Baltské moře – 10. ledna
Včera odpoledne se nalodil na trajekt, který jej společně s otcem Radkem a Robertem Růžičkou převeze do Švédska. Jako cílovou destinaci má na své navigaci nastaveno město se jménem, při jehož vyslovení hrozí českým mluvčím fraktura jazyku. Örnsköldsvik. V sobotu se tady pustí do kvalifikačních bodů o šest míst ve finále mistrovství světa. Lukáš Hutla se magazínu speedwayA-Z svěřil, že je po technické i fyzické stránce připraven jaksepatří.
Lukáš Hutla se cítí být připravený na maximum
„Po fyzický stránce dělám kliky, běhám, když u nás není led,“ říká nejmladší z klanu přeloučských motocyklových závodníků. „Se svým mateřským klubem HC Jestřábi Přelouč chodím do posilovny.“
Vedle své fyzické formy se Lukáš Hutla rozhodně nemusí stydět ani za motocykly, s nimiž se plaví přes Baltské moře. „Do ostrý motorky jsme dali to nejlepší, co mám,“ svěřuje se. „Po švédským soustředění jsme to vyvážili, aby to tolik nebrnělo. Snad nás technika nezaskočí…“
Lukáš Hutla sleduje zprávy od Jana Klatovského, který v Örnsköldsviku pobývá a s místním oválem se už dostal do kontaktu. „Bude záležet na startech,“ uvažuje. „Do spojky jsem dal nový lamely. Mám nový vidle, perfektní zadní tlumič je udělanej‘, jak má Honza, akorát je na moji váhu, já jsem lehčí. Teď už mít jen štěstí.“
Lukáš Hutla v akci
To, jak známo přeje připraveným, což je ohled, v němž je svědomí Lukáše Hutly čisté. „Uvidíme,“ odtuší. „Trénink v Örnsköldsviku dali už na čtvrtek, aby se v pátek dráha stačila zatáhnout. Doladí se převody, zajedou se nový kola. A pak už se uvidí, jak to proběhne.“
Slaný – 7. ledna
Termínový kalendář české ploché dráhy na rok 2018 vzbudil mezi slánským publikem trošku rozpaky. Po tradičním Memoriálu Antonína Vildeho v půli května půjdou do ochozů svého stadiónu již jen na dvě extraligy. Pochopitelně nepočítáme-li závody nižších kubatur, v nichž se vedle mistrovství republiky dvěstěpadesátek pojede také Velká cena Královského města Slaný. Antonín Vilde, předseda klubu, ovšem magazínu speedwayA-Z vysvětlil, že také v tomto případě může vlastně znamenat více.
Ve Slaném uvidí jen dva závody pětistovek
Závod o Velkou cenu Královského města Slaný zatím nemá datum a nezná ani další podrobnosti, což by mohlo vzbuzovat naděje na další podnik klasické kubatury.
„Termín závodu není zatím známý, ale bude se jednat o mítink stopětadvacítek na klasické dráze,“ říká Antonín Vilde. „Další záležitosti se budou postupně řešit s vedením SCM, které je při našem Autoklubu. To znamená, zda půjde o závod jednotlivců nebo dvojic, a zda jeden mítink uspořádat v sobotu a druhý následující den. Anebo v jeden den dopoledne a odpoledne by se konal druhý závod. Tyto možnosti jsou zatím ve hře.“
Jisté je, že uvidíme nejen české závodníky. „Vhledem k tomu, že se bude jednat o mezinárodní závod, bude potřeba ho sladit termínově i se zástupci polské a německé strany,“ pokračuje slánský předseda. „Postupně s panem Křikavou, vedoucím SCM, vedeme ohledně tohoto závodu postupné kroky. Ten nejdůležitější byl učiněn při schůzce s panem starostou Královského města Slaný Mgr. Martinem Hrabánkem, od toho se tedy odvíjí i název závodu.“
Doprovodný program slánských závodů byl na jednu stranu atraktivní, na druhou stranu kritizovaný doplněk
Oproti loňskému roku z portfolia slánských závodů ubyla juniora i přebor… „Odpovím asi takto, tři závody 500ccm je možná málo, ale jak se říká někdy méně je více,“ reaguje Antonín Vilde. „Když se podíváš do minulosti, tak ve Slaném se při hlavním závodě pořádají i vložené závody, například při Memoriálu to byly sajdkáry, veteráni, mopedy, ale i mistrovství republiky 125ccm nebo i závod dvojic v této kubatuře. Ale na druhou stranu slyšíš, že je to moc dlouhý, že jsou lidi zvyklí na dvě hodiny se přijít podívat na závod, že se to moc natahuje a další poznámky. Loni bylo například při JAWA CUPu s mistrovstvím republiky stopětadvacítek a to samý v září při přeboru. A ukázky na malý dráze, kde Tony Katra s Karlem Průšou předváděli svoje umění, takže si myslím, že je toho, co se týká ploché dráhy k vidění dost, ale netvrdím, že by mohlo být víc. Nikde není napsáno, že při Velké ceně se nepřevedou ve vložených jízdách kluci na 250ccm, to všechno ukáže čas.“
Antonín Vilde – na snímku v pozadí s Jiřím Beránkem z PRO-TEC – sází na mladou generaci
Program na slánském stadiónu odráží současný stav jezdecké základny, kterou s pětistovkami reprezentují prakticky jen Eduard Krčmář a Michal Dudek. Nicméně pod Slánskou horou myslí i na novou generaci.
„Projekt Slaný Speedway Academy, tréninkové kempy na malé dráze, budou pokračovat i v roce 2018,“ tvrdí Antonín Vilde. „Minulé dva ročníky ukázaly, že je to pro mladý kluky přínosná záležitost,a že pánové Jiří Štancl, Miroslav Rosůlek a Luboš Tomíček měli začínajícím
jezdcům co předat a říci.“
Slaný – 29. prosince
Letos jsme jej mnohdy viděli v jízdě před mnoha papírově silnějšími závodníky a jednou dokonce i na stupních vítězů. Ale na druhou stranu i se sklopenou hlavou kráčejícího vedle svého otce Rudolfa, když mu hezkou řádku bodů sebraly technické patálie. Nicméně slánský závodník Bruno Belan se magazínu speedwayA-Z svěřil, že v sezóně s osmnáctkou na konci letopočtu chce, aby jeho motocykl jezdil vždy na plný výkon a on podstatně rozšířil svou sbírku pohárů.
Ve šlépějích Eduarda Krčmáře
Bruno Belan si povídal s magazínem speedwayA-Z
Před deseti lety Eduard Krčmář ve strhujícím finále mistrovství republiky ve Svitavách dokázal prakticky nemožné. Srovnal krok se svým klubovým kolegou Romanem Čejkou, aby ho poté porazil i v rozjezdu o vítězství v závěrečné klasifikaci šampionátu a ve svých jedenácti letech se poprvé stal mistrem republiky. Od té doby uběhlo spousty vody a slánský závodník se vypracoval do absolutní české špičky. A přitom se sám stal inspirací pro mladé chlapce.
„Chodili jsme se s tatínkem koukat na závody,“ nezastírá Bruno Belan, že je jedním z nich. „Můj vzor je Eda Krčmář. A ten ovlivnil to, že chci jezdit taky…“
Bruno Belan v akci
A tak se stalo, že se slánská soupiska rozšířila o další jméno, jelikož Bruno Belan ve svých devíti letech přijel v květnu 2015 na Speedway Mini Cup do Divišova. „To byl můj první závod a zároveň trénink na malé dráze,“ vzpomíná. „Do té doby jsem jezdil ve Slaném jen kolem kuželů. Malá dráha tam ještě nebyla, vybudovali ji až o rok později.“
V divišovském depu složilo své stopětadvacítky patnáct závodníků. „Své vystoupení hodnotím jako dobrou první zkušenost,“ bilancuje Bruno Belan svůj ostrý debut, v němž dojel ve finále E druhý za Sindy Weber. „A dobrý, že jsem nebyl úplně poslední.“
Souboj o vedení s Lukášem Vinterem
Předloňská sezóna pokračovala, ale nový slánský závodník se objevoval na startovní čáře přece jen poměrně sporadicky. „Rok 2015 byl pro mě vlastně jeden velký trénink, učil jsem se starty, ovládat motorku a znát malou dráhu,“ vysvětluje a dodává, že si přitom ujasnil svou závodnickou budoucnost. „Zalíbilo se mi na dráze, vím, že jsem chtěl a pořád chci u toho zůstat, pokud to půjde.“
Inspirativní pódium
Bruno Belan v akci
Loni jsme už Bruno Belana vídali v akci pravidelněji. Sbíral zkušenosti a přitom pořád stoupal výsledkovými listinami nahoru. Nakonec skončil osmý v mistrovství republiky na malých drahách a desátý při Speedway Mini Cupu.
„Byl jsem spokojený, jelikož jsem se posunul o několik míst,“ říká. „Pro každého závodníka je důležité se zlepšovat. Tento rok jsem ještě nejezdil moc kvůli nedostatku času a poruchám motoru na staré motorce, kterou jsem zřejmě zdědil ještě po Michalu Průchovi. A ten na ní jezdil možná už před dvanácti lety.“
Slánské pódium s Karlem Průšou, Pavlem Kuchařem a Janem Jeníčkem
O svůj prozatím nejlepší výsledek se slánský blonďák postaral letos v květnu. Memoriálu Antonína Vildeho předcházel třetí díl šampionátu republiky na malých drahách. Bruno Belan se v něm vůbec poprvé ve své kariéře kvalifikoval do finále A, aby nakonec na svém domácím kolbišti skončil druhý.
„Pocit to byl výborný,“ rozzáří se. „Vzpomínky na tenhle závod mi dávají inspiraci a sílu věřit, že jednou budu opravdu dobrý. Hlavně je to o motorce. V tento závod jela na sto procent. Proto jsem si hodně věřil na rozdíl od jiných závodů, kde jsem se bál, zda dojedu nebo ne. A každý závodník by chtěl stát na bedně častěji…“
Ambiciózní cíle i pilná práce
V útoku na Vojtěcha Šachla
Technická stránka byla limitující i pro další závody. „Nejde o to, který ovál mám raději,“ reaguje Bruno Belan na dotaz, proč se na klasických oválech neobjevuje příliš často. „Mám je rád oba stejně. Jen moje motorka se na velkých oválech kroutila a těžko se ovládala ve velké rychlosti.“
V létě začal Bruno Belan závodit s větším motocyklem, nicméně také z ní musel sestupovat ještě před dojezdem k šachovnicové vlajce. „Motorku s velkým rámem jsem si půjčil od slánského autoklubu na zkoušku,“ pokrčí rameny. „Bohužel také není v dobrém stavu. Na novou sezónu jsme s taťkou sehnali peníze od sponzora W moto, kterému tímto moc děkujeme. V loňském roce nám pořídil motor a na příští sezónu velký rám.“
Do nové sezóny by Bruno Belan rád odstartoval co nejlépe
Vstříc nové sezóně, od níž nás dělí nějakého čtvrt roku, proto hledí s nadějemi. „Byl bych rád mistr světa,“ odpovídá Bruno Belan na otázku po svých ambicích a pokračuje líčením, co pro takový cíl dělá. „Přes zimu chodím s Vojtou Zamazalem k osobní trenérce na posílení celého těla. Chodím také plavat a bruslit a v minulosti jsem chodil na horolezeckou stěnu.“
Podobné snímky by Rudolf a Bruno Belanovi nejraději poslali do propadliště dějin jednou provždy
Všechno nasvědčuje, že slánský závodník bude čeřit stopětadvacítkařskou vodu ještě více než doposud. „Pro příští sezónu si přeju, aby má motorka jela pokaždé a plný výkon, pokud pojede,“ glosuje nadhozené téma. „Já se budu snažit být zas lepší a lepší. Aby ta bedna tam byla častěji. Líbí se mi větší kubatura, mám zkušenost s dvěstěpadesátkou. Půjčil jsem si ji od Honzy z Divišova, byl jsem nadšený. Ale chci si ještě užít stopětadvacítky.“
Bruno Belan děkuje:
„Jsem rád, že mě trénuje pan Miroslav Rosůlek, kterému děkuji za jeho čas a předávání zkušeností. Poděkovat bych chtěl dědovi za jeho velikou podporu. Děkuji také rodince Krčmářů za pomoc a Zdenku Schneiderwindovi za to, co pro nás pro malé závodníky dělá. Bez něho bychom nebyli opravdoví závodníci.“
Bruno Belan v souboji s Vojtěchem Šachlem
Foto: Karel Herman, Mirek Horáček, Eva Palánová a Antonín Škach
Praha – 28. prosince
V devětašedesáti ročnících Zlaté přilby města Pardubice si nádhernou trofej z pardubického města odváželo šestačtyřicet plochodrážníků. Pouze dvanáct z nich ale dokázalo závod všech závodů vyhrát alespoň dvakrát. Mezi jedenácti Čechy, kteří projížděli metou finálové jízdy na prvním místě, vyčnívá Jiří Štancl, jenž si jako jediný z našich krajanů odvážel z Pardubic více než jednu trofej. A co víc, s pěti triumfy je stále na druhém místě historického žebříčku úspěšnosti po Ole Olsenovi, který z nejvyššího stupínku pódia mával celkem sedmkrát. Nejlepší plochodrážní celé české historie se magazínu speedwayA-Z svěřil se svými postřehy o letošním prvenství Václava Milíka.
Všechno hrálo do karet Václava Milíka
Václav Milík v roli vítěue letošní Zlaté přilby města Pardubice
„Byl jsem osobně v Pardubicích,“ říká Jiří Štancl, že si letošní devětašedesátou Zlatou přilbu města Pardubice nenechal ujít. „Závod se mi líbil, byl dobře obsazen a tím byly jednotlivé jízdy vyrovnané, ale to bylo na každé Přilbě. Do finálové jízdy se vždy dostane jen šest nejlepších tohoto odpoledne.“
A nejlepším z nejlepších se tentokrát ukázal pardubický kapitán, „O tom, že byl Václav Milík favoritem, nebylo pochyb, protože jezdil a jezdí různé ligy v Evropě se světovou konkurencí, má k tomu potřebně rychlou a spolehlivou techniku a hlavně zná na dráze každý kamínek,“ konstatuje Jiří Štancl. „A k tomu měl velkou podporu vedení klubu a celá režie závodu byla podřízena vítězství Vaška.“
Václav Milík měl úžasnou podporu
Po jednadvaceti letech od prvenství Tomáše Topinky v šestadevadesátém se česká hymna hrála nejen při slavnostním nástupu, ale i při vyhlašování vítězů. „Dlouho se čekalo na české vítězství,“ uvažuje legendární závodník. „Ale v minulých jednadvaceti ročnících nikdo z Čechů neměl takovou motivaci, aby měl tak dobré motorky a hlavně si nikdo nevěřil sám sobě, že by mohl vyhrát.“
Nejlepší pozvánka na sedmdesátý ročník
Jiří Štancl se raduje ze svého prvního vítězství při Zlaté přiblě roku 1974
Připomněl si Jiří Štancl ve chvíli, kdy si celý stadión užíval vítězství Václava Milíka okamžiky, kdy s krásnou trofejí na hlavě stával na nejvyšším stupínku pódia on sám? Navíc stejně jako u jeho prvního triumfu v sezóně 1974 po senzačním předjetí Ivana Maugera v poslední zatáčce nikdo neudržel lidi na sedačkách, takže zaplavili ovál…
„Vždy jsem říkal, že je to velice krásný pocit stát v Pardubicích na Zlaté přilbě na stupínku nejvyšším, porazit vždy nejlepší jezdce planety, kteří měli to štěstí a takovou píli, že se mohli postavit na start v jednotlivých ročnících Zlaté přilby,“ odpovídá. „Byla to krásná tečka 69. ročníku a super pozvánka na příští, a to jubilejní 70. Zlatou přilbu. A když k tomu hrají naši hymnu, tak ti vyjedou slzy do očí, to po té dlouhé době možná i všem českým příznivcům.“
Václav Milík vyhrál letošní finále stylem start – cíl
Od roku 1974, kdy Jiří Štancl projel cílem finále Zlaté přilby Československa poprvé, se Svítkově rozezněl naší hymnou na jeho počest ještě čtyřikrát. Přitom většina ostatních závodníků včetně těch českých své vítězství už nedokázali zopakovat ani jednou. V souvislosti s Václavem Milíkem se začalo spekulovat o jeho vyhlídkách na repete prvního dne letošního října.
Jiří Štancl vyhrál Zlatou přilbu Československa celkem pětkrát, naposledy v sezóně 1982
„Vašek má velký potenciál a může vyhrát i některý další ročník,“ komentuje Jiří Štancl toto téma. „Bude záležet, jak na tom bude zdravotně, bude- li opět startovat se světovou extra třídou, bude mít opět rychlé a spolehlivé motorky. Samozřejmě i konkurence bude vůči němu tvrdší a nekompromisní na veškerých závodech, vidíme to v závodech Grand Prix. I já sám bych byl rád, kdyby se plochá dráha dostala mezi vyvolené sporty, jako tomu bylo v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století.“
Foto: Karel Herman, Mirek Horáček a archív JIřího Štancla
Žarnovica – 27. prosince
Minulý čtvrtek byla Žarnovica připravena na cinkání vánočních zvonečků. Místo něho však ticho proříznul zvuk plochodrážního motoru. Městský stadión, který mívá podobná burácení na svědomí, však zůstával klidný. Patrik Búri si totiž pro svůj zimní trénink našel úplně jinou lokalitu.
Patrik Búri se nebrání sedět na motocyklu i během zimní přestávky
„Na louce za městem se vylila voda,“ vysvětluje Patrik Búri. „Zezačátku týdne hodně pršelo a potom začalo mrznout. To místo našel můj kondiční trenér, chodíváme tam běhat. A tak jsme čekali, kdy to bude dobře zamrznuté. Mechanik obul kola a já přichystal motorku.“
A štěstí vskutku přálo připraveným. „Akorát jsme vystihli jeden den, co se zatím dalo jezdit,“ říká slovenský závodník. „Jezdili jsme tam i před pár lety a to bylo vlastně moje první svezení na plochodrážce. Takže jsem se po několika letech vrátil na to samé místo. Svezl se i Jozef Rolinec, to je ten můj kondiční trenér během zimní přípravy.“
Patrik Búri při svém čtvrtečním tréninku
Šroubkařský trénink zapadl do jeho zimní přípravy, která vedle obvyklého ladění fyzické kondice zahrnuje také účast v saské šroubkařské sérii. „Snažím se pořádně kondičně připravit na sezónu,“ svěřuje se Patrik Búri. „A myslím si, že neuškodí sedět také na motorce. Plus na to Německo se mi takový trénink hodí. „Pokud budu zdravý a nic mi do toho nepřijde, určitě rád pojedu i v únoru v Jonsdorfu.“
Na stejném místě před lety Patrik Búri poprvé osedlal plohcodrážní motocykl
Praha – 21. prosince
Již v minulosti se pořadatelé v Divišově, Mšeně či Slaném svými termíny v těsném sousedství či dokonce samotném dni Speedway Grand Prix České republiky pokoušeli nalákat do svých ochozů diváky prestižního mítinku světového kalendáře. Vzhledem k reglementům FIM a BSI však něco podobného na pražské Markétě nebylo možné. Až příští rok stadión na pražské šestce nabídne plochodrážní víkend, protože po pátečním tréninku a sobotní velké ceně se v neděli odpoledne pojede úvodní kolo první ligy. Pavel Ondrašík, sportovní ředitel klubu, magazínu speedwayA-Z prozradil pozadí takového zázraku.
Pavel Ondrašík pracoval na myšlence prodlouženého víkendu s velkou cenou delší dobu
„Již před třemi lety jsem psal návrhy BSI na zatraktivnění celé show pod názvem Grand Prix,“ přibližuje Pavel Ondrašík, že cesta k takovému prodlouženému víkendu nebyla ani jednoduchá, ani snadná. „Zatím se z toho nic neuskutečnilo. Jedna z nich byl i nějaká kvalifikace nebo doprovodný závod. Líbila se mi myšlenka závodu v neděli tak, jako tomu bylo ve Varšavě. Už letos jsem takový závod chtěl také.“
Britští promotéři Pavlu Ondrašíkovi pochopitelně okamžitě nepadli vděčností do náručí. „Jelikož vyjednávání jsou složitá, tak se to povedlo až na rok 2018,“ může se pražský sportovní šéf již usmívat. „Podmínka byla zjištění, jestli se všechny reklamy a věci SGP s logy stihnou v neděli dopoledne odstranit. To se nám poslední dva roky povedlo. Tak jsme se letos dohodli, že pro rok 2018 to můžeme zkusit.“
Řada z diváků by mohla v Praze zůstat do druhého dne a poskytnout prvoligové ouvertuře nevídanou kulisu
Protože neděle pořád zůstává náhradním termínem velké ceny, nemůže se na Markétě konat libovolný podnik. „Podmínka BSI byl ale závod, který by se dal v případě přeložení Speedway Grand Prix odložit,“ pokračuje Pavel Ondrašík. „V případě první ligy to není až zase tak velký problém.“
Diváci, hlavně zahraniční si tím pádem mohou pobyt v Praze prodloužit. „Fanoušci, co jezdí po závodech, jsou dalším důvod,“ přibližuje Pavel Ondrašík, proč se AK Markéta Praha do náročné akce pouští. „Těm tak můžeme v Praze nyní nabídnout zábavu na stadiónu v pátek, sobotu a neděli. Navíc příští rok se to hodí, protože v části Evropy je v pondělí nějaký svátek a tak by fanoušci nemuseli pospíchat domů. Pro nás to bude o jeden den více práce, ale máme rádi výzvy, tak se výbor AK Markétě rozhodl, že to zkusíme.“
Na nápad pořádat své závody ve stejný víkend s českou velkou cenou přišli v minulosti i jiní pořadatelé – jedenáct let starý snímek z Divišova zachycuje na pódiu Pavla Ondrašíka, Filipa Šiteru a Slawomira Musielaka
Konec konců i bankovky navíc v klubové kase se dozajista šiknou. „Možný ekonomický přínos je dalším částečným důvodem,“ souhlasí Pavel Ondrašík. „Na první ligu moc fanoušků nechodí a tak třeba z těch tisíců fandů v sobotu pár desítek přijde i v neděli.“
Další akce cílené na diváky SGP České republiky:
25.8.2006
Slaný
den před SGP
Memoriál Antonína Vildeho*
27.8.2006
Divišov
den po SGP
Memoriál Jaroslava Simandla a Rudolfa Maška
27.7.2007
Mšeno
den před SGP
Vzpomínka na Antonína Kaspera
29.7.2007
Divišov
den po SGP
MR dvojic
1.8.2008
Mšeno
den před SGP
Memoriál Antonína Kaspera
2.8.2008
Divišov
den SGP
Velká cena Divišova
22.5.2010
Slaný
den SGP
Memoriál Antonína Vildeho
27.5.2018
Praha
den po SGP
1. liga
Poznámka: * test match ČR vs. Chorvatsko-Slovinsko, který mu předcházel, se v den SGP konal i v Pardubicích
