Praha – 29. dubna
Na rozdíl od otce nebyla jeho vlastní závodní kariéra příliš dlouhá. V současnosti se věnuje spíše tenisu, ale letos bude z kurtů běhat na ovály. A v rukou bude třímat kameru. Pojal totiž myšlenku natočit dokument o ploché dráze. Kdo viděl jeho spoty o Speedway Mini Cupu nebo Josefa France tančícího v závodní výstroji, musí uznat, že Zdeněk Schneiderwind mladší má nejen skvělé nápady, ale také dobrý vkus. Krátká ukázka jeho nového projektu dává najevo, že se máme doopravdy na co těšit.

 

„Důvod, proč jsem vlastně přestal závodit, byl, že jsem potřeboval vysokou školu,“ vrací se Zdeněk Schneiderwind do roku 2011, kdy studoval obor sportovní a kondiční specialista. „Již při škole jsem si přivydělával jako tenisový trenér. Začal jsem v tomto oboru realizovat, protože mě to bavilo. Bohužel mě brzdila moje nadřízená, proto naše spolupráce skončila.“

Nicméně někdejší pražský plochodrážník se nepropadl do splínu a začal svému snu dávat hmatatelné obrysy. „Se svým kamarádem Michalem Chvátalem, který měl již patnáctiletou praxi v trénování jsme se rozhodli vybudovat tenisovou školu,“ vypráví. „Začátky byly jako všude složité. Po roce jsme získali děti, které byly spokojeny, a jejich počet narůstal.“

Nicméně od tenisové školy k točení spotů o ploché dráze je přece jenom kousek cesty. „Napadlo nás začít natáčet děti při hře a po určitých obdobích, abychom dokázali, že se zlepšují,“ pokračuje Zdeněk Schneiderwind. „Při prezentacích jsme je pouštěli rodičům a umísťovali je na náš web a facebook 2play.cz. Časem začala spolupráce s tenisovou firmou Babolat. Pro ni jsme vytvořili video, jak trénujeme naše děti, které mělo takový úspěch, že jsme se domluvili na spolupráci reklamních videí.“

A pak už to šlo ráz na ráz. „Videa dopadla dobře,“ pochlubí se Zdeněk Schneiderwind. „A my začali mít motivaci kromě trénování točit i videa. Nazvali jsme se Phobia Production To bylo přibližně před čtyřmi lety, kdy jsem se začal učit. Samozřejmě to stálo spoustu času a peněz. A nyní jsem se rozhodl natočit dokument o ploché dráze.“

Ostatně s jeho jménem a příjmením to ani nemohlo dopadnout jinak, uvážíme-li i jeho vlastní závodní kariéru z let 2009 a 2010. Dnes není problém narazit při brouzdání při síti sítí na videa s plochodrážní tematikou. Nicméně upřímně řečeno, některé snímky musí běžného člověka od návštěvy stadiónu spíše odradit, protože v nich plochá dráha působí jako nesmírně nudná záležitost. Avšak upoutávka na film Zdeňka Schneiderwinda netrvá ani dvě minuty a divák je již nažhavený na kompletní projekt.

„Hlavní cíle jsou přiblížit lidem skutečnosti ohledně ploché dráhy, o kterých spekulují,“ přibližuje svůj záměr samotný tvůrce. „Osvětlit fakta, čím si jezdec musí projít, než sedne na motorku. Kolik času, úsilí a peněz stojí jeden trénink nebo závod. A to všechno může v šedesáti vteřinách nenávratně zahodit, protože je to jeden z nejnebezpečnějších sportů planety. Dělám to hlavně pro zviditelnění české ploché dráhy a osvětlení skutečností, které si divák třeba ani neuvědomuje.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a archív Zdeňka Schneiderwinda