Pardubice – 28. dubna
Zatímco se jeho soupeři v Balakovu v pátek odpoledne chystali na přeložené evropské finále jednotlivců, on byl už v Praze. V hlavě neměl nic než návštěvu u lékařů, aby si nechal vyšetřit svou klíční kost, kterou si zlomil při čtvrtečním pádu, než byl balakovský závod předčasně ukončen. Zdeněk Holub se magazínu speedwayA-Z svěřil, že kaše jeho smůly naštěstí není tak horká, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Zdeněk Holub stihnul část Balakova jako závodník i Pardubice coby divák
„Zatím dobře,“ reagoval Zdeněk Holub na přímou otázku, kterak to vypadá s jeho ramenem. „Mám prasklou kličku. Ale není to nikam hnutý, což je dobrý. V pátek jsem přiletěl a byl jsem u doktora.“
Do balakovského závodu paradoxně naskočil až na poslední chvíli. „V první zatáčce jsem se přetočil a Fin mně narval do motorky,“ popisuje své až přespříliš krátké účinkování v evropském šampionátu, ovšem jedním dechem dodává, že se úterní finále na Markétě bude muset obejít bez něho. „Další kontrolu mám v pátek, tak minimálně do pátku nic nepojedu.“
Petříkovice – 28. dubna
Jeho sezóna začala skvělými výkony ve švédské lize a postupem z finského Ylitornio do finálového seriálu ledařského mistrovství světa. Jenže prakticky současně přišly problémy se zády, které jej stály podnik v Astaně a český nároďák možná i medaili v Šadrinsku. Každopádně se mu dařilo i poté v šampionátech Evropy i světa, až na jednu výjimku a sice poslední závod zkraje dubna v Heerenveenu. Jan Klatovský se magazínu speedwayA-Z svěřil, že je ale s letoškem v zásadě spokojen.
Jan Klatovský už přemítá o podobě nové ledařské sezóny
Při posledním dvojzávodě v Nizozemí českého šampióna bohužel provázely pády. „Když píská ženská, je to katastrofa,“ nešetří Jan Klatovský kritikou a vrací se k sobotnímu klání. „Dvě jízdy dobrý. Ve třetí jsem dostal ránu od Niclase. Roztrhanej‘ rukáv od jeho rámu a ona vyhodí mě! Pak mě to koplo pod Simona, sklouznul jsem se pod něj. Poslední jízdu rezervka a přestalo to jet.“
Nedělní závod v Heerenveenu však Jan Klatovský nedokončil. „První dvě jízdy šly,“ kvituje dvojici druhých míst. „Pak jsem šel na držku. Dostala se mi do kola noha, mám teď ortézu, protože mi to potrhalo vazy. Nechtěl jsem sundat botu, doktoři ale chtěli. Koukli se na to a konec sezóny.“
Jan Klatovský je s letošní sezónou v zásadě spokojený
Jan Klatovský však stejně už nemohl dohnat desátého Jimmyho Olsena a na druhou stranu dvanáctý Stefan Svensson měl také nepřekonatelnou ztrátu. „Chyběla Astana a Berlín mi nevyšel,“ bilancuje své jedenácté místo v závěrečné klasifikaci. „Celou sezónu byly pády, nešťastný pády. Kdyby to Ylitornio nebylo… Ale dal jsem se do kupy a už na Evropě jsem byl konkurenceschopnej‘ Rusům na jejich ledu.“
Klasická sezóna prakticky teprve odstartovala, avšak ledaři mají před sebou letní přestávku. „Pro příští rok to postavím jinak, ale s letoškem jsem spokojenej‘,“ uvažuje Jan Klatovský. „Zatím je čas, ale příští měsíc odjedu do Švédska makat. Plán je zůstat tam deset tejdnů, ale musím fungovat i v Čechách.“
Nebýt pádů, Jan Klatovský by se umístil ještě lépe
Kromě práce a vydělávání peněz chce Jan Klatovský rovněž pilovat fyzičku. „Bude motokros,“ plánuje. „Chci si vzít krosku i do Švédska, brácha má v okolí čtyři motokrosový dráhy. Člověk chce, musí na tom sedět, jinak to nejde. Podepíšu zase Rospiggarnu na další rok a pak uvidím, co se světem. Jsou to čím dál větší náklady, když daj‘, že do Astany musíš autem, i když se ještě přesně neví, co vlastně bude.“
Praha – 17. dubna
Loni jeho první sezóna mezi seniory nebyla nikterak špatná. Obhájil osmou příčku v šampionátu jednotlivců, řádil v přeborech, Tomáš Topinka se na něho mohl spolehnout v extralize a z ostatních výsledků rozhodně stojí za zmínku kupříkladu pátá příčka ze Zlaté přilby SNP. Letos zajel slušný výkon při Prague Open, ale už v Žarnovici při slovenském mistrovství jakoby někdo mávnul čarovným proutkem. A nakonec spolu s Michalem Škurlou začal letošní extraligový seriál otevíráním vrat výjezdu z depa. Ondřej Smetana se magazínu speedwayA-Z svěřil, že ale ve vyšší divizi nechce dělat vrátného, byť se kvůli rekonstrukci stadiónu na Markétě už extraliga nevrátí.
Smůla i skvělé výsledky
Ondřej Smetana si povídal s magazínem speedwayA-Z
„Loňskej‘ rok byl celej‘ mistrák smolnej‘,“ netají se Ondřej Smetana, že cílil přece jenom výše než na post osmého nejlepšího plochodrážního Čecha. „Na Markétě myslím, že jsem píchnul, v Divišově mi praskly dva nový přední řetězy a v Březolupech se mi vůbec nedařilo. V Březolupech jsem byl úplně mimo. Osmý místo není špatný, ale letos bych chtěl bejt‘ lepší. Jde i o reprezentaci a to je hodně důležitý.“
Pakliže osmá příčka z individuálního šampionátu, není dle nejlepšího gusta pražského závodníka, co potom nešťastný pád z pódia v mistrovství republiky dvojic? „V cíli mě o metr předjel Zdenda Simota,“ vzpomíná Ondřej Smetana na plzeňský závod. „To mě hodně mrzelo a nejen kvůli Pepovi Francovi, ale i kvůli všem.“
S čím však může být spokojený, je extraliga, protože vozil slušné bodové dávky i v období, kdy se pražská Markéta potýkala se zraněními. „Pro mě osobně i pro Markétu byla povedená,“ komentuje Ondřej Smetana loňskou extraligovou soutěž. „Závody se mi vcelku dařily až na jeden ve Slaném a v Pardubicích, kde jsem nedostal důvěru. Ale porážel jsem závodníky typu Adriana Galy či Tomasze Jedrzejaka, tak doufám, že v tom budu pokračovat.“
Ondřej Smetana v akci
Sám se zapsal i do kuriozitních rekordů, když byl jako první plochodrážník celé naší historie vyloučen za ztrátu předního blatníku. „Blatník se mi zlomil,“ vrací se Ondřej Smetana k červnové žarnovické extralize. „Jak jsem v nájezdu zatočil, byla tam díra a já jsem do něj kopnul kolenem, asi se zlomil. Nevím, jak by to mohlo bejt‘ jinak, musel jsem si do něj kopnout. Ale ten blatník už byl naprasklej‘.“
Dvě povedené Přilby a málo šancí v Polsku
Z pátého místa při ZP SNP je nadšený
Nicméně incident nakonec neměl na pořadí extraligové soutěže pražádný vliv a Ondřej Smetana nedá na Žarnovicu dopustit. „Loni jsem jel spousta volnejch‘ závodů a jako jeden z nejpovedenějších bych bral Zlatou přilbu SNP,“ říká. „Porazil jsem tam spousta závodníků a bejt‘ pátej‘ není vůbec špatný. Ve finále byla dráha už rozbitá, sotva jsem to držel, ale to asi už každej‘.“
Krásně vzpomíná i na Zlatou přilbu města Pardubice, kde si před lety v ochozech jako malý kluk hledal svou cestičku ke sportu levých zatáček. „Přilba nebyla úplně špatná,“ vybaví si okamžitě své loňské účinkování v závodě všech závodů. „Dal jsem si za cíl postoupit do čtvrtfinále. Po loňsku vím, že to jde, chce to ale lehce pokračovat dál do semifinále.“
Jako každý rok křižoval Evropy od západu na východ, od severu na jih, ale Opole mu nedalo moc šancí v polské lize. „Jarní tréninky byly dobrý,“ neskrývá Ondřej Smetana. „Dobře jsem se rozjezdil, ale nejsilnější dva cizinci byli Kevin Wölbert s Denisem Gizatulinem. Byli bezkonkurenční, až když Gizatulin nedostal víza, oslovili mě. K mý smůle to ale bylo v Lublinu, kterej‘ doma neprohrává. Ale zkušenost to byla dobrá.“
Špatné a ještě horší
Vítězství před Patrikem Mikelem bylo jedním ze skvělých momentů Ondřeje Smetany v Prague Open
Druhý den po březolupském finále vyhrál Pohár města Žarnovica, ale to už podzim inzeroval zimní přestávku. „Makal jsem hodně, co to šlo,“ přibližuje Ondřej Smetana svůj program. „Hodně jsem běhal. Ani nevím, kolik kilometrů to bylo, dělal jsem třicet kiláků tejdně. Do toho tři, čtyři kruháče a dvě stabilizace. Fyzioterapie ve Stromovce, chodil jsem s pražským Olympem do posilovny a na regenerace.“
Zima byla mírná, ale nakonec se nechtěla pustit otěží své vlády a pražský výjezd do Goričanu se odkládal a odkládal. „Zachránil mě Zdeněk Schneiderwind,“ vypráví Ondřej Smetana. „Neměl jsem s kým jet a tak jsem jel sním. Byla tam hrozně rozbitá dráha, ale na svezení to bylo dobrý.“
Slovenský šampionát – kde je na snímku vedle Stanislava Mělničuka – mu pěkný výsledek nepřinesl
A po návratu šel Ondřej Smetana konečně do ostré akce. „Na jaře se ta dva závody nepovedly,“ povzdechne si. „Při Prague Open mi chyběl bod do finále. Byl bych tam, kdybych porazil Hynka nebo Matěje. Ale na kdyby se v plochý dráze nehraje. Vůbec jsem nestartoval. Motorka jela dobře, ale nestartoval jsem. Ani jsem to tam neposílal, chce to bejt‘ razantnější.“
Kenneth Hansen odřekl svůj start ve slovenském šampionátu a Ondřej Smetana neřekl nabídce SC Žarnovica, aby Dána zastoupil, ne. „Slovenskej‘ mistrák byl úplně nepovedenej‘,“ nedělá si vůbec žádné iluze. „Jel jsem na svý nejlepší motorce, ale vůbec nejela. Druhou jsem vzal až na poslední dvě jízdy a to už bylo pozdě. Až teď v Polsku jsme zjistili, že odešlo zapalování.“
Z postu vrátného na Evropu
V letošní extralize by rozhodně nechtěl jen otevírat vrata od depa
Po návratu ze Žarnovice se Ondřej Smetana doma příliš neohřál. „Vrátili jsme se a v úterý jsme trénovali na Markétě,“ líčí. „A ve čtvrtek a v pátek jsem už byl v Bydhošti. To bylo super. Povedlo se mi to. Do sestavy jsem se nedostal, ale myslím, že to bylo dobrý.“
A pak přišla ledová sprcha, jelikož Tomáš Topinka plánuje odjet letošní extraligu s dvojicí juniorů. Ondřej Smetana se do sestavy obhájců titulu nevešel, navíc na jeho nabídku hostování nereflektoval ani Milan Mach či Lubomír Vozár, ani Ján Daniel.
„Praha ve mně neměla důvěru a ostatní týmy byly plný,“ konstatuje Ondřej Smetana. „Nezbejvá nic jinýho, než se na závody koukat a připravit se na cestu do Balakova. A jak se na to dívám? Zdendovi se poved‘ Prague Open i mistrák na Slovensku, má právo jet. To je v pořádku. A že máme týmovou taktiku dva juniory, to chápu, ale já chci jezdit! Extraliga s mistrovstvím republiky je dohromady jedenáct závodů, co jsou na úrovni. A bez nich nemá cenu plochou dráhu vůbec dělat.“
Dalším závodem Ondřeje Smetany bude evropské semifinále v Balakovu
Mohli bychom argumentovat o další nevýhodě odklonu extraligy od systému dvojutkání, ale raději se soustřeďme na nejbližší budoucnost. V ní má Ondřej Smetana šanci přesvědčit Tomáše Topinku, že udělal obrovskou chybu, když jej v úterý nechal dělat pouze vrátného u vrat depa. Dnešní přebor v Březolupech musí vynechat, protože již ve čtvrtek naskočí do evropského semifinále v ruském Balakovu.
„Jedu tam autem,“ přibližuje Ondřej Smetana svůj cestovní plán. „Budeme řídit já, táta a Milan Mihule. „Kůsák poletí rovnou z Anglie, Zdenda z Prahy. Vyjíždíme v neděli ráno a ve čtvrtek jsou závody. Je to tři tisíce kiláků, můžeme zůstat na hranici, proto možná budeme muset ujet patnáct set za den. Ale myslím, že to bude v pohodě.“
Chotíkov – 20. dubna
Od svého debutu v českých devatenáctkách na plzeňských Borech koncem srpna 2005 se s ním na českých oválech muselo počítat. Rychle se etabloval mezi juniorskou špičkou, i když jako šampión jednadvacetiletých českých plochodrážníků létal v Liberci až o šest let později. I mezi seniory si nepočínal špatně a podle vzoru tatínka Bořivoje se vrhnul i na dlouhé ovály. Nakonec však ukončil kariéru, avšak rok 2016 přinesl nejen jeho comeback, ale viděl také, kterak znovu věší kombinézu na hřebík. Nyní se však o dva roky starší a o dvanáct kilogramů lehčí znovu zítra v Březolupech vrací na ovály. Michael Hádek se magazínu speedwayA-Z svěřil, že za tím vězí celý soubor důvodů.
Michael Hádek již trénoval na plzeňských Borech
„Starosti a nervy,“ odtuší odpověď na otázku, proč se již podruhé vrací za řidítka plochodrážního motocyklu. „Kam čert nemůže, nastrčí ženskou. A na motorce na všechno zapomínám. Chci si zablbnout, vyčistit si hlavu a něco vydělat k hypotéce. Taky Matěj Frýza pojede stopětadvacítky, budu mu pomáhat.“
Zlí jazykové ovšem tvrdí, že si Michael Hádek musel se svým comebackem počkat, dokud si neodloží svůj čelní airbag… „Ty jsi vůl,“ řehtá se v odpovědi na podobné otázky. „Přestal jsem chlastat a žrát, do toho stres a dvanáct kilo je dole. Už se zase vejdu do kombinézy. „Z devadesáti dvou jsem šel na osmdesát, ještě by to chtělo nějaký kilo dolů.“
Ve Mšeně před dvěmi lety
Proč už ovšem plzeňský závodník nečistil hlavu od dívčího náručí již ve středu v Pardubicích, kde přebor startoval? „Po extralize v Praze jsem pospíchal na noční,“ reaguje. „A ve středu jsem měl další, proto jsem nejel Pardubice. Ale na Březolupy se docela těším, nečekám výsledek, nečekám bednu, ale jdu se odreagovat a jen si zablbnout.“
Předloňský comeback vrátil Michaela Hádka na nejvyšší stupínky pódia – při předloňském přeboru v Plzni stojí nad Ondřejem Smetanou a Filipem Hájkem
Foto: laskavostí Michaela Hádka, Mirek Horáček a Antonín Škach
Praha – 17. dubna
Dvě hodiny před startem extraligy byl spíše studentem, který se usilovně chystá na nadcházející maturitu. Ještě než se v hospůdce přes ulici od Markéty napil z krásně natočené desítky, zapnul si svůj notebook, aby pracoval na tématu renesance a reformace, což mu pravačka v ortéze přece jen poněkud komplikovala. Patrik Mikel se však magazínu speedwayA-Z svěřil, že by přesně za týden chtěl být v pražských boxech jako účastník prvního dílu české juniorky.
Patrik Mikel neprožívá zrovna šťastný vstup do sezóny 2018
„Letos je pro mě důležitá sezóna,“ přemítá Patrik Mikel. „Mám poslední dva roky jako junior. To už není dlouhá doba. Letos jsem si už vybral smůlu, ale už to bude dobré. Snad…“
Vskutku první víkend po Velikonocích byl pro Patrika Mikela smolný. Po sobotním Prague Open vraštil čelo, ovšem nedělní pád během slovenského šampionátu odskákal zraněním pravé ruky. Aby toho nebylo málo, v žarnovickém depu zjistili, že jejich dodávka má píchlou levou přední pneumatiku a vzhledem ke stavu pardubického juniora jim s výměnou za rezervu museli pomáhat místní lidé.
Předjetí od Ondřeje Smetany při Prague Open bylo jen jedno ze zklamání, které Patrik Mikel prožil během prvního dubnového víkendu
„Prdnulo mi kloubní pouzdro,“ popisuje Patrik Mikel svůj zdravotní stav. „To je chrupavka, ale je tam ještě otok a spálenina, mám na to prášky. Spáleninu mi ozařují a chladí, postupně se s tím pracuje. Až spálenina zmizí, nastoupí laserová léčba, jinak by to začalo hnisat. Kvůli tomu je to chlazení a biolampa, aby to zasychalo.“
Německý církevní reformátor Martin Luther šel stranou při připomínce, že v úterý začíná na pražské Markétě juniorský šampionát, v němž by Patrik Mikel rád uzurpoval trůn uvolněný rekordmanem Eduardem Krčmářem. „V úterý bych chtěl jet,“ říká na rovinu. „Jestli je to předčasné, nevím, netuším, co bude s tou rukou zítra. Ale po tom úterku bych ji chtěl začít laserovat.“
Patrik Mikel plánuje návrat už při pražské ouvertuře české juniorky
Dalším závodem, který by Patrik Mikel nerad zmeškal, je evropské semifinále v Pardubicích. Ve startovní listině má osmnáctku druhého náhradníka. Ve čtvrtek by v Balakovu mohl nastoupit rovnou v hlavní šestnáctce, nicméně příprava na maturitu stála za rozhodnutím nechat se raději nominovat na východ Čech než na samotný východ Evropy.
„Pardubky, když někdo nevypadne, pojedu jen jako náhradník,“ uvědomuje si Patrik Mikel. „Chtěl bych si srovnat síly s elitou v závodě. Ten pád v Žarnovici to ale zastavil. Jak mám vždycky dobrý začátek sezóny, letos je to naopak.“
Přelouč – 15. dubna
Minulý víkend byl konečně jako vymalovaný. Slunce svítilo o sto šest, lidé si mohli doopravdy připadat jako na jaře, navíc pražská Markéta a žarnovický Měststký stadión konečně otevřely brány pro plochou dráhu. Jen málokdo si v takových podmínkách vzpomněl na zimu. A přitom čeští ledaři v nizozemském Heerenveenu končili sezónu. A Lukáš Hutla proměnil svůj druhý letošní pouťák ve vítězství, když dominoval pátečnímu Poháru Roelofa Thijse. Po svém triumfu pospíchal domů, protože jej v Dobřanech čekalo hokejbalové play-off, takže na rozdíl od návratu ze Švédska nezažil šestisetkilometrovou cestu domů na laně.
Adrenalin nezná bratra
Nizozemské ochozy s českou partou
„Na poslední letošní závody do nizozemského Heerenveenu jsem se těšil,“ nezastírá Lukáš Hutla. „Po výhře na závodech ve Švédsku a některých povedených jízdách v Rusku, jsem věřil, že pokud technika vydrží, bude v mojí moci se konečně po letech poprvé dostat do finále.“
Samozřejmě sotva dorazil na místo děje, jeho pozornost byla upřena závodní trati. „Nekonečná rovinka, sto deset, sto dvacet metrů,“ svěřuje se. „Něco jiného než v Čechách na rybníku, kde se jezdí menší dráhy. Člověk z toho má zvláštní pocit. Vše ze mě spadlo následující den o tréninku. Kola držely, tlumiče tlumily, motor jel jako z praku. Trénink super, žádná nervozita, vše OK.“
Jenže trénink je trénink a závod závodem. „Jsem jeden z těch nervově vyrovnanějších lidí, takže když všechno šlape, jak má, jsem v pohodě, a závody si užívám,“ popisuje Lukáš Hutla. „Trochu nervy možná pracují v momentě, kdy člověk najíždí na pásku, ale po startu už adrenalin nezná bratra.“
Třetí místo jen na vteřinku v hlavě
Radim Lamberský byl jako mechanik u vítězství Lukáše Hutly ve Švédsku i v Holandsku
Pohár Roelofa Thijse se koná vylučovacím KO systémem, takže Lukáš Hutla vyjel na led v okamžiku, kdy už Jiří Wildt a David Lizák měli po kvalifikaci hotovo. „Jako nasazený jsem jel až dvanáctou jízdu,“ vypráví přeloučský ledař. „První jízda výhra, druhá jízda výhra. A je tu semifinále a první drama po špatném startu vybojované druhé místo. Dalo se i vyhrát, věděl jsem, že na Jonase Anderssona mám. Ale občas, ač je to k neuvěření, zapojím i mozek a řekl jsem si, že je lepší konečně poprvý postoupit do finále, než zkusit zaútočit a jít na držku, a zase skončit jen ve finále B.“
A velké finále bylo realitou. „Vše fungovalo, jak mělo,“ pokračuje Lukáš Hutla. „Před finále jsem věděl, že ať bude po startu situace jakákoliv, buď vyhraju, nebo půjdu na držku. Zkrátka buď a nebo!. Start od mantinelu docela dobrý, dvě kola na druhým místě, už jsem si chystal útok na Charly Ebnera, když vtom se rozsvítila červená světla pro pád. Nejhůř třetí, pomyslel jsem si asi na vteřinu. Ale pak jsem si řek‘, že ale přece jedu pro výhru.“
Řev v helmě
Prozatím nejlepší závěr sezóny v kariéře Lukáše Hutly
René Stellingwerf, jehož jsme viděli i v Divišově před třinácti lety při začátku české ledařské renesance, byl diskvalifikován. Trojice ostatních soupeřů se opět seřadila u pásky. A sotva letěla nahoru, finále začalo odznova.
„Letošní sezóna bez ledu a bez trénování nic moc, ruce bolely,“ povzdechne si Lukáš Hutla. „Ale poslední jízda v posledním závodě sezóny se zkrátka musí odjet na doraz. Start a já poslední. Během druhé zatáčky jeden z venku, druhej‘ při výjezdu zevnitř a já první.“
Ohledně dalšího průběhu finále nemůže Lukáš Hutla bohužel sloužit. „Nemám ve zvyku se ohlížet za sebe,“ pokrčí rameny. „Prý jsem jim postupně ujížděl a dělal si náskok. Stejně jsem jel, jako by byli nalepení na mém blatníku a kolo co kolo jsem vyhlížel tu černobílou plachtu na dřevěné tyčce. Poslední zatáčka, hlavně nespadnout. Povedlo se. Já vyhrál. Řval jsem do helmy jako blázen. Nevěřil jsem tomu, že se to konečně povedlo. Před tolika diváky a kamarády, co za mnou přijeli takovou dálku.“
Do oblak a zase zpátky na zem
Domů na laně
Potom se už šlo na pódium a jenom blbec by se neradoval, když mu hrají Kde domov můj. „Stupně vítězů a naše státní hymna a česká vlajka vztyčující se nahoru ke stropu,“ užíval si Lukáš Hutla vyhlášení vítězů všemi svými smysly. „Super. Nejlepší zakončení sezóny v životě. Ta euforie a pocit na stupních vítězů na prvním místě se nedá ničím jiným nahradit. Než si člověk uvědomí, že v pondělí musí zase do práce (smích).“
K tomu ještě play-off v hokejbalu, takže Lukáš Hutla zmizel z Heerenveenu ještě před tím, než si Dmitrij Koltakov naposledy pohrál se svými konkurenty. Zbytek výpravy se vrátil po poruše dodávky na laně a Radek Hutla si dodnes může hlavu vykroutit z pantů, že je na nočních německých dálnicích nachytala jediná policejní hlídka, která se ke všemu spokojila spíše se symbolickou dvacetieurovou pokutou.
Nyní čeká ledaře volné léto, než se zase na sklonku podzimu sejdou na své tradiční pardubické předsezónní poradě. „Příští rok musím začít tam, kde jsem letos skončil a poprat se v kvalifikaci o postup do finále mistrovství světa, uvidíme…“ spřádá Lukáš Hutla plány, aby se však rovnou vrátil na pevnou zemi a nezapomněl na nesmírně důležitou věc. „Děkuji všem sponzorům, rodině, kamarádům. Všem, co mi fandí, zkrátka celé ledové rodině.“
