Bernardov – 4. listopadu
O jeho angažmá ve východočeských Pardubicích nemůže být ani sporu. A to samé v bleděmodrém platí konec konců také o polské Wroclawi, která se příští rok vrátí z poznaňského azylu na svůj domácí stadión v metropoli Dolního Slezska. Otazníky, zda se vrátí do britského Poole nebo projde debutem ve švédské Elitserien, definitivně vyřešil čtvrtek tohoto týdne. Václav Milík se totiž během něho upsal Indianerně Kumla, byť už ovšem kuloáry rezonovaly jeho startem ve Smederně Eskilstuna.
Václav Milík převzal kapitánskou pásku pardubického týmu od Aleše Drymla
„Podepsal jsem Kumlu,“ rázně utíná veškeré pochybnosti Václav Milík. „Nejdřív byla Smederna, ale v Kumle jsem na dráze už jezdil. Je super a lidi tam vypadaj‘ v pohodě. Dali dobrou nabídku, tak jsem šel tam.“
Ve švédské Elitserien se pardubický závodník, který převzal kapitánskou pásku extraligových šampiónů od Aleše Drymla, představí vůbec poprvé. Tamní nejvyšší liga dostala v jeho plánech dokonce přednost před comebackem do britské soutěže.
„Příští rok jsem měl jít do Poole,“ říká Václav Milík. „Byl jsem v kontaktu s promotérem, ale nechal jsem si otevřenou možnost, že tam půjdu, když nepůjdu do Švédska. Do Anglie půjdu třeba další rok, pokud se budu rozhodovat mezi ní a Švédskem. Zatím ale chci Švédsko, chci to tam zkusit.“
Ledce – 4. listopadu
Ještě loni v červnu se spolu v miletických vestách chechtali na nejvyšším stupínku Memoriálu Antonína Vildeho. Ovšem letos už nezávodil ani jeden z nich, pomineme-li lednovou zastávku šroubkařské série Drift-On-Ice v Jonsdorfu. Nicméně spojuje je také fakt, že na podzim přece jen opět usedli za řidítka plochodrážního motocyklu, byť při rozlučkách se sezónou. Jan Holub kroužil kolečka během pardubického Becher Cupu, Roman Čejka minulou sobotu při akci Eduarda Krčmáře ve Slaném. Magazínu speedwayA-Z se posléze svěřil, že opět dostává závodnické choutky.
Roman Čejka neodolal a poprvé od ledna minulou sobotu řídil plochodrážní motocykl
Loučení pod taktovkou Eduarda Krčmáře staršího ve Slaném bylo opět společenskou záležitostí, žádným závodem, ani neoficiálním. Vedle aktivních závodníků jako Hynek Štichauer, Martin Mejtský, Michael Hádek, Jan Boháč a pochopitelně Eduard Krčmář mladší, dorazila další řada lidí dychtivých osedlat plochodrážní motocykl.
Vedle Miroslava Fencla, Michala Průchy či Radima Choda nechyběl také Roman Čejka. Výtečnou náladu mu nezkazily ani neustále praskající řetězy na vypůjčeném motocyklu, ani lehký pád. Pochopitelně musel čelit otázkám, kterak to vlastně s jeho aktivní kariérou v současnosti vypadá.
Roman Čejka prohání plochodrážní motocykl
„Doteď mi to nechybělo,“ zamýšlí se. „Teď jsem se svez‘ a zase bych šel jezdit! Bavil jsem se o tom s pár lima. Všichni říkaj‘ ‚pojď to zkusit, pojď to zkusit‘. Tak uvidíme, jak se to vyvrbí…“
A jak se tedy závodní budoucnost Romana Čejky může vyvrbit? „Uvidíme přes zimu, rád bych jezdil, zase mě to přitáhlo,“ odpovídá, aby jedním dechem tuto záležitost uzavřel. „Hele, rozhodne se v zimě!“
Ústí nad Labem – 30. října
V saské šroubkařské sérii pod taktovkou Ronnyho Weise figuruje již pěknou řádku let. O závodění na ledě se již několikrát vyjádřil, že jej bere jako vhodný doplněk zimní přípravy na hlavní sezónu. Nicméně závodní dušička ho nenechává, aby se smířil s převahou Ronnyho Weise a Richarda Geyera. Zdeněk Holub se magazínu speedwayA-Z svěřil, že ve stejném duchu přistoupí rovněž k letošnímu Drift-On-Ice, který startuje zítra po obědě v Drážďanech.
Zdeněk Holub je stálicí saského Drift-On-Ice
„Sám jsem zvědavej‘, jestli bude nějaká výrazná změna,“ uvažuje junior pražské Markéty. „Snad tam jsou povinný nový blatníky… Já to beru jako show, zpestření zimy, ale doufám, že tam domácí porazíme. Zatím odpočívám po sezóna, ale už jsme byli s Pepou, Bogasem a Topasem na kolech.“
Babice – 28. října
Po zrušení nedělního závodu ve Freitalu startuje saská šroubkařská série Dirft-On-Ice v pondělí po obědě v Drážďanech. Čeští plochodrážníci jsou stálým inventářem této podívané již od jejího vzniku. Letos se však divákům poprvé představí Zdeněk Simota, který při příznivých klimatických podmínkách na šroubcích trénuje a dokonce organizoval dva ročníky Rozbíjení ledu na hokejovém stadiónu v Hluboké nad Vltavou.
Jak dokládá snímek, Zdeněk Simota a Zdeněk Holub mají se šroubky bohaté zkušenosti
„Ronny mě ukecal, tak jedu,“ vysvětluje Zdeněk Simota, proč je devátým kamínkem do mozaiky drážďanské startovní listiny. „Má ale jen jedno místo, jinak by jel se mou Holubín.“
Navzdory svým zkušenostem s tímto odvětvím plochodrážního sportu, nastoupí Zdeněk Simota na start svého prvního závodu. „Nikdy jsem na šroubcích nejel ve třech,“ upozorňuje. „Snad to bude v pohodě. Pojedu se sklouznout, když tam nebudu po startu, asi nic nevymyslím, jak je to maličký. Uvidíme…“
Zdeněk Simota v akci při prvním ročníku Rozbíjení ledu v Hluboké roku 2013
Pardubice – 22. října
Před týdnem přijel do Svítkova jako druhý muž aktuální klasifikace českého přeboru. Bylo mu jasné, že udržet druhou příčku i po skončení devítidílné série nebude jednoduché. S Michalem Škurlou si sice před měsícem ve finálové rozjížďce pohrál jako světem protřelá kočka s vyjukanou myší, avšak na druhou stranu si uvědomoval Pražanovy kvality, rychlost a formu, do níž se v podzimních měsících dostal. Aby toho nebylo málo, musel v závěrečných výsledcích skončit před ním. Ztrácel dva body a bodový klíč přeboru odměňuje umístění na pódiu mnohem většími dávkami. Nakonec si stříbro odvážel Michal Škurla, zatímco Jaroslav Petrák opouštěl stadión v sanitce.
Zakletá sobota
Jaroslav Petrák nakonec opouštěl Pardubice se sádrou na ruce
„Docela mě to mrzí, že jsem šel domů dřív,“ usmívá se s odstupem celého kalendářního týdne. Nicméně minulou sobotu vraštil čelo. Zatímco Michal Škurla po třech startech prohrál jedinou rozjížďku, on mohl konkurovat pouze trojicí třetích míst.
„Celej‘ ten den byl takovej‘ zvláštní,“ povzdechne si. „Nedařilo se. Motorky předtím jely. A najednou jako, když se jim nechce. Čím to bylo nevím. Abych řek‘, pravdu, zatím jsem se k tomu nedostal. Říkal jsem si, že nejhůř budu třetí, Michal letěl, udělal víc bodů.“
Avšak přišla rozjížďka s číslem dvanáct, v jejíž první zatáčce se Jaroslav Petrák ocitnul nejprve na zemi a vzápětí i na palubě sanitního vozu. „Stalo se to, že mi Patrik Mikel sebral přední kolo,“ odpovídá vyrovnaným hlasem, cože se to krátce po vylétnutí pásky přihodilo. „Já to normálně složil. On mi sebral kolo a já po jeho zadním vyjel nahoru. Nasměrovalo mě to rovnou na prkna.“
Při tréninku Jaroslav Petrák ještě věřil v šanci na stříbrnou medaili
Jaroslav Petrák si to namířil vstříc nafukovacím vakům s předním kolem ve vzduchu. „Motorku jsem už dolů nedostal,“ vzpomíná pardubický matador. „Tak jsem si říkal, že je lepší motorku zahodit, než sní jít do prken. Myslel jsem, že tam jen dokloužu, ale bylo to divoký. Musím se ještě zeptat Topase, proč ho nevyloučil. Ptal jsem se potom i Patrika, o co mu šlo. Jelo mu to dobře, byli jsme tam jen sami dva. A on mě moh‘ předjet na protilehlý rovince, kdyby byl rychlejší… On mi říkal, že mě neviděl.“
Zranění ve špatný čas
Pro odpovědi na podobné otázky se musíme vrátit do desáté jízdy. Václav Milík snadno kroužil pro tři body před Janem Kvěchem, který v sedle své dvěstěpadesátky ujel Sindy Weber. Mezitím se v depu na nejvyšší stupeň vítězů posadil Adam Fencl, který si vyprávěl s Patrikem Mikelem, jenž si našel pohodlné místečko po jeho boku.
Nešťastná kolize s Patrikem Mikelem
Na otázku, proč nepřijel na startovní rošt, reagoval s bohorovným moravským klídkem, že má čas, protože jede až v desáté jízdě. Teprve na připomínku, že rozjížďka s číslem deset právě skončila pod šachovnicovým praporkem v rukou Jaroslava Kocka, vyskočil jako čertík z krabičky.
Série jízd, v nichž někteří závodníci museli z depa hned dvakrát, zmátla dokonale nejen březolupského juniora, ale i celý jeho doprovod. V té chvíli se hroutil svět, planeta brzdila svou rotaci, Měsíc se utrhnul z oběžné dráhy a Patrik Mikel přišel o vidinu stupňů vítězů. Nepomohlo by ani vítězství v oné nešťastné desáté jízdě, ovšem mladá krev se uklidní stejně snadno jako dravá horská říčka.
Dramatický konec sezóny pro Jaroslava Petráka
„Byly to vykloubený prsty,“ říká o čtvrtstoletí starší Jaroslav Petrák, že se původní zprávy o fraktuře ruky zaplaťpánbůh nepotvrdily. „Mám ještě naštíplou druhou kůstku za kloubem. Prostě je to v prdeli, v prdeli…“
Konec sezóny je již několik let lemován otázkami, zda třiačtyřicetiletý pardubický matador pověsí kombinézu na hřebík, jak už ostatně jeho všichni ostatní vrstevníci učinili. „To nevím,“ krčí rameny Jaroslav Petrák. „Zranění mě stálo závody. Teď nemůžu jet do Gyuly, kdyby mě zase chtěli Slovinci. Teď nevím, musím postavit novou motorku. Peníze jsou potřeba, prostě uvidím. Ještě jsem neřek‘, že končím…“
Při vyhlašování přeboru zastupovali Jaroslava Petráka jeho synové se svou babičkou
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
Pardubice – 15. října
Letošní Becher Cup se neodvíjel jako recesistický test match dvou týmů vystavěných okolo dvou pardubických borců. Ale šlo o dvě hodiny zábavy, čímž se pochopitelně rozumí především ježdění na ovále. Vedle aktivních plochodrážníků usedli za řidítka kupříkladu Michal Klein se svým otcem Romanem, který na sklonku osmdesátých let zkoušel závodní štěstí na pražské Markétě. Ovál testovali také mechanici Pavel Fuksa, Luboš Vrtáček či Vladimír Kalina. Ovšem když motocykl k sudu s metylem přitlačil Zdeněk Simota, musel každý zbystřit pozornost.
Plzeňský závodník byl oblečen v civilu, navíc každému muselo být divné, proč by vážil cestu z jihočeských Netolic až do Pardubic, aby si objel pár koleček, když by mohl dopoledne testovat cokoliv v závodním tempu. Záhada se vysvětlila obratem.
Zdeněk Simota mířil na nedělní pouťák do štýrského Murecku s Janem Holubem v roli mechanika. V sobotu odpoledne se ovšem role obrátily, protože Zdeněk Holub připravoval závodní stroj Janu Holubovi.
„Chtěl bych si to zkusit, jestli jsem to nezapomněl,“ říkal Jan Holub, když se poprvé chystal sjet z depa na ovál, nicméně sám hned plašil pochybnosti. „Ale to snad zapomenout ani nejde…“
Po nečekaném konci kariéry před dubnovou extraligou v Plzni se Jan Holub objevil v roli mechanika při pardubické extralize minulý týden. Nyní se proháněl po dráze a dával nad slunce najevo, že ze svého umění neztratil vůbec nic.
Ovšem otázka po případném comebacku prý ještě není na místě. „Nevím, jestli se vracím,“ pokrčil rameny, aby vysvětlil svůj letošní závodní půst. „Málo závodů. A hlavně peníze, na jaře to nevyšlo, jak jsem chtěl.“
Jan Holub se objevil na pardubickém ovále
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
