těžkém zranění Filipa Šitery zoufale potřeboval dobrého závodníka. Protože bylo po polovině soutěže, potřeboval středočeský klub bezvýhradný souhlas trojice zbývajících soupeřů. Ačkoliv nakonec všichni s mimořádnou změnou soupisky souhlasili, Zdeněk Simota do bojů v Divišově a v Pardubicích nezasáhl.
Zdeněk Simota pojede za Plymouth již třetí sezónu
„Mšeno nedopadlo, dostali jsme se do play-off,“ vysvětluje. „Tři tejdny jsem byl tady v Čechách. Ale čekali jsme na ten zbytek, abychom to odjeli proti Glasgowu.“
Tým ze skotského největšího města však neomylně kráčel vstříc titulu. „Doma jsme je porazili o dva body,“ vzpomíná Zdeněk Simota. „Ale u nich nám dali asi o dvanáct bodů. Avšak náš cíl byl play-off. Do toho jsme se dostali a doteďka je to nejlepší výsledek našeho klubu.“
Letos by se historie mohla prakticky na vlas přesně opakovat. „Máme podobnej‘ tým jako loni, akorát na jedničce je Charlie Gjedde,“ popisuje Zdeněk Simota. „S ním jsem už v roce 2006 byl v Readingu. Je nový pravidlo, že na sedmičce musí bejt‘ jezdec třetí ligy. Doufám, že se nám minimálně play-off podaří. A potom i dál… Titul by byl hezkej‘. Nebo se dostat aspoň do finále…“
Skutečnost, že má veškeré vybavení v Anglii a musel by se vracet s dodávkou, limituje možnosti jeho závodění v Čechách. „Mistrovství republiky nepojedu,“ říká na rovinu. „Finančně je to náročný a nikdo mně to nezaplatí.“
V tělocvičně strávil spoustu času
Na domácí extraligovou scénu se však vrací Plzeň, s níž roku 2007 slavil titul. „Jsem na soupisce BP Teamu,“ konstatuje. „Kdybychom s Plymouthem nepostoupili do play-off, základní část Premier League je do půlky září. Tady se závodí do října, třeba bych se pár závodů svez‘.“
Dříve je však jeho start v extralize nereálný. „Asi ne,“ kroutí hlavou zprava doleva. „Ptal jsem se v Plzni na cesťák a řekli ne. Závodů v Anglii mám dost a jezdit utahanej‘, to není ono. Je tam možnost, kdybychom se nedostali do play-off, něco bych odjel, jinak asi ne.“
Sofistikovaný trénink
Naposledy Zdeněk Simota zabouřil plochodrážním motorem na našem území předloni při druhém ročníku Rozbíjení ledu na zimním stadiónu v Hluboké nad Vltavou. „Z Hluboký se ozvali až v neděli a já ve čtvrtek odjíždím,“ informuje, že se v okolí jihočeské metropole oblíbená akce nedočká reprízy ani letos. „Chtěli to udělat dnes, to by bylo ale narychlo, nestačil bych ani umejt‘ motorky. Škoda, že nezavolali dřív, o víkendu by se to určitě uskutečnilo.“
Zimní příprava odstartovala již prvního listopadu
A tak jej u nás bylo možné spatřit letos pouze při atletické akci. „Zimní příprava začala už od prvního listopadu,“ svěřuje se. „Měsíc jsem si dal pauzu, pak jsme začali trénovat s Kubou a Matějem Smržovými pod vedením Daniela Fekla. Po minule zimní přípravě máme novýho trenéra, kterej‘ má na starosti jen nás tri, takže je pro něj snazší sledovat, jak jednotlivé cviky provádíme, a jestli to děláme správně. Hodně nám k tomu říká, a když to správně neděláme, tak nám hned ukáže nebo řekne. Je důležitý hlavně postoj a dýchaní.
Program zimní fyzické přípravy pojal Zdeněk Simota vskutku ve velkém stylu. „Neděli máme volnou,“ žertuje. „Ale od pondělka do soboty máme osm tréninků, nějaké dny i dvoufázovej‘ trénink. Na každý týden nám trenér posílal novy plán, aby to do sebe všechno správně zapadalo a dávalo smysl a mezi jsme měli čas i na regeneraci, která je u toho hodně důležitá.“
Zdeněk Simota děkuje:
„Chtěl bych poděkovat hlavně rodině, za veškerou podporu! Potom Graham a Tracy Griffin, za veškerou pomoc a to co pro mě dělají! Dále Amy Tsang a firmě Bubblecubed, Paulovi Willisovi a Mandy, Barry Allaway (ladič motoru), Godfrey Spargo, fabrice Jawa za zapůjčení motoru na sezonu a všem lidem, co mi fandi a jakýmkoliv způsobem mi pomáhají!“
Drážďany – 21. února
Ještě v sobotu odpoledne si myslel, že si na druhý den sedne do bílé dodávky Hynka Štichauera na pravé místo vedle řidiče a v Drážďanech se starat o motocykly pardubického závodníka. Jenže pak se ozval Ronny Weis, že nepřijede nemocný Roman Čejka. Hynek Štichauer v mžiku zosnoval plán comebacku svého někdejšího kolegy a reproduktory v drážďanské hale hlásaly, že startovní číslo tři bude mít Pavel Fuska aus Tschechien. Avšak Pavel Fuksa dal záhy vědět, jak se jeho jméno doopravdy vyslovuje a jako jediný se ocitnul před suverénem Richardem Geyerem.
Pavel Fuksa se v neděli dočasně proměnil opět na závodníka
Aby se z Pavla Fuksy stal regulérní závodník, bylo potřeba vynaložit dost úsilí. Kupříkladu boty si vypůjčil od Jiřího Havlíčka, který se místo něho spolu s Davidem Vrtáčkem staral o motocykl Hynka Štichaura. Ten si je pro změnu kdysi vypůjčil od Tomáše Suchánka na motokrosový trénink.
Největší problém byl s motocyklem. Ronny Weis odrazil snahu Hynka Štichauera o navýšení startovného za druhého závodníka argumentem, že Pavlu Fuksovi zapůjčí jeden ze svých strojů. Jenže právě on byl příčinou, proč po tréninku na většinu fórků, jež by jinak rozřehtaly celé depo, Pavel Fuksa reagoval přece jen sevřenými rty.
„Nejede to,“ nebyl Pavel Fuksa spokojený kvůli problematickému zapalování. „Když potřebuju. Aby se kolo točilo a mělo to otáčky, začne to prskat.“
S vypůjčeným motocyklem absolvoval jedinou rozjížďku
Řešení bylo nasnadě. Pavel Fuksa nastoupil s Němcovým motocyklem pouze do rozjížďky s číslem jedna, v níž se střetli všichni tři Češi. Skončil poslední, aby se posléze dělil o stroj s Hynkem Štichauerem. A hned v šesté jízdě se postaral o vzruch, když se spodní stranou prvního oblouku protlačil do vedení před Richarda Geyera.
„Odstartoval jsem, dal mu ji, on ani nespad‘ a zastavili to,“ komentuje Pavel Fuksa rozsvícení červených světel v okamžiku, kdy se Richard Geyer dostal na venku do kontaktu s mantinelem. Při repete se Němec už nenechal zaskočit. A ani při jejich dalším duelu v osmé jízdě, kdy však Pavel Fuksa nechal za svými zády Stanislava Mělničuka.
Na ostří nože s Richardem Geyerem
Být o něco rychlejší, v rozjížďce s číslem jedenáct by sebral vítězství Ronnymu Weisovi, jehož z posledního výjezdu zpomalila tarokující spojka. Přesto však se díky třem bodům mohl chystat na malé finále. „Ostudu jsem neudělal a ukázal, že šroubky mám v ruce,“ říkal závodník, který se svého času představil i v Telfordu.
Před malým finále však nastal problém, protože v něm startoval i Hynek Štichauer. Pomocnou ruku s motocyklem podal Zdeněk Holub. A Pavel Fuksa vyjel během nedělního odpoledne na ovál za řidítky již třetího motocyklu.
Na čele rozjížďky s číslem šest
„Soustředil jsem se na pásku,“ popisuje své účinkování v jízdě o čtvrté místo. „Ale posral jsem to a moc se rozjel. Tady musíš dát míň plynu. Přidal jsem moc a stál na místě. Pak jsem je naháněl, ale nakonec si ustlal. Na to, že jsem sem jel jako mechanik a během dvaceti minut to bylo jinak, a že jsem šroubky jel naposledy v roce 2010, to bylo super. Nelituju.“
Motocykl Zdeňka Holuba v malém finále byl třetím strojem, v jehož sedle se představil – zleva Pavel Fuksa, Buddy Prijs a Hynek Štichauer
Logicky se nabízí otázka, zda drážďanský comeback bude mít další pokračování. „Přemejšlím, že si příští rok postavím motorku na šroubky,“ reaguje Pavel Fuksa. „A když se s Ronnym domluvím, jel bych to. Je to krásný svezení. Šroubky jsou zábava, na klasice musíš bejt‘ stoprocentní sportovec a dávat tomu všechno. Navíc jsem už za zenitem, abych se do toho obul znovu.“
A tak i nadále budeme Pavla Fuksu v depech potkávat v pracovním oblečení. „Jako mechanik u Hynka,“ říká, jak stráví letošní sezónu. „Zatím má Čechy a Polsko, uvidíme, jak se mu tam bude dařit. V tom Rawiczi by se moh‘ probojovat do sestavy, aby jel každej‘ závod.“
S českou vlajkou na nástupu
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
Volduchy – 23. února
Poslední lednové pondělí se dostal na operaci kolene, které jej trápilo již nějaký ten pátek. Jenže vedle křížového vazu jeho levého kolena se chirurgové museli neplánovaně napravovat i meniskus. Richard Wolff se magazínu speedwayA-Z svěřil, že se jeho rehabilitace protahuje.
Richard Wolff stále rehabilituje po lednové operaci
„Jsem měsíc po operaci,“ říká věčný korunní princ české dlouhé dráhy. „Rehabilitace jde pomalu. Doktoři tvrděj‘, že to není jednoduchý. Po měsíci jsem schopnější, začínám fungovat a chodím, ale to už jsem myslel, že zahodím berle.“
Operace se totiž zkomplikovala. „Dělali mě operaci křížovýho vazu a k tomu se přidal meniskus,“ popisuje Richard Wolff. „Proto se to zablokovávalo a koleno ještě vypadávalo.“
Richard Wolff v akci na lázeňském kilometru
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Mirek Horáček
Ústí nad Labem – 15. února
Za měsíc už bude mít před sebou bezprostřední začátek britské Premier League, nicméně napilno bude mít i tento týden. Existuje totiž teorie, že dvanáct měsíčků u ohně poněkud přepísklo oslavy a přecházelo si svá místa. Každopádně již zítra je na pražské Markétě v plánu první trénink a Zdeněk Holub nebude chybět ani v neděli v Drážďanech, kde vyvrcholí šroubkařská série Drift-on-Ice.
V neděli vyrazí Zdeněk Holub do Drážďan
„Dráha se obarvila na červeno,“ říká Zdeněk Holub, že povrch pražské Markéty dostal s novým materiálem i nový barevný odstín. „V úterý by měl bejt‘ trénink, jestli nebude pršet nebo sněžit.“
Nedělního závodu se rozmary počasí nedotknou, protože se koná pod střechou drážďanské Energieverbund arény. „V Drážďanech nadráždit Němce,“ žertuje pražský junior na téma věčného souboje s pořadatelským tandemem Ronny Weis – Richard Geyer. „Speciální příprava nebude, nemám náladu se tím zabejvat, řeším už klasickou dráhu.“
Vedle německého tandemu se na stupně vítězů šroubkařského seriálu prozatím postavil jen Hynek Štichauer, třetí ve Freitalu i Jonsdorfu. „Chtělo by to bednu, ale tu nejvyšší,“ nechává Zdeněk Holub promluvit své závodnické srdce. „Šroubky jsou ale doplňkovej‘ sport pro zábavu, nebudu to lámat přes koleno. Přijde mi to jako opak klasiky, čím víc jseš nahecovanej‘, tím ti to jde hůř.“
V seriálu Drift-on-Ice má Zdeněk Holub letos na kontě dvě malá finále
Třebsín – 11. února
Loni podepsal dvouletý kontrakt s Rawiczem ve druhé polské lize, avšak jeho naděje na debut v soutěži našich severních sousedů pokaždé zmařila souhra nešťastných okolností. Když se Medvídci nakonec oproti původním informacím rozhodli vstoupit do soutěže vzniklé spojením obou nižších soutěží, logicky se objevil na soupisce. Michal Škurla se magazínu speedwayA-Z svěřil, že zatím má jedinou jistotu, že se v sedle objeví příští týden na Markétě.
„Já to měl na dva roky,“ připomíná Michal Škurla skutečnost, že na podzim nemusel vést žádná jednání o polském angažmá. „Byl jsem v Rawiczi podepsanej‘, takže to platí, neříkali nic, že bych neměl bejt‘ na soupisce.“
Nicméně pražský junior se v polské lize ještě nepředstavil. „Měl jsem jet dva závody, jednou jsem si zlomil ruku a podruhý to zrušili,“ říká a dodává, že o přesné podobě letošní spolupráce s Rawiczem nemá ještě bližší informace. „Nedali nic vědět, zatím nevím nic, ale už v úterý bychom měli trénovat na Markétě.“
Loňský kontrakt Michala Škurly a Rawicze platí i letos
