Liberec – 24. května
Březnové zranění nohy mu zkomplikovalo vstup do letošní sezóny. Spoustu ambiciózních plánů vzalo za své. Nicméně po tréninku na Markétě a sobotním v Liberci dnes na pavlovickém oválu obkroužil své zhruba padesáté kolečko. Matěj Kůs se magazínu speedwayA-Z svěřil, že vstříc budoucnosti hledí s optimismem.
„Je skvělé být zpět na motorce,“ říká Matěj Kůs. „Bylo reálně možné, že to letos už vůbec nebude. Čeká mě ještě jedna operace kolena a vyndání šroubu, který zůstal v chodidle. Proto je nadšení velký.“
Byť Matěj Kůs přišel o angažmá v Newcastle kvůli změnám v pravidlech o average družstva, přesto vždy doufal v britský kontrakt. A události nedávných dnů mu daly za pravdu.
„Během mého zranění byla nabídka smlouvy v Anglii, ale nebyl jsem zdravej‘,“ svěřuje se. „Teď čekám dál, mám dobrou pozici pro vyjednávání, protože vědí, že zaručím body na domácí dráze, ale i na výjezdech.“
Zátiší před dnešním tréninkem Matěje Kůse v Liberci
Žarnovica – 10. května
Přes zimu dřel jako drak a zjara byl dokonale připravený po fyzické i technické stránce. Výsledky se dostavily. Už zkraje dubna si v Žarnovici řekl o reprezentační vestu a získal skalp samotného Josefa France. Český vicemistr s ním prohrál i při pardubické extraligové ouvertuře a Speedway Club podtrhnul svůj debut v naší soutěži umístěním na pódiu. Na juniorku do Plzně přijel jako favorit, jenže bohužel mozaika úspěchu se sesypala jako domeček z karet. Michal Tomka se magazínu speedwayA-Z svěřil, že po měsíci oddechu začne rehabilitovat následky zranění z plzeňské juniorky.
Tsunami potlesku na žarnovických tribunách
Michal Tomka se poctivě připravil na letošní sezónu
„Přes zimu jsem dřel s bratrem,“ vrací se Michal Tomka k období, kdy plochodrážní ovály ležely pod haldami sněhu. „Byl jsem skvěle připravený i technicky, motorky a všechno, byli sponzoři, nemohlo to být lepší.“
Zbývalo již jen na slovenském juniorovi, aby všechno přetavil v úspěch. Poslední březnový pátek mu zkrácená školní výuka přišla vhod. Už okolo desáté pádil Bystrickou ulicí domů, aby mohl doladit motocykly na nedělní slovenský šampionát.
V interním souboji o post slovenské dvojky za Martinem Vaculíkem a místo v reprezentaci měl zprvu navrch Patrik Búri. Jenže pak přišla rozjížďka s číslem jedenáct. Josef Franc zůstal trčet za Milenem Manevem, zatímco Michal Tomka pádil dopředu jako raketa.
Michal Tomka míří k vítězství před Josefem Francem
Josef Franc se zbavil bulharského závodníka až ve třetím okruhu. Pět, možná deset metrů k vedoucímu Slovákovi už nedokázal dotáhnout. Michal Tomka neudělal žádnou chybu a projel vítězně cílem. Tribuny jej přivítaly vlnou jásotu, které se ten den nedočkal ani Martin Vaculík, jehož vítězství se v Žarnovici berou už jaksi automaticky.
„Během jízdy mi běhalo hlavou ‚dopředu‘,“ vrací se Michal Tomka ke svému vítězství. „Že to nesmím pokazit a stalo se. Když jsem projel cílem, byl to neuvěřitelný pocit vidět všechny lidi stát a křičet moje jméno.“
Tři klíčové body k pódiu
Ve slovenském šampionátu si vyjel nový rám a místo v reprezentaci
V Memoriálu Ladislava Eliáše, hlavním závodu první dubnové neděle, který předcházel finálové jízdě nejlepší pětice o slovenský titul, skončil Michal osmý. Odnesl si kompletní novou rámovinu a místo v reprezentaci, zatímco na Patrika Búriho zbyly u stupňů vítězů pouze hodinky.
„Osmé místo bylo optimální,“ přemítá Michal Tomka nad svým umístěním. „Horší jsem si nemohl dovolit, tato sezóna měla být premiérová…“
Žarnovický výkon Michala Tomky pochopitelně nemohl uniknout pozornosti Jána Daniela. Když sumíroval svou sestavu na extraligu v Pardubicích, počítal s ním jako s povinným juniorem. Na jeho kontě byly zpočátku dvě jedničky. První za porážku Filipa Hájka, druhá šla na vrub vyloučení Josefa France, jenž svůj souboj s Václavem Milíkem v rozjížďce s číslem pět pojal opět hodně prestižně.
Do Plzně přijel Michal Tomka obhajovat loňské stříbro z devatenáctek
Třetí místa vystřídaly dvě nuly, avšak pak Michal Tomka sjížděl dolů z pardubického depa vstříc rozjížďce s číslem sedmnáct. Spolu s ním Josef Franc, Hynek Štichauer a Zdeněk Simota. Soudný člověk by konstatoval, že se odstup v té chvíli čtvrté Žarnovice ještě zvýší. Jenže překvapivé momenty jsou jedním z kouzel ploché dráhy!
„Na začátku závody jsem měl problém odstartovat,“ vypráví Michal Tomka o svém vítězství, které bylo později klíčové pro žarnovický bronz. „Až v sedmnácté jízdě se mi to konečně povedlo a proto jsem ji dokázal vyhrát.“
Prodloužený pobyt v Plzni
Nyní čeká Michala Tomku odpočinek a rehabilitace
Z Pardubic se vrátil do Žarnovice až v noci na pátek. Hned nazítří však už mířil do Plzně. Startovala česká juniorka, v níž obhajoval loňské postavení vicemistra v klasifikaci devatenáctiletých závodníků. Na druhou stranu nešlo o klíčový závod a o borské dráze se mezi slovenskými závodníky hovoří spíše negativně.
„Neřešil jsem pověst plzeňské dráhy,“ objasňuje svůj závodnický postoj. „Byla tam juniorka a na tu jsem měl tuto sezónu zálusk, jinak bychom tam nešli.“
Michal Tomka v akci
Dráha nebyla jednoduchá a závod pro Michala Tomku skončil ještě v rozjížďce s číslem jedna. „Nic si nepamatuju,“ nemůže sloužit líčením pádu ze svého úhlu pohledu. V západočeské metropoli zůstal až do minulého pátku, aby jej už sobota zastihla v roli zasvěceného diváka žarnovické kvalifikaci pro Speedway Grand Prix.
„Vybral jsem si operaci v Plzni, abych měl všechno co nejdřív za sebou,“ svěřuje se. „Teď už musím jen odpočívat a za měsíc by mělo být všechno OK. Potom už jen rehabilitovat a bude to fajn.“
Foto: Mirek Horáček, Karel Herman a Petra Pukanová
Ústí nad Labem – 28. dubna
Stačil okamžik a jeho veškeré plány pro letošní sezóny se obrátily vzhůru nohama. Po zranění při práci na soustruhu se z favorita plochodrážních šampionátů stal jen zasvěcený divák a to ještě může hovořit o štěstí, že dění na oválech sleduje oběma očima. Žižkův úděl mu zaplaťpánbůh nebyl souzen, a přestože ještě příští týden vynechá druhý díl české juniorky, závodit začne při plzeňských dvojicích v sestavě Speedway Pro po boku Hynka Štichauera. Zdeněk Holub se magazínu speedwayA-Z svěřil, že se z celé situace může jedině poučit.
Juniorský titul z Březolup získaný v říjnu 2015 zůstane pro Zdeňka Holuba navěky jediným
„Doufám, že co nejdřív,“ dává junior pražské Markéty jednoznačnou odpověď na otázku, kdy se konečně vrátí k závodění. „Juniorák v Praze ještě nestihnu, ale pojedu dvojice v Plzni. Zatrénuju si ještě v tejdnu předtím a půjdu rovnou tam.“
Juniorského šampionátu je však škoda už jen proto, že v něm startuje letos naposledy. Navíc loňskou obhajobu mu zkomplikoval pomalý rozjezd do sezóny vinou zranění z Premier League a v neposlední řadě také nešťastný pád ve druhém a závěrečném závodě v Divišově.
„Je to poslední rok v juniorech,“ uvědomuje si Zdeněk Holub, že se jeho zlaté medaili z šampionátu jednadvacetiletých anno domini 2015 už žádná mladší sestřička nenarodí. „Ale zdraví mám jen jedno. Oko pro závodění potřebuju a spíš jde o to, kdybych šel na tlamu, moh‘ bych bejt‘ slepej‘. Můžu se z toho jenom poučit.“
Letos ještě Zdeněk Holub nezávodil, takže jeho duel s Eduardem Krčmářem se zatím nekoná
Každopádně Zdeněk Holub svůj comeback směruje na plzeňské dvojice, v nichž vytvoří poměrně nečekané spojení s Hynkem Štichauerem. „Zkontaktovali jsme se skrze Speedway Pro, jestli nechceme spolu jet,“ vysvětluje, kterak se dal dohromady s pardubickým vousáčem. „Řekli jsme si, že chceme. A máme to celou zimu dohodlý. Nemuselo by to bejt‘ špatný. A když to vejde, pojedeme spolu i Vildeho.“
Foto: Mirek Horáček a Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
Divišov – 21. dubna
Evropský šampionát na travnaté dráze vyvrcholí svým finálovým dějstvím až v půlce srpna v Hertingenu. Zatímco plná polovina startovní listina není známá, protože se semifinále v St. Macaire koná počátkem června, první devítku finalistů vyprodukoval pondělní mítink v Balkbrugu. Mezi nimi byl také Martin Málek, který se magazínu speedwayA-Z svěřil, že se navzdory svému úspěchu má ještě co učit.
Martin Málek (modrá) v souboji s Paulem Cooperem (čeervená) a Richardem di Biasim (zelená)
„Kdybych měl shrnout výpravu do Balkburgu, tak krom spousty zážitků jsem rád, že jsem v pořádku doma,“ říká Martin Málek. „Když pominu typické aprílové počasí, kdy se střídalo sluníčko s deštěm, větrem, sluníčkem, sněžením, zimou, teplem, asi největší boj byl se vypořádat s děravou, rozbitou dráhou.“
Březolupský závodník vyjel na nizozemský ovál poprvé krátce před devátou hodinou dopolední. „V tréninku to nejelo vůbec špatně,“ vypráví. „Jen jsem musel do závodu trochu zvolnit tempo, protože při závěrečných jízdách na start a dvě kola, jsem si trochu vyšlápnul na Jannicka de Jonga, Paula Coopera a Bernd Dienera. Říkám si, start jak raketa, dobrý trochu je potrápím, ale najel jsem do hluboké koleje a už jsem oral řidítkem holandskou rašelinovou pastvinu.“
Martin Málek jede před Dave Meijenrikem a Christianem Hülhorstem
Následky pádu nebyly naštěstí příliš fatální ani pro motocykl, ani tělesnou schránku jeho majitele. „Krom pár potlučenin to odneslo jen přední kolo a řidítko,“ pokračuje v líčení svých zážitků český reprezentant, který v základní části nasbíral devět bodů. „Po první jízdě jsem se soustředil už jen na to v pořádku dojíždět a sbírat body na postup. V jedné jízdě jsem sice hned po startu defektoval na řemen, ale jinak Jawa šlapala perfektně celý trénink a závody.“
S Balkbrugem se Martin Málek rozloučil ve finále B. „V něm jsem předvedl asi svou nejlepší jízdu,“ popisuje. „V jedné zatáčce se mi podařilo najednou z pátého místa předjet Hülhorsta a Dienera na třetí místo.“
Až nepovedené finále C srazilo Michala Dudka na konečné šestnácté místo
Třetí pozice v béčku sice nedala nárok na postup do áčka, ale do srpnového finále ano. „Z postupu mám velkou radost, neboť když jsem viděl tu nabitou startovku před závodem, tak jsem si moc šancí na postup nedával,“ raduje se Martin Málek. „Hlavně díky taťkovi a Káčovi Kadlecovi jsem měl super zázemí a pohodu, tak to vlastně šlo nějak samo. Taky nám všem pomáhal Andre Spaan, tak jsme měli s i Michalem Dudkem v depu super partu. Ale mám se ještě co učit…“
Plzeň – 12. dubna
Loni strávil prakticky celou sezónu rehabilitací své operované nohy, což mu ale nebránilo v aktivní účasti v závodech veteránů na krátké dráze. Na dlouhých tratích se však neobjevil. K nim se vrací až pozítří, kdy se v Pardubicích stane jediným českým závodníkem v početném poli ELVS. Hned následující týden však vyrazí do Balkbrugu, kde v evropském semifinále na travnaté dráze zastoupí původně nominovaného Michala Škurlu. Karel Kadlec se magazínu speedwayA-Z svěřil, že se do sedla dostal až o uplynulém víkendu při tréninku v Pfarrkirchenu.
Karel Kadlec se dostal do akce až o víkendu v Pfarrkirchenu
„Bylo to super,“ říká Karel Kadlec o ježdění v Pfarrkirchenu, aby jedním dechem střízlivě komentoval své ambice pro travnaté mistrovství Evropy. „Je mi pětapadesát, pojedu tam a zúčastním se. Noha se uklidnila, přes zimu jsem toho moc sportem nenatrénoval. A když se začalo trénovat na dráze, dostal jsem chřipku.“
Minulý týden nechyběl mezi účastníky českého přeboru, ale závod režírovalo počasí tak špatně, že musel být po přerušené třetí jízdě jednou provždy ukončen.
Loni byl Karel Kadlec k vidění pouze v závodech veteránů na krátké dráze – na snímku ze Slaného vede před Martinem Švestkou a Richardem Bergerem
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a archív Karla Kadlece
Pardubice – 7. dubna
V letošní sezóně ještě nezávodil a přitom už duben je nabitý důležitými podniky. A proto se chtěl rozjezdit při středečním přeboru v Pardubicích. Nicméně s verdiktem jury závod předčasně ukončit, se ztotožnil. Jeho sezóna tím pádem startuje až dnešním Prague Open. Hynek Štichauer se magazínu speedwayA-Z svěřil, že rozhodně nemůže ztratit.
Hynek Štichauer měl ve středu nastoupit až v rozjížďce s číslem pět, avšak závod neměl dokončené ani tři jízdy
„Velký ambice ani nemám,“ říká Hynek Štichauer. „Nemám, co ztratit, ale může získat. Nejedu o divokou kartu ani o náhradníka. Chci se svýzt a víc si od toho neslibuju.“
Ve středu se Hynek Štichauer svezl jen v tréninkovém tempu, takže jej první závod letošní sezóny čeká až dnes na Markétě
