Josef Franc se první zářijový víkend vracel z francouzského Morizes s bronzovou medailí z mistrovství světa na dlouhé dráze. Nicméně spolu s ním se se štítem vraceli i čeští stopětadvacítkáři startující ve světovém poháru své kubatury. Filip Šifalda těsně nepostoupil do finálové jízdy, Milan Dobiáš skončil pátý, Daniel Klíma si odvážel bronz a Pavlu Kuchařovi unikla zlatá medaile až v poslední zatáčce.

Poučení do dalších let

Pražského závodníka v základní části porazil jen Daniel Klíma, který dojel první do cíle rozjížďky s číslem sedm. „Suprový,“ svěřuje se Pavel Kuchař se svými pocity. „Na dráze byly trošku díry. Závody bych řek‘, že dobrý, konkurence byla slušná. Ale nebylo co řešit, s finále se dalo počítat.“

A vskutku buldozer českých stopětadvacítek vyhrál rovněž v semifinále, aby posléze ve finále vedl až do poslední zatáčky, v níž mu triumf sebral Němec s anglickým jménem Johny Wynant. „Odstartoval jsem,“ vrací se Pavel kuchař k průběhu rozhodující rozjížďky. „Podařil se mi start, jel jsem venek a první zatáčku jsem byl první. Ale v poslední zatáčce mě předjel po vnitřku, nečekal jsem to.“

Pavel Kuchař musel prožívat rozporuplné pocity. Svou premiéru ve světovém poháru stopětadvacítek ozdobil stříbrnou medailí. Na druhou stranu, chyběl malý kousíček, aby se domů do Kostelce nad Labem vracel jako šampión.

„Je to dobrý,“ bilancuje. „Pro mě je to dobrý, ale trošku to štve, to je jasný. Je to ale poučení do budoucna. Ten vnitřek jsem si hrozně odkryl. On si to vyčíh‘ a hned to tam dal.“

Bronz místo desáté příčky

Daniel Klíma se na plochodrážním motocyklu svezl až letos zjara. Při svém debutu na malé Markétě před dubnovým Prague Open nedal nijak najevo, že brzy bude plnit titulky článků coby objev roku. Už v červnu však v polské Toruni skončil při evropském poháru druhý za Filipem Šifaldou. Stříbrná medaile dostala nyní v klenotnici jeho trofejí důstojnou bronzovou sestřičku z Morizes.

„Moc se mi tam líbilo,“ říká. „Nepočítal jsem s tím, čekal jsem tak desátý místo. Všechno ale fungovalo. Ale když jsem byl ve finále, říkal jsem si ‚budu nejhůř šestej‘.“

Nicméně výsledek byl ještě lepší. „Od startu jsem byl první,“ vrací se Daniel Klíma na startovní rošt v Morizes. „Viděl jsem kluky vedle sebe, jak mě předjížděj‘. V první zatáčce jsem byl třetí a doufal jsem, že to udržím. A dopadlo to!“

Foto: Blanka Kuchařová, ilustrační Karel Herman

Církvice – 6. září
Již třikrát v životě si vyzkoušel, jaké to je být třetím nejlepším plochodrážníkem světa. Poprvé před pěti lety, kdy dovezl bronz ze světového šampionátu na dlouhé dráze. Potom loni s nároďákem při nezapomenutelném závodě družstev v Mariánských Lázních. A nakonec krátce před nedělní půlnocí ve francouzském Morizes, kdy také neváhal aplaudovat českým kolibříkům, kteří si stejně jako on domů importovali cenné kovy. Josef Franc se však cestou ze sladké Francie magazínu speedwayA-Z svěřil, že by ve světě nechtěl být vnímán jako věčně třetí, nýbrž ideálně jako věčně první.

Žádné spekulace o bronzu

Před vyvrcholením letošního mistrovství světa na dlouhé dráze už Josef Franc nemohl prakticky ohrozit ani leadera Mathieu Tresarrieu, ani Michaela Härtela, jenž se čtyřbodovým odstupem také nepřestal snít o titulu světového šampióna. Mohl však sebrat bronz Stephanu Kattovi, za nímž byl o bod pozadu stejně jako James Shanes s továrním motocyklem Jawa.

„Pomaličku jsem sbíral bodík po bodíku,“ přibližuje pražský závodník svou strategii při klíčovém podniku v Morizes. „Snažil jsem se získat náskok, kdybych něco pokazil.“

Opatrnost však nakonec nebyla potřeba, jelikož Josef Franc hladce proniknul nejen do semifinále, ale posléze i do finále. Stephan Katt přitom vypadl z boje o bronz již po základní části. Konečnou zastávkou Jamese Shanese se stalo semifinále. Byť se už mohl těšit na houpání bronzové medaile na krku, pražský borec si přichystal další show pro finálovou rozjížďku.

„Opatrná strategie nakonec nebyla potřeba,“ usmívá se Josef Franc. „Povedlo se, je ale pravda že jednu, dvě jízdy, ne že bych vyloženě zkazil, ale šel jsem z druhýho místa na třetí. Ve finále jsem ale Härtela předjel z třetího na třetí. Bojoval o zlato, byl ale nasranej‘, ale stejně se mu nedařilo stahovat body na Mathieu.“

Velký apetit po světovém titulu

A tak Josef Franc spolu se svým věrným doprovodem skládající se ze Zdeňka Schneiderwinda, Jiřího Georgieva a Jakuba Fencla naložil nejen motocykly a závodnické propriety, ale především ceny, mezi nimiž se nejvíce vyjímala bronzová medaile z mistrovství světa.

„Výbornej‘ pocit,“ je znát z hlasu Josefa France spokojenost nad třetím bronzem, který ve světě dlouhých drah získal. „Já těm medailím říkám trojčátka. Tři trojky. Musím začít shánět prostor, kam to všechno dávat. Skříně už jsou plný.“

V českém šampionátu je Josef Franc věčně druhý, dalo by se říct, že ve světě bude věčně třetí? „Je to hezkej‘ pocit,“ je Josef Franc při takové narážce hned o poznání vážnější. „Nemusí se to opakovat, ale rád bych sáhnul i po něčem lepším.“

Lepší než on ve světovém šampionátu na dlouhé dráze z českých plochodrážníků byli pouze Jiří Štancl a Aleš Dryml s dvojicí svých stříbrných medailí. „Chci spíš bejt‘ věčně první,“ říká Josef Franc upřímně. „Už kvůli tomu Zdendovi bych chtěl zkusit titul, přál bych mu to. A klukům mechanikům taky, oni by jinak se mnou přestali jezdit.“

Bez lavírování mezi seriózní odpovědí a žertem by to nebyl ani Josef Franc. „Závody byly hezký,“ vrací se k sobotnímu Morizes, přičemž neváhá složit hold kvartetu českých závodníků v sedlech stopětadvacítek. „Musím pochválit prcky, jeli moc pěkně. Třeba Milan Dobiáš jako to mastil po venku, ale obrovskou pochvalu si zaslouží všichni.“

Nebesa možná tuší, ale závodník ví

Pouze Antonín Šváb, Milan Špinka a Lukáš Dryml se dokázali ozdobit titulem plochodrážního mistra světa. Josef Franc bude o vítězství v dlouhodrážním šampionátu usilovat hned napřesrok, protože se jednak v seriálu udržel a jednak se sem kvalifikoval po triumfu v challenge. Nicméně portfolio medailí by se přece mohlo rozšířit ještě tento měsíc…

„Tohle nebudu komentovat,“ reaguje Josef Franc na letmou připomínku mistrovství světa družstev na dlouhé dráze, jež se v Rodenu koná předposlední zářijovou neděli. „Jestli bude medaile nebo nebude, to ví bůh.“

Nicméně závodnické srdce přece jen velí k dodatku hodícímu se materialistickému filozofickému názoru na svět. „Musíme se o to poprat!“ uzavírá Josef Franc.

Trojice nejlepších mužů dlouhodrážního světa: Michael Härtel, Mathieu Tresarrieu a Josef Franc

Foto: Karel Herman, Jiří Georgiev, tým Daniela Klímy a archív Josefa France

Žarnovica – 5. září
Ve středu nechyběl ve slánských boxech podporovat své žarnovické kolegy v šestém kole letošní extraligy. Přitom však měl být na lékařském vyšetření, jehož výsledky byly podstatné pro jeho plán vrátit se za řidítky plochodrážního motocyklu ještě letos. Michal Tomka si však popletl termíny, protože lékaře navštívil až ve čtvrtek. Datum však není podstatný jako skutečnost, že v sobotu se v Žarnovici už proháněl po ovále.

„Je jasné, že se letos do závodů už nehodlám vrátit, ale určitě jsem si chtěl ještě letos zatrénovat,“ říká Michal Tomka. „Tak jsme zašli na kontrolu v Nových Zámcích. Potvrdili mi, že je to okej, a že můžu sednout na motorku. Tak jsem se rozhodl, že si ještě tuto sezónu zatrénuju, abych to nezapomněl (smích).“

Michal Tomka svá první kolečka po dubnovém zranění obkroužil před sobotním závodem poháru přátelství v Žarnovici.

Foto: Karel Herman

Bernardov – 2. září
Finále mistrovství republiky jednotlivců vyvrcholí dvojicí podzimních závodů v Divišově a v Březolupech. Favorit se zdá být jasný, jelikož Václav Milík již třetím rokem v nejstarším motoristickém šampionátu naší země neztratil ani bod. O pátý titul v pořadí by jej však mohl připravit seriál velkých cen, kam byl dodatečně nominován jako stálý náhradník, a jehož zastávky ve Stockholmu a Toruni se termínově kryjí s mistrovstvím republiky. Sám pardubický kapitán se magazínu speedwayA-Z svěřil, že na rozdíl od loňska dostane přednost světové klání, protože divoká karta na sezónu 2018 by z něho učinila nejšťastnějšího člověka na modré planetě.

Jaký je Váš názor?

 Loading ...

„Jestli bych měl jet Grand Prix, jedu Grand Prix, ne mistrovství republiky,“ říká Václav Milík jednoznačně. „Nepovedlo se mi challenge v Rusku, kdybych dostal divokou kartu, bojoval bych, abych se v seriálu udržel a bojoval o medaile. Je to ale dlouhá práce.“

Loni však byl přístup pardubického závodníka opačný, byť svou úlohu, proč startoval v domácím šampionátu místo velkých cen sehrály i logistické důvody. „Chci jít naproti BSI ve všem naproti, aby šli naproti i oni mně,“ netají se. „Kdybych jezdil celej‘ seriál Grand Prix, byl bych nejšťastnější člověk na zemi.“

Pakliže Václav Milík dostane pozvánku do Stockholmu, do Divišova v roli leadera průběžné klasifikace dorazí Josef Franc. Pražan v dubnové Praze ztratil dva body na Václava Milíka, ale najel bod na Hynka Štichauera a dva na Eduarda Krčmáře.

„Už jsem říkal parnu Moravcovi, že Pepe než skončí kariéru, měl by vyhrát mistrovství republiky,“ usmívá se Václav Milík, že by svou neúčastí ulehčil Josefu Francovi útok na zlomení prokletí věčného vicemistra. „Teď je to skoro můj soused, bydlí v Církvici. Ale kdybych jel mistrovství republiky, zadarmo bych mu to zase nedal!“

Všechno už tu jednou bylo:

Bohatá česká plohcodrážní historie již pamatuje okamžik, kdy leader průběžné klasifikace vinou termínové kolize s finále mistrovství světa jednotlivců. Jak se to roku 1964 seběhlo, vyprávěl sám Jaroslav Volf mladší v historické rubrice magazínu speedwayA-Z.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a archív Jaroslava Volfa

Žarnovica – 30. srpna
Vedle boje o titul nabízí zítřejší šesté kolo české extraligy také další příběh. Slaný je v aktuální tabulce o jeden bod před Žarnovicou, takže slánský závod začne rovněž řešit otázku bronzové medaile. Michal Tomka však společně se slovenským klubem ve středočeském královském městě nebude. Čeká jej totiž důležitá lékařská kontrola, jejíž výsledky rozhodnou, zda se bude moci konečně svézt v sedle plochodrážního motocyklu.

„Ve středu mám kontrolu a uvidím, jak budu mít rehabilitaci,“ říká Michal Tomka a neskrývá svou touhu usednout za řidítka. „Potom uvidím, kdy bych se svez‘ na motorce. Už mě nic nebolí, bude to dobrý.“

Nicméně ostrý návrat do závodního kolotoče slovenský junior letos už neplánuje. „Až příští rok,“ svěřuje se se svými plány. „Až v listopadu mě vyndají šrouby. Nechci riskovat a počkám do jara.“

Foto: Mirek Horáček